Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Provedení platového zákona uloženo všem členům vlády, která měla připraviti a vyhlásiti příslušná prováděcí nařízení, k nimž zákonem byla zmocněna a povinna. Vládní nařízení ze dne 15. července 1927 č. 103 Sb. z. a n. upravuje a zařazuje úřednické kategorie, stanoví úřední tituly, ale provedení schválené systemisace ponechává důvěrnému, internímu nařízení úřednímu, takže široká veřejnost, zákonodárné sbory, odborové organisace i samotní veřejní zaměstnanci nemají naprosto žádného celkového přehledu o provádění této nejdůležitější části platového zákona.

Vládou schválená a tajně prováděná systemisace služebních míst je v přímém rozporu s §§ 5 a 24 platového zákona, jakož i důvodovou zprávou k tomuto zákonu, poněvadž nestanoví normální potřebu sil, ale systemisuje vesměs počet menší, hluboko pod minimem normální potřeby. Připravovaná systemisace, jak se provádí, je vlastně novou restrikcí, která se opatrně vyhýbá ústředním úřadům a vysokým úředníkům, aby tím pronikavěji zasáhla ostatní úřady a všechny skupiny od druhé služební třídy dolů až po zřízence.

Dnešní osobní stavy zaměstnanectva - po provedené restrikci zákonem 286/24 - odpovídají většinou normální potřebě sil (mnohde je ovšem zaměstnanectva citelný nedostatek), naprosto tedy není důvodů, aby systemisací byl počet zaměstnanců pod dnešní stav snižován. Snížení počtu zaměstnanectva odůvodňuje se pouze menším počtem systemisovaných míst, který je ovšem pod minimální potřebou sil, proto je tento důvod neudržitelný. Zvýšení počtu zaměstnanectva má své opodstatnění v nesporném nadbytku úřední práce, která nynějším počtem personálu nemůže býti zdolána. Provedenou systemisací byla pouze snaha prokázati nadbytek personálu. Tento manévr znamená násilí na veřejném zaměstnanectvu, poněvadž pracovní doba byla prodloužena ze 6 na 7 hodin a dokonce se uvažuje na zavedení 8hodinné doby pracovní ve státních úřadech, což by ovšem musilo vyvolati krajní odpor veškerého zaměstnanectva.

Máme-li tedy nadbytek personálu (ve skupinách zřízeneckých, oficiantských a v III. a IV. služební třídě zůstává 20 až 40% zaměstnanců mimo systemisovaná místa, což je podle názorů autorů systemisace přebytečný personál), proč se uvažuje o prodloužení pracovní doby denní a proč se nařizuje práce přes čas. Je-li personálu nadbytek, nutno vyvoditi důsledky, zkrácením pracovní doby denně na původních 6 hodin všeho kancelářského personálu. Nemůže-li však nynější personál zdolati úřední práci a je-li nutná práce přes čas (musí samozřejmě být i zvlášť honorována), pak nesmí býti propuštěn ani jeden zaměstnanec, poněvadž prodlužování pracovní doby je dokladem, že je personálu nedostatek. Pak nemá naprosto žádného smyslu systemisovatí méně míst, než je personálem skutečně obsazeno, poněvadž úřední práce vyžaduje rozšíření personálu. Jelikož každý zaměstnanec váže jedno systemisované místo, je nutno systemisaci rozšířiti podle normální potřeby sil.

Platový zákon neobsahuje žádné ustanovení o restrikci personálu, nemá také žádného ustanovení o organisaci veřejné správy. Platový zákon má jen jediný účel, upraviti požitky veřejných zaměstnanců v rámci povolené úhrady Kč 700,000.000, kterýžto peníz je nespornou zárukou, že platy veřejných zaměstnanců mají býti zlepšeny až do úplného vyčerpání povolené úhrady, zvláště v tom případě, že je to po prvé od státního převratu, kdy potřebná úhrada pro veřejné zaměstnance je pohotově. Dostatečná úhrada umožňuje rozšířiti systemisovaná místa nejen co do počtu, ale umožňuje systemisovati i větší počet míst ve vyšších platových stupnicích, aby tak byla dosažena zásada o dvojím povýšení všech zaměstnanců, kteří služebně vyhovují.

Připravená systemisace ponechává v II., III. a IV. služební třídě v nejnižší platové stupnici 60 - 80% míst a jen zbytek systemisuje ve vyšších platových stupnicích, kterých dosáhnou ovšem toliko protežovaní jedinci. Vyšší platové stupnice nemají však býti dosažitelny pouze jedincům, ale musí býti přístupny všem snaživým a schopným zaměstnancům. Nelze-li upraviti systemisaci míst uspokojivě v uvedeném směru, bylo by to dokladem, že upotřebený platový systém je nevhodný a musí býti nahrazen systémem jiným, přiměřeným našim poměrům. Z těchto důvodů je nutno, aby systemisace služebních míst byla skutečně rozšířena na normální potřebu sil, aby všechna trvale obsazená místa byla systemisována podle platového zákona v příslušných platových stupnicích.

V důsledku uvedeného táží se podepsaní:

1. Je vláda ochotna rozšířiti systemisaci na všechna pragmatikálními zaměstnanci obsazená místa a bráti příslušný ohled na oficianty, aby po splnění podmínek mohli se státi pragmatikálními úředníky s vyhlídkou na dvojí povýšení, pokud konají úřednickou práci?

2. Je vláda ochotna rozšířiti počet systemisovaných míst ve vyšších platových stupnicích všech služebních tříd tak, aby nejméně polovina systemisovaných míst připadala na vyšší platové stupnice v jednotlivých služebních třídách?

3. Je vláda ochotna zahájiti okamžitě jednání o zlepšení systemisace za součinnosti zástupců parlamentu a odborových organisací veřejných zaměstnanců?

4. Je vláda ochotna vyčerpati na úpravu platů veřejných zaměstnanců celých 700,000.000 Kč a předložiti parlamentu přesné súčtování tohoto peníze s udáním, mnoho-li pro kterou služební třídu (oficianty, podúředníky a zřízence) bylo použito, s přesným udáním počtu míst zaměstnanců v letech 1913, 1925 (po restrikci) a 1927 (po systemisaci)?

5. Je vláda ochotna vysvětliti, odkud se uhrazují základní platy učitelské (nikoli úprava), a bylo-li použito obnosu potřebného k uhrazení těchto osobních nákladů, z části nebo plně ze 700,000.000 Kč, povolených na úpravu platů veřejných zaměstnanců?