Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Pika, Remeše a soudr. min. financí o převzetí závazků obcí ku státním středním ústavům státní správou,

II. posl. Bergmanna, Zeminové a druhů vládě republiky Československé o poměrech zaměstnanců poštovní automobilové dopravy,

III. posl. Bergmanna, dra Frankeho, Zeminové a druhů min. financí o osvobození movitého jmění jednot sokolských od poplatkového ekvivalentu,

IV. posl. Bergmanna, Špatného a druhů min. vnitra, zda bude přiznán československému četnictvu příspěvek na vycházkovou výstroj,

V. posl. Svobody a soudr. min. spravedlnosti o konfiskaci časopisu "Stráž Socialismu" v Brně,

VI. posl. Koudelky, A. Chalupy, Biňovce, Bečko, inž. Nečase a soudr. min. financí a zemědělství o stranickém sestavování návrhů na jmenování členů daňových komisí,

VII. posl. dra Szüllö a druhov min. predsedovi, min. vnútra a spravedlnosti o terronistických akciach na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, hlavne však v Bratislave,

VIII. posl. Pohla, Tauba a soudr. min. vnitra a min. spravedlnosti o zabavení volebního plakátu,

IX. posl. Koudelky, Biňovce, Svobody a soudr. min. vnitra o tvoření střeleckých družstev republikánské strany zemědělského lidu,

X. posl. Tauba a soudr. vládě o uveřejnění volebních výsledků,

XI. posl. Simma, inž. Junga a druhů min. železnic, aby němečtí železničáři byli přeloženi na svá dřívější služební místa,

XII. posl. Krebse a druhů předsedovi vlády, že se nedbá resolučních návrhů poslanecké sněmovny týkajících se zákona o válečných poškozencích,

XIII. posl. Krebse a druhů min. železnic, že okresní nemocenská pojišťovna v České Lípě potvrzuje dělnické legitimace německy a jak se k tomu chová přednosta stanice Mašek ve stanici Bor u České Lípy,

XIV. posl. Krebse a druhů min. pošt a telegrafů o nepřístojnostech při doručování časopisů, dopisů a balíků,

XV. posl. Krebse a druhů min. vnitra, aby německý překlad Sbírky zákonů a nařízení byl vydáván včas,

XVI. posl. Krebse a druhů min. pošt a telegrafů o neudržitelných poměrech u telefonního úřadu v Ústí n. L.

Zákonem ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb. z. a n. o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy a berní reformou způsobeny budou značné finanční újmy všem obcím čsl. republiky bez rozdílu, zejména však obcím velkým. Do jaké míry zasahuje tento zákon do finančního hospodářství obcí, jest již patrno na chystaných rozpočtech jednotlivých obcí pro rok 1928. Na příklad uvádíme, že podle vypracovaného rozpočtu města Plzně na rok 1928 ztrácí plzeňská obec na státních přídělech, na přirážkách školních a obecních úhrnem 13,077.997 Kč!

Takovéto enormní újmy způsobí v obecním hospodářství stav přímo katastrofální, a nelze dnes vylíčiti obraz následků, jak se projeví během rozpočtového roku. Jest jisto, že i při největší šetrnosti obce nebudou moci plniti ani své řádné povinností a závazky.

Jedním z nejnepříjemnějších závazků pro obce jest povinnost hraditi věcné náklady na státní střední školy a platiti školníky těchto škol. V Plzni na příklad v rozpočtu na rok 1928 potřeba obce na úhradu povinností ke státním středním školám jest vyjádřena těmito číslicemi:

Jest sice pravda, že obce mají smluvní závazky, plniti tyto věcné, po případě i osobní povinnosti, avšak v době, kdy zákonem o finančním hospodářství obcí berou se obcím příjmové zdroje, jest pochopitelno, že těžko budou moci obce tyto závazky plniti. Při budování zákona bylo opomenuto řešiti tuto otázku, aby tak obcím mohlo býti ulehčeno.

Proto táží se podepsaní:

1. Jest pan ministr financí ochoten uvážiti tuto důležitou finanční ot&facute;zku měst a působiti k tomu, aby obce byly zbaveny uvedených smluvních závazků?

2. Jest pan ministr ochoten učiniti toto opatření ještě v roce 1928, aby aspoň z části ulehčeno bylo hroznému stavu, jaký nastává snížením příjmů obecních podle nového zákona?

V Praze dne 25. října 1927.

Platový zákon chtěl podle důvodové zprávy zavésti definitivní úpravu platů státních zaměstnanců přiměřeně k upevněné valutě a zajistiti zlepšení příjmů zaměstnance tak, aby bez starostí o své hmotné zájmy mohl se plně věnovati službě státní.

V kategoriích zřízeneckých a nižších úřednických měly býti podle platového zákona valorisovány příjmy zaměstnanců koeficientem cenovým, který je vyšší (9) než koeficient valutární (6), avšak ve skutečnosti byly valorisovány pouze 6¹/₂ - 7 násobkem. Jinak platový zákon zachoval nabytá práva zaměstnanců a učinil rázná opatření, aby zaměstnanci nebyli poškozeni v dosavadním postavení.

V §u 210. uložil zákonodárce vládě, aby podle zásad zákona upravila vládním nařízením platové, nikoliv tedy jiné poměry zaměstnanců podniků státních, pro něž neplatila ustanovení části I. - VII. zákona (nepragmatikální).

Vláda upravila sice nařízením č. 16/27 Sb. z. a n. platové poměry personálu poštovní automobilní dopravy, avšak neobmezila se pouze na úpravu platovou, nýbrž postavila celý jejich služební poměr na zcela nový základ a při tom nerespektovala zásad platového zákona, jak podrobněji dále uvádíme. Citované vládní nařízení má patrně býti zároveň služebním řádem, vydaným ve smyslu § 5, odst. 1, vládního nařízení č. 206/1924 Sb. z. a n. o hospodářství ve státních podnicích, avšak toto nařízení, dávajíc ústřednímu úřadu puvoár upraviti práva a povinnosti podnikových zaměstnanců, jistě nemělo na mysli zhoršení nabytých práv těchto zaměstnanců.

Podle dosavadních předpisů (nař. min. pošt a telegrafů 14. IV. 1919 - v. m. p. a t. č. 18/1919) byli zaměstnanci poštovní automobilní dopravy ústavními zaměstnanci poštovního a telegrafního provozu a ve svých právech byli na roveň postaveni státnímu pragmatikálnímu úřednictvu. V některých směrech pak bylo jim pro význam, důležitost a námahu služby, jakož i pro požadavek větší odborné průpravy přiznáno určité nadlepšení (kratší čekatelská doba, nároky pensijní, podíl na zisku atd.).

Tato svá práva považovali zaměstnanci autoprovozu za práva řádně nabytá, která jim nemohou býti odňata bez odškodnění na jiné straně, avšak vládním nařízením čís. 16/27 dočkali se pravého opaku.

1) Všeobecně byli opět úplně na roveň postaveni ostatním kategoriím zřízeneckým a jejich veřejnoprávní služební poměr změněn na poměr soukromoprávní.

§ 1 vládního nařízení výslovně totiž uvádí, že zaměstnanci poštovního autoprovozu - řemeslníci - jsou v soukromoprávním služebním poměru k státnímu podniku - čsl. poště. Zapomíná však na předpoklady takového služebního poměru a na charakteristický rozdíl oproti poměru veřejnoprávnímu.

Soukromoprávní služební poměr zakládá totiž podle §u 1151 a násled. obč. zák. smlouvu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, kdežto veřejnoprávní služební poměr jest založen na jednostranném nařízení veřejné správy jako zaměstnavatele, vydaném na základě jejího mocenského postavení. V prvém případě jde o poměr rovnosti smluvních stran a podmínky služebního poměru záležejí na smlouvě, sjednané dohodou těchto stran (zaměstnavatele a zaměstnance), kdežto v druhém případě jde o poměr nadřízenosti a podmínky služebního poměru jsou diktovány zaměstnavatelem z jeho moci výkonného orgánu státní správy.

Se zaměstnanci poštovního autoprovozu nebylo však vůbec jednáno jako s druhou smluví stranou o obsahu služební smlouvy, nýbrž práva a povinnosti jejich byly nadiktovány cit. vládním nařízením. Pak ale chybí hlavní předpoklad služebního poměru soukromoprávního a jde vlastně o poměr veřejnoprávní.

V celém nařízení také není vůbec řeči o nějaké služební smlouvě, naopak v § 8. jest řečeno, že zaměstnanci vydá se při přijetí ustanovovací listina, která má osvědčovati soukromoprávní služební poměr a podrobení se řemeslníka předpisům cit. nařízení. Ustanovovací listina však sama o sobě osvědčuje vždy služební poměr veřejnoprávní a nikoliv soukromoprávní a předpis § 8, odst. 2, jest umělou a pochybenou právní konstrukcí. Nad to pak zaměstnanci, kteří již byli ve službě před vydáním nařízení, měli-li by se státi zaměstnanci soukromými, museli by přistoupiti přijetím nové ustanovovací listiny na obsah nařízení jako služební smlouvy. Poněvadž se tak nestalo, považují se tito zaměstnanci zcela právem nadále za zaměstnance veřejné správy.

Ve vládním nařízení zaveden je též instanční postup pro jednání ve sporných záležitostech, což rovněž by odporovalo soukromoprávní povaze služebního poměru. Neboť rozhodne-li správa poštovní automobilní dopravy jako zaměstnavatel o určitém vzneseném petitu svého zaměstnance, pak rozhodnutí její má býti prohlášením druhé smluvní strany a nikoliv právním aktem veřejné správy. Takové prohlášení nepřipouští však jiného dalšího kroku právního (postupu instančního) než odvolání se k rozhodčímu soudu, byl-li pro spory ze služební smlouvy zřízen, nebo k řádnému soudu civilnímu. Odporuje si tudíž citované vládní nařízení ve svých jednotlivých ustanoveních samo.

2.) Označení úkonů řemeslníků v §u 2 vládního nařízení za zřízenecké jest označením příliš všeobecným a nevyjadřujícím zvláštní povahu a odbornost úkonů. Mělo by býti nahrazeno slovy; "k řemeslným úkonům".

3.) Podle dosavadního stavu byli zaměstnanci poštovní automobilní dopravy přijímání prozatímně a po dvou letech ustanovováni definitivně. §em 6 vládního nařízení zavádí se však čekatelská doba čtyřletá a mimo to se žádá předchozí státní služba dvouletá. Jest tudíž dosavadní stav značně zhoršen. Uvážíme-li, že se žádá od řemeslníků nad to vyučení se řemeslu a tříletá prakse, vychází na jevo, že v nejpříznivějším případě mohl by se zaměstnanec státi čekatelem v 23. roce věku, že by teprve v 56. roce věku mohl normálním postupem v III. platové stupnici dosáhnouti posledního stupně a že by nemohl do 60 let věku dosloužiti 40 let, potřebných pro plné výslužné. Z toho je vidno, že určení čekací doby k ustanovení řemeslníkem, jest nerozváženo a krajně nespravedlivo.

4.) Předpisem §u 17. o výměře dovolené jsou řemeslnící oproti dosavadnímu stavu citelně zkráceni a postrádají všeobecného ustanovení, kterým by byl proveden úmysl vlády, vyslovený v důvodové zprávě (k §u 23) plat. zákona, t. j., že budou zachovány zvláštním povolením dosavadní nároky co do výměry dovolené. (Viz též soc. pol. výbor posl. sněm. k §u 23 plat. zákona.)

5.) Pokud jde o nedostatečnou valorisaci platů vidno z následujícího porovnání všeobecného.

Podle vládního nařízení č. 16/27 stanoveno základní služné a činovné dohromady

ve III. plat. stupnici 1. platový stupeň Kč 9.300,-, 10. plat. stupeň Kč 16.056,-,

v I. plat. stupnici 1. plat. stupeň Kč 10.200,-, 10. plat. stupeň Kč 19.500,-.

V roce 1914 činil celkový plat

K tomu dlužno připočísti stálý kvalifikační měsíční přídavek podle nařízení býv. rakouského ministerstva obchodu čís. 25.941-P-1913 H. M., který činil u zřízenců autoprovozu měsíčně Kč 45.- (ročně Kč 540,-), po 5ti letech Kč 50,- (ročně Kč 600,-), po 10ti letech Kč 55,- (ročně Kč 660.-), u garážních mistrů Kč 60,- (ročně Kč 720,-), po 5ti letech Kč 65,- (ročně Kč 780,-), po 10ti letech Kč 70,- (ročně Kč 840,-), takže celkový příjem v roce 1914 byl u zřízence autoprovozu počáteční Kč 1800,-, konečný Kč 3.060,-, u garáž. mistrů počáteční Kč 2.120,-, konečný Kč 3.560.-.

Použijeme-li násobku, na základě kteréhož byly u jiných kategorií stanoveny platové stupnice, měly by naše nové stupnice po právu a spravedlnosti vypadati takto:

6.) Způsob odchodu do výslužby byl nyní stanoven stejně jako u ostatních zaměstnanců státních a dosavadní výhoda řemeslníků odejíti po 35tileté (u řidičů vozů po 25tileté) službě do výslužby bez průkazu neschopnosti ke službě, byla zrušena. S tím by se zaměstnanci již smířili, avšak nemohou přehlédnouti další zkrácení nároků pensijních podle §u 54, jednak všeobecné, jednak u řidičů automobilů. Všem odnímá se tu dosavadní počítání 2,4% za rok služby pro výměru výslužného, jako u úředníků a počítání prvých 5ti let řídičských 40% pensijní základny. Dosavadní příznivější počítání služby zajisté bylo odůvodněno zvláštní povahou a námahou služby a neodpovídá intencím platového zákona, aby zaměstnanci byli zkracováni a jejich služba znehodnocována. V souvislosti s tím platí podle §u 55 řidiči automobilů 9%ní pensijní příspěvky, avšak úředníci, jimž se služba hodnotí rovněž příznivěji, než státním zaměstnancům (2,4%), platí pouze 6% jako tito. Jest tudíž zvýšení příspěvků v nepoměru vůči úřednictvu.

Vytčená ustanovení, poškozující dosavadní nabytá práva řemeslníků, neodpovídají intencím platového zákona, a vláda, pojavši je do vládního nařízení čís. 16/1927, překročila vlastně své právo, dané §em 55 t. j. vydávati nařízení pouze k provedení a v mezích určitého zákona.

Systemisace služebních míst neodpovídá normální potřebě míst, neboť byl systemisován daleko menší počet míst dílenských zaměstnanců, než jest stav skutečný.

Poštovní správa se dosud neodhodlala k tomu uzavříti s dělnictvem, v autoprovozu zaměstnaným, kolektivní smlouvu a nevydala dosud pro dílny pracovní řád.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana předsedy vlády:

1.) Jest vláda ochotna změniti vládní nařízení čís. 16/1927 v bodech v předu vytknutých, jež odporují duchu platového zákona a intenci zákonodárce?

2.) Jest vláda ochotna systemisovati potřebný počet míst v poštovní službě automobilové?

3.) Jest vláda ochotna zaříditi, aby byla uzavřena kolektivní smlouva s dělníky, zaměstnanými v poštovních autodílnách?

4.) Jest vláda ochotna zaříditi, aby byl vydán pracovní řád pro zaměstnance autoprovozu a autodílen?

5.) Jest pan předseda vlády ochoten sděliti podepsaným, co v této věci vláda zařídila anebo zaříditi hodlá?

V Praze, dne 25. října 1927.

Podle zákona ze dne 19. října 1920, čís. 587 Sbírky zákonů a nařízení par. 27 může býti přiznáno osvobození od ekvivalentu movitému jmění spolků a ústavů k účelům vyučovacím, dobročinným a lidumilným, avšak jen tenkrát, když toto jmění podle stanov těchto spolků a ústavů platných v rozhodném čase, slouží výlučně a trvale těmto účelům a jim nemůže býti odňato. Movité jmění spolků dobrovolných hasičů, jakož i svazů takových spolků, jest osvobozeno od ekvivalentu i tenkráte, kdy stanovami těchto spolků není prokázáno trvalé věnování tohoto jmění. Rovněž hasičské nářadí, které jest obecním vlastnictvím, není podrobeno ekvivalentu. Ekvivalent, jakož i 20% přirážka školní pro zemské fondy v Čechách a na Moravě, nemálo zatěžuje jmění jednot sokolských, získané výhradně pro tělovýchovné účely.

Není přece ani dost málo pochyby, že jednoty sokolské jsou po stránce dobročinné a lidumilné právě tak jako po stránce vyučovací jistě nejméně tak hodnotné jako dobrovolné sbory hasičské, neboť jestliže sbory hasičské hájí hmotné statky občanstva, činí tak jednoty sokolské se statky vyššími, t. j. hájí, zachovávají a pěstují duševní i tělesné zdraví všeho lidu československého. Nejde přece v životě národa vždy o statky hmotné, ale také o jeho zdraví a zdatnost fysickou a duševní.

Jednoty sokolské, právě tak jako sbory dobrovolných hasičů, jsou přístupny všem vrstvám občanstva bez rozdílu přesvědčení náboženského nebo politického, čímž staví se zcela mimo podobná sdružení, jež mají politický nebo náboženský ráz.

Jednoty sokolské mají však ještě před dobrovolnými sbory hasičskými v ohledu státním a vyučovacím i dobročinném přednost v tom, že ve svých tělocvičnách a na svých hříštích obstarávají výchovu mládeže školní i mimoškolní po stránce tělesné a jsou tak nutným doplňkem výchovy školní, která zhusta postrádá vhodných opatření, místnosti a nářadí, v našich poměrech nevyhnutelně nutných k provádění řádné tělesné výchovy.

V jednotách sokolských pečuje se úzkostlivě i o výchovu mravní, která jest nevyhnutelným doplňkem řádné výchovy, zejména mládeže mimoškolní, o níž jak po stránce tělesné, tak po stránce mravní není vůbec postaráno, ježto odborné školy pokračovací ztěží mohou jí poskytnouti nutné vzdělání odborné.

Z těchto důvodů tážeme se pana ministra financí:

1.) Jest pan ministr ochoten vydati nařízení, jímž movité jmění sokolských jednot jest osvobozeno od poplatkového ekvivalentu za deváté desítiletí v letech 1931 - 1940?

2.) Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věcí zařídil aneb zaříditi hodlá?

V Praze dne 25. října 1927.

Výnosem ministerstva vnitra ze dne 17. února 1927 byla již po desáté změněna vycházková výstroj čsl. četnictva. Nová výstroj bude vyžadovati nákladu okrouhle asi 800 Kč.

Ministerstvo národní obrany, když v roce 1923 a 1924 provedlo změnu vycházkového úboru vojenských gážistů, poskytlo jim příspěvek ve výši 2.000 Kč důstojníkům a 1500 Kč rotmistrům.

Četničtí gážisté, ačkoliv je devatero změn ústroje stálo při nejmenším každého jednotlivce 3.000 Kč, nedostali z tohoto titulu dosud žádného příspěvku. Oděvní paušál jest jim poskytován stejný jako gážistům vojenským. Platy četnických gážistů nejsou tak skvělé, aby si mohli kupovati předepsaný vycházkový úbor ze svého, aniž se zadlužili.

Poněvadž pak četnická správa vyžaduje, aby dbali dobrého jména četnictva, a velmi nerada trpí zadluženost četnických gážistů, měla by jim přispěti stejně, jako vojenská správa přispěla gážistům vojenským. Potřebné k tomu prostředky nalezla by četnická intendantura v rámci státního rozpočtu.

Z těchto důvodů táží se podepsaní:

1.) Jest pan ministr ochoten povoliti četnickým gážistům příspěvek na vycházkovou výstroj ve stejné výší, jako byl povolen gážistům vojenským?

2.) Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této záležitosti zařídil nebo zaříditi hodlá?

V Praze dne 25. října 1927.

"Stráž Socialismu" uveřejnila 25. t. m. informační článek o novelisaci sociálního pojištění, který byl konfiskován v závěru zcela nezávadném. Konfiskovaná část článku, která v jiných listech vyšla bez závady, měla toto znění:

"Tento úžasný, troufalý a provokační návrh přijala vláda za svůj, aby tak dokumentovala svoji urputnou třídní nenávist vůči celé dělnické třídě.

Dělnictvo všech směrů nemůže přihlížeti nečinně k tak úžasnému poškozování svých nejživotnějších zájmů.

Křesťanští sociálové čeští i němečtí mají nyní příležitost dokázati to, co dělnictvu slibovali, to jest že nepřipustí zhoršení sociálního pojištění.

Voláme veškeré dělnictvo na stráž a do boje proti tomuto nemožnému a třídně vyhrocenému útoku měšťácké celně-kongruové koalice, který musí býti za každých okolností a třeba i za nejtěžších obětí odražen. Protestujte nejdůraznějšími prostředky proti ničení svých zájmů a dokažte, že i přes svoji roztříštěnost má dělnická třída tolik moci a síly, že tomuto zákeřnému kořistnickému útoku měšťáckých stran a celně-kongruové vlády za každých okolností zabrání."

Podepsaní se táží:

Hodlá pan ministr spravedlnosti zakročiti, aby tisková brněnská censura zanechala podobného způsobu konfiskací bezzávadných statí, které jinde jsou propouštěny?

V Praze, dne 25. října 1927.

Podle zákona o přímých daních polovina daňových komisí má býti jmenována finančními úřady po návrhu zemědělských rad a obchodních a živnostenských komor. Ustanovení toto má jasný účel, poskytnouti poplatnictvu prostřednictvím jeho zástupců vliv na vyměřování a ukládání přímých daní. Všeobecnost daňové povinností, občanská rovnoprávnost a přirozená spravedlnost požadují, aby jmenování těchto členů daňových komisí provedeno bylo s jediným zřetelem k tomu, by docíleno bylo co nejúměrnějšího a nejspravedlivějšího zastoupení poplatníků, tedy bez jakýchkoli zřetelů politických, třídních, stavovských, národnostních, náboženských, či jiných.

Dosíci tohoto cíle bylo ovšem velmi ztíženo ustanovením zákona o daních přímých, podle něhož právo činiti návrhy na jmenování zástupe poplatnictva bylo vloženo do rukou toliko zemědělských rad, které nezastupují většinu zemědělců, nýbrž jen nepatrnou menšinu zemědělců z kruhů sedláků, statkářů a velkostatkářů, a do rukou obchodních a živnostenských komor, které zastupují zájmy velkého průmyslu a velkého obchodu a které taktéž nemohou býti pokládány za representanty drobných poplatníků, živnostníků a obchodníků.

O tom, jak sestavují se návrhy na jmenování zástupců poplatnictva o daňových komisí, svědčí stranický postup zemědělských rad. Tyto oběžníkem vyzvaly delegáty zemědělských rad, aby po dohodě s hlavními organisacemi zemědělskými, sestavili terna osob pro návrh na jmenování a zaslali zemědělské radě. Ježto delegáti tito jsou téměř výlučně příslušníky agrární strany, jak ani jinak za platnosti nynějších volebních řádů do zemědělských rad nelze, v žádném případě nepozvali k jednání na návrzích jmenovacích organisace zemědělské jiných politických směrů, nýbrž toliko zemědělské organisace strany agrární, pominuvše i důležité zemědělské organisace čistě odborné, nepříslušející tedy žádnému směru politickému. Tak tedy sestaveny a zemědělským radám doručeny návrhy čistě stranicko-politicky sestavené, které ze zastoupení v daňových komisích vylučují veliké části stavu zemědělců jen proto, že náležejí k jiným politickým směrům a zejména vylučují ze zastoupení v daňových komisích napořád zemědělce drobné, vydávajíce je tak v tomto ohledu do naprostého područí agrární buržoasie.

Podepsaní se proto táží:

1.) Znají páni ministři zemědělství a financí tyto poměry?

2.) Co učinilo ministerstvo financí i ministerstvo zemědělství k tomu konci, aby nestranně provedeno bylo ustanovení o zastoupení poplatnictva v daňových komisích jen s hlediska prosté spravedlnosti? Je snad stranicko-politický postup zemědělských rad v této důležité věci úmyslný a ve srozumění s plány nynější vlády?

3.) Co hodlají páni ministři zemědělství a financí učiniti na ochranu ohrožených práv zemědělců, jimž jen pro jejich příslušnost k určité politické straně, či jen z té příčiny, že nejsou organisování politicky vůbec, má býti odepřeno zastoupení v daňových komisích?

4.) Je pan ministr financí ochoten předložiti nám seznam osob zemědělskými radami navrhovaných pro jmenování do daňových komisí, dále seznam osob skutečně po návrhu tomto do daňových komisí jmenovaných?

V Praze dne 26. října 1927.

Ústava republiky zabezpečuje svojím občanom volný prejav mienky. Ďaleki sme toho, aby sme brali v pochybnosť právo ktoréhokoľvek československého štátneho občana protestovať proti tým, po celej Europe prejavujúcim sa snahám, ktoré smerujú k revízií mierových smlúv k navzájomnej spokojnosti.

Ohradzujeme sa však proti tomu, aby štátni občania, ktorí trvajú na každej litere mierových smlúv na úkor správne pochopeného záujmu svojho vlastného štátu, snažili sa získavať prívržencov tohoto svojho stanoviska takými prostriedky, ktoré narážajú na trestné ustanovenia tak zv. terorového zákona, povolaného zabezpečiť voľný prejav mienky štátneho občana.

Tak niekoľko listov na Slovensku už od niekoľko týždňov sľubuje politické a hospodárske nevýhody tým, čo nie sú ochotní brať účasť vo zmienených už demonštráciách, ba čo viac - ako na pr. bratislavský "Národný Denník" zo dňa 14. októbra 1927, čís. 237 - prehlasuje za "vlastizradu" takéto chovanie, ktoré vyobcuje zo sväzku štátu. Štátne zastupiteľstvá, ktoré voči tlači národných menšín sú až nad svoju povinnosť ostražité, hladia na tieto štvanice nečinne, zapomínajúc, že obyvateľstvo Slovenska a Podkarpatskej Rusi dáva vojakov, platí dane a tedy nielen z moci protivného zákona, ale i morálne má nároky na ochranu úradov.

Teror však v týchto dňoch dosiahol svojho kulminačného bodu v Bratislave tým, že boly vydané obežníky s podpismi hláv vrchností - župana dra Jána Sekáča, župana dra Metoda Bellu, starostu dra Ľudevíta Okánika, - aby ich obyvateľstvo podpisovalo. Kto neprejaví ochoty podpísať protest, vyhrožujú mu dľa daných pomerov: živnostníkovi, obchodníkovi, jednotlivcovi s voľným intelektuálnym povolaním hospodárskym bojkotom, jednotlivcom v pomere závislom od štátu však zničením existencie, na pr. penzistom odňatím penzie, ač penziu odňať lzä iba v prípade zločinu, obsaženého v trestnom zákonníku. A všetko to deje sa bez toho, že by polícia zakročila.

Tážem sa pánov ministrov:

Či hodláte tieto teroristické akcie utlačiť a poskytnúť tak zákonitú ochranu tiež odvekému obyvateľstvu Slovenska a Podkarpatskej Rusi?

V Prahe, v októbri 1927.