Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Der Regierung wurde durch § 3 des Gesetzes vom 22. Dezember 1924, Zahl 286, die Pflicht auferlegt, eine zweckmäßige Reform der öffentlichen Verwaltung innerhalb eines Jahres, d. i. bis 31. Dezember 1925 durchzuführen.

Nach § 3 Punkt 3 des gleichen Gesetzes hat die Regierung "im Zusammenhange mit der Durchführung der Reform der öffentlichen Verwaltung den Entwurf eines, die Bezüge der Staatsbediensteten regelnden Gesetzes den gesetzgebenden Körperschaften vorzulegen. Das Gesetz spricht an dieser Stelle ausdrücklich von den Bezügen der Staatsangestellten. Die Bezüge der Staatsangestellten setzen sich aus den Aktiv- und Ruhebezügen zusammen infolge des ursächlichen, unlösbaren, durch die Person des Staatsbeamten naturgemäß bedingten Zusammenhanges des Aktiv- und Ruhestandes. Demnach hat die Regierung nach § 3 des zitierten Gesetzes Absatz 3 die gesetzliche Pflicht, die Aktiv- und Ruhebezüge der Staatsbediensteten zu regeln.

Die Regierung hat zwar innerhalb der ihr gewährten Frist den Gehalts- Gesetzentwurf zur endgültigen Regelung der Existenzgrundlagen der Staatsbediensteten vorgelegt, aber es bisher unterlassen, innerhalb dieses Gesetzes die gesetzlich verlangte Regelung der Pensionsbezüge durchzuführen. Sonach wurde durch das neue Besoldungsgesetz bisher nur der erste Teil der Arbeit getan und es muß als Ergänzung derselben das allgemeine definitive Pensionsgesetz folgen. Mit der Erfüllung dieser gesetzlichen Verpflichtung ist die Regierung seit dem 1. Jänner 1926 im Rückstande. Dieselbe hat lediglich im Motivenbericht der Regierung zum Besoldungsgesetz erklärt, daß die neue allgemeine Regelung der Pensionsvorschriften in Vorbereitung ist und in absehbarer Zeit Gegenstand der parlamentarischen Verhandlung sein wird. Auch dieser vonseiten der Regierung gegebenen Zusicherung wurde bisher nicht entsprochen, obschon aus diesem Grunde der sozialpolitische Ausschuß des Abgeordnetenhauses von der Forderung der Ausdehnung der Vorschriften auf die anderen Pensionsvorschriften Abstand genommen hat.

Seither lauteten die wiederholten Versicherungen der Regierung dahin, daß die endgiltige Regelung der staatlichen Pensionen in der Weise erfolgen soll, daß jenen Staatspensionisten des Zivil- und Militärstandes, sowie den Lehrern des Ruhestandes, welche vor dem 1. September 1919 in den Ruhestand traten und daher der Durchrechnung ihrer Dienstzeit nicht teilhaftig wurden, für diese seinerzeitige Verkürzung ein ausreichender Ersatz, bestehend aus mindestens 20%iger Erhöhung der Pensionsgrundlage zugebilligt werden soll. da mit der Verweigerung der Durchrechnung ihrer Dienstzeit die Kette des Unrechtes an diesen und den anderen Pensionistenkategorien begonnen hat. Weiters wurde zugesichert, daß sodann durch ein allgemeines Pensionistengesetz die definitive Regelung der Pensionsfrage erfolgen soll.

Auch diese gegebenen Zusicherungen der Regierung wurden bisher nicht erfüllt, wiewohl nach ausdrücklichen Erklärungen der Regierungsstellen an die Pensionistenorganisationen aller Nationalitäten dieses Staates, der Regierungsentwurf für das sogenannte Altpensionistengesetz, betreffend die 20%ige Erhöhung der Pensionsgrundlage der vor dem 1. September 1919 in den Ruhestand getretenen Staatsdiener bereits seit Dezember 1926 fertiggestellt ist und nur des Auftrages der Regierung harrt, den gesetzgebenden Körperschaften vorgelegt zu werden. Auch die Bedeckung für den durch dieses Altpensionistengesetz erforderlichen Aufwand ist bereits im Budget durch die gesetzlich bewilligten Steuern für das Jahr 1927 vollauf vorhanden.

Der Regierung ist die Aufgabe übertragen. die Befolgung der bestehenden Gesetze zu überwachen. Sie selbst muß daher in erster Reihe den Gesetzen Rechnung tragen. Sie muß daher den im Gesetze begründeten Verlangen der notleidenden Staatspensionisten, ihrer Witwen und Waisen entsprechen und in der Herbsttagung des Abgeordnetenhauses und des Senats 1927 das ihr durch das Gesetz aufgetragene Pensionsgesetz und als notwendigen ersten Schritt desselben das "Altpensionistengesetz" zur Vorlage und ungesäumten Verabschiedung bringen:

Wir richten daher an den Herrn Finanzminister Dr. Engliš und durch ihn an die Staatsregierung die dringliche Frage:

1. Ist die Regierung bereit, ihrer gesetzlichen Verpflichtung zu entsprechen und den Gesetzentwurf, betreffend die Neuregelung der Bezüge der Pensionisten dem Abgeordnetenhause ehestens zu unterbreiten?

2. Wird die Regierung die Vorlage, betreffend die 20%ige Erhöhung der Pensionsgrundlage der sogenannten Altpensionisten, wie es nach den geltenden Gesetzen ihre gesetzliche und nach den gegebenen Zusagen und der Not der Altpensionisten ihre moralische Pflicht ist, in den ersten Sitzungen der Herbsttagung 1927 dem Abgeordnetenhause und dem Senat einbringen?

Paragrafem 3 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 bylo uloženo vládě za povinnost, aby do jednoho roku, t. j. do 31. prosince 1925 provedla účelnou reformu veřejné správy.

Podle §u 3, bod 3 téhož zákona má vláda "v souvislosti s provedením reformy veřejné správy předložiti zákonodárným sborům návrh zákona upravující požitky státních zaměstnanců" Zákon mluví na tomto místě výslovně o požitcích státních zaměstnanců. Požitky státních zaměstnanců skládají se z požitků činných a odpočivných a to pro příčinnou, nerozlučitelnou, osobou státního úředníka přirozeně podmíněnou souvislost stavu v činné službě a na odpočinku. Podle toho má vláda podle §u 3 uvedeného zákona, odst. 3, zákonitou povinnost upraviti požitky státních zaměstnanců v činné službě i na odpočinku.

Vláda sice v dané lhůtě předložila návrh platového zákona na konečnou úpravu existenčních základů státních zaměstnanců, ale dosud opominula provésti úpravu pensijních požitků, zákonitě žádanou v tomto zákoně. Novým platovým zákonem byla tedy vykonána dosud jen první část práce a jako její doplněk musí následovati všeobecný definitivní pensijní zákon. Se splněním tohoto zákonitého závazku jest vláda od 1. ledna 1926 v prodlení. Ve své důvodové zprávě k platovému zákonu vláda pouze prohlásila, že nová všeobecná úprava pensijních předpisů se připravuje a že v dohledné době bude předmětem parlamentního projednávání. Ani toto ujištění dané vládou nebylo dosud splněno, ačkoliv právě z tohoto důvodu sociálně-politický výbor poslanecké sněmovny vzdal se požadavku, aby předpisy byly rozšířeny na jiné pensijní předpisy. Od té doby vláda několikráte ujišťovala, že se konečná úprava státních pensí provede tím způsobem, že oněm státním pensistům civilním a vojenským jakož i učitelům ve výslužbě, kteří odešli na odpočinek před 1. zářím 1919 a proto jim nebyla propočtena služební doba, za tuto někdejší újmu bude přiznána vydatná náhrada záležející aspoň z 20%ního zvýšeni pensijní základny, neboť tím, že jim bylo odepřeno propočteni jejich služební doby, započalo se bezpráví na těchto a na jiných druzích pensistů. Dále bylo slíbeno, že se pak definitivně upraví otázka pensí všeobecným zákonem o pensistech.

Také tyto sliby vlády nebyly dosud splněny, ačkoliv podle výslovného prohlášení vládních míst organisacím pensistů všech národností tohoto státu vládní návrh tak zvaného zákona o staropensistech na 20%ní zvýšení pensijní základny státních zaměstnanců, kteří před 1. zářím 1919 odešli na odpočinek, jest hotov již od prosince 1926 a čeká jen na nařízení vlády, aby byl předložen zákonodárným sborům. Také o úhradu výdajů způsobených tímto zákonem o staropensistech jest již v rozpočtu úplně postaráno zákonitě povolenými daněmi pro rok 1927.

Vláda má za úkol dohlížeti, aby se platné zákony prováděly. Musí tedy především sama zákony plniti. Musí tedy vyhověti zákonem odůvodněné žádosti strádajících státních pensistů, jejich vdov a sirotků a v podzimním zasedání poslanecké sněmovny a senátu roku 1927 předložiti pensijní zákon uložený jí zákonem a jako nutný první krok k němu "zákon o staropensistech", a postarati se, aby byl neprodleně projednán.

Tážeme se tedy naléhavě pana ministra financí dr. Engliše a jeho prostřednictvím celé vlády:

1. Jest vláda ochotna vyhověti svému zákonitému závazku a co nejdříve podati poslanecké sněmovně návrh zákona o nové úpravě požitků státních pensistů?

2. Podá vláda návrh na 20%ní zvýšení pensijní základny tak zvaných staropensistů, jak to jest podle platných zákonů její zákonitou povinností a podle daných slibů a nouze staropensistů také mravní povinností, v prvních schůzích podzimního zasedání 1927 poslanecké sněmovně a senátu?