Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Všeobecnou tendencí našeho zákonodárství musí býti unifikační snahy, poněvadž je pro každého zřejmým, že na území celém musí platiti stejné právo, nemá-li býti právní nejistoty. Tatáž tendence je sledována u osnovy zákona směnečného, jež byla jako návrh vládní projednána už senátem a má býti předmětem jednání nyní ve sněmovně.

Dosud máme v našem státě dva platné směnečné zákony: Jsou to císařský patent ze dne 25. ledna 1850 pro historické země (obecný směnečný řád) a směnečný zákon ze dne 5. června 1876, zák. čl. XXVII z roku 1876 pro Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Osnova tato má právě odstraňovati různost dvojích právních předpisů na našem území a činí tak způsobem tím, že přejímá některé předpisy obecního směnečného řádu a jiné směnečného zákona.

Už vláda a pak senát poukázaly na důvody, proč dochází k vydání této osnovy. Jest jisto, že sami interesenti i z řad obchodních po vydání jednotného zákona volají, poněvadž platnost dvojího práva pro ně znamená značnou nejistotu práva na poli směnečném a jest toto významným důvodem vedle již zmíněné snahy unifikační při státní jednotě.

Odstraněním dvojitosti práva směnečného odpadne také nutnost interlokálních směnečných předpisů, jimiž by se měly vyrovnávati kolise přivoděné růzností právní, aby tu byla analogie, jaká je v řešení kolisí právních mezi různými státy mezinárodním směnečným právem.

Také z řad právníků se ozývají četnější a četnější hlasy po úpravě, poněvadž teprve tato úprava umožní pak legislaci v oboru řízení ve sporech směnečných a směnečného práva poplatkového.

Uvážiti pak dlužno ještě i to, že dosavadní dvojí znění má i různé autentické znění textů a že i tato okolnost zasahuje rušivě do celého směnečného práva.

To jsou asi příčiny, proč dochází k jednání o tomto zákonu.

Osnova neobsahuje však ani nějakých podstatných změn oproti dosavadnímu právu už vzhledem k hlavním snahám unifikačním, ale ani proto nepřipouští velkých změn, že jest nutno přihlížeti k poměrům mezinárodním, z jichž prostředí vyšly oba dosaváde platné zákony směnečné a jimž jsou přizpůsobeny a nebude možno činiti podstatných změn, dokud mezinárodní směnečné právo těchto změn si nevyžádá. Nějakou větší změnu světového směnečného zákona nelze očekávati v době dohledné. Dosavadní pokusy o to jsou ještě příliš daleko, než by bylo možno v tak brzku očekávati změny.

Oba dosavadní zákony platné jsou sdělány na podkladě německého zákona směnečného, po případě polského a rakouského a jest tím mezinárodní styk na tomto poli umožněn.

Dosavadní zákony směnečné patří k nejlepším našim zákonům platným a není třeba tudíž reformy, po níž ani není voláno, ale jest voláno po sjednocení směnečného práva.

Zmíniti se dlužno i o tom, že zákon byl projednáván ve výboru ústavně právním senátu i subkomité tohoto výboru za přítomnosti expertů profesorů Dr. K. Hermana-Otavského a Dr. A. Vaniga, které navrhlo už ústavně právnímu výboru senátu některé nepodstatné změny spíše stylistické a že po stránce tudíž materielně právní i formální už bylo pro tuto osnovu vykonáno vše, co bylo možno.

Zajímavo jest, že usnesení senátu o směnečném zákoně bylo předmětem jednání mezi profesory německými (připomenouti dlužno Frankenbergra) a byl jimi náš zákon směnečný, jak byl usnesen, senátem přijat sympaticky a doporučují, aby byl zákon vzat za základ jednání při mezidohodové konferenci a v jednání světového zákona směnečného.

Ústavně právní výbor projednal celý zákon jak byl usnesen senátem a schválil jej ve znění přijatém už senátem.

K § 94 zákona schválil dále resoluci, jejíž znění se cituje a to proto, aby výkonem protestu směnečného soudními úředníky, kdyby nebylo jistého omezení resolucí žádaného, nebyly soudy při provedené systemisaci obtíženy přespříliš.

Výbor ústavně právní navrhuje poslanecké sněmovně, aby schválila osnovu v tom znění, jak ji senát usnesl i s resolucí, kterou ústavně právní výbor poslanecké sněmovny usnesl.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Každý jest způsobilý směnečně se zavazovati, kdo se může zavazovati smlouvami.

Jsou-li na směnce podpisy osob, které se nemohou směnečně zavázati, nemá to vlivu na závazek ostatních osob na směnce podepsaných.

Podstatné náležitosti cizí směnky jsou:

1. označení jako směnka, které musí býti pojato v souvislý obsah listiny a vyjádřeno v jazyku, jímž se v této listině vyslovuje platební příkaz;

2. údaj peníze, který má býti placen; jsou-li vymíněny také úroky nebo jiná vedlejší plnění, platí to za nenapsané;

3. jméno osoby nebo firma, které nebo na jejíž řad (ordre) má býti placeno (remitent);

4. údaj času, kdy má býti placeno; čas musí býti pro celý směnečný peníz určen jednotně a může býti ustanoven jen:

na určitý den,

na viděnou (předložení, a vista, atd.), nebo na určitý čas po viděné,

na určitý čas po dni vystavení,

na veletrh nebo na trh (veletržní nebo tržní směnka);

5. podpis výstavcův (trasantův) jménem anebo firmou;

6. jméno osoby nebo firma, která má platiti (směnečník čili trasát);

7. údaj místa, kde má býti placeno; místo, uvedené u jména nebo firmy směnečníka, platí, není-li na směnce udáno zvláštní místo platební, za místo platební a zároveň za směnečníkovo bydliště; je-li uvedeno několik míst, platí první z nich za místo platební;

8. údaj místa, dne, měsíce a roku vystavení směnky.

(1) Je-li peníz, který má býti placen (§ 3 č. 2), udán písmeny a čísly a nesrovnávají-li se tyto údaje, platí částka vyjádřená písmeny.

(2) Je-li tento peníz udán několikráte písmeny nebo několikráte čísly a nesrovnávají-li se tyto údaje, platí částka menší.

(1) Výstavce může sama sebe označiti za remitenta (§ 3, č. 3; směnka na vlastní řad).

(2) Nemá-li býti placeno v místě, kde byla směnka vystavena, může výstavce také sama sebe uvésti jako směnečníka (§ 3, č. 6; zastřená směnka vlastní). Taková směnka má účinek směnky cizí.

(1) Z listiny, které se nedostává některé z podstatných náležitostí směnečných (§ 3), nevzniká směnečný závazek. Prohlášení učiněná na takové listině (indosament, akcept, aval) nemají směnečně-právní platnosti.

(2) Okolnost, že v době podpisu směnky některá z podstatných náležitostí chyběla a teprve později byla doplněna, není na závadu ani platnosti směnky, ani závaznosti podpisu. Stalo-li se doplnění bezprávně nebo proti úmluvě, může býti namítnuto směnečnému věřiteli jen, jestliže doplnění takového byl účasten anebo jestliže, nabývaje směnky, o něm věděl anebo věděti musil.

Výstavce směnky ručí směnečně za její přijetí a zaplacení. Doložka, kterou výstavce vylučuje nebo omezuje toto ručení, platí za nenapsanou.

(1) Remitent může směnku převésti na jiného indosamentem (rubopisem).

(2) Zapověděl-li však výstavce převod na směnce slovy "nikoli na řad" nebo jiným rčením téhož významu, nemá indosament účinku směnečně-právního.

Indosamentem přecházejí veškerá práva ze směnky na indosatáře (rubopisníka), zvláště také oprávnění směnku dále indosovati. Směnka může býti platně indosována také na výstavce, směnečníka, příjemce nebo některého dřívějšího indosanta (rubopisce) a jimi dále indosována.

Indosament musí býti psán na rubu směnky nebo na rubu kopie nebo na listu, spojeném se směnkou nebo s kopií (přívěsek, allonge). Indosament je platný, i když indosant podepíše jen své jméno nebo svoji firmu (blankoindosament, rubopis nevyplněný).

Každý majitel směnky jest oprávněn blankoindosamenty vyplniti nebo i bez tohoto vyplnění směnku dále indosovati.

(1) Indosant ručí směnečně každému, pozdějšímu majiteli směnky za její přijetí a zaplacení.

(2) Připojí-li však k indosamentu doložku "bez závazku", "bez obliga" nebo jinou výhradu téhož významu, je prost závazků z indosamentu.

Je-li v indosamentu další převod zakázán slovy "nikoli na řad" anebo jiným rčením téhož významu, nemají ti, jimž se směnka dostala od indosatáře, postihu na indosanta, který převod zakázal.

(1) Byla-li směnka indosována po projití lhůty, ustanovené ku protestaci pro neplacení, nabývá indosatář práv z přijetí, je-li tu jaké, proti příjemci, práv pak postihových proti těm, kdož po uplynutí této lhůty směnku indosovali.

(2) Byla-li však směnka pro neplacení protestována a potom indosována, má indosatář jen práva svého indosanta proti příjemci, výstavci a proti těm osobám, které až do protestace směnku indosovaly. Rovněž není v takovém případě indosant směnečně zavázán.

(1) Byla-li připojena k indosamentu poznámka "v plné moci", "in prokura", "k vybrání", "k inkasu" nebo jiná, která vyjadřuje zmocnění, takový rubopis (rubopis zmocňovací, prokuraindosament) nepřevádí vlastnictví směnky, nýbrž zmocňuje indosatáře, aby jménem svého indosanta vybral směnečnou sumu, směnku dal protestovati a předchůdce svého indosanta zpravil o tom, že nebylo placeno (§ 41), jakož i, aby žalobou vymáhal nezaplacenou a vybral složenou sumu směnečnou.

(2) Takový indosatář jest také oprávněn převésti svá oprávnění dalším zmocňovacím rubopisem na jiného. Nemá však práva převésti indosamentem vlastnictví směnky ani tehdy, obsahuje-li zmocňovací indosament doložku "nebo na řad".

(1) Majitel směnky jest oprávněn směnku ihned předložiti k akceptu a dáti protestovati, nebyla-li přijata. Úmluva tomu odporující nemá směnečně-právního účinku.

(2) Směnky znějící na tuzemský trh anebo veletrh mohou býti předloženy k akceptu nejdříve po započetí trhu nebo veletrhu a, trvá-li déle než týden, v posledních třech jeho dnech.

(3) Kdo má směnku v rukou, pokládá se za oprávněna, aby ji předložil k akceptu a dal ji protestovati pro nepřijetí.

(1) Směnky splatné určitý čas po viděné buďtež předloženy k akceptu podle zvláštního příkazu na směnce obsaženého a, není-li ho, ve dvou letech po vystavení směnky, jinak zaniknou postihová práva proti indosantům a výstavci.

(2) Ustanovil-li indosant takové směnky ve svém indosamentu zvláštní lhůtu ku presentaci, zaniká jeho směnečný závazek, nebyla-li směnka v této lhůtě předložena k akceptu.

(1) Nebylo-li dosaženo akceptu směnky splatné určitý čas po vidění, neb odepře-li směnečník datovati své přijetí, musí majitel směnky protestem, učiněným ve lhůtě §u 17, dáti zjistiti, že směnka byla včas k akceptu předložena, jinak ztratí postihová práva proti indosantům a výstavci. Den protestu platí v takovém případě za den presentace.

(2) Nebyl-li protest učiněn, počítá se lhůta po viděné vůči příjemci, jenž svůj akcept nedatoval, od posledního dne lhůty presentační.

(1) Přijetí směnky musí se státi na směnce písemně.

(2) Každé prohlášení na směnce směnečníkem podepsané platí za neobmezené přijetí, pokud z jeho obsahu zřejmě nevyplývá, že směnečník vůbec nechce směnku přijmouti, nebo že ji přijal jen s určitým obmezením.

(3) Za neobmezené přijetí platí, podepíše-li se směnečník na líci směnky i jen svým jménem anebo firmou.

(4) Přijetí již učiněné nelze odvolati.

(1) Směnečník může obmeziti akcept na část směnečné sumy.

(2) Každé jiné obmezení akceptu rovná se úplnému jeho odepření (§ 23), avšak příjemce jest zavázán směnečně podle obsahu svého prohlášení.

(1) Směnečník je přijetím směnečně zavázán zaplatiti akceptovanou sumu v době dospělosti směnky.

(2) Také výstavci jest směnečník zavázán ze svého přijetí směnečně.

(3) Naproti tomu směnečník nemá směnečného práva proti výstavci.

(1) Je-li na směnce udáno platební místo (§ 3, č. 7.) rozdílné od směnečníkova bydliště (směnka umístěná čili domicilovaná) a není-li uvedeno, kdo tam má směnku zaplatiti, je směnečník oprávněn při přijetí jmenovati tuto osobu (umístěnce čili domiciliáta). Nejmenuje-li jí, má se za to, že sám chce platiti v platebním místě.

(2) Výstavce umístěné směnky může na ní naříditi předložení k akceptu. Nebude-li směnka v takovém případě předložena ku přijetí, má to v zápětí ztrátu postihu na výstavce a indosanty.

(1) Nebyla-li směnka přijata vůbec, anebo byla-li přijata jen na část směnečné sumy nebo s jiným obmezením, jsou indosanti a výstavce směnečně zavázáni poskytnouti, bude-li jim vydán protest pro nepřijetí směnky, dostatečnou jistotu, že peníz ve směnce uvedený nebo nepřijatá jeho částka, jakož i útraty z nepřijetí vzniklé budou v den dospělosti zaplaceny.

(2) Nedohodnou-li se strany o způsobu zajištění a místě, kde má býti věc daná za jistotu uschována, budiž peníz, který má býti zajištěn, hotově složen k soudu.

(3) Směnečný věřitel má zástavní právo na věci za jistotu dané, i když mu nebylo výslovně propůjčeno.

(1) Remitent a každý indosatář, jenž má v rukou protest pro nepřijetí směnky, pokládá se za oprávněna požadovati od výstavce a ostatních předchůdců jistotu a vymáhati ji směnečnou žalobou.

(2) Postihovatel není při tom vázán pořadím indosamentů, ani volbou již učiněnou.

(3) Není potřebí předložiti směnku, ani prokázati, že postihovatel sám dal jistotu svým nástupcům.

Zřízená jistota ručí netoliko postihovateli, nýbrž i všem ostatním nástupcům toho, kdo jistotu dal, pokud naň nastupují zajišťovacím postihem. Tyto osoby jsou oprávněny žádati další jistotu jen, mohou-li uplatniti důvodné námitky proti způsobu nebo výši dané jistoty.

Jistota musí býti navrácena:

1. jakmile směnka byla dodatečně zcela přijata;

2. nebyl-li postižník, který dal jistotu, do roka, počítajíc ode dne dospělosti směnky, žalován ze směnky na její zaplacení;

3. byla-li směnka zaplacena nebo pozbyla-li směnečné platnosti.

(1) Byla-li směnka přijata zcela nebo částečně, může býti požadována a směnečnou žalobou vymáhána jistota za akceptovanou sumu jen:

1. upadl-li příjemce v konkurs, nebo požádal-li o vyrovnání nebo i jen zastavil-li platy;

2. byla-li po vystavení směnky bezvýsledně vedena exekuce na jmění příjemcovo.

(2) Nedal-li v těchto případech příjemce jistotu a byl-li proto učiněn protest a nelze-li, jak protestem zjištěno, dosáhnouti přijetí ani od podpůrných adres, které snad jsou na směnce uvedeny a znějí na platební místo, může majitel směnky a každý indosant žádati jistotu na svých předchůdcích, vydá-li jim protest (§§ 23 až 25, § 26, č. 2 a 3).

(3) Předchůdcové mohou požadovati navrácení jistoty, kterou sami poskytli, jestliže příjemce dodatečně dal plnou jistotu.

(4) Kdo má směnku v rukou, pokládá se v případech odstavce 1. za oprávněna, aby žádal na příjemci jistotu a, bude-li odepřena, dal o tom učiniti protest.

(1) Je-li udán k výplatě směnky určitý den, nastává její dospělost toho dne.

(2) Je-li čas, kdy má býti placeno, ustanoven na prostřed měsíce, dospívá směnka 15. dne toho měsíce; je-li ustanoven na začátek nebo na konec měsíce, dospívá směnka prvního, pokud se týče, posledního dne měsíce.

(3) Chybí-li údaj roku při měsíci a dni, které jsou uvedeny jako čas dospělosti, platí tu rok vystavení směnky; jestliže však udaný den v tomto roce již uplynul, rok nejblíže příští.

(1) Směnka na viděnou dospívá, jakmile byla předložena ku placení.

(2) Musí býti předložena ku placení podle zvláštního příkazu na ní obsaženého a, není-li ho, ve dvou letech po dni vystavení, jinak zaniknou směnečná práva proti indosantům a výstavci.

(3) Určí-li indosant takovéto směnky ve svém indosamentu zvláštní lhůtu presentační, zaniká jeho směnečný závazek, nebyla-li směnka v této lhůtě předložena.

(1) Směnky, které mají býti zaplaceny po projití určité lhůty po datu nebo po viděné, dospívají:

1. je-li lhůta určena podle dnů, posledního dne lhůty; při počítání lhůty nezapočítává se den, kterého byla vystavena směnka, jež má býti zaplacena po datu, nebo kterého byla ku přijetí předložena směnka, jež má býti zaplacena po viděné;

2. je-li lhůta určena podle týdnů, měsíců nebo podle doby obsahující několik měsíců (rok, půlletí, čtvrtletí), toho dne v platebním týdnu nebo měsíci, který svým jménem anebo číslem se srovnává se dnem vystavení nebo předložení; chybí-li tento den v platebním měsíci, nastává dospělost posledního dne platebního měsíce.

(2) Rčení "polovice měsíce" platí za dobu 15 dní. Zní-li směnka na jeden anebo několik měsíců a na půl měsíce, má býti počítáno těchto 15 dní naposled.

Směnky vystavené na tuzemské trhy (veletrhy) dospívají:

1. o trhu (veletrhu), trvá-li trh (veletrh) jen jeden den;

2. posledního dne trhu (veletrhu), trvá-li trh (veletrh) déle nežli den, ale nejdéle týden;

3. třetího dne před zakončením trhu (veletrhu), trvá-li trh (veletrh) déle než týden.

(1) Majitel směnky indosované jest legitimován jakožto vlastník směnky nepřetržitou řadou indosamentů až k němu jdoucí. Prvý indosament musí býti tudíž podepsán jménem remitentovým, každý následující pak jménem toho, kdo je v indosamentu nejblíže předcházejícím uveden jako indosatář. Následuje-li po indosamentu nevyplněném indosament další, má se za to, že výstavce tohoto nabyl směnky indosamentem nevyplněným.

(2) Přeškrtnuté indosamenty platí při zkoumání legitimace za nenapsané.

(3) Plátce směnky není povinen zkoumati pravost indosamentů.

(1) Platiti jest druhem peněz určeným na směnce.

(2) Zní-li směnka na druh peněz, který není v platebním místě zákonnou měnou a neustanovil-li výstavce slovem "skutečně" (efektivně) nebo jiným podobným rčením výslovně, že má býti placeno druhem peněz na směnce určeným, může býti placeno druhem peněz, který je berný v místě platebním, podle průměru kursů "peníze" a "zboží", které měl druh peněz na směnce určený posledně před platebním dnem na pražské burse.

Majitel směnky nesmí nabídnuté mu částečné placení ani tehdy odmítnouti, stalo-li se přijetí na celou sumu směnečnou.

(1) Směnečný dlužník jest povinen platiti jen proti vydání kvitované směnky.

(2) Platí-li směnečný dlužník částečně, může toliko žádati, aby bylo zaplacení této částky na směnce vyznačeno a aby mu byla vydána kvitance na opisu směnky.

(1) Nepožaduje-li se placení za lhůty ustanovené ku protestaci pro neplacení, má příjemce právo složiti směnečnou sumu k soudu na nebezpečí a útraty majitele směnky.

(2) Uvědomiti o tom majitele směnky není potřebí.

(1) Aby mohl býti vykonán postih pro neplacení na výstavce a indosanty, je potřebí:

1. aby směnka byla předložena ku placení a

2. aby toto předložení směnky jakož i její nezaplacení bylo osvědčeno protestem včas o tom učiněným.

(2) Předložení i protestace jsou přípustné v den platební (§ 99), ale státi se musí pod ztrátou směnečných práv proti výstavci a indosantům nejdéle druhého všedního dne po platebním dni.

(1) Prominul-li směnečný dlužník protestaci doložkou "bez protestu" nebo "bez útrat" nebo pod., není majitel směnky v poměru k němu povinen ji protestovati, aby zachoval právo směnečné. Prominutí protestu však nesprošťuje majitele směnky povinnosti směnku včas předložiti. Popírá-li směnečný dlužník, jenž prominul protestaci, že směnka byla včas presentována, je na něm, aby to dokázal.

(2) Prominutí protestu neosvobozuje od náhrady výloh s protestací spojených.

(1) Domicilovaná směnka budiž předložena ku placení domiciliátovi nebo, není-li jmenován, samému směnečníkovi v místě, kam byla umístěna, a není-li placeno, budiž tam též protestována.

(2) Je-li jako domiciliát udána osoba jiná, nežli majitel směnky, má opominutí včasné protestace pro neplacení u domiciliáta v zápětí ztrátu směnečných práv nejen proti výstavci a indosantům, nýbrž i proti příjemci.