Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Presentaci směnky ku přijetí nebo placení, protestaci, vyžádání si směnného duplikátu, jakož i všechny ostatní úkony, které jest provésti podle tohoto zákona vůči určité osobě, dlužno vykonati v její obchodní místnosti a, není-li takové, v jejím obydlí a to od 9 do 12 hodin dopoledne a od 2 do 5 hodin odpoledne.

(2) V jiném místě, na př. na burse, nebo v jiných denních hodinách státi se to může jen se svolením účastníků; toto svolení jest, jde-li o zřízení protestu, v tomto poznamenati.

(3) Nemožnost vypátrati obchodní místnost anebo obydlí pokládati jest teprve tehdy za zjištěnou, jestliže zůstal bezvýsledným dotaz veřejného notáře nebo soudního úředníka u státního úřadu policejního a, kde není zřízen, u místního úřadu policejního, a okolnost ta byla v protestu poznamenána.

(1) Dospěje-li směnka v neděli nebo v den sváteční nebo památný zákonem uznaný, je dnem platebním teprve nejbližší den všední.

(2) Také vydání směnečných duplikátů nebo kopií, prohlášení akceptační a každé jinaké prohlášení lze požadovati jenom v den všední. Připadá-li poslední den, kdy lze jednání nebo prohlášení takové nejpozději požadovati, na neděli nebo svátek anebo památný den zákonem uznaný, jest je požadovati v nejbližší den všední.

(3) Totéž platí o protestaci.

(1) Vadí-li presentaci nebo protestaci směnky v předepsaných lhůtách nepřekonatelná překážka (vyšší moc), prodlouží se tyto lhůty.

(2) Majitel směnky má neprodleně zpraviti svého indosanta o tom, že nastala vyšší moc, a zaznamenati to na směnce nebo přívěsku, připojit den a svůj podpis; kromě toho platí ustanovení §u 41.

(3) Přestane-li vyšší moc, musí majitel směnky neprodleně presentovati směnku ku přijetí nebo ku placení a, třeba-li toho, dáti ji protestovati.

(4) Trvá-li vyšší moc déle než 30 dnů po dni dospělosti, může býti vykonán postih, aniž je potřebí presentace nebo protestace.

(5) U směnek na viděnou nebo znějících na určitý čas po viděné počíná se třicetidenní lhůta ode dne, kdy majitel směnky, byt i před uplynutím presentační lhůty, zpravil svého indosanta o tom, že nastala vyšší moc.

(6) Skutečnosti, které se týkají toliko osoby majitele směnky nebo toho, koho majitel pověřil presentací nebo protestací směnky, nebuďte pokládány za případy vyšší moci.

(1) Směnečná prohlášení, která na místo jménem byla učiněna křížky nebo jiným znamením, nemají platnosti směnečné.

(2) K závaznosti směnečných prohlášení osob slepých, anebo hluchých, které neumějí čísti, nebo němých, které neumějí psáti, je zapotřebí formy notářského spisu.

(1) Neplatna jsou směnečná prohlášení podpisem jména osoby zastoupené, učiněným osobou jinou. Zmocněný musí podepsati své jméno s dodatkem, za koho podepsal.

(2) Zmocnění k podpisu směnky musí býti dáno písemně s podpisem zmocnitele nebo s jeho znamením ruky, které jest ověřeno soudem nebo veřejným notářem.

(3) Zákonná ustanovení o znamenání firmy kupcovy zůstávají těmito předpisy nedotčena.

(1) Kdo podepíše směnečné prohlášení jako zmocněnec někoho jiného, nemaje k tomu plné moci, je sám směnečně zavázán.

(2) Totéž platí o poručnících a jiných zástupcích, kteří vydají směnečná prohlášení, překročivše své oprávnění.

Podstatné náležitosti vlastní směnky jsou:

1. označení jako směnka, které musí býti pojato v souvislý obsah listiny a vyjádřeno v jazyku, jímž se v této listině vyslovuje platební slib;

2. údaj peníze, který má býti placen; jsou-li vymíněny také úroky nebo jiná vedlejší plnění, platí to za nenapsané;

3. jméno osoby nebo firma, které nebo na jejíž řad (ordre) má býti placeno;

4. údaj času, kdy má býti placeno (§ 3, č. 4.);

5. podpis výstavcův jménem anebo firmou;

6. údaj místa, kde má býti placeno; místo, udané jako místo vystavení, platí, není-li na směnce udáno zvláštní místo platební, za místo platební a zároveň za výstavcovo bydliště; je-li uvedeno několik míst, platí první z nich za místo platební;

7. údaj místa, dne, měsíce a roku vystavení směnky.

Následující ustanovení, daná tímto zákonem pro cizí směnky, platí také o vlastních směnkách:

1. §§ 4 a 6 o formě směnky;

2. §§ 8 - 15 o indosamentu;

3. §§ 17 a 18 o předložení směnek určitý čas po viděné splatných s rozdílem, že směnka musí býti předložena výstavci;

4. § 27 o zajišťovacím postihu s rozdílem, že postih takový má místo v případě nejistoty výstavcovy;

5. §§ 28 - 36 o dospělosti a placení s rozdílem, že splatnou sumu směnečnou může složiti výstavce;

6. §§ 37 a 38, jakož i 41 - 51 o postihu pro neplacení na indosanty;

7. §§ 58 - 61 o placení pro čest;

8. §§ 62 - 65 o směnečném rukojemství s rozdílem, že, není-li udáno, za koho bylo převzato, platí, že se tak stalo za výstavce;

9. §§ 70 - 72 o kopiích;

10. §§ 73 - 79 o směnkách ztracených, zničených a falešných s rozdílem, že v případě §u 74 a 75 musí platiti výstavce;

11. § 80 s rozdílem, že jde o promlčení směnečného nároku proti výstavci;

12. ustanovení v §§ 81 - 103 o všeobecných zásadách směnečného promlčení, o promlčení postihových nároků proti indosantům, o právu směnečného věřitele, o mezinárodním právu směnečném, o protestech, o místě a času presentace a jiných směnečně-právních úkonů, jakož i o podpisech vadných a podpisu zástupcem.

(1) Vlastní směnky umístěné musí býti předloženy ku placení domiciliátu nebo, není-li jmenován, samému výstavci v místě, kam je směnka umístěna, a nebude-li placeno, tamtéž protestovány.

(2) Je-li jako domiciliát udána osoba jiná, nežli majitel směnky, má opominutí včasné protestace pro neplacení u domiciliáta v zápětí ztrátu směnečných práv nejen proti indosantům, nýbrž i proti výstavci.

(1) Dnem účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti zejména: patent ze dne 25. ledna 1850, č. 51 ř. z. (směnečný řád), nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 29. října 1852, č. 218 ř. z., jímž se na základě nejvyššího rozhodnutí ze dne 21. října 1852 prohlašuje neplatnost t. zv. splátkových směnek, nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 2. listopadu 1858, č. 197 ř. z., jímž se doplňují některé články směnečného řádu ze dne 25. ledna 1850, č. 51 ř. z., nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 2. listopadu 1858, č. 198 ř. z., jímž se vykládá článek 29. směnečného řádu ze dne 25. ledna 1850, č. 51 ř. z., zákon ze dne 19. června 1872, č. 88 ř. z., o tom, kdy lze uplatňovati práva, pohledávaná ve směnečné rozepři ze směnečných prohlášení plnomocníkem vydaných, zákon ze dne 80. listopadu 1912, č. 215 ř. z., o vlivu vyšší moci na vykonání směnečně-právních úkonů, zák. čl. XXVII/1876 (směnečný zákon), § 35 odst. 3. nař. č. 2807/1915 M. E. (uh. vešker. min.) a zák. čl. LXIV/1912 o vlivu vyšší moci na práva, zakládající se na směnce, kupecké poukázce a šeku, pokud jde v tomto zákonném článku o směnky.

(2) Pokud zákony a nařízení se dovolávají předpisů uvedených v odst. 1., jest přiměřeně použíti příslušných ustanovení tohoto zákona.

(3) Ustanovení tohoto zákona platí také o směnečných úkonech a prohlášeních, učiněných po účinnosti tohoto zákona při směnkách před jeho působností vystavených.

(4) Ustanovení tohoto zákona o právu směnečném, o jeho zachování a ztrátě, vztahují se také na směnky, které po účinnosti tohoto zákona dospějí, třebas před ní byly vystaveny.

Stane-li se žena zletilou jen svým provdáním (§ 2 zák. čl. XXIII/1874), nenabývá tím ještě směnečné způsobilosti.

Směnka a směnečná prohlášení jsou neplatna, byla-li napsána v hebrejském jazyku nebo písmu.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti za tři měsíce ode dne vyhlášení.

(2) Provedením zákona pověřuje se ministr spravedlnosti.

K § 91, odst. 1. navrhuje se, aby kolek na protestu byl tak upraven, aby protestace byla stejně drahá u soudu jako u notáře.