Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podle čl. 203 č. 1. mírové smlouvy St. Germainské a čl. 180 č. 1. mírové smlouvy Trianonské jsou nástupnické státy povinny převzíti odpovědnost za část předválečného dluhu rakouského a uherského, zajištěného na železnicích neb jiných státních statcích. Dluhům zajištěným jsou postaveny na roveň platební závazky bez hypotečního zajištění, které bývalé vlády na sebe vzaly za účelem nabytí železnic neb jiných státních statků.

Rozdělení zajištěného dluhu mezi nástupnické státy má provésti Reparační komise podle zásady, že dluhy zajištěné sledují osud statků, které jsou jejich zárukou anebo s jejichž nabytím jsou v souvislosti. Stát, který přejímá statky, přejímá též odpovědnost za dluhy na těchto statcích váznoucí. Jestliže se statek dělí mezi několik států, dělí se mezi ně i dluh. Statky mají zůstati zárukou dluhů nových. Při rozdělení mezi několik států ručí část statku převzatá jedním státem pouze za část dluhu převzatého tímto státem.

Hodnota převzatého dluhu zajištěného oceněná Reparační komisí podle zásad, které shledá spravedlivými bude odečtena od hodnoty převzatého státního majetku padle ustanovení čl. 208 mírové smlouvy St. Germainské a čl. 191 mírové smlouvy Trianonské.

Co se měny týče, mají mírové smlouvy zvláštní ustanovení pro dluhy vyjádřené v papírové měně rakousko-uherské, dluhy vyjádřené ve zlaté měně rakousko-uherské a dluhy vyjádřené v jedné nebo několika měnách cizích. Dluhy nejprve zmíněné mají býti konvertovány na měnu států je přejímajících v poměru, v jakém tyto státy provedly prvou výměnu papírových korun rakousko-uherských na měnu vlastní; základ konverse podléhá schválení Reparační komise, která má právo pozměniti jej při přílišném znehodnocení měny státu nástupnického. Dluhy znějící na zlatky ve stříbře dlužno podle rozhodnutí Reparační komise posuzovati stejně, jako dluhy znějící na zlatky papírové. Dluhy vyjádřené ve zlaté měně rakousko-uherské mají býti přeměněny na dluhy znějící na libry sterlingů nebo dolary podle zlaté relace těchto tří měn platné 1. ledna 1914. Byl-li původní dluh vyjádřen v jedné neb několikeré měně cizí, má býti nový dluh vyjádřen v téže nebo těchže měnách. Jestliže v původních titrech byla výslovně nebo mlčky vymíněna výplata cizími penězi podle pevné sazby nebo nějaká jiná volba kursu, musí nové tury obsahovati stejné výhody.

Jako dobu, od které mají nástupnické státy dluh zajištěný převzíti stanovila Reparační komise den 1. července 1919. Úroky a kapitálové splátky, které dospěly před tímto dnem, nejdou tudíž na vrub Československa.

Reparační komise provedla již řadou rozhodnutí rozdělení předválečného dluhu zajištěného mezi nástupnické státy. Dluhy přisouzené Československu, representované tury, jichž se tato osnova týká, skládají se z 50 emisí různých prioritních obligací převzatých státem k placení, státních železničních dluhopisů, na státní dluhopisy překolkovaných akcií sestátněných drah atd. Jsou zúročitelny 3, 31/2, 4, 41/2, 5, 51/4%, mají různou splatnost kuponů a jsou s jedinou výjimkou (uherská renta z r. 1910) slosovatelny podle různých slosovacích plánů. Znějí na koruny, zlatky, zlatky ve stříbře, zlatky ve zlatě, franky, marky nebo konečně alternativně na koruny, franky, marky a libry. Některé z nich přejímá Československo plnými 100%, z jiných jest zavázáno společně s jinými státy rozmanitými kvotami. Podrobný výpočet všech těchto emisí i československých kvot podává příloha k zákonu. Zde stačí uvésti jenom celkový přehled podle měn, na které dluhopisy znějí.

Ad a). Z emisí znějících na zlatky a koruny byly asi dvě třetiny dobrovolně konvertovány na 6% konsolidační půjčku vypsanou vyhláškou ministra financí ze dne 11. února 1926, č. 19 Sb. z. a n. Zbývají již jenom dluhopisy ve jmenovité hodnotě asi 418 milionů, z čehož československá kvota činí asi 315 milionů.

Ad d), e). Úroková a umořovací služba frankových priorit Stegu a uherské renty z roku 1910 byla dohodou nástupnických států a sdružení zahraničních věřitelů svěřena se souhlasem Reparační komise Společné pokladně v Paříži (Caisse Commune des porteurs des dettes purliques antrichienne et hongroise émises avant la guerre). Stalo se tak Inšpruckým protokolem ze dne 29. června 1923 a Pražskou dohodou ze dne 14. listopadu 1925. Této pokladně budou nástupnické státy odváděti své příspěvky. Platy se konají u 4% frankových priorit ve francouzských francích, u 3% priorit ve zlatých francích na základě 27%, u renty z roku 1910 rovněž v poměru 27% zlaté parity. Uvedená procenta mají býti přezkoumána a zvýšena, zlepší-li se finanční poměry dlužnických států a to u 3% priorit Stegu v roce 1935, u uherské renty z. r. 1910 již v roce 1930.

Pokud jde o umořování frankových priorit Stegu, mají nástupnické státy podle zmíněných úmluv právo odevzdati Společné pokladně k anulaci titry ve jmenovité hodnotě odpovídající jejich podílům na umořovací kvotě, čímž odpadne slosování. Pro nejbližší léta potřebný počet 3% priorit zaopatřila si finanční správa konsolidační půjčkou.

Uherskou rentu z roku 1910 Reparační komise původně klasifikovala jako dluh nezajištěný. Proto byla také u nás brána do úřední úschovy podle vládního nařízení ze dne 25. září 1921, č. 355 Sb. z. a n. V důsledku toho bylo v čl. 4. Pražské dohody přiznáno státům právo, aby si titry vzaté z oběhu při kolkování dluhu nezajištěného odečetly plnou jmenovitou hodnotou od svého podílu, takže zůstanou Společné pokladně zavázány pouze na zbytek. Československá kvota 19837 procent z celkové

Dluhopisy v úřední úschově byly již většinou konvertovány na moučnou půjčku nebo na půjčku konsolidační resp. jiným způsobem vykoupeny. Zbývá k úpravě necelých 10,000.000 K.

Jednotlivé kategorie dluhu zajištěného a československé kvoty vypočítává § 1, resp. zvláštní příloha k zákonu. Jest to již zmíněných 50 a vlastně 51 různých emisí, poněvadž při uherské rentě z roku 1910 nutno rozeznávati titry v úřední úschově a titry, jichž služba byla svěřena Společné pokladně v Paříži.

Z mírových smluv vyplývající povinnost převzíti tento dluh bude splněna trojím způsobem:

a) výměnou starých dluhopisu za nové československé dluhopisy,

b) splacením starých dluhopisů v hotovosti,

c) placením částek potřebných k zúrokování a umoření starých dluhopisů ústavu, který bude jejich úrokovou a umořavací službu obstarávati společně pro nástupnické státy, odpovědné za dluhopisy.

Ze zmíněných 51 emisí přejímá Československo pouze 16 plnými 100%. Ze všech ostatních jest zavázáno společně s jinými státy (t. zv. priority smíšené). Tak na př. z 10.000 K jmenovité hodnoty 31/2 % priorit Severozápadní dráhy lit. A z roku 1903 (položka 20 přílohy k zákonné osnově) se stává Československo dlužníkem za 7.65590 Kč, kdežto Rakousko za 2.34410 K rak. V těchto případech, pokud nedojde ke společnému obstarávání služby úrokové a umořovací, týká se navrhovaná úprava pouze československé knoty. Knoty ostatních států majitelům zůstanou. Při konsolidační půjčce byl majitelům smíšených priorit jako certifikát na rakouskou knotu ponecháván talon, resp. u dluhopisů, které neměly talonu vzhledem ke své blízké splatnosti, poslední kupon. Jako certifikát na knotu polskou bylo vydáváno zvláštní potvrzení a pro československé příslušníky byl proveden při té příležitosti zároveň soupis ve smyslu polských valorisačních předpisů. Tento postup se dobře osvědčil a bude ho opět použito.

Většina emisí jest hypotečně zajištěna na železnicích. Avšak knihovní zápisy se neshodují dosud se stavem vytvořeným mírovými smlouvami. V železničních knihách drah probíhajících územím československým i cizím byl totiž při přenesení knih do tuzemska převzat list závad nezměněn, takže vázne tu dluh celý i tehdy, když Československo jej přejímá pouze jistou kvotou. Dále vázne dluh dle stavu nikoliv ke dni 1. července 1919, od kterého Československo dle rozhodnutí Reparační komise jest odpovědno za dluhy zajištěné, nýbrž obyčejně dle stavu v době sestátnění dráhy, poněvadž rakouská finanční správa neprováděla výmazy zástavních práv pro priority slosované a splacené. Jest proto nutno provésti knihovní pořádek. K tomu cíli směřuje § 3.

Situace jest různá pro papíry, které zůstanou v oběhu a jejichž služba úroková a umořovací bude obstarává na společně, a pro papíry, které budou svojí československou kvotou splaceny nebo vyměněny za nové československé státní dluhopisy.

V prvé skupině, do které patří frankové priority Stenu a patřiti snad budou i zlaté dluhopisy dráhy Alžbětiny, stačí provésti knihovní pořádek dle stavu k 1. červenci 1919, t. j. omeziti zástavní práva jednak na dluhopisy 1. července 1919 ještě nesplatné, jednak na jejich československou kvotu (§ 3, odst. třetí). Pak jest však ještě třeba postarati se o to, aby mohla býti vymazována zástavní práva pro frankové titry, jež budou příště každoročně umořeny. Československo jest sice dlužníkem za 62.808% resp. 80.437% jmenovité hodnoty každého titru, avšak podle Pražské dohody může svoji kvota na všech titrech umořiti tím, že zakoupí a odevzdá Společné pokladně titry ve jmenovité hodnotě odpovídající jeho podílu na celkové umořovací kvotě. Tento nový způsob umořování vedl ke zvláštním ustanovením o výmazu zástavních práv váznoucích pro umořenou část dluhu (§ 13, odst. třetí).

U papírů ostatních nestačí však provésti knihovní pořádek k 1. červenci 1919. Nutno provésti ještě výmaz zástavních práv pro dluhopisy konvertované na konsolidační půjčku. Konečně musí býti také vymazána zástavní práva váznoucí pro dluhopisy zbývající, které budou podle tohoto zákona splaceny anebo vyměněny za nové československé dluhopisy. To by se ovšem mohlo státi až po výměně nebo po splacení starých titrů. Ale provedení výmazu tímto způsobem bylo by spojeno s mnohými formalitami v daném případě zcela zbytečnými a se zatížením knihovních soudů, mimo to by ztížilo také vklad zástavních práv pro nové dluhopisy, jež budou za účelem výměny vydány. Proto § 3, odst. prvý prohlašuje veškerá zástavní práva za zaniklá a umožňuje, aby byla vymazána na prostý návrh ministerstva železnic v dohodě s ministerstvem financí.

Konečně odstavec druhý §u 3 má umožniti, aby byla stejným způsobem vymazána zástavní práva váznoucí na bývalých tratích Priv. rak. uh. společnosti státních drah pro tři emise prioritních dluhopisů této společnosti, které při sestátnění v r. 1908 nebyly bývalou rakouskou vládou převzaty k placení, ale zůstaly dluhem společnosti. Jsou to a) 5%ní priority ze dne 31. května 1873 a 23. prosince 1874, b) 5% ní priority dráhy Brno-Rosice ze dne 1. července 1872, c) 3% priority v markách ze dne 28. února 1895. Společnost se tehdy zavázala nahraditi státu veškerou újmu, kterou by utrpěl z titulu zástavního práva váznoucího na sestátněných tratích (§ 6 sestátňovací úmluvy ze dne 21. října 1908, schválené zákonem ze dne 27. března 1909, č. 46 i. z.). V dohodě o novém rozdělení dluhů týkajících se společnosti, která byla ujednána nástupnickými státy a společností ve Vídni dne 11. září 1922 a Reparační komisí schválena, byly zmíněné tři emise ponechány nadále společnosti jeho její dluh a státním nástupnickým přiznáno právo vymazati zástavní právo pro tyto tři emise váznoucí (vzhledem k ustanovení čl. 203, č. 1, odst. 3. mírové smlouvy St. Germainské a obdobnému ustanovení mírové smlouvy Trianonské).

Vyměněno bude 36 emisí za nové dluhopisy šesti konversních typů. Ukázalo se nemožným ponechati v oběhu staré dluhopisy nebo za každou starou emisi vydati zvláštní emisi novou. Počet kusu těchto 36 emisí činil asi... 1,200.000 kusů. Z toho již asi 800.000 kusů bylo vzato z oběhu konsolidační půjčkou. Zbývá tedy ještě asi 400.000 kusů ponejvíce o malých jmenovitých hodnotách nepřiměřených dnešním poměrům. Kusy priorit smíšených zněly by mimo to na zcela neobvyklé jmenovité hodnoty, na př. 3 % priority rakouských místních drah na 123.83 Kč, 1.238.34 Kč, 3.095.85 Kč, 6.191.70 Kč (na místo 200, 2.000, 5.000 a 10.000 K). Na podobné neobvyklé částky musely by zníti i kupony. Již shora byla zmínka o pestrostí, pokud jde o splatnost kuponů, úrokovou míru, slosovací plány a knihovní zajištění. I kdyby staré priority zůstaly v oběhu, musily by k ním býti většinou vydány nové kuponové archy. Správa tohoto dluhu byla by nesmírně obtížná a nákladná, evidence celé řady emisí s různými slosovacími plány, zvláště složitými u emisí částečně konvertovaných, vyžadovala by rozsáhlého správního aparátu. Úprava taková nevyhovovala by ani majitelům. Proto nezbylo než přikročiti k unifikaci, při níž však podstatné vlastnosti starých titrů budou zachovány. Z toho důvodu unifikuje se pouze částečně.

Vlastnosti dluhopisů nových vydaných k výměně uvádí podrobně § 4 až 6. Vydáno bude

Zásadně budou staré titry vyměňovány za nové dluhopisy zúročitelné stejným procentem. Výjimkou budou

1. 5% priority Severní dráhy Ferdinandovy z r. 1871 z technických důvodů vyměněny za 4% nové dluhopisy typu C. Náhradou jest zlepšení přejímacího kursu z 58.641% na 73%. Jde zde o zbytek dluhopisů ve jmenovité hodnotě asi 200.000 K.

2. Podobně 51/4, % akcie Alžbětiny dráhy II. emise a 5% i 31/2% priority Uherskohaličské dráhy budou vyměněny za 4% státní dluhopisy typu D. Tento typ jest určen k unifikaci všech emisí bez hypotečního práva a jeho úroková míra se musí říditi dle velkých emisí České severní dráhy z r. 1909, Severozápadní dráhy z r. 1909, a uherské renty z r. 1910, které jsou 4%ni, a kterých jest asi 77,000.000 Kč. Zmíněné emise s odlišnou úrokovou mírou jsou naproti tomu malé, československá kvota tu činí jen asi 10,000.000 Kč. Změna úrokové míry se vyrovnává rovněž přiměřenou úpravou přejímacího kursu.

Slosovací plány nových dluhopisů přizpůsobují se celkem plánům starých titrů. Ovšem tam, kde má býti unifikováno několik starých emisí v jeden nový typ, bylo nutno přidržeti se slosovací doby platné pro největší z unifikovaných emisí.

Jestliže se tím způsobem celková doba slosovací značně prodlouží proti dosavadnímu stavu, bude poskytnuto odškodnění zvýšením přejímacího kursu. Tak priority Severní dráhy Ferdinandovy z r. 1886, 1887 a 1891, slosovatelné do let 1928-1930 budou vyměňovány za nové dluhopisy typu C, slosovatelné až do roku 1960, avšak přejímací kurs bude 73%, ačkoliv československá kvota činí pouze 59.149%. Slosování všech nových dluhopisů počne teprve roku 1931, protože by nebylo vhodno započíti s ním dříve, než bude provedena výměna.

Všechny nové dluhopisy vyjímajíc typ D - určený k unifikaci všech starých emisí bez hypotečního zajištění - budou hypotečně zajištěny. Mírovými smlouvami stanovené přenesení zástavních práv váznoucích pro staré titry na nové dluhopisy nepůsobí potíží tam, kde se jedna stará emise vyměňuje za jednu emisi novela. Tu se prostě novým dluhopisům (jsou to typy A a F) dá stejné zástavní právo, jaké měly litry staré. Obtížnější jest zachování dosavadních zástavních práv, má-li se několik starých emisí vyměňovati za jedinou emisi novou (typy B, C, E). Otázka byla rozřešena tak, že dluhopisy konversních typů B a E budou zajištěny simultanně právem zástavním na hlavní i vedlejší síti Severozápadní dráhy a to dluhopisy typu E v prvém, dluhopisy typu B v druhém pořadí, třebaže 5% a 31/2% priority Severozápadní dráhy, které budou za zmíněné nové dluhopisy vyměňovány, byly zajištěny bud jenom na hlavní nebo na vedlejší síti v různých pořadích. Dluhopisy typu C budou zajištěny na Severní dráze Ferdinandově, třebaže budou vyměňovány nejen za priority Severní dráhy Ferdinandovy, ale i za priority české západní dráhy, dráhy Plzeň-Březnu a jiné. Bude tedy majitelům starých turů dána v některých případech jiná zástava. Není třeba dokazovati, že zástava tato jest rovnocenná ba lepší než zástavy dosavadní tím spíše, že více než dvě třetiny starých titrů byly konvertovány dobrovolně na konsolidační půjčka. Dluhopisu typu C bude vydáno asi 148 milionů Kč a budou zajištěny na dráze o stavební délce 309 km, ponejvíce dvoukolejné. Zástavní práva nových dluhopisů jsou z praktických důvodů zákonná; jejich vklad bude proveden po vydání dluhopisů na pouhý návrh ministerstva železnic v dohodě s ministerstvem financí.

Nové dluhopisy budou zníti na Kč a budou vyměňovány za staré titry zásadně dle poměru 100 K nebo 50 zl. nebo 50 zl. stř. jmenovité hodnoty starých litrů (jejich československé kvoty) = 100 Kč jmenovité hodnoty nových dluhopisu. Poměr ten jest stanoven mírovými smlouvami, pokud jde o výměnu titrů znějících na koruny nebo zlatky rakouské měny. O tom, jak mají býti konvertovány titry znějící na rakouské zlatky ve stříbře, mírové smlouvy ničeho výslovně nestanoví. Reparační komise, jak již uvedeno, závazky tyto podřídila ustanovením mírových smluv o závazcích znějících na upírovou měnu rakousko-uherskou. Uherská renta z r. 1910 zní alternativně na koruny, marky, franky a libry. Výměna turů této renty nalézajících se v úřední úschově dle nařízení ze dne 25. září 1921, č. 355 Sb. z. a n. za dluhopisy znějící pouze na Kč souvisí s tím, že tyto titry byly vzaty z oběhla jako dluh nezajištěný. Tu však ponechávají mírové smlouvy nástupnickým státům volnou ruku pro úpravu titrů nalézajících se na jejich území a nevylučují tudíž ani definitivní domicilování takových titrů v tuzemsku, znějí-li na různé měny a jsou-li spatny i v cizině, což se právě má státi výměnou za dluhopisy znějící výhradně na Kč a splatné pouze v tuzemsku. Jakési odškodné za vyloučení tuzemských titrů z výhodnější úpravy platné pro titry z oběhu nevzaté bude dáno tím, že dluh rentový bude konvertován na papír slosovatelný.

Přejímací kurs jest naveden v příloze k osnově pro každou emisi a shoduje se s československou kvotou, jak ji stanovila Reparační komise, někde jest však zaokrouhlen a to vždy nahoru, nehledíc k zaokrouhlení z důvodu náhrady za změnu úrokové míry nebo prodloužení slosovací doby. Ovšem nové dluhopisy nebude vždy možno vydati v kusech, odpovídajících přesně československé kvotě na starých titrech. Tak na př. za jeden kus 51/4,%ní obligace dráhy Františka Josefa nom. 200 zl. nebude lze vydati nový dluhopis na 275.81 Kč, jak by to odpovídalo československé kvotě 68.954%, nebo na 276 Kč, jak by to odpovídalo zaokrouhlenému přejímacímu kursu 69%. Bude vydán nový dluhopis na 300 Kč rozdíl 24 Kč, musí majitel starého litru doplatiti v hotovosti. Učiní tak lehce ze zadržených úroků, které tu činí do 1. listapadu 1927 127.88 Kč. Čím větší položky starých titrů budou předloženy k výměně týmž majitelem tím poměrně menší bude doplatek hotovosti.

Nové dluhopisy budou zúrokovány ad 1. listopadu 1927. Až do toho dne budou z československé kvoty starých turů vyplaceny zadržené úroky a ta v hotovosti. Poněvadž úroky z dluhopisů, které přicházejí v úvahu pro výměnu, činí asi 106 milionů Kč, zmocňuje se ministr financí, aby zadržené úroky vyplatil po splátkách, nejpozději však do roku 1930. V této souvislosti budiž připomenuto, že splacení zadržených úroků ze šech titrů, jichž službu převzala Společná pokladna v Paříže, bylo rozvrženo na dobu až 12 let.

Finanční správě záleží na tom, aby výměna byla provedena co nejdříve. Stanoví proto § 10 že tury dlužno předložiti k výměně v propadné lhůtě, končící dvě léta po uplynutí roku, ve kterém budou titry svolány k výměně.

Pro titry ztracené, o jichž umoření bylo by zakročeno před uplynutím této lhůty (pozdější zakročení by nemělo mysle, poněvadž veškeré nároky z turů již zanikly), jest nutno stanoviti jednak zvláštní lhůtu pro jejich přihlášky k výměně, jednak zvláštní lhůtu ohlašovací pro jich umoření. Lhůta k výměně bude se končiti uplynutím 3 měsíců ode dne pravoplatného usnesení soudního, kterým byly titry prohlášeny za umořeny. Pokud jde o lhůtu ohlašovací, obsahuje osnova ustanovení, že první den lhůty, stanovené pro výměnu má býti pokládán za den splatnosti titrů. Důsledkem tohoto ustanovení jest, že lhůta ohlašovací bude vždy činiti pouze jeden rok, i když k titru budou připojeny kupony dospívající teprve později. Kompetentní k umořování jest zemský soud civilní v Praze. To ovšem neznamená ani, že umořovací usnesení zemského soudu civilního v Praze by vázalo cizí státy nástupnické, pokud z umořovaných titrů lze vyvozovati nároky také proti těmto státům, ani že by finanční správa československá nemohla při výměně vůbec přihlížeti k umořovacím usnesením zemského soudu ve Vídni, která již byla vydána.

Splaceno má býti 10 emisí zcela a 4 částečně.

Jest to předně 9 emisí markových. Není povinnosti honorovati tyto emise jinak než jako emise, znějící na papírové marky německé říšské měny. Titry uvedené v příloze k zákonu pod položkami 6, 22, 32 znějí a jsou splatny výhradně v markách německé říšské měny. Ze zmínky v titrech emisí pol. 6 a 32, že byly vydány ke konversi starších půjček na rakouské zlatky ve stříbře, nelze nic dovozovati. Titry emisí pol. 17. a 18., znějí na 600 Mk německé říšské měny nebo 300 zlatých rakouské měny stříbrné a podobným způsobem jest v nich udána i celková výše půjčky. Avšak výplata úroků i kapitálu slibuje se v textu plášťů i kuponu jen v markách německé říšské měny. V titrech emise pol. 2 jest vedle celkové výše emise v markách uvedena v závorce i celková výše emise ve zlatkách rakouské měny. Jmenovitá hodnota jednotlivých titrů jest však vyjádřena pouze v markách, kupony a kapitál jsou splatny u plateben v Německu v markách částkami, na které znějí v Rakousku podle volby dlužníka bud stejně v markách anebo ve zlatkách rakouské měny stříbrné podle kursu marky. Titry emise položka 3 znějí alternativně na marky a franky, úroky a kapitál jsou však splatny "u pokladny společnosti v Praze anebo u některé z plateben, které společnost zřídí v Berlíně, Lipsku, ve Vídni nebo dle svého uznání i v jiných místech tu i cizozemských, a to v Německu v markách, ve Francii ve francích, u ostatních plateben v zemské měně podle kursu marky v den předcházející placení." Placení ve francích může býti tedy požadováno jen u plateben ve Francii, jejichž zřízení není však obligatorní. U titrů emise pol. 49 jsou úroky i kapitál splatny "podle volby majitele ve Vídni u pokladny státního dluhu nebo v cizině u plateben, které mají býti vždy oznámeny, a to v Rakousku a Německu v markách, v Holandsku, Belgii a Švýcarsku podle kursu směnky na viděnou na německá místa." Titry emise pol. 26 (4% priority Stegu z r. 1883) znějí pouze na marky německé říšské měny, úroky jsou splatny (z kusu na 2000 Mk) "podle volby majitele buď ve Vídni nebo Budapešti u hlavní pokladny společnosti 40 markami něm. ř. m., přepočteno na rakouskou měnu podle denního kursu 20 morkových mincí (20 Markstücke, piéces dor de 20 marcs), anebo u plateben, oznámených správní radou společnosti v Berlíně a Frankfurtě n. M. 40 markami něm. ř. m." Podobně jest splatný i kapitál. Na základě dohody nástupnických států o rozdělení dluhů, týkajících se Priv. rakousko-uherské společnosti státních drah data 11. září 1922 ve Vídni rozdělila Reparační komise tento dluh jako dluh bývalého Rakousko-Uherska a to jako dluh v markách papírových.

Nicméně splacení těchto emisí v znehodnocených markách není ani technicky možné. Při řešení otázky, jakým obnosem by se morkové priority měly splatiti, bylo považováno za směrodatné to, co podle říšskoněmeckých zákonů se všeobecně dostane majitelům německých státních půjček. Jest to 21/2% ve zlatě, což by odpovídalo asi 20 Kč za 100 Mk. Zákonná osnova zmocňuje tudíž ministra financí, aby až po tuto hranici stanovil kurs, v jakém budou morkové priority splaceny. Nehledíme-li k vylosovacím právům a přednostní rentě, kterých se dostane pouze některým privilegovaným majitelům německých státních půjček budou československé morkové dluhopisy za dnešního stavu honorovány mnohem lépe, než německé státní půjčky. Kdežto za 1000 Mk nominale německých státních půjček bude vydáno 25 R. M. konversních dluhopisů, nezúročitelných a nevypověditelných až do vyřízení reparací, může býti za československé morkové priority již nyní vyplaceno za 1000 marek jmenovité hodnoty až 200 Kč v hotovosti.

Z důvodů, naznačených již shora při vysvětlivkách k § 10, stanoví se pro předložení mackových turů ke splacení lhůta pouze jednoroční.

Kromě morkových dluhopisů budou ještě splaceny 5%ní priority Severní dráhy Ferdinandovy z r. 1872, které měly býti úplně slosovány již v roce 1924. Budou splaceny i s úroky až do 1. listopadu 1927. Jde o celkovou částku okrouhle 50.000 Kč.

Z technických důvodů bude splacena část jmenovité hodnoty priorit Severozápadní dráhy (pol. 13, 14, 19, 20). československá kvota činí zde 76.559%, z toho se 1.559%, zaokrouhleno na 1.56% proplatí, 75% vymění. Z kusu 400 K nom. činí československá kvota 306.24 Kč, z toho se 6.24 Kč vyplatí hotově, za zbytek se vydá nový dluhopis na 300 Kč nom.

Společná služba úroková a umořovací byla dojednána, jak již shora uvedeno, pro frankové priority Priv, rakousko-uherské společnosti státní dráhy a uherskou rentu z r. 1910 z oběhu nevzatou. Dále k ní dojde snad u 4% zlatých dluhopisů dráhy Alžbětiny z r. 1890.

Přenesením úrokové a umořovací služby frankových priorit a uherské renty z r. 1910 na Společnou pokladnu změnila se právní povaha těchto titrů. Přímým dlužníkem vůči majitelům bude Společná pokladna. Státy se staly dlužníky Společné pokladny, jednotlivým věřitelům zůstávají zavázány jenom, kdyby nesplnily svých závazků vůči Společné pokladně. Stanoví proto § 13, odst. druhý, že splněním svých závazků vůči Společné pokladně splní Československo veškeré svoje závazky z uvedených titrů a nemůže na něm býti ničeho kromě toho požadováno. Rozsah těchto závazků jest stanoven zmíněným již Inšpruckým protokolem ze dne 29. června 1923 a Pražskou dohodou ze dne 14. listopadu 1925, resp. úmluvami, které by snad ještě byly uzavřeny. Nová situace vyžadovala také nového ustanovení pro výmaz zástavních práv za umořenou část dluhu, o čemž byla řeč již shora při §u 3.

Zmíniti se třeba ještě o ustanovení čl. 6. Pražské dohody, podle kterého opatření nutná k ochraně práv majitele při ztrátě nebo zničení turů, jichž službu převzala Společná pokladna, řídí se právním řádem státu, jemuž Společná pokladna podléhá, tedy právem francouzským, pokud Společná pokladna má sídlo v Paříži. Týmž právem se řídí také promlčení úroků i kapitálu. Státy se zavázaly uzákoniti tento stav, bude-li toho třeba. Pro obor československého právního řádu třeba toho není, poněvadž jde pouze o důsledek, který i podle československého práva lze vyvoditi ze zmíněné právě nynější právní povahy takových titrů.

Platebnou Společné pokladny v tuzemsku jest Zemská banka v Praze.

Ze 4% dluhopisů dráhy Alžbětiny na zlaté ve zlatě jest za 96.306% dlužníkem Rakousko. Záleží tudíž na tom, kterak upraví tento dluh Rakousko. Osnova zmocňuje ministra financí, aby se dohodl s vládou republiky Rakouské o obstarávání úrokové a umořovací služby těchto dluhopisů a dle toho zařídil, čeho bude zapotřebí. Bylo by na př. možno, aby vzhledem k nepatrnosti československé kvoty obstarávalo úrokovou a umořovací službu Rakousko. Československo by odevzdalo Rakousku titry ve jmenovité hodnotě odpovídající československé kvotě. O věci bylo již navázano jednání a od jeho výsledku závisí, zdali bude lze otázku upraviti na základě zmocnění daného ministru financí v tomto paragrafu, či zda bude třeba ještě další zákonné úpravy.

Splacení turů dle § § 11 a 12 bude vyžadovati asi 37 milionů Kč. Poněvadž nelze předem říci, v jakém tempu bude provedena výměna dluhopisů a výplata zadrželých úroku, není také jisto, zda by vystačila částka preliminovaná v rozpočtu na úroky z předválečného dluhu (skupina IV. tit. 1., § 3). Proto obsahuje osnova zmocnění opatřiti prostředky potřebné ke splacení úvěrními operacemi.

Vláda doporučuje, aby osnova byla v obou sněmovnách přikázána výborům rozpočtovému a ústavně-právnímu k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.