Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I.posl. Koczora a súdr. min. vnútra a min. soc. pečlivosti o protištatutárnej a pre spolkových členov škodlivej činnosti invalidného a pensijného spolku robotníkov v Československej republike,

II.posl. Krebse a druhů min. vnitra o libovolném a protizákonném chování prachatické okresní politické správy,

III. posl. Simma a druhů min. soc. péče a min. obchodu o stávce sklářů na Jablonecku,

IV. posl. Simma a druhů min. školství a nár. osvěty, že se odmítá dovolená učitelům, kteří byl zvoleni starosty,

V. posl. Pika, Remeše, R. Chalupy a soudr. min financí, zda bude vydán zákon, jímž se zruší zdanění a zpoplatnění věnování na dobročinné a veřejně prospěšné účely v jubilejním 10. výročí ČSR,

VI. posl. Mikuláše, Pechmanové, Chvojky, Davida a druhů min. vnitra o zastoupení okresní správy politické v Poděbradech při obecních volbách ve Velkých Chvalovicích,

VII. posl. V. Beneše, Davida, Buřívala a soudr. min. školství a nár. osvěty o nezákonném vypsání konkursu na měšť. škole chlapecké v Králově Dvoře nad Labem,

VIII. posl. Krebse, Geyera a druhů min. školství a nár. osvěty o zřízení německé vysoké školy obchodní jako národohospodářského oddělení německé vysoké školy technické v Praze,

IX. posl. Procházky, Buřívala a druhů min. předsedovi dru Ant. Švehlovi jako předsedovi vlády o zlepšení krajně neutěšených existenčních poměrů úrazových důchodců železničních, kteří do převratu utrpěli úraz mimo území Československé republiky,

X. posl. Mikulíčka a soudruhů min. vnitra o bezpříkladném teroru firmy T. A. Baťa ve Zlíně při obecních volbách na okresu zlínském,

XI. posl. Moudrého a druhů min. spravedlnosti o konfiskacích deníku ťČeský SměrŤ v Plzni,

XII. posl. dr Jabloniczkého a druhů ministrovi pošt a telegrafů jakož i vládě o akci protirotherme rovské,

XIII. posl. Bergmanna, Zeminové a druhů min. zemědělství o poměrech zaměstnanců státního hřebčince v Nitře,

XIV. posl. Bergmanna, Zeminové a druhů min. zemědělství o poměrech ve státním ústavě pro chov koní v Prešově,

XV. posl. Bergmanna, Buřívala a druhů vládě o politických štvanicích proti státním železárnám v Podbrezové,

XVI. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky a druhů vládě o pomoci státním zaměstnancům v Jasině,

XVII. posl. Bergmanna, Buřívala a druhů vládě k odstranění nesrovnalostí platového zákona číslo 103/1926.

Invalidný a penzijný spolok robotníkov v Československej republike, so sídlom v Bratislave, pôsobí podľa stanov schválených ministerstvom vnútra pod čís. 1997/1925.

Účelom spolku je podporovať svojich členov za členské príspevky podporami penzijnými, invalidnými, sirotskými, pohrebnými, vdovskými a úrazovými; a právne nároky členov na tieto podpory ustálené sú stanovami.

Činnosť spolku však, ako z užšie uvedených vysvitá, nekryje sa so stanovami a jeho hospodárenie nevyhovuje požiadavkom, ktoré by členovia mohli očakávať od neho jako od inštitúcie altruistickej.

Podľa § 10 lit. B), odst. 1, štatutu všetci členovia, ktorí plnili spolku platy po dobu 10 rokov, majú nároky na invalidnú podporu pri invalidite. Podľa bodu 22, toho istého §u: jestliže nelzä očakávať opätné nadobudnutie práceschopnosti, poberá člen invalidnú podporu doživotne, pripúšťajú-li toho hmotné pomery spolku.

Oproti tomuto výslovnému ustanoveniu stanov valné shromaždenie konané v Košiciach dňa 5. júna 1927 sa usnieslo:

1. Podpora takých podporovaných členov, ktorí do 30. júna 1927 obdržali na podpore najmenej trojnásobok úhrnu členských príspevkov nimi zaplatených, má byť od 1. júla 1927 snížená na ročných 52 K. Obnos sníženej podpory, t. j. 52 K, treba spláca v týždenných čiastkach na pohrebný fond, jako pohrebný príspevok platený podporovaným členom, za čo v prípade smrti poukáže sa podpora podľa pohrebného fondu.

2. Podporovaným členom, ktorých podpora do 30. júna 1927 nedosiahla trojnásobok súhrnu členských príspevkov nimi zaplatených, treba poukazovať podporu doteraz požívanú dotiaľ, až vyplatené im podpory nedosiahnu trojnásobok úhrnu členských príspevkov nimi zaplatených. Potom má byť ročná podpora týchto podporovaných členov snížená na ročných 52 K, ktorý obnos má by zaplatený v prospech pohrebného fondu, jako príspevok platený podporovaným členom.

3. Po dni 1. júla 1927 do dňa 31. decembra môže zaradený byť do štatu invalidov iba člen, ktorý sa stal ku jakejkoľvek práci úplne neschopným a zaplatil členské príspevky najmenej na 15 rokov.

Usnesenie toto čo najrozhodnejšie sa prieči stanovám, lebo čakaciu dobu, stanovenú v stanovách 10 rokmi zvýšuje na 15 rakov sebavoľne a obmedzuje výšku invalidnej podpory na trojnásobok zaplatených súm, ačkoľvek podľa stanov podpora tá znie do životne, pripúšťa-li toho hmotné položenie spolku; avšak, aspoň podľa záverečného účtu z r. 1926, nie je toho treba, lebo v tomto roku prez to, že podpory boly vyplácané, vykazuje spolok ešte vždy 170.264.01 K zisku jako majetkového prírastku, ktorý však mohol byť ešte väčší, keby sa bolo pri vedení spolkových vecí sporivejšie nakladalo.

Následkom usnesenia zmieneného valného shromaždenia sú tedy členovia spolku zkrátení, lebo nedostane sa im toho, pre čo podľa stanov do spolku vstúpili a platili mu príspevky.

Toto zkrátenie nabýva ešte väčších rozmerov tým, že potrebná podpora, ktorá podľa § 10 lit. D patrí bez zvláštného platenia príspevku, činí sa od prvého týždňa mesiaca januára 1927 závislou od platenia zvláštneho príspevku 1 K týždenne a že bez platenia pohrebného príspevku neprijíma sa ani členský príspevok spolkový (Úradné noviny roč. V., čís. 1.), tým tedy všetkých členov, ktorí dosial svoje členské príspevky riadne platili, ale príspevky pohrebné nechcú alebo nemôžu platiť, vylučujú z práv, ktoré im vo smysle stanov patria.

Na nesprávnu a protistatutárnu správu majetku, ktorou sú členovia poškodzovaní, ako aj na okolnosť, že pri náležitom hospodárení mohly by členom štatutárne zaistené podpory byť vyplácané, posvietime v nasledujúcom.

Podľa § 23 stanov ústredný výbor stará sa o rentabilné a bezpečné ukladanie spolkového majetku a toto môže podľa toho že §u ukladané byť v nehnuteľnosti, v zúročiteľné štátné mestské a obecné cenné papiere alebo na základe zákona vydané a plní istotu poskytujúce slósovateľné a zúročiteľné cenné papiere s pupilárnou istotou, vydané tuzemskými peňažnými ústavy.

Vedenie spolku oproti tomuto rozhodnému štatutárnemu ustanoveniu, ktoré sa nedá inak vykladať, založil v r. 1925 s obchodným podielom 60.000,- K pod titulom Typografia; tlačiarske a vydavateľské družstvo, podnik smerujúci k obchodnému zisku; založilo, lebo veď za podnik spolkom založený treba považovať podnik. 60 % obchodných podielov ktorého upísal spolok. Stanovy boly tedy čo najrozhodnejšie porušené tým, že majetok spolku nebol bezpodmienečne bezpečne uložený spôsobom, vylučujúcim akúkoľvek ztratu.

Následkom tohoto protištatutárneho uloženia bola potom veľká ztrata, ktorú utrpel spolok podnikom ťTypografiaŤ.

ťTypografiaŤ totiž podľa záverečných účtov z r. 1926 uzavrela svoj obchod ztratou 46.183.42 K, následkom čoho spolok s obchodným podielom 60 %-vým utrpel ztratu 27.710.05 K, ktorá ztrata sa však v záverečnom účte spolku z r. 1927, napriek tomu, že záverečný účet Typografie vyšiel v úradnom liste spolku o jeden mesiac prv ako záverečný účet spolku, - nikde sa neobjavuje a protistatutárny vklad 60.000,- K zaradený je do záverečného účtu spolku jako 100%-ový majetok. Proti takémuto sostavovaniu záverečného účtu nenamietala nič ani kontrolná ani revizná komisia.

Tlačiarenský podnik však poškodil ťažko spolok nielen v tejto forme, ale ešte - aby totiž položeniu tlačiarne bolo pomožené, - podnietil vedenie spolku k objednávke prílišného množstva zbytočných tlačív, čo znamená zase poškodenie idúce do veľmi značných súem. Kým totiž v účte zisku a ztraty z r. 1924 figuruje jako suma za tlačivá vydaná 7360.26 K, čo odpovedá vtedajšej potrebe tlačív, dotiaľ v záverečnom účte z r. 1926 (v r. 1925 nenachádzame takejto položky) zaradené je už 23.859.26 K ako suma na tlačivá vydaná. Za dva roky tedy, - ač príjem spolku z členských príspevkov sa nezvýšil, ba klesnul, zvýšila sa potreba tlačív na trojnásobok, čo môže byť vysvetlené len dôvody vyššie uvedenými.

Toto štedré hospodárenie tlačivami stáva sa ešte závažnejším okolnosťou, že v rozvahe z roku 1926 figuruje zároveň zásoba tlačív v cene 57.820.10 K ako majetok a tedy spolok v r. 1926 vynaložil na tlačivá 5% všetkých vybraných členských príspevkov. Pri takomto hospodarení nelzä sa diviť, že musia siahnuť k prostriedku, akým je obetovanie 3059 invalidov, t, j, odňatie ich oprávnených podpôr.

V rozvahe z r. 1926 figuruje tiež preddavok sumou 38.331.83 K; z rozvahy samej nelzä posúdiť oprávnenosť alebo neoprávnenosť tejto položky, avšak musíme sumu túto každopádne považovať za prehnanú.

Jako majetková položka figurujú v rozvahe z r. 1926 štyri činžové domy v súhrnnej cene 1,187.700,56 K, o jeden dom v cene 73.000,- K viacej ako v roku predošlom, a predsa činžový príjem oproti 19.748.34 K z roku predošlého činí iba 18.092.22 K a totiž menej. Máme za to, aby bola vyšetrená tiež správa týchto domov, zvlášte príčina, ktorá privodila pokles výnosu domov, a čo je príčinou toho, že domy tie vynášajú len 1,5%, čo je naprosto nepochopiteľné, zvlášte uvážíme-li, že tri z týchto domov, v cene 1.114.000,- K; sú v Bratislave, kde sú vysoké činže. A pri tomto vyšetrení bolo by naozaj treba rozmýšľať o tom, či je hodno zostať pri tomto uložení kapitálu, keďže vyššieho čínžového príjmu získať nemožno a spolok utrpí tým úrokovú ztratu 60 až 70 tisíc K.

Rovnako tak dokazuje nesprávne hospodárenie tiež prílišná výška správnych (režijných) výloh. Podľa účtu zisku a ztraty z r. 1926 totižto výlohy tieto činia 26% celoročného príjmu z členských príspevkov a 24% všetkých príjmov, čo je stavom naprosto nemožným, nezdravým a nestrpiteľným, čoho najlepším dôkazom je to, že vari kam by sa dostaly poisťovacie podniky a banky, založené nie pre svojpomoc, ale pre obchodný zisk, keby 24 až 26 % nimi vybraných súm maly vynaložiť na správné výlohy. Veľké chyby ústrednej správy zvlášte sú osvetlené okolnosťou, že správne výdaje pobočiek, a tedy vyberanie členských príspevkov, čo dá najviac práce, stojí iba 59.090.41 K, kým výlohy ústredia činia 372.980.80 K.

Na základe vyššie uvedených pýtame sa pána ministra:

1. Či vie pán minister o protištatutárnej činnosti menovaného spolku, ktorou sa členovia vážne poškodzujú?

2. Či je pán minister ochotný zahájiť vyšetrovanie, zastaviť činnosť protiviacu sa stanovám a pachateľov alebo tých, ktorí to ztrpeli, pohnať i ku hmotnej zodpovednosti, aby tým odvrátená bola aspoň z čiasti škoda od -spolku a od členov?

3. Či je pán minister ochotný v dohade 5 ministerstvom sociálnej pečlivosti pôsobiť na základe šetrenia k tomu, aby spolku bolo pomožené z ťažkej situácie, nastalej z valnej časti následkom nedostatočnej úradnej kontroly a aby mu príslušnou štátnou podporou bolo umožnené poukazovať ďalej odňaté invalidné podpory a zaistiť aspoň kus suchého chleba veľa tisícom invalidov, ktorí pre svoj starý vek na to počítali a je to i základom ich existencie?

Dne 11. října t. r. konala německá národně socialistická strana dělnická ve Vimperku schůzi, na které mluvil jako řečník pan senátor E. Teschner. Vimperská místní organisace tuto schůzi řádně ohlásila dne 7. října 1927 prachatické okresní politické správě doporučeným dopisem a téhož dne zaslala jí plakát zvoucí na tuto schůzi. Tento plakát zněl:

ťNěmecká národně-socialistická strana dělnická, místní organisace ve Vimperku. Němečtí rodáci a rodačky. Pozor!

Náš straník senátor E. Teschner z Karlových Varů promluví v úterý dne 11. října 1927 v 8 hodin večer na veřejné voličské schůzi v síni pana bývalé ho starosty Dominika Iglera o významu obecních voleb pro sudetské:Němce. Němečtí mužové, ženy a dívky všech pracujících stavů dostavte se všichni v hojném počtu. Síň jest vytopena. Správa místní organisace.Ť

Výslovně poznamenáváme, že v této době byly ve Vimperku rozepsány obecní volby. Poněvadž nedošla vyjádření okresní politické správy, schůze se konala a plakáty byly vyvěšeny. Za tři dny po schůzi, tedy dne 14. října t. r. dostavil se k našemu místnímu důvěrníkovi druhovi Tomáši Prexlovi četník, který mu oznámil, že okresní politická správa sice povolila schůzi, že však zakázala veřejně ji ohlašovati. Dne 29. října 1927 byl skutečně místní důvěrník Tomáš Prexl u vimperského okresního soudu na podnět písecké ho státního zastupitelství vyslechnut pro přestupek §u 23 tiskového zákona.

Poněvadž plakát byl řádně předložen okresní politické správě a nikomu nebyl včas doručen zákaz, jenž by ostatně byl býval úplně neodůvodněný, dopustila se okresní politická správa udáním přehmatu. Naprosto nepřihlížeje k tomu, že soud musí ovšem rozhodnouti ve prospěch našeho důvěrníka Tomáše Prexla, není postup prachatické okresní politické správy něčím jiným než trýzněním, poněvadž okresní politická správa dobře ví, že cesta důvěrníka Prexla k přelíčení do Písku nejen by ho stála mnoho peněz, nýbrž mohla by ho i v jeho povolání velice těžce poškoditi. - Ale nejen tento neslýchaný případ, týkající se zákazu naprosto bezvadného plakátu, nýbrž ještě druhý případ nás nutí, abychom panu ministrovi padali tuto interpelaci.

Dne 14. října 1927 oznámil četnický strážmistr Primz důvěrníkům naší vimperské místní organisace Tomáši Prexlovi a Ludvíku Iglerovi, že prachatická okresní politická správa poručila vimperskému velitelství četnické stanice, aby odstranilo některé z našich volebních plakátů, které již byly vyvěšeny asi před 8 dny. Na tomto plakátu jest vymalován dělník se štítem, na němž jsou vytištěna tato slova; ťOchrana naší vlasti; samospráva sudetských Němců. Ochrana školy, hroudy a pracovního místa.Ť

Přikládám tento plakát, aby se pan ministr mohl přesvědčiti, že úplně vyhovuje zákonným požadavkům. Tento plakát vydal náš hlavní sekretariát k obecním volbám dne 16. října 1927 jednotně pro celé státní území a nikde v republice nebyl zabaven. Jen prachatická okresní politická správa jest jiného mínění než všechny jiné okresní politické správy a nařídila, aby tento plakát byl s vývěsních tabulí sňat. Proti tomuto postupu okresní politické správy se místní organisace odvolala k zemské okresní politické správě v Praze. Přesto musím na obranu zastupitelstva své strany podati panu ministrovi vnitra tuto interpelaci, poněvadž samo příznivé rozhodnutí zemské politické správy proti prachatické okresní politické správě nemůže nám postačiti. Pročež rozhodně musíme trvati na tom, a to jest náš požadavek, aby konečně bylo vysvětleno prachatické okresní politické správě, že jí není dovoleno takto bez důvodů zakročovati a tím poškozovati zájmy některé strany.

Tážeme se tedy pana ministra vnitra:

1.) Jest pan ministr ochoten dáti tuto věc důkladně vyšetřiti?

2.) Souhlasí pan ministr s jednáním prachatické okresní politické správy?

3.) Jest pan ministr ochoten, nabude-li přesvědčení, že tato zakročení prachatické okresní politické správy byla neodůvodněná, poučiti okresní politickou správu, že příště nesmí tak trýzniti naší stranu?

4.) Co zamýšlí pan ministr vnitra učiniti, aby se prachatická okresní politická správa nedopouštěla příště takových přehmatů proti naší straně?

Ve středu dne 16. listopadu vypukla v okrese Jablonec n. N. stávka sklářských dělníků. Spojené svazy dělníků zahájily tuto stávku, poněvadž zaměstnavatelé nevyhověli dosud jejich požadavkům, aby byly zlepšeny jejich mzdové poměry. Tyto požadavky jsou odůvodněny tím, že se životní poměry dělníků v poslední době zhoršily stoupající drahotou tak, že jsou přímo nesnesitelné. Přes další vyjednávání, jehož účelem bylo vštípiti toto poznání všeobecně, aby se tak přiměřenými ústupky později došlo ke skutečnému uspokojení přání dělnictva, nebylo to dosud možno. Dlužno toho tím spíše litovati, že tato přání jsou taková, že je hospodářství, které se právě nachází v příznivém stavu, může beze všeho snésti.

Bude úkolem pánů ministrů přímo a nepřímo zasáhnouti do stávkové krise, aby se co nejrychleji a uspokojivě ukončila.

Interpelanti táží se tedy pánů ministrů, jsou-li ochotni to učiníti?

V Praze dne 22. listopadu 1927.

V četných případech, kdy učitelé, kteří byli zvoleni starosty, požádali své nadřízené úřady o dovolenou, byly tyto žádosti vyřízeny odmítavě. Ne bylo to ovšem odůvodněno, avšak jak se zdá, úřady nechtí sprostiti učitele dočasně od vykonávání jejích služby, aby mohli vykonávati činnost starostenskou, zvláště z finančních důvodů. Toto stanovisko školních úřadů jest odchylkou proti dosavadní praxi, podle které byly učitelům skoro ve všech případech uděleny dovolené, když byli pověřeny starostenským úřadem. Tato praxe se vžila a nepochybně působila blahodárně. Starostové z řad učitelů vykonávali svůj úřad vzorně, ano mnozí dokonce vyvinuli vynikající komunální činnost. Nikoliv pro jednotlivé osoby, nýbrž pro celek dlužno litovati, že se jim to znemožnilo odepřením sproštění od školní služby, jež učitel zvolený starostou musí dostati, aby mohl náležitě vykonávati svůj starostenský úřad. Jest ve veřejném zájmu; aby byl obnoven dřívější stav, podle něhož žádosti o dovolené pro učitele-starosty byly vždy příznivě vyřizovány.

Interpelanti táží se pana ministra:

1.) Je-li ochoten naříditi, aby se učitelům, kteří byli zvoleni starosty, udělovaly dovolené stejně jako dříve, nebo

2.) je-li ochoten naříditi, aby takové dovolené byly příznivě vyřízeny aspoň v těch případech, kdy jde o učitele zvolené starosty větších měst?

V Praze dne 23. listopadu 1927.

Podle zákona o daňové reformě a zákona poplatkového, jsou zdaněna, zpoplatněna veškerá věnování na jakékoliv účely, tedy i na účely dobročinné a všeobecně prospěšné. Jsou také Zpoplatněna věnování spořitelen. záložen a všech peněžních ústavů, byl při věnování takových běželo o účele humanní, sociální a kulturní.

Ježto v jubilejním roce 10. výročí Č. S. R. připravují různé finanční a soukromé korporace věnování na dobročinné účely, byly by podle platných zákonů postižení darovatelé i podarovaní zpoplatněním. Z takového zdanění vznikla by jmenovaným účelům velká újma, nehledě k tomu, že jubilejní mecenášství bylo by oslabeno již tím, že při věnování vzniká nebezpečí velikého zpoplatnění a zdanění zejména dárců.

Státní správa má zajisté živý zájem na tom, aby desetileté výročí Č. S. R. bylo důstojné a aby při něm byla osvědčena dobročinnost co nejširší. Proto bude zajisté podporovati všechny snahy, aby takové dobročinností nebyly kladeny překážky velikým zdaněním a zpoplatněním.

Z té příčiny táží se podepsaní:

Jest pan ministr ochoten navrhnouti vládě, aby předložila návrh zákona, jímž všechna jubilejní věnování na účele dobročinné, sociální, kulturní a veřejně prospěšné byla v r. 1928 sproštěna zpoplatnění a zdanění?

V Praze dne 29. listopadu 1927.

K volbě obecního zastupitelstva ve Velkých Chvalovicích, konané dne 16. října 1927 vyslala okresní správa politická v Poděbradech jako úřad dohlédací svého zástupce v osobě Jos. Buřiče, hospodářského správce ve Vel. Chvalovicích.

Stalo se tak přes to, že okresní správě politické v Poděbradech z kandidátních listin, zaslaných jí podle § 25 volebního řádu bylo známo, že Jos. Buřič kandidován jest pro ony volby na ťObčanské kandidátní listiněŤ a přes to, že politické správě bylo známo - tak alespoň nutně předpokládáme - že podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu právě tato okolnost (jmenování zástupcem dohlédacího úřadu osobu kandidovanou) zakládá vadu, která může způsobiti zrušení voleb.

K rozhodování v tomto směru o volbách ve Velkých Chvalovicích nedošlo, len proto, že proti volbám nebyly podány námitky. Dohlédací úřad má však dbáti toho, aby sám svým jednáním nezavdával příčinu k možným námitkám.

I když námitky z uvedené příčiny nebyly podány, vzbuzen byl jednáním okresní správy politické v Poděbradech v občanstvu dojem stranickosti, čehož státní úřady mají se za všech okolností vystříhati.

Okresní správa politická v Poděbradech nejen, že naznačených zásad nedbala, nýbrž i dále postupovala nepochopitelným způsobem.

Jako svého zástupce pro prvou schůzí nově zvoleného zastupitelstva ve Velkých Chvalovicích (§ 59 volebního řádu) jmenovala totiž opět téhož Jos. Buřiče, který - byv zvolen - jest členem nového obecního zastupitelstva.

Na základě toho skládali členové obec, zastupitelstva ve Vel. Chvalovicích předepsaný slib věrnosti republice do rukou Jos. Buřiče, tento však, jako člen obecního zastupitelstva, nesložil onoho slibu vůbec. Nanejvýše mohl jej složiti sám sobě, což ovšem není možné. V důsledku toho a proto, že volební řád předpisuje složení slibu nově zvolených členů zastupitelstva výhradně v oné prvé schůzí, neměl by Jos. Buřič, jako člen obecního zastupitelstva ve Vel. Chvalovicích funkcí tuto vůbec vykonávati, resp. měl by dodatečně složiti slib ve schůzi obecního zastupitelstva do rukou starostových.

Postup okresní správy politické v Poděbradech odporuje zřejmě intencím zákona. Volební řád sice připouští, že zástupcem dohlédacího úřadu může býti netoliko úředník onoho úřadu, nýbrž i jiný zástupce. Jest však logické, že může to býti --poněvadž má přijímati slib věrnosti státu - jedině bud státní úředník jiného oboru, nebo alespoň úřední osoba, která sama již slib takový složila. To také naznačilo ministerstvo vnitra ve svém oběžníku z 11. září 1923 č. 62.328.

Jest dále zřejmé, že zástupcem dohlédacího úřadu nemůže býti ten, kdo třeba při jiné příležitosti složil slib věrnosti republice, musí však jej, jako nově zvolený člen obecního zastupitelstva Pro tuto funkci skládati znovu. Tedy že to nemůže býti nově zvolený člen obecního zastupitelstva.

Na základě uvedeného tážeme se pana ministra vnitra:

Jakým způsobem hodlá v tomto případě zjednati nápravu a jaké opatření učiní, aby se v budoucnu podobné případy neopakovaly?

V Praze dne 30. listopadu 1927.

Na místo ředitele měšťanské školy chlapecké v Králové Dvoře n. Lab. vypsal Okresní školní výbor v Králové Dvoře v listopadovém čísle letošního ročníku Věstníku ministerstva školství a národní osvěty (Příloha str. 177) konkurs s tím, že je kompetence omezena na učitele II. nebo III. odboru zkoušené z němčiny pro školy měšťanské a z polního hospodářství.

Zákonné předpisy (zvláště výnos ministerstva školství a národní osvěty z.15. května 1925, č. 16.137-I. Věstník roč. VII. str. 177) připouštějí, že se při obsazení dá přednost uchazečům, kteří prokáží normální způsobilost vyučovati povinnému nebo nepovinnému předmětu, pro nějž není na škole sdostatek způsobilých učitelů.

Zákonné předpisy tyto nedovolují vkládati dodatky potřebou školy neodůvodněné. A takovým neodůvodněným dodatkem je omezení kompetence na celou skupinu povinných předmětů a zkoušku z polního hospodářství, poněvadž se na měšťanské škole chlapecké v Králové Dvoře n. Lab. polnímu hospodářství nevyučuje.

Proto se tážeme:

Je pan ministr školství a národní osvěty ochoten zameziti obcházení zákona zmíněným konkursem?

V Praze dne 29. listopadu 1927.

O založení vysoké obchodní školy v Rakousku usilovalo se již od r. 1873. Tenkráte podařilo se tehdejšímu ad borovému přednostovi svobodnému pánu z Czediků zříditi vysokou obchodní školu ve Vídni, která byla vybavena úplnou svobodou vyučování a učení a která své řádné posluchače vysílala do života po dvouletém studiu a vykonání diplomové zkoušky. Tento ústav bohužel zanikl již v roce 1877 pro nedostatečnou péči vlády a pro neúčast příslušných hospodářských vrstev.

Neslýchaný rozmach hospodářského života ke konci ani minulého století obrátil pozornost jak praktiků tak také hospodářských vrstev k nutnosti, aby obchodní vzdělání bylo přizpůsobeno tomuto světovému hospodářskému pokroku a aby se znovu a s větším důrazem přikročilo k dalšímu vývoji obchodního vyučování. Pokad jde o naše státní území, vyšly v roce 1903 nové podměty z Ústí nad Labem a na schůzi, zabývající se obchodními školami, která se konala v Ústí nad Labem dne 14. července 1903, byl vznesen znovu požadavek, aby byla zřízena vysoká obchodní škola.

Vždyť přece západní kulturní státy měly po této stránce jíž náskok a v Londýně, Paříži, Lipsku a jinde, a nikoliv naposled v Americe povstaly vysoké obchodní školy. V přesvědčující resolucí žádalo se od rakouské vlády, aby této naléhavé otázce věnovala zvláštní pozornost; přes neustálé zakročování a mnohostrannou iniciativu z vrstev obchodnických a kupeckých úsílí toto nedospělo k uskutečnění a když v roce 1913 chtěli v Ústí nad Labem sami přikročiti k provedení této ideje, již blízkému uskutečnění cíle, o nějž bylo usilováno dlouhá léta, zabránilo vypuknutí světové války.

Když byla založena Československá republika, doufali jsme, že i v oboru školství nastane svobodný demokratický vývoj a na podnět vládního rady Maxe Wofruma, ředitele ústecké obchodní akademie, pokračoval spolek, založený v roce 1919 v dřívějším úsilí o založení vysoké školy obchodní. S neumdlévající horlivostí byly provedeny nejnaléhavější předběžné práce, dne 5. května 1920 usneslo se obecní zastupitelstvo města Ústí nad Labem, že zdarma poskytne pozemek potřebný k zamýšlenému zřízení vysoké školy obchodní a hospodářské, kdyby město bylo zvoleno sídlem této vysoké školy. Dne 3. června 1920 konala se v Ústí nad Labem první porada o učebné osnově. Při těchto poradách vystoupila otázka sídla tak dalece do popředí, že rozdílná mínění mezi zástupci pražské university, německé techniky a vedoucích mužů tohoto výboru vedla ke zdlouhavému jednání, již dnes v hlavní věcí jsou tak dalece ukončena, že znenáhla zvítězil požadavek, aby byla zřízena německá vysoká obchodní škola jako německé národohospodářské oddělení na německé vysoké škole technické v Praze, jako nejslibnější řešení. Těžší byla vyjednávání s vládou, která byla zahájena prostřednictvím sněmovního školského výboru na počátku školního roku 1920/21. Usilování spolku byla oznamována německému parlamentnímu svazu a němečtí poslanci a senátoři rádi a rychle je podporovali. Dokonce pan president Masaryk uznal, že jest oprávněno zříditi německou vysokou obchodní školu. Dne 1. června 1921 zakročil spolek u předsedy vlády Černého, který také uznal, že jest nutno říditi německou vysokou obchodní školu a proti ní jako proti osvětovému zařízení ničeho nenamítal. Návrh poslanců dr. Schollicha, Pittinigera, dr Feyerfeila, Simma, dr. Kafky a druhů byl sněmovnou zamítnut, a v listopadu 1921 národní socialista Patzel znovu přednesl v rozpočtovém výboru požadavek parlamentního svazu, aby byla zřízena německá vysoká škola obchodní a hospodářská v Ústí nad Labem. Několika memorandy a žádostmi byl v pozdější době dán vládě podnět, aby k tomu zaujala stanovisko, a při poradách o rozpočtu v roce 1922/23 byl sněmovně znovu předložen návrh na zřízení německé vysoké obchodní školy, aby se na něm usnesla. Výsledek nesčetných zakročení u rozličných vládních činitelů bylo vždy jen nové oddalování. Ministr školství dr Markovič přijal dne 5. listopadu 1924 deputaci, k otázce vysoké obchodní školy zaujal příznivé stanovisko, žádal však o směrnice, pokud jde o nejnižší požadavky. Dne 17. června 1925 a dne 26. září 1925 bylo znovu zakročeno u ministra školství dr Markoviče, jenž byl požádán, aby se vyslovil o pamětním spise spolku pro zřízení vysoké školy. Změna v ministerstvu školství způsobila, že věc vysoké obchodní školy znovu uvázla a nový ministr školství doporučil německé technice a spolku pro zřízení vysoké obchodní školy, aby vyslechly mínění pana předsedy vlády Švehly o otázce německé vysoké obchodní školy. Dne 12. března 1926 padal spolek pro zřízení vysoké obchodní školy předsedovi vlády novou žádost o zřízení německé vysoké školy obchodní a hospodářské v Československé republice. Nová změna ministrů odálila znovu zaujetí stanoviska a přijetí návrhu poslance Kaufmanna, aby vysoká obchodní škola byla přičleněna k pražské německé technické škole, lze považovati za první parlamentní úspěch. Dne 9. listopadu 1926 přednesl pan ministr dr Hodža v rozpočtovém výhoru svůj výklad a stran německé vysoké obchodní školy prohlásil, že ministerstvo školství a národní osvěty učinilo všechna opatření, aby s počátkem příštího školního roku tato škola mohla býti otevřena. Přiměřené částky budou zařazeny do státního rozpočtu pro rok 1928.

Tato slova ministra dr Hodži po mnoha trpkých zkušenostech a zklamáních vzbudila u spolku pro zřízení vysoké obchodní školy novou naději.

Ve vysvětlivkách ke státnímu rozpočtu pro rok 1928, kapitola 10, ministerstvo školství a národní osvěty, znovu se praví, že se pracuje o zřízení vysoké obchodní školy, ale pro definitivní rozhodnutí potřebné peníze do rozpočtu zařazeny nejsou. Při nynějším stavu učitelských stolic obchodních věd na německé vysoké škole technické v Praze bylo by lze zříditi zvláštní vysokoškolské oddělení poměrně nepatrnými prostředky, obdobně, jako tomu jest s přičleněním české vysoké obchodní školy k české technice. Na německé technice jest několik komerčních přednášek, bylo by nanejvýše nutno obsaditi ještě 2 až 3 učitelské stolice pro hlavní obor. t. j. pro nauku o hospodářském provozu a nynější stolice obsaditi řádnými profesory. Věcné výdaje byly by rovněž nepatrné, poněvadž by se při nutné dohodě našly učebny na technice a jiné výdaje mohly by býti jen nepatrné. Pokud jde o nutnost a význam německé vysoké školy obchodní pro německé hospodářství v republice všeobecně a pro obchodní stav zvláště, můžeme zde jen poukázati na nesčetná podání, ankety atd. Tato otázka jest pro českou část státu de facto již dávno rozřešena tím, že byla zřízena česká vysoká obchodní škola. Že není německé vysoké obchodní školy, jest trvalým poškozením německého hospodářství, německé studující mládeže, jež jest nucena za drahé peníze studovati v cizině, čímž zdejší země ztrácí velké peníze za náklad na studie a vydržování studentů. Zříditi tuto školu jest naléhavým požadavkem nynější chvíle a neodkladným požadavkem pro vážnost státu. Proto podávají podepsaní panu ministrovi školství a národní osvěty pilný dotaz:

I.) Jest ochoten zříditi německou vysokou školu obchodní jako oddělení německé pražské vysoké školy technické, tak aby

II.) bylo zajištěno její co nejrychlejší otevření ještě v tomto školním běhu i pro případ, že by ještě nebyli po ruce vhodní profesoři a některé výklady musily býti suplovány?

III.) Do rozpočtu pro rok 1928 zařaditi ještě potřebnou úhradu a v dohodě s ministrem financí ji zajistiti?

V Praze dne 16. listopadu 1927.