Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. min. veř. prací na interp. posl. Můni a soudruhů o nepřípustném postupu báňského revírního úřadu v Praze (tisk 1032/II),

II. vlády na interp. posl. Koudelky a soudruhů, že jest nutno organisovati pomoc zemědělcům, postiženým živelními pohromami (tisk 1032/IV),

III. min. zásobování, průmyslu, obchodu a živností, soc. péče a veřejných prací na interp. posl. Johanise a soudruhů o racionalisaci a koncentraci výroby (tisk 989/VII),

IV. min. národní obrany na interp. posl. H. Bergmanna a druhů o zabezpečení dělnictva pojištěného u zaopatřovacího ústavu pro civilní zaměstnance vojenské správy ve Vídni, převzaté do služeb republiky Československé (tisk 1163/XIII),

V. min. zemědělství a min. financí na interp. poslance inž. Junga a druhů o škodách, způsobených mrazy na jižní Moravě (tisk 1032/XIII),

VI. min. vnitra na interp. posl. Tauba, Hackenberga, Schäfera a soudr., že politické úřady brání májovým slavnostem dělnictva (tisk 989/XIII),

VII. min. pošt a telegrafů na interp. posl. inž. O. Kalliny a druhů o jednání českých poštovních úředníků na karlovarské hlavní poště (tisk 1032/XVI),

VIII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Tauba, Schäfera a soudr. o politických vlivech při obsazování učitelských míst (tisk 1205/III),

IX. vlády na interp. posl. Bergmanna a druhů o špatné jakosti a výpravě služebních oděvů státních podúředníků a zřízenců (tisk 1122/XII).

X. vlády na interp. posl. Bergmanna, Pechmanové a druhů o poměrech poštovních zaměstnanců ve světových lázních československých (tisk 1122/XIV),

XI. min. spravedlnosti na interp. posl. Bolena a soudruhů o bezdůvodném věznění tajemníka Julia Verčíka v Bratislavě (tisk 1205/XVI),

XII. min. vnitra na interp. posl. Knirsche a druhů min. spravedlnosti o zabavení periodického tiskopisu Der Tag pro zprávu o sudetsko-německém projevu v Habraticích v Sasku dne 19. t. m. (tisk 1198/X).

XIII. min. vnitra na interp. posl. dra Lehnerta a druhů min. spravedlnosti o neodůvodněném zabavení článku, který pod titulem Duch Locarna vyšel v čísle 12. časopisu Der Güterbeamte dne 15. prosince 1925 (tisk 1198/IV),

XIV. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o zabavení čísla 17 časopisu Der deutsche Freisoziale ze dne 3. března 1926 (tisk 1198/III),

XV. min. zemědělství na interp. posl. inž. Kalliny, Matznera a druhů o úpravě předpisů pro provádění prohlídky masa (tisk 1032/XII),

XVI. min. veř. prací na interp. posl. Nitsche a druhů o zastavení zaopatřovacích platů hutníkům, zaměstnaným kdysi v Uhrách, a o zastavení drahotních přídavků horníkům provisionistům (tisk 1032/III),

XVII. min. národní obrany na interp. posl. Brodeckého a soudruhů, že místa přísedících divisních soudů neobsazují se četnickými gážisty, v případech, kdy trestní věc se týká příslušníků této kategorie (tisk 1163/VII),

XVIII. min. verejného zdravotníctva a telesnej výchovy na interpelláciu posl. Betty Karpíškovej a súdr., že se porodným babám odnimajú diplomy (tisk 1032/V),

XIX. min. vnitra na interp. posl. Geyera a druhů o chování se okresní správy politické v Teplé k slavnosti okresního svazu německé národně socialistické strany dělnické v Bečově nad Teplou (tisk 1205/VI),

XX. min. zemědělství a min. veř. prací na interp. posl. dra Luschky, Bartela a druhů o stavbách na ochranu břehů v území Praděda (tisk 1032/X).

K stížnosti, že báňský revírní úřad v Praze ve svém postupu oproti revírní radě pro obvod revírních báňských úřadů v Praze a ve Slaném projevuje v nejvyšší míře neznalost právních předpisů, zejména tiskového zákona a zasahováním do vnitřních záležitosti revírní rady překročuje svoji kompetenci, se uvádí, že právním Podkladem pro kontrolu revírního báňského úřadu nad činností revírní rady není, pokud se týká časopisu ťVěstník revírní rady pro obvod revírních báňských úřadů v Praze a ve SlanémŤ zákon tiskový,.nýbrž výhradně a jedině zákon o závodních a revírních radách při hornictví ze dne 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n. V tomto zákonu jsou v § 19 přesně vymezeny úkoly revírních rad a v § 26 je výslovně stanoven, že dozor na závodní a revírní rady mají revírní báňské úřady; revírní báňský úřad je povinen dohlížeti ku provádění zákonných ustanovení a ku správnému nakládání se jměním závodních a revírních rad. Proti rozhodnutí revírních úřadů je možno odvolati se k báňskému hejtmanství.

Revírní báňský úřad měl a má tudíž právo zasáhnouti, uznává-li, že způsob psaní ťVěstníku revírní radyŤ přesahuje rámec úkolů revírní rady v citovaném zákoně přesně vymezený anebo je-li ťVěstníkŤ veden takovým směrem, že by jeho obsahem mohla býti způsobena revírní radě hmotná škoda. Je samozřejmo, že odpovědný redaktor ťVěstníkuŤ je odpovědný úřadům toliko podle zákona tiskového, kdežto revírní báňský úřad naproti tomu může zakročiti na základě zákona o závodních a revírních radách jen proti revírní radě.

Pokud by šlo o zjištění zda postup revírního báňského úřadu v Praze nepřesahuje zmocnění dané -tomuto úřadu § 26 zákona o závodních a revírních radách, náleží to rozhodnutí instančnímu, případně Nejvyššímu správnímu soudu. K tomu se podotýká, že revírní rada sama však ve věci vůbec nepodala nijaké stížnosti, t. j. nepoužila svého práva rekursu k báňskému hejtmanství, které jí dává výslovně § 26 zákona o závodních a revírních radách.

Neměl tudíž nadřízený úřad, t. j. báňské hejtmanství, tím méně pak ministerstvo veřejných prací příležitosti zabývati se postupem řečeného revírního báňského úřadu oproti revírní radě a nebylo zjištěno, že by úředníci báňského revírního úřadu v Praze nebyli postupovali dle platných zákonů.

Katastrofální následky živelních pohrom posledních let, jakož i roku letošního, ukázaly, že dosavadní zákonná ochrana proti risiku, plynoucímu z nich je nedostatečná a že je třeba postarati se o ochranu účinnější a vydatnější.

Z úvahy té vyplynul zákon ze dne 19. července 1927, č. 118 Sb. z. a n., o poskytování podpor při živelních pohromách, na základě něhož poskytuje se, jednak na škody v r. 1926 a 1927 státní příspěvek ve výši 3% na zúrokování zápůjček, uzavřených u určitých peněžních ústavů osobami živelními pohromami poškozenými a to po dobu deseti let. Vedle podpory té uděluje nadále ministerstvo vnitra do konce tohoto roku nouzové podpory podle zásad nouzového regulativu, takže shora uvedený příspěvek je doplňkem akce této.

Počínajíc dnem 1. ledna 1928 bude na škody způsobené živelními pohromami poskytována podpora z fondů, zřízených při zemědělských radách a na Podkarpatské Rusi při zemědělském referátu civilní správy podle § 108 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n. Podpora ta, vzhledem k větším finančním prostředkům bude jistě vydatnější a účinnější než podpora dosavadní, která právě narážela na skrovnost úvěrových prostředků.

Pokud jde o udělování nouzových podpor, udělují se podpory tyta vždy se všemožným urychlením, při čemž se béře samozřejmě zřetel, aby podpora dostala se právě těm nejpotřebnějším.

Zákonem ze dne 15. října 1925, č. 227 Sb. z. a n., vláda byla zmocněna dle § 6, aby za účelem zamezení škod živelními pohromami zřídila zvláštní fond a opatřila potřebné peníze na úpravu vodních toků úvěrními operacemi; na úhradu úroku a úmoru měla býti každoročně do státního rozpočtu zařazena částka až do 50,000.000 Kč. K realisaci tohoto zákona však dosud nedošlo pro obtíže, jež se objevovaly na peněžním trhu až do roku 1926 a pro nepříznivé důsledky, jež by mělo jakékoliv kontrahování nových půjček nejen pro státní, ale i pro ostatní veřejný úvěr.

V prvé řadě budiž dovoleno objasniti konkrétní případy v interpelaci uvedené.

1. Firma ťSoloŤ spoj. akciové čsl. sirkárny a lučební továrna v Praze, zastavila provoz své sirkárny v Opavě koncem června t. r. Stalo se to z toho důvodu, že firma byla nucena nepříznivou vývozní situací obmeziti svoji celkovou výrobu a továrna v Opavě vyhovovala ze všech ostatních továren firmy nejméně jak po stránce technické, tak po stránce dopravní. V továrně zaměstnáno bylo v poslední době 10 úředníků a cca 260 dělníků. Pokud se týče úřednictva, byli někteří převzati firmou do druhých továren, některým pak podařilo se získati místa v jiném průmyslovém odvětví. Dělníci až na několik nejmladších obdrželi odbytné, které bylo stanoveno za souhlasu závodního výboru.

Zastavení výroby v opavské továrně na sirky nemělo žádný vliv na tuzemské zásobován sirkami, ani na prodejní ceny stanovené vládním nařízením ze dne 28. března 1923, č. 58 Sb. z. a n., resp. ze dne 7. února 1925, č. 23 Sb. z. a n.

2. K dohodě uzavřené dne 26. března 1927 čsl. průmyslníky droždí dlužno dotknouti se poměrů ve výrobě té panujících před uzavřením dohody. Továrny na droždí v Čsl. republice, které existovaly již před převratem, měly takovou výrobní kapacitu, že stačily krýti potřebu nejen v republice, ale vyvážely i do Polska a Vídně. Poněvadž tato poslední dvě odbytiště zanikla a během času vznikly ještě další tři nové továrny, nastal již od roku 1921 konkurenční boj o udržení starých a získání nových odbytišť. Boj veden byl tak ostře, že prodáváno zboží i pod výrobní cenu, příkladům až 2,50 Kč za 1 kg, takže některé továrny boj tento nevydržely a zanikly, jiné se sloučily. Aby zjevům těmto bylo zabráněno, utvořen byl svaz drožďáren, a to poprvé úmluvou z 20. listopadu 1925, podruhé z 26. března 1927: Při této poslední úmluvě došlo k dohodě mezi 12 drožďárnami, kterou stanoveny výrobní percentuální kvóty a směrné ceny prodejní.

Ceny tyto, jež dnes pohybují se v hranici 5,40 Kč až 6,40 Kč. byly průměrné ceny již v r. 1925, odpovídají asi 4 1/2 až 5 násobku ceny roku 1914 a nelze je považovati za nepřiměřené.

3. Pokud jde o dohodu uzavřenou v březnu t. r. mezi syndikátem průmyslu koželužského a čsl. společností pro obchod surovinami ťRohagŤ, jest pravdou, že byla tu zvýšena cena klihovky o 2,50 Kč až 8,- Kč za 100 kg, zvýšení toto bylo mezi zúčastněnými činiteli ujednáno z toho důvodu, by zamezen resp. omezen byl vývoz tohoto předmětu do ciziny, kdežto zboží tomto jest značná poptávka, a aby tak zaměstnanost zdejších kliháren byla udržena na stejné výši. Cena klihovky u nás byla vždy pod světovou paritou a zůstala pod ní i po posledním nepatrném zvýšení, což vychází najevo z okolnosti, že cena za 1 kg klihu obnáší v Německu nyní 10-11 Kč, u nás jen 9 Kč.

4. Zvýšení ceny čokolády způsobeno bylo značným zdražením dovážených kakaových bobů. Od prosince r. 1926 stoupla cena bobů ze 40-50 šilinků za 50 kg loco přístavy Terst nebo Hamburk na 74 šilinky.

5. Majitelé cihelen na Podkarpatské Rusi a na východním Slovensku sjednali úmluvu o rayonování, podle které jedna cihelna nebude dodávati své výrobky do obvodu druhé cihelny. Že by utvořili kartel, majitelé cihelen popírají. Při hotovém placení nebo při dodávkách finančně spolehlivým nezdražily cihelny ceny oproti roku minulému, a platí se na př. v Berehové 260-280 Kč. v Užhorodě 300 Kč za 1000 kusů cihel. Je nutno přiznati, že cihelny utrpěly v minulých letech ztráty na úrocích i nedobytnými pohledávkami při dodávkách podnikatelů finančně nespolehlivých a právě těmto podnikatelům zdražily cihelny na 1000 kusech o 2030 Kč i více.

Někteří stavitelé začali si pak vyráběti ručně cihly sami, a dnes i samy cihelny slevují se svých cen a dokonce upouštějí od úmluvy rayonové, takže na př. největší cihelny na Podkarpatské Rusi v Berehové dodávají cihly jak do Užhorodu, tak i do Mukačeva a Hustu za ceny loňské.

6. Po krátké a převratové konjunktuře prodělal průmysl papírnický značnou odbytovou krisi, za níž některé podniky byly nuceny prodávati za stále klesajících cen. V r. 1923 došlo k ujednání mezi většinou podniků o stanovení t. zv. konvenčních cen na základě kalkulace podniků technicky dobře zařízených. Když pak v pozdějších letech nastalo opět zhoršení situace po stránce odbytu a cen, došlo ku zřízení ťProdejny sdružených papírenŤ, jež vstoupila v život v květnu t. r.

Úkolem této prodejny jest rozdílení zakázek takovým způsobem, aby jednotlivé papírny vyráběly co nejracionelněji a měly možnost specialisace. Nová úprava cen značí v podstatě jen reaktivování dřívějších konvenčních cen, které nebyly některými papírnami vždy dodržovány.

Všeobecně dlužno dále poznamenati:

Racionalisace výroby a distribuce nabyla v době poválečné následkem zostřeného konkurenčního boje na světových odbytištích zvýšeného významu, o čemž svědčí pozornost, jež byla tomuto problému věnována ťMezinárodní hospodářskou konferencíŤ v Ženevě. Konference vyslovila v přijaté resoluci názor, že jeden z hlavních činitelů zvýšení výnosu, zlepšení pracovních podmínek a snížení výrobních nákladů třeba hledati v racionelní organisaci výroby a distribuce. Názor tenuto opírá Mezinárodní hospodářská konference mimo jiné o to, že racionalisace směřuje k tomu, aby učinila práci co nejvýkonnější při nejmenší námaze, zamezila mrhání surovinami a prací, zjednodušila distribuci zboží a přivodila tak zvýšení hladiny životních podmínek a snížení cen.

O aplikaci resolučních usnesení Mezinárodní hospodářské konference na naše poměry koná se nyní v Poradním sboru pro otázky hospodářské široce založená expertisa za účasti zástupců všech význačných složek našeho hospodářství.

Státní správa věnuje všem těmto novodobým zjevům v průmyslové organisaci největší pozornost a zkoumá zvláště bedlivě ony případy, kdy snahy racionalisační projevují se ve formě koncentrační, kdy tedy má dojíti k zastavení některého podniku. Tu snaží se státní správa vhodným působením na zúčastněné činitele dosíci toho, aby případné tvrdosti, jež se při takových opatřeních mohou vyskytnouti, zejména pokud jde o zájmy zaměstnanců, byly dle možnosti co nejvíce zmírněny.

Stejnou pozornost věnuje státní správa úpravě cen, prováděné jednotlivými sdruženími hospodářskými. Je přirozeno, že nelze již pro nedostatek vhodných státních orgánů prováděti všeobecnou kontrolu,.a není ji také zapotřebí, pokud (- a to jest zjev pravidelný -) cenové úpravy vyplývají z poměrů hospodářských, jsouce jinak přirozeně regulovány zákony soutěžními. V případech však, kde cenovými úpravami hospodářských sdružení byly by dotčeny důležité zájmy všeobecně hospodářské, považuje státní správa vždy za svou povinnost sjednati si jasno o oprávněnosti takových úprav a učiniti po případě potřebná opatření, o nichž pokud povaha věci to dovoluje, i veřejnost bývá informována.

Zaopatřovací ústav pro civilní zaměstnance vojenské správy ve Vídni, u kterého byli pojištěni civilní dělníci bývalé vojenské správy, byl v roce 1919 zrušen a jeho činnost pro Československou republiku byla zastavena 28. říjnem 1918. Příspěvky pojištěnci zaplacené nebyly dosud pojištěncům vráceny, ježto mezi nástupnickými státy vede se jednání a rozdělení jmění jmenovaného ústavu, které dosud není skončeno. Jednání vede za Československou republiku ministerstvo sociální péče. Jde ostatně o částky velmi malé. Jmenovaný ústav byl založen teprve roku 1908 a příspěvky pojištěnců činily podle výše jejich mzdy 9, nevýše 75 haléřů týdně.

Všem bývalým civilním dělníkům bývalé vojenské správy, jimž představenstvo zmíněného ústavu udělilo zaopatřovací požitky (pense) nejpozději do dne 31. března 1919, a kteří jsou občany Československé republiky, vyplácí ministerstvo národní obrany na základě usnesení ministerské rady na tyto zaopatřovací požitky zálohy.

časový přídavek, který vyplácí vojenská správa každoročně civilnímu dělnictvu vojenských ústavů, skladů, dílen a pod., není náhradou za zaopatřovací požitky udělené zaopatřovacím ústavem nebo za příspěvky tímto ústavem pojištěncům dosud nevrácené, nýbrž zvláštní odměnou vyplácenou všem těm, kteří ztrávili v zaměstnáni jako civilní dělníci u vojenských ústavů, skladů, dílen a pod. nepřetržitě více než pět let. Vyplácí se tedy i těm, kteří nebyli zaměstnáni u bývalé vojenské správy a kteří nebyli pojištěni u bývalého Zaopatřovacího ústavu.

Ministerstvo národní obrany přihlíží všemožným způsobem k těm svým civilním dělníkům, kteří jako zaměstnanci bývalé vojenské správy byli pojištěni u Zaopatřovacího ústavu. Podržuje je v zaměstnání u vojenských ústavů, skladů, dílen a pod. i přes zmenšenou věkem pracovní způsobilost, nepropouští jich ze zaměstnání ani při event. restrikcích zaměstnanectva anebo teprve až v poslední řadě a vyplácí jim při event. propuštění zpravidla odbytné.

Takovým dělníkem jest v interpelaci zmíněný Jan Zelenka. Vrácení příspěvků, které jmenovaný zaplatil do bývalého Zaopatřovacího ústavu, spadá do akce vedené ministerstvem sociální péče.

Ježto jmenovaný má 73 let věku, jest podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. přestárlým a o jeho zaopatření nenáleží rozhodnouti ministerstvu národní obrany. Od ministerstva národní obrany nemůže jmenovaný obdržeti nahoře zmíněnou zálohu na zaopatřovací požitky, poněvadž bývalým Zaopatřovacím ústavem nebyly mu zaopatřovací požitky uděleny do 31. března 1919.

V zaměstnání u vojenské správy jmenovaný ponechá se co nejdéle a ukáže-li se nutnost propustiti ho, bude mu event. vyplaceno odbytné.

Vzhledem k uvedeným vývodům nemohu se zasaditi o provedení zvláštního starobního zaopatřeni civilních zaměstnanců vojenských ústavů, skladů, dílem a pod., kteří jako dělníci bývalé vojenské správy byli pojištěni u Zaopatřovacího ústavu ve Vídni, poněvadž se i na tyto zaměstnance vztahuje zákon o nemocenském, invalidním a starobním pojištění dělnictva č. 221/1924 Sb. z. a n.

Zákon ze dne 14. července 1927, č. 118 Sb. z. a n., o poskytování podpor při živelních pohromách dává majitelům omrzlých vinic možnost ucházeti se o zápůjčky se státním příspěvkem na úrok.

Na poskytování peněžitých podpor postiženým vinařům nedostává se prostředků. Za to budou jim povolovány cenové výhody snížením ceny révových amerických podložek a kořenáčů, rozdělovaných ze zásob státních révových školek na jaře 1928.

Podle platných zákonných ustanovení měli postižení možnost, aby škodu u příslušných úřadů oznámili a nárok na odpis daní uplatnili. Zjistí-li se konaným šetřením, že škoda dosáhla takového rozsahu, že odpis daní podle příslušných zákonných předpisů jest odůvodněn, dostane se poškozeným přiměřeného odpisu na daních.

Ohledně blahovolného postupu při projednávání podobných žádostí byly již podřízeným úřadům - jako ostatně každoročně - uděleny náležité pokyny.

Vyhláška okresní správy politické v Šumperku, v interpelaci uvedená, obsahující zákaz účasti školní mládeže na polit. a demonstračních projevech, byla vydána proto; že účast školní mládeže na shromážděních, schůzích a průvodech politického nebo demonstrativního rázu, jakož i používání mládeže k rozšiřování politických tiskopisů jest vzhledem na ustanovení §§ 77 a 78 řádu školního a vyučovacího nepřípustna.

Z týchž důvodů zakázala též okresní správa politická v Trutnově účast školní mládeže na projevech pořádaných dne 1. května 1927.

Ve zmíněném zákazu účasti školní mládeže na veřejných projevech rázu politického nelze spatřovati porušení shromažďovací svobody a nelze považovati jej za protiústavní, poněvadž nejsou jím dotčeny platné zákonné předpisy, ustanovující podmínky a předpoklady pořádání veřejných projevů.

Pokud ve vyhlášce okresní správy politické v Šumperku byly citovány též předpisy zákona o práci dětí, stalo se tak se zřetelem na výjimečné případy, které by snad někdy mohly přicházeti v úvahu.

Podmínka, stanovená okresní správou politickou v Trutnově, že pořadatelé májových projevů jsou povinni vyžádati si povolení obce, aby mohli použíti k projevům veřejných prostranství, byla odůvodněna vzhledem k ustanovení § 28, č. 3 a § 59 obecního zřízení, dle nichž přísluší starostovi obce péče o bezpečnost a snadnost provozu na veřejných místech, jakož i výkon místní policie.

Z uvedeného jest zřejmo, že opatření v úvahu přicházejících politických úřadů nebyla nikterak namířena proti dělnickým slavnostem, nýbrž týkala se účasti školní mládeže na jakýchkoliv veřejných projevech rázu politického a demonstrativního.

Nelze proto zmíněným úřadům ničeho vytýkati a nemám důvodu k opatření v interpelaci žádanému.

Název ťJáchymovŤ jest úředním názvem tohoto města v jazyku státním. Použití jeho jest v souhlase se zákonem o názvech měst, obcí a osad ze dne 14. dubna 1920, č. 266 Sb. z. a n., vládním nařízením ze dne 25. srpna 1921, č. 324 Sb. z. a n., a zákonem jazykovým ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., a nelze tudíž v tom, že úředník, vyplňující dvoujazyčný podací lístek, užil názvu místa určení v jazyku státním, s hlediska cit. právních norem shledávati nijakého přehmatu, pokud postup jeho neshoduje se s poštovními provozními předpisy, že v podacím lístku zaznamenává se adresát a místo určení tak, jak jest uvedeno na zásilce (poštovní průvodce), bylo to v daném případě vysvětleno dostatečně okamžitým návalem práce v čas podání zásilky.

Důkazem toho jest, že na podacích lístcích k ostatním zásilkám, jež zároveň podal župní úřad německé národní obrany, označil týž službu konající úředník jméno místa určení tak, jak bylo uvedeno v adresách zásilek.

Pokud jde o poštovního revidenta Otokara Vrkoče, přiděleného služebně poštovnímu úřadu Karlovy Vary 1, byl týž pověřen správou domu ťBelle AllianceŤ v Karlových Varech, který jest majetkem ťFondu sociální péče poštovních zaměstnancůŤ a slouží jako léčebný ústav pro pojištěnce Léčebného fondu poštovních zaměstnancůŤ.

Při Vrkočově pověření správou tohoto domu bylo uloženo poštovnímu úřadu Karlovy Vary 1, aby mu poskytl úlevy ve službě, by mohl s!právu domni obstarávati.

Mimoúřední činnost Vrkočova neodporuje, jak bylo zjištěno, ustanovením služební pragmatiky.

Profesor německého reformního reálného gymnasia ve Znojmě inž. Arnošt Spitzer byl rozhodnutím presidenta republiky jmenován ředitelem v II. stupnici funkčního služného ve stavu profesorů středních škol a za služební působiště bylo mu určeno německé dívčí reformní reálné gymnasium v Moravské Ostravě, jehož ředitel Artur Hahn přeložen byl na místní německé gymnasium.

Změna ta stala se proto, že ředitel Hahn svou aprobací z klasických jazyků lépe se hodí pro humanitní gymnasium než ředitel Spitzer, jež nabyl vzdělání na reálce a technice.

K bodu 1. interpelace:

Soustředění zadávání dodávek služebních oděvů (látek a konfekce) u ministerstva obchodu bylo zavedeno za tím účelem:

1. aby příděl oděvních součástek děl se pro všechny státní úřady jednotně a stejně,

2. aby společným opatřováním látky a konfekce bylo dosaženo při stejné jakosti výhodnějších nákupních podmínek a konečně

3. aby se zjednodušil a zlevnil formální postup, předepsaný vládním nařízením č. 667/1920 (rozpis dodávky, otevírání a zkoumání nabídek a zadání nejlepšímu oferentu), čímž vyhověno býti má příkazu § 2, odst. 2. zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n. o úsporných opatřeních ve veřejné správě, který předpisuje, aby souběžné obstarávání téže nebo podstatně stejné agendy různými úřady nebo orgány, zejména úřady nebo orgány různých resortů bylo odstraněno. Všech těchto cílů nelze dosáhnouti než soustředěným nákupem příslušných potřeb.

Že bylo zvoleno právě ministerstvo obchodu za orgán soustředěného nákupu, má své vážné důvody: má totiž jeho dodávkové oddělení nejen zapracovaný aparát administrativní, který pracuje všemožně úsporným způsobem, nýbrž disponuje i znalci odboru textilního a může svými znalostmi o kapacitě a spolehlivosti uchazečů usnadniti nejlepší volbu dodavatelů, při čemž vhodným způsobem (zejména při konfekci) lze rozděliti dodávky stejnoměrněji a čelí se pokud možno větší nezaměstnanosti. Jiný resort by za daných poměrů tuto agendu na sebe soustřediti sotva mohl.

Do zadávací komise jsou vždy přizváni zástupci resortů, jichž se dodávka týká a přání i stížnosti jich jsou respektovány. Není tudíž možno, že by vyjmutím opatřování látek na služební oděvy z kompetence ministerstva obchodu bylo docíleno lepší jakosti látek, leč by se tak stalo na úkor státní pokladny a tudíž proti duchu citovaného zákona č. 286/1924 Sb. z. a n. o úsporných opatřeních ve veřejné správě.

Dlužno zdůrazniti, že při dřívějším způsobu opatřování látek na služební oděvy jednotlivými resorty konaly jednu a tutéž práci (rozpis, otevírání a zkoumání nabídek a zadání nejlepšímu oferentu) všechny úřady (ústřední a jim bezprostředně podřízené), o jichž potřebu šlo, a že zakoupené látky nebyly stejné kvality, což bylo zdrojem mnohem větší ještě nespokojenosti zřízenců oněch úřadů, jimž dostalo se látek horších. Bylo proto třeba usilovati o to, aby příděl oděvních součástek děl se pro všechny státní úřady jednotně a to bylo lze docíliti jen nynějším společným zadáváním dodávek. Tato společná akce se na podkladě nabytých zkušeností stále zdokonaluje a podmínky zadávací se revidují a opravují při každé dodávce (obvykle dvakráte do roka) se zřetelem k vyskytnuvším se stížnostem resp. nedokonalostem formálně, organisačně, právnicky i věcně (na př. i co do jakosti a druhu látky a konfekce).

Jest samozřejmé, že při omezených prostředcích povoleného rozpočtu nelze zakoupiti látku prvotřídní jakosti z česané příze jakosti AA, nicméně látka, objednávaná na služební obleky pro podúředníky a zřízence státních úřadů, ústavů a podniků, hodí se plně k žádanému účelu, t.j. pro služební potřebu a vydrží předepsanou dobu nošení, zejména, plní-li zřízenci předpis, podle něhož je dovoleno nositi služební oděv jen ve službě, nikoliv mimo službu.

Jest tudíž oprávněna naděje, že v budoucnosti dospěje se k výsledkům všestranně uspokojivým.

Pokud se týče Zemské správy politické v Praze, jest pravdou, že došlo tuto několik stížností na špatnou jakost látek služebních oděvů úředních zřízenců a zástupcové zemské správy politické na stížnosti ty upozornili při komisionelním jednání, které se konalo u ministerstva obchodu o zadání dodávky služebních oděvů. Z vlastní iniciativy však Zemská správa politická nepodala nijakých písemných stížností do jakosti látky těchto oděvů.

Na špatnou jakost látek stěžovali si též zaměstnanci ministerstva vnitra.

Těmto stížnostem bylo v r. 1926 čeleno zavedením látky na služební obleky pro zřízence z česané příze místo dosavadní příze mykané.

K bodu 2. interpelace:

Při zadávání zhotovení služebních obleků, případně zimníků pro podúředníky a zřízence státních úřadů, ústavů a podniků přihlíží meziministerská zadávací komise k přání jednotlivých úřadů, které mají možnost již při hlášení potřeby sděliti v příslušných formulářích své stížnosti a svá přání stran zadávání šití určitým konfekcionářům.

Obleky šijí se vesměs na míru. Zadávací komise hledí, aby konfekce byla dle možnosti zadána místním oferentům, a to do míst, kde je největší počet percipientů tak, aby oděvy mohly býti jednotlivými zřízenci ozkoušeny; to však nelze provésti do nejzazších důsledků, zejména u úřadů venkovských, kde je u každého úřadu zpravidla jen jeden zřízenec.

Ministerstvo financí na př. čelilo dosud tomuto nedostatku v obvodu zemského ředitelství v Praze tím, že venkovským zřízencům za určitých kautel umožnilo, aby buď volili odběr konfekce úřední, nebo pořídili si ušití oděvu z dodané jim látky v místě sami. Namístě konfekce dostane se jim v případech, kdy se rozhodli pro vlastní pořízení ušití, peněžité náhrady dle předloženého účtu, nejvýše však částky, rovnající se oné, za kterou byla konfekce v soutěži zadána.

Důvodem pro nespokojenost výpravou, případně se zhotovením služebních obleků se strany státních podúředníků a zřízenců spočívá z části i v tom, že zřízenců m nelze dovoliti, aby disponovali samovolně látkou dle jejich přání, poněvadž látka jest určena pouze pro služební oblek a nikoliv pro soukromé účele zřízenců. Žádajíť někteří zřízenci, jak je známo, ze sdělení konfekcionářů, aby z látky na služební oblek mohli si dáti ušíti buď svrchník, nebo šaty pro manželku, nebo pro děti atd., čemuž přirozeně nelze vyhověti; ba přihodilo se, že někteří žádali svého konfekcionáře, aby jim látku vydal nebo vyměnil za jinou, pro soukromou potřebu lépe se hodící. Takovým, účelu věci se příčícím přáním, přirozeně nelze vyhověti.

K bodu 3. interpelace:

Doba nošení služebních oděvů bude v dohledné době jednotně upravena vládním nařízením, chystaným k § 146 platového zákona; do té doby platí podle § 206 P.Z. dosavadní, ovšem v mnohých směrech pro různé resorty odlišné normy.

V Praze dne 6. prosince 1927.