Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění re publiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

§ 2, odst. 1. zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb. z. a n., mění se takto:

Živnost zubní techniky mohou vykonávati, a to doživotně, zubní technikové, kteří do vydání tohoto zákona nabyli příslušného živnostenského oprávnění, a to v rozsahu, jak platnými ustanovení mi v jednotlivých součástech Československého státu stanoveno.

§ 2, odst. 2. téhož zákona mění se takto:

Oprávnění ku provozování zubní techniky mohou po vyhlášení tohoto zákona nabýti pouze osoby, které v den vyhlášení zákona plně vyhovují podmínkám, jež jsou podle ustanovení do té doby platných v jednotlivých částech Československého státu stanoveny pro nabytí koncese nebo oprávnění ku provozování zubní techniky. Mezi ty, kterým se má dostati této výhody, buďtež pojaty splní-li ostatní předepsané podmínky osob, které v den vyhlášení zákona byly již v zubní technice vyučeny nebo se jí učily a byly dne 6. května 1923 vyučeny. Pro udělení těchto koncesí a pro nabytí těchto oprávnění jsou směrodatná ustanovení, platná v době vyhlášení zákona v jednotlivých součástech Československého státu. Které předpisy mají platiti pro Hlučínsko, stanoví se nařízením.

Za § 2 téhož zákona zařazuje se § 2 a) tohoto znění:

Zubní technikové, kteří dne 6. května 1923 nebyli ještě vyučeni, byli však v učení, nebo po tomto termínu do učení vstoupili, mohou nabýti stejného oprávnění nebo koncese ku provazování zubní techniky, jestliže po vyučení absolvovali za podmínek ministerstvem školství a národní osvěty a ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy stanovených státní školu dentistickou.

Tuto státní školu dentistickou zřídí ministerstvo školství a národní osvěty spolu s ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

Předpisy o zřízení této školy, o učebné osnově a době učení, jakož i o podmínkách připuštění k návštěvě vydána budou nařízením.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, ministr pro obchod, průmysl a živnosti a ministr školství a národní osvěty.

Zákon ze dne 14. dubna 1920 o zubním lékařství a zubní technice měl upraviti kompetenční otázku, spornou mezi zubními lékaři a zubními techniky, což jest patrno z ustanovení § 1 tohoto zákona. Ve chvatu, který byl zřejmým na sklonku činnosti revolučního Národního shromáždění, ušlo pozornosti zákonodárců, že tímto zákonem řeší velmi nepříznivým způsobem otázku existence živnosti zubotechnické a sice tak nepříznivě, že ji vlastně odsuzuje ku zániku, což však úmyslem zákonodárců nebylo.

Je pravda, že poslední věta § 1 tohoto zákona dává v znik nové kategorii zaměstnanecké, pomocníkům zubních lékařů, avšak jejich právní postavení ať v odboru, v praktickém působení, ať ve společnosti nebylo jediným slovem dotčeno, tím méně byla dotčena také stránka existenční, hmotná.

Zákon rozřešil právní i hmotnou otázku oněch zubních techniků, kteří v době vyhlášení zákona byli vyučeni, anebo byli v učení, nevyřešil však ani jedno ani druhé pro ty, kteří po vyhlášení zákona přihlásili se do učení zubní technice, ať už k oněm zubním technikům, kteří byli vlastníky koncese nebo oprávnění, nebo těch, kteří k zubním lékařům šli jako síly pomocné.

A proto že osud tohoto zubotechnického dorostu je tak nejasný, že opravdu je odsouzen ke kvalifikovanému a odpovědnému výkonu ve vlastnosti síly nádenické, je naléhavou potřebou, a by jejich správní postavení do budoucnosti bylo ihned řešeno a vyřešeno.

O toto řešení přičiňuje se tento návrh na změnu a doplnění zákona čís. 303 ze dne 14.:dubna 1920 zubním lékařství a zubní technice. Navrhuje se v něm pro odborné vyškolení zubních techniků zřízení dentistické školy, kterážto okolnost je spojena s určitým nákladem, avšak tento náklad nemůže býti tak veliký, aby zařízení nabylo možno uhraditi z úspor z rozpočtu obou ministerstev, a to ministerstva školství a národní osvěty a ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Náklady s udržováním školy uhraženy budou školným její návštěvníků.

Žádáme, aby návrh tento přikázán byl k projednání výboru živnostenskému a sociálně-politickému.