Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Vláda nezamyslí a nemůže podle platných předpisů vzornými pravidly zvýšiti dosavadní obecní dávky a poplatky, rovněž nezamyslí zavésti dávky a poplatky nové zákonem nepřipuštěné. Ve vzorných pravidlech uvedené sazby neznamenají, že obec musí vybírati dávky a poplatky v téže výši, nýbrž samosprávným korporacím jest ponecháno na vůli aby zavedly obecní dávky a poplatky v sazbách, jež by vyhovovaly poměrům a potřebám obce, při čemž ovsem nesmějí bez povolení vlády překročiti maximální sazby ve vzorných pravidlech stanovené.

Mají tedy vzorná pravidla v první řadě za účel usnadniti celé řízení o povolení dávek a poplatků, aby nemusila se vláda usnášeti o každé jednotlivé dávce nebo poplatku každé jednotlivé obce zvláště. Dávky a poplatky rámec vzorných pravidel nepřekročující mohou býti obcí vybírány s povolením samosprávného úřadu dohlédacího, t. j. od 1. července 1928 okresního resp. zemského výboru, jenž složen jsa ze zástupců občanstva potřeby jednotlivých obcí dobře zná a uvážiti může. Vždy vsak je třeba, aby o tom, má-li býti v obci vybírána určitá dávka neb určitý poplatek, se buď usnesla obec z vlastní iniciativy, nebo se vyjádřila o zavedení- dávky nebo poplatku podle zákona č. 77/1927 Sb. z. a n., zamýšlí-li samosprávný úřad dohlédací obci uložiti vybíráni určité dávky nebo poplatku, což může učiniti ovsem jen výjimečně v tom případě, nestačí-li celková úhrada ani s výnosem nejvyšší přirážky k úplné úhradě rozpočtové potřeby obce, tedy skutečně jen tehdy, ocitne-li se obec ve finanční tísni.

Kdyby v takovém případě nebyla vládou ještě vydána o dotčených dávkách nebo poplatcích vzorná pravidla, musil by samosprávný úřad dohlédací v každém jednotlivém případě navrhnouti vládě, aby vybírání jich obci povolila. Aby v takových případech nevznikly tímto komplikovanějším řízením obci finanční škody, hledí vláda vyjíti potřebám samosprávných svazků vstříc tím, že zamýšlí doplniti dosavadní vzorná pravidla novými, ovsem jen o těch dávkách a poplatcích, o jejichž povolení obce dosud samy žádaly a jež jim byly povolovány. Jde tedy o změnu nebo doplnění vzorných pravidel pro dávky a poplatky, jež mohou obce vybírati a jež dosud vybíraly na základě ustanoveni §§ 28, 35 a 38 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n., jež zákonem č. 77/19 7 Sb. z. a n. zůstala nedotčena.

Tím vyhověno jest ustanovení § 111 ústavní listiny, že veřejné dávky ukládati lze jen na základě zákona. Zákonodárce užil tu vědomě slov ťna základě zákonaŤ, nikoliv výrazu ťzákonemŤ jako v § 110 a to proto, aby k zavedeni každé dávky, tedy zejména i obecní, nebylo třeba zvláštního zákona, což by vedlo k nemožným důsledkům. Stačí, jsou-li veřejné dávky ukládány na základě zákona, t. j. na základě zmocnění obsaženého v zákoně. Takovým zákonem jest též zákon č. 329/1921 Sb. z. a n. Poněvadž jde o provedení a nikoliv o změnu ustanovení platných zákonů a samosprávné korporace a jejich sdruženi o zamýšlené opatření vládu naléhavě žádají, není pochybnosti o tom, že vláda má právo i povinnost vydati připravovaná pravidla vládním nařízením.

Die Regierung beabsichtigt nicht und kann nach den geltenden Normen durch Mustervorschriften die bisherigen Gemeindeabgaben und Gebühren nicht erhöhen, ebenso beabsichtigt sie nicht die Einführung neuer, durch das Gesetz unzulässlicher Abgaben und Gebühren. Die in den Mustervorschriften angeführten Sätze bedeuten nicht, dass die Gemeinde die Abgaben und Gebühren in dieser Höhe einheben müsse, sondern es ist den autonomen Korporationen freigestellt, Gemeindeabgaben und Gebühren nach solchen Sätzen einzuführen, welche den Verhältnissen und Bedürfnissen der Gemeinde entsprechen, wobei sie allerdings ohne Zustimmung der Regierung die in den Mustervorschriften festgesetzten Maximalsätze nicht überschreiten dürfen.

Die Mustervorschriften haben daher in erster Reihe den Zweck, das ganze Verfahren bezüglich der Bewilligung von Abgaben und Gebühren zu erleichtern, damit die Regierung nicht jede einzelne Abgabe oder Gebühr jeder einzelnen Gemeinde besonders beschliessen müsse. Die den Rahmen der Mustervorschriften nicht überschreitenden Abgaben und Gebühren können von der Gemeinde mit Bewilligung der autonomen Aufsichtsbehörde, d. i. ab 1. Juli 1928 des Bezirksresp. Landesausschusses eingehoben werden, der bei seiner Zusammensetzung aus Vertretern der Einwohnerschaft die Erfordernisse der einzelnen Gemeinden gut kennt und sie in Erwägung ziehen kan n. Stets ist jedoch notwendig, dass darüber, ob in einer Gemeinde eine bestimmte Abgabe oder Gebühr eingehoben werden soll, entweder die Gemeinde aus eigener Initiative einen Beschluss fasse, oder sich über die Einführung der Abgabe oder Gebühr im Sinne des Gesetzes S. d. G. u. V. Nr. 77/1927 äussere, falls die autonome Aufsichtsbehörde die Auferlegung der Einhebung einer bestimmten Abgabe oder Gebühr beabsichtigt, was sie allerdings bloss ausnahmsweise in jenem Falle vornehmen kann, wenn die Gesamtbedeckung auch samt dem Ertrage des Höchstzuschlages zur völligen Bedeckung des Voranschlagserfordernisses der Gemeinde nicht ausreicht, also tatsächlich bloss dann, wenn sich die Gemeinde in einer finanziellen Notlage befindet. Wenn in einem solchen Falle durch die Regierung über die betreffenden Abgaben oder Gebühren Mustervorschriften noch nicht herausgegeben wären, müsste die autonome Aufsichtsbehörde in jedem einzelnen Falle der Regierung beantragen, dass sie der Gemeinde, deren Einhebung bewillige. Damit in solchen Fällen durch dieses kompliziertere Verfahren der Gemeinde keine finanziellen Schäden erwachsen, sucht die Regierung den Erfordernissen der autonomen Verbände in der Weise entgegenzukommen, dass sie die Ergänzung der bisherigen Mustervorschriften durch neue beabsichtigt, allerdings bloss bezüglich solcher Abgaben und Gebühren, um deren Bewilligung die Gemeinden bisher selbst angesucht haben und die ihnen bewilligt worden sind. Es handelt sich also um die Abänderung oder Ergänzung der Mustervorschriften für Abgaben und Gebühren, welche die Gemeinden auf Grund der Bestimmungen der §§ 28, 35 und 38 des Gesetzes vom 12. August 1921, S. d. G. u. V. Nro. 329, die durch das Gesetz S. d. G. u. V. Nr. 77/1927 unberührt geblieben sind, einheben können und bisher bereits eingehoben haben.

Dadurch ist der Bestimmung des § 111 der Verfassungsurkunde, dass öffentliche Abgaben bloss auf Grund eines Gesetzes auferlegt werden können, entsprochen. Der Gesetzgeber hat hier bewusst die Worte ťauf Grund eines GesetzesŤ und keineswegs den Ausdruck ťdurch ein GesetzŤ wie im § 110 angewendet, und zwar deshalb, damit zur Einführung einer jeden Abgabe, also namentlich auch einer Gemeindeabgabe, nicht ein besonderes Gesetz notwendig wäre, was zu unmöglichen Konsequenzen führen würde. Es genügt, wenn die öffentlichen Abgaben auf Grund eines Gesetzes, d. i. auf Grund der in einem Gesetze enthaltenen Ermächtigung auferlegt werden. Ein solches Gesetz ist auch das Gesetz S. d. G. u. V. Nr. 329/1921. Weil, es sich um die Durchführung und keineswegs um die Abänderung von Bestimmungen geltender Gesetze handelt und weil die autonomen Korporationen und deren Verbände die Regierung um die beabsichtigte Massnahme dringend ersuchen, besteht kein Zweifel darüber, dass die Regierung das Recht und die Pflicht besitzt, die vorbereiteten Vorschriften im Wege der Regierungsverordnung zu erlassen.