| II. volební období. |
Předkládám ukázky censurní praxe za měsíc listopad 1927:
ťVečerník Rudého PrávaŤ ze dne 1. prosince 1927:
...Rozdělení tohoto žebráckého daru bude v rukou vysoké byrokracie a je jisto, že zejména nižší kategorie železničářů vyjdou z velké části skoro naprázdno. Zejména při praksi ministerstva železnic, - . Reformističtí vůdcové přistoupili na to, co již v minulých dnech společná Exekutiva železničářů odmítla a vyhlašují toto ujednání, pro železničáře naprosto nepřijatelné, za ťúspěch!Ť 85 milionů má býti náplastí na všecky zločiny, napáchané na masách železničářů, má utlumiti rozhořčení železničářských nás proti reakční vládě, která odbourává všecky nepatrné výhody železničářů a zhoršuje jim existenční podmínky! Výsledek jednáni s reakční vládou je novou zradou zájmů železničářů, je krytí nového útoku proti železničářským masám. To, co železničářům patří, je jim odpíráno, hanebná komedie, sehraná s jejich požadavky, odkrývá jim jejich skutečné nepřátele...
....v odpověď na stoupající persekuci komunistického hnutí a zvýšené pronásledování komunistických pracovníků československou měšťáckou lžidemokracií - -
Tamtéž dále zkonfiskováno:
...Když se proti tomuto sprosťáctví četnické
paničky ohradil jeden ze synů staré ženy,
vynadal mu strážmistr Dudek - lupičů
a zlodějů! Poněvadž se pak proti tomu
ohradili, oba mladí lidé byli o něco později
četníky prohlášeni za zatčené
a spoutáni, odvedeni byli do vazby k známému
už veřejnosti, okresnímu soudu na Zbraslav,
kde patrně páni ve své soudcovské
objektivnosti už tolikrát proslavení, usoudili,
že mladí hoši se dopustili pravděpodobně
nějakého pratěžkého zločinu,
poněvadž je druhého dne poslali - opět
v železech - k trestnímu soudu na Pankrác!
Nad tímto neslýchaným postupem chuchelského
četnictva a zbraslavských soudců byla chuchelská
veřejnost arciť rozrušena. Čtyři
dni byli mladí hoši z pouhé četnické
zvůle uvěznění drženi ve vazbě.
Konečně se vypravili na Pankrác očití
svědkové jejich ťzločinůŤ
proti bohorovnému žandarmerismu československému
v Chuchli spáchaných, a výsledek jejich intervence
byl, že vyšetřující soudce hochy
zcela zbytečně vězněné ihned
vazby sprostil. Tak si tedy smí v republice divě
a bezdůvodně počínat všemohoucí
ťpanŤ četník! To charakterisuje občanskou
svobodu a všechna ustanovení o ní v zákonech
obsažená velmi vystižně. Kdyby někdo
jiného občana proto, že si nedal sprostě
od něho nadávat, svázal a dal zavřít
pro nic za nic, co by se mu stalo? Když si tuhle neslýchanost
dovolí ťpanŤ četník, jo, to je
něco jiného...O případu bude pohovořeno
i jinak a jinde.
ťRudé PrávoŤ ze dne 1. prosince 1927:
...Vládní režim se postavením dnešního mladého proletariátu nezabývá. A kdo se ozve, je zavřen do kriminálu. Tak vypadá demokracie v Československu!...
...Pocítil heslo ťproti pěsti pěstŤ na svých vlastních zádech. Týniště ukazuje cestu: jako se dělníci spojují k boji o sociální pojištění, musí se spojiti i k boji proti fašistické hlíze.
Nový akt zběsilé persekuce: Sborník ť10 let diktatury proletariátuŤ zabaven. Československá censura řádí jako pominutá. Nezastavuje se už ani u vědeckých, historických děl. Státní zastupitelství shledalo, že sborník ť10 let diktatury proletariátuŤ prý obsahuje trestné činy po dle zákona na ochranu republiky a nařídilo jeho zabavení. Vylíčení dějin ruské revoluce podle byrokratických obmezenců zakládá výzvu k násilné změně republikánsko-demokratické státní formy a dokonce urážku presidenta (!). Podle této prakse se asi brzy dožijeme konfiskace ťKomunistického manifestuŤ a Marxova ťKapitáluŤ a vůbec celé socialistické literatury. Jen hlupák se může domnívati, že takovými ubohými prostředky znemožní, aby se čeští dělníci neučili z příkladu ruské proletářské revoluce. To ostatně ťpáni nahořeŤ také dobře vědí. Sledovali jiný cíl: poškoditi finančně naše knihkupectví. Konstatujeme, že se jim ani to nepodařilo. V okamžiku, kdy přišel slavný konfiskační nález, byl celý náklad sborníku již rozebrán...
Ministerstvo železnic zamítlo minimální požadavky železničářů. - Chce se vyrovnati žebráckou almužnou. - Výjimečný stav na drahách ponechán. - Protekční a čachrářský režim znovu provokuje. - Reformisté souhlasí s novým útokem ministerstva železnic
...Tento nepatrný ústupek reakční vlády je ve skutečnosti novou provokací železničářských mas, které mají býti ukolébány několika nikým nezaručenými drobky, zatím co jejich životní otázky zůstávají vyřešeny v jejich úplný neprospěch. Železničářské masy byly a jsou odhodlány nejkrajnějšími prostředky, pasivní resistencí a případně stávkovým bojem dobýti si svých spravedlivých požadavků, ale nemohou přistoupiti na řešení svých požadavků jejich skutečným zamítnutím. Odpověď ministerstva železnic není ničím jiným, než 90 % odmrštěním minimálních požadavků železničářských organisací a stabilisováním výjimečného stavu a diktaturou ministerstva železnic a vysoké byrokracie nad železničářskými masami. Jako obvykle před vánocemi jsou železničáři vždy provokováni reakcí, jsou odmítáni se svými požadavky a dávají se jim za všecko jen sliby velmi pochybné ceny ! Rozhodnut ministerstva železnic jest novým útokem na železničáře ! Požadavky drážního personálu byly znovu odmítnuty! -
ťRudé PrávoŤ dne 30. listopadu 1927:
Organisátor války proti SSSR. v Československu. V Československu se právě zdržuje francouzský maršál Franchet d'Espéry. Byl v Brně, kde na zemském vojenském velitelství měl schůzku s Udržalem a odtud odejel do Prahy. Předtím byl maršál Franchet d'Espéry v Polsku. Ovšemže jeho cesty nejsou dělány pro jeho soukromé potěšení. V Polsku byl francouzský maršál v průvodu 30 francouzských vysokých důstojníků na přehlídce polské armády, aby zjistil, pokud tato armáda bude vyhovovat pro válečné účely proti SSSR. Berlínský a jiný zahraniční tisk to konstatuje zcela určitě. Také polský nacionalistický tisk přiznává tuto okolnost veřejně a zvlášť zdůrazňuje okolnost, že francouzský maršál zdržoval se po dobu svého pobytu stále v území, bezprostředně hraničícím se SSSR. Se zvláštní radostí a zadostiučiněním píší polské nacionalistické listy o tom, že při jedné diplomatické schůzce nepodal maršál ostentativně ruku diplomatickému zástupci SSSR . Nuže, takového hosta máme teď v Československu. Je přirozené, že československý buržoasní tisk bude z mnohých důvodů pravý smysl cesty francouzského maršála zamlčovat. Dělnická třída a všecky pokrokové organisace, usilující poctivě o udržení míru, musí vsak správně pochopit, co takové návštěvy znamenají!
...Naše stanovisko k t. zv. ťznalcům písmaŤ je dostatečně známo, zejména pak k pánům Tarantíkovi a Kabeláčovi, kteří si utržili nesmrtelnou blamáž v t. zv. ťvyzvědačskémŤ procesu soudruha Jílka a soudruhů. V něm tito pánové rovněž podle potřeby obžaloby nejprve s ťveškerou určitostíŤ tvrdili, že inkriminované písmo je písmem tehdy obžalovaného soudr. Jílka, aby, byvše obhájcem obžalovaného soudr. Jílka, soudr. drem Zikmundem Steinem usvědčeni z nehorázného ťomyluŤ, během 24 hodin obrátili a tvrdili pravý opak toho, nač před 24 hodinami ještě přísahali. A tak je jen opravdu při nejmenším velmi podivné, nehledíme-li již k hroší kůži obou pánů, jak vůbec po takovéto blamáži mohou se jako znalci písma před soudem ještě objevovati...
...Již sama skutečnost, že ministr jednal o požadavcích se zástupci skupiny ťNárodŤ, která není v exekutivě zastoupena, je novou porážkou exekutivy a znovu dokazuje, jaká chyba se stala, že boj železničářů byl odvolán, aniž byly záruky, že požadavky budou splněny. S pokud slibu pana ministra se týká, je jasno, že je to nová komedie, kterou hodlá vláda se železničáři sehrát. Pokud se týká požadavků dělníků provisorních, ty nebyly splněny vůbec, a pokud se týká požadavků dělníků smluvních, jimž byla slibována definitiva, kromě několika málo jednotlivců, celkem nic nezískají. Základní otázka - systemisace dostatečného počtu míst, aby se mohli stát definitivními všichni provisorní i smluvní - zůstala neřešena. Nemá ke všemu tomu co říci exekutiva? A jaká bude odpověď železničářů?
ťVečerník Rudého PrávaŤ dne 29. listopadu 1927:
...Jest opět před vánočními svátky a reakční ministerstvo železnic chystá pro železničáře novou ťvánoční nadílkuŤ - po vzoru minulých, kdy byly železničářům platy sníženy a kdy jich byly desetitisíce vyházeny ze zaměstnání a reakce nadiktovala si úplně nepřijatelný služební řád, zavedla byrokratický a protekční režim ve všech služebnách. Slibuje železničářům všecko možné a nakonec jim vždy vezme i ty nepatrné výhody, které jim zaručilo staré Rakousko. Reakcionáři manévrují - oddalovali rozhodnutí až do zítřejšího dne. Je jisto, že ministerstvo železnic a reakční vláda požadavky železničářů nesplní. Odpověď ministerstva železnic musí býti signálem k novému nástupu na železnicích, k sjednocení všech železničářských sil a k použití všech prostředků, aby vysoká drážní byrokracie a reakční vláda respektovaly požadavky železničářských mas. - -
ťRudé PrávoŤ dne 29. listopadu 1927:
...Tasí se šavle a zvedají pušky a hází do vzduchu čapky za vítězného pokřiku při prvním jednání této tragedie, když kapitál posílá mladé lidi do války, aby se za ťsvou vlast a panské vlastnictvíŤ obětovali. Jatky pojmenují ťpolem cti a slávyŤ, a ctí je padnout a slávou je vrátit se domů zmrzačen. A za devět roků po válce musí se zvedat hrozivě berle a protézy do výše, poněvadž dost dlouho již zkusili ťslavníŤ na sobě, že kapitál miluje jen ty mrtvé, kteří už nic nechtějí a ty živé, kteří mají býčí sílu, již možno vyssávat a přeměňovat na dividendy, ale odkopává ty, kteří se dali zmrzačit a nebyli tak dost taktní, aby se dobili...
...který znamenal zejména důkladné usvědčení obžalovaného finančního ministra strany národně-sociální Františka Groha, jenž se sice i tentokráte ještě všemožně snažil dostati se alespoň poněkud z těžké své situace, ale nadarmo. Finanční machr byl poražen v souboji, svedeném s přednostou revisního oddělení ministerstva financí, ředitelem Zemské banky Františkem Jirákem, byl poražen a vědom si své porážky, resignovaně prohlásil, že již mu ani tak nejde o obhajobu, jako spíše toliko o to,...
ťVečerník Rudého PrávaŤ dne 28. listopadu 1927:
Z muniční továrny : Na poměry v této továrně měla by širší dělnická veřejnost obrátiti svou pozornost. Nikdo tu nesmí činit nejmenších námitek proti rozhodujícím vojenským pánům v této továrně. Vždyť i zdejší vůdcové čsl. socialistické odborové organisace jsou v naprosté shodě ba dojemné harmonii s těmito pány. Zajisté, že to má své důvody. O nějakém dělnickém hnutí zaměstnanců této továrny není ničeho známo. Jenom tehdy slyšíme odtud několik stesků, mají-li se probírati nebo propouštěti dělníci.
Přijímají-li se, je předem jisté, že žádný z nich nebude až ťdo pátého kolenaŤ z řad komunistů! Propouštějí-li se, pak se dá prostě dotyčnému dělníkovi podepsat protokol, že to jsou jiné důvody, pro které byl propuštěn a ne komunismus. Že je na menším městě veřejně známé politické přesvědčení každého dělníka, až ťdo pátého kolenaŤ, jak se říká, to má také své důvody. Poměry vojáků strážní službu v muniční továrně konajících, charakterisuje nejlépe případ sebevraždy vojína. Zastřelil se tam předešlý týden mladý vojín a v neděli 20. t. m. měl pohřeb. Pohřeb na podívanou pěkný, vojenská hudba, pp. důstojníci, četa vojáků, věnec atd. Nad hrobem promluvil p. štábní kapitán velmi krátkou řeč o osudu, shodě okolností, atd. Tanulo všem přítomným na mysli, proč tak mladý život předčasně se ukončuje a proč sebevraždy vojínů jsou tak příliš časté?
ťRudé PrávoŤ dne 27. listopadu 1927:
...Mezinárodní proletariát musí s největší pozorností sledovati vývoj událostí na evropském východě a s největším urychlením dokončiti svoje přípravy, aby v případě potřeby uvedl v život hesla z řeči poslance soudr. Hrušky v poslanecké sněmovně 23. června 1927):
ťVálku imperialistické válce ! Přeměnění imperialistické války ve válku občanskou ! Ť
...Zatracený trepky Panny Marie!...Pro všechny svatý modly! Pro čtrnáct evangelií a šedesát svátostí! Pro dvanáct apoštolů a čtyřicet svatých mučedníků. Bijé! Bijé! Bijéé! Hodný koně. Ve jménu boha a ducha svatého!...
...- A potkala je...
- Zastřelit je vedou.
Ženy pláčí, muži tupě hledí a mlčí.
Zařinčela šavle.
- Habacht! zařičelo vzduchem.
A nový povel. Eskorta pušky s bodly ke hrudi přitiskla...a pohnula se.
Lépka skočila mezi syny: S nima pudo!
Nový povel. Dva vojáci odtrhují matku od dětí.
- Mami...děte, mami, prosí Ladine i Jarek.
- Ne...ne! - brání se zuřivě.
Přiskočil důstojník, stočil Lépčiny šermující ruce...Povel...výkřik...Ladin...matka...Jarek jsou odtrženi.
Eskorta se rozevřela a znovu se semkla.
- Pro vás...pro vás sem je vechovala!
- Pro vás...pro vás!...Ladine! Jarko!...Děti moje!
- Posťte mě...posťte!
Ohromný řev se rozlil ulicí, jako když někdo zvíře bijí...A ticho, až zabolelo.
Hlouček lidí se semkl.
- Vodu! Vodu! vykřikl čísi zlekaný hlas.
Kdosi hlasitě vzlykl. Hlouček vyrůstal v zástup. A zahučelo to hrozivě, jakož když z dáli hrom duní.
Uprostřed stojí zsinalý důstojník a čeká...Čeká něco hrozného, něco příšerného...Smrtelný pot vyvstává mu na čele...po těle...
- Co se stane? Sám je jediný v zástupu a bezmocen. Nové krůpěje potu vyvstávají mu na čele.
- Teď!...
- Ááách ! vydechl kdosi. Důstojník polekaně zvrátil hlavu a okamžik nehybně trnul.
Lépka má umáčené tváře. Ruce se jí pohybují. Nahoru....dolů...nahoru...dolů...
- Dýchá? se zájmem se naklánějí hlavy.
Jediná jen stojí ztuhlá a je zalita potem...Klouže zpět...Teď i vysoká postava sklouzla...jako had vyklouzla z klubka těl.
- Cože to přidržuje ruka?
- Zatraceně, mumlají rty při slabém řinknutí ostruh...Opatrné jsou kroky.
...Poslední jest dlouhý skok.
- Vrata zavřít! zazní přidušený povel.
Vrata skřípnou...Zámek cvakl.
Šavle naráží o špinavá prkna...ostruhy cinkají, pádně zvoní...o schod cvrnkne šavle...
- Vole! Pse! řve vztekle rozevřená huba na salutujícího vojáčka. Zavřu tě, pacholku, přivážu na štangli, až zčernáš!
- Ladine! Jarko! Chlapci moji! rozráží vrata zoufalý výkřik...Žalostné, kvílivé naříkání...
Nováčci salutují...zuby zatínají do rtů...
...Dovede.-li se v celém státě v továrnách, místech i na ulicích sjednotit proletariát k jednotnému boji a použije-li všech prostředků do krajnosti, bude tentokrát buržoasie poražena!
ťRudé PrávoŤ dne 26. listopadu 1927:
...Skutečné odzbrojení neuskuteční se v kapitalistických státech svrchu. Ty jsou založeny na olupování, na olupování pracující třídy doma a na olupování konkurující buržoasie v zahraničí, a k tomu vojsko je jim nezbytným prostředkem. Kdykoli vládnoucí buržoasie vyčerpá možnost olupování svého vlastního obyvatelstva, nezbývá jí, než jíti na lup za hranice. Právě ty státy, které trpí největší krisí hospodářskou, připravují se na válku nejhouževnatěji (Italie, Anglie).
Pravé odzbrojení může přijíti jen ze spodu. Teprve tehdy přijde, až odřeknou vykořistěné domácí masy jít se rvát, střílet a dávat se zabíjet pro kapitalistické zájmy a nový kapitalistický lup.
Ty pravé odzbrojovací konference jsou konány vojáky v kasárních světnicích, na komunistických protiválečných schůzích a v každé dělnické rodině, jejíž živitel nebo syn je na seznamu příštích obětí a nemá při tom nejmenší chuti hrát roli ťNeznámého vojínaŤ, ke kterému by každoročně chodilo procesí opentlených generálů ve dnech slavnostních a ve dnech všedních jeho sirotci hladovící a rozedraní.
...že čsl. buržoasie je hotova spojiti se se svým největším nepřítelem, třeba s buržoasií horthyovskou, aby mohla na rozkaz Anglie ve spolku s fašistickým Polskem a baltickými státy přepadnouti vlast všeho pracujícího lidu, Sovětský svaz. Jakmile komunističtí poslanci v parlamentě na tento manévr čsl. buržoasie poukazují, ťdemokratick፠buržoasie ihned prohlašuje, že pro komunisty, t. j. zásadní nepřátele buržoasie, imunita neplatí. Na co by měla ovšem buržoasie všecku státní moc v rukou, kdyby jí nepoužívala k udržení svého korupčního a vyssavatelského režimu?
ťRudé PrávoŤ dne 25. listopadu 1927:
...Mohutný společný protestní projev dělnictva královédvorského musí býti signálem k společnému boji všeho pracujícího lidu proti zběsilému a neurvalému útoku vlády a jejích buržoasních opor...
...proti plánu koloniálního plenění heslo revoluční války proti imperialismu - - (23-24)...Ť
...Ještě méně schopna dlouhého boje byla by kapitalistická Evropa se svou čtyřletou válečnou minulostí, neboť potrvá-li válka tři měsíce, zapomenou evropští vojáci na devět let, které uplynuly od poslední války, připomenou si opět čtyři léta války světové a provedou revoluci proti tomu, kdo je znovu do války poslal. Ale v témže nebezpečí je i proletářské Rusko s těžkopádným venkovem, kdyby mělo vésti válku jinou než obrannou. l tam proletářská revoluce mohla by se ocitnouti v sázce podobně jako v Evropě kapitalismus.
Oposice zapomněla, že proletariátu netřeba do války se hnát, že vykořisťující kapitalismus nezbytně svou podstatou vede k imperialismu a k imperialistické válce. Až tato válka vzejde, je povinností dělníků v kapitalistických zemích, ťaby imperialistickou válku proměnili na vál ku občanskou, jak řekl v parlamentě poslanec Haken a bylo to imunisováno. Naší napoleonskou armádou jsou kádry dělnictva. Ty rozhodnou vítězství. Bylo by pozdě, kdyby je měly rozhodovat teprve vojenské pluky a ťrudý parní válecŤ z východu. Kdo spoléhá na bodák v jiné ruce než ve své vlastní, je revoluční zbabělec!
Krajský výbor Rudé pomoci v Německém Brodě ve své schůzi 20. t. m. usnesl se na protestu proti metodám, uplatňujícím se v čsl. justici, a odsuzuje zatčení a v žalář uvržení přátel a soudruhů Skočka, Michala a Paufošímy v Brně proto, že přijali prapor, divisí jízdy Rudé armády jim věnovaný. Krajský výbor Rudé pomoci v Něm. Brodě protestuje také co nejostřeji proti dalšímu věznění dělníků, kteří byli při oslavě 10. výročí ruské revoluce 6. t. m. v Praze zatčeni, a žádá okamžité propuštění všech...
...ťKominterna měla prý již na začátku roku 1926 postavit heslo revoluční války proti imperialismu, války za osvobození vykořisťovaných v kapitalistické Evropě. I kdyby prý taková válka skončila ťtechnicko-vojenskouŤ porážkou SSSR., znamenalo by to prý dějinně, dialekticky, ohromné vítězství proletariátu.Ť...
ťRudé PrávoŤ dne 24. listopadu 1927:
...ťAnglie je ochotna vést válku až do posledního litevského, polského, rumunského, maďarského a snad i bulharského, jihoslovanského a československého vojáka.Ť
Vypočítal pečlivě všechny státy a ani na Československo při tom nezapomněl. Hovořilo se totiž právě před tím o akci Rothermerově a bylo těžko popírat, že akce Rothermerova nevznikla z nějaké lásky anglického lorda k pestrým krojům maďarských magnátů, nýbrž že byla pokynem pro československou vládu, aby zařadila Československo do protisovětské fronty.
Českoslovenští ťstátníciŤ nemají rádi, když se konstatuje, že poslouchají rozkazů západoevropských kapitalistů. Když ministr Bečka poslal svého zetě hausírovat do Anglie a Ameriky s velkou československou zahraniční půjčkou a v ťTimesŤ se dostalo československé vládě odpovědi, že může dostat půjčku jen tehdy, podrobí-li se známým podmínkám, které platí také pro státy jiné, psalo se pro domácí veřejnost, že se to nikdy nestane, ale hned na to byl předložen zákon restrikční a zákon o cedulové bance, v nichž bylo v zásadě splněno to, co západoevropský kapitál žádal. Podobných případů bylo více a táž hra se opakovala také při akci Rothermerově...
Kdo umí číst a zná československou justici, ten ví, že každý politický ťzločinŤ anebo přestupek bude označen za ťničemnou lehkomyslnostŤ....
Vláda se tedy činí. Chystá se k zařazení Československa do protisovětské fronty, chystá se k velikým konfliktům s pracujícím lidem, jejž chce ožebračit, jemuž chce ještě více zhoršit sociální pojištění, jemuž chce vzít nájemnickou ochranu atd. a proto chce honem upevniti ještě více mocenský aparát proti němu a hlavně proti komunistické straně, která organisuje a vede boj proti jejím zbídačujícím plánům i proti válečným choutkám imperialistů...
Poslání armády v buržoasním státě. - Buržoasní švindl s t. zv. ťnepolitičnostíŤ armády. - Mladí proletáři nezapomenou ani ve vojenských kabátech na svůj třídní původ a své třídní úkoly!
...Má-li Československo takového ministerského předsedu, že jeho řeči je třeba napřed ťučesatŤ , než si je mohou lidé přečíst, tak se nesmí hněvat příslušník strany ministerského předsedy, že některé listy přinesou výroky ťneučesanéŤ. Dokud budeme mít takové ministerské předsedy a takové oficielní zpravodajství, budou vycházeti v listech přirozeně ťzkreslenéŤ zprávy o řečech ministerského předsedy...
ťRudé Právo VečerníkŤ dne 23. listopadu 1927:
...Kdyby spravedlnost ! Ale jak to nazvati, když hladový chuďas, vážící 60 kg, stojí před soudem proto, že ohrozil dva 95kilogramové policajty, ač je svědky dokázáno, že byl jimi dohoněn když utíkal, do bezvědomí střískán a odnesen na strážnici, a když za to dostane několik měsíců těžkého žaláře...A to se v mnoha případech nejedná o dělníka komunistu, který ví, co si o tom má myslit, ale o dělníka indiferentního, který doufá, že zcela jistě dojde spravedlnosti u člověka v taláru. Zatím však stačí jen trochu ten talár povykasat a uvidíme za ním věci, které otevírají chudákům, ve spravedlnost světskou dosud věřícím, oči mnohem více, než komunističtí agitátoři...
ťRudé PrávoŤ 23. listopadu 1927:
...Korupce je nezbytnou součástí hospodářského a vládního systému, ke kterému patří liberální obhájci měšťáckého řádu, jako Peroutka, Beneš a spol., stejně nutně jako Dubický a Švehla. Úlohy jsou dobře rozděleny. Jedni pozemkovou reformu provádějí a bohatnou z ní, druzí pro ni nalézají filosofická a státnická odůvodnění. Není nad dělbu práce.
...celý složitý systém, jehož vládnoucím prostředkem je korupce, mocenským administrativním prostředkem policajtský pendrek a vojenské bajonety...
...neboť poslední korupční aféry, s nimiž vzhledem k charakteru dnešního vládního režimu je každý takovýto případ v nejužší souvislosti, ji ještě více za šmodrchají.
Československá Albanie...
ťRudé Právo VečerníkŤ 22. listopadu 1927:
...Snad mnoho nebo většina obžalovaných národněsociálních předáků bude osvobozena a odsouzen bude zase jen hlavní činitel František Groh, který už byl v minulém procese s válečnými půjčkami odsouzen...
Na korupčníky v rukavičkách, na komunisty s četníky...a jest věcí p. soudce Knejsla, chce-li si nahoře získati ostruhy tím, že bude posílati pro komunisty četníky ve vší výzbroji až do bytu. Proti korupčníkům, lichvářům a jiným ťstátotvornýmŤ stvůrám dnešního režimu postupuje se ovšem v ťrukavičkáchŤ, nebo lépe řečeno, se proti nim vůbec nepostupuje...
...Aby onen znamenitý muž nepřišel o případné vyznamenání, udávám přesně dobu jeho činu a přimlouvám se, aby za tento záslužný čin byl mu udělen řád ťVelkého slonaŤ s přídavkem z Oslova.
ťRudé PrávoŤ dne 20. listopadu 1927:
Dělají tak už v Král. Dvoře, ve Slaném, Č. Budějovicích, Jihlavě a j....Ť - -...
...Ale těchto 30 dní je potřeba k něčemu zcela jinému. Je nutno zahladit stopy, je nutno vykonat peněžní i faktický jiný tlak na osoby, které padají v úvahu jako svědci, je nutno konečně provésti ještě jiné ťzákrokyŤ, které jsou dobře známy z historií dřívějších korupcí a jichž má Švehlův režim ve svém arsenálu sdostatek...
To stačí. Veřejnost už vidí, co se tu děje. Vládní mašina koalice, povýšivší princip korupce na princip vládní, začala pracovat. Všechny známky nasvědčují, že aféra Dubického, stejně jako korupce celé pozemkárny, jako korupce lihová a jako případ Švehlova švagra Krečmery, bude sprovozena se světa týmiž metodami, jako se to dělo dříve, nezakročí-li dělnictvo a celá veřejnost nejdůraznějšími prostředky a nedostane-li aféru Dubického z přítmí parlamentních výborů, ministerských a soudních kabinetů na denní světlo.
ťRudé PrávoŤ dne 19. listopadu 1927:
...Ale pracující lidé za devět let republiky zažili už ledacos a poznali nejlépe, že korupce, velkozlodějství nejsou oněmi, nad nimiž vznáší se plamenný meč státní spravedlnosti, poznali, že ti, kteří páší korupce, provádějí velkozlodějny, okrádají beztrestně v bankách chudé střadatele o poslední úspory, to že jsou současně ti, kteří v zákulisí parlamentu navrhují nové zákony a mají v ruce nitky, jimiž pohybují i rukama ctihodné matrony, obyčejně znázorňované postavou ženy se zavázanýma očima a vahami...
V měšťácké republice kapitalismus, aby mohl vládnout, korumpuje. - -
Oni toho ovšem neučinili a pochybujeme silně, že to řeknou u soudu. Zaprou to a tím se jen přiznají, že v měšťácké republice to nejde bez korupce. Náš lid to zná, když říká: ťKdo nemaže, ten ne jede.Ť ťMažeŤ ovšem jen ten, kdo má. Kapitalistický režim vytvořil již dávno tradici beztrestnosti korupce a lze se proto diviti, že i buržoasní soudy ji ne trestají, a když, tak jen proto, aby se neřeklo?
...Řekli jsme shora, že kapitalistický systém vytvořil již dávno tradici beztrestnosti korupce, vyjádřenou lidovým pořekadlem: ťKdo nemaže, nejede.Ť To ovšem neznamená, že lid se s korupcí spřátelil. Ale znamená to, že kapitalistický systém, jehož hybným motivem jest osobní zisk, korupci musí nutně vytvářet. Bojovat proti korupci tak, jak to chce činit sociální demokracie, která chce parlament ťreformovatŤ, je nesmysl a zásadní nepochopení podstaty korupce. - -
Proto také boj proti korupci musí směřovat nejen proti ní, která jest jen květem na stromě kapitalismu, ale přímo proti kmenu, který musí býti vyrván ze země i s kořeny.
Jedinou výchovou dělnictva k moci zůstala u nás každodenní zkušenost a zklamání z buržoasie. Snížená úroveň naučila dělníky, že kapitalismus dovede průmysl spravovat jen k ožebračení dělnictva. Útlak dělnictva policejním aparátem, vychovává dělníky k přesvědčení, že moc je násilím a že je třeba si vybrat : buď se rozhodnout pro násilí dělnictva nad kapitalisty anebo pro násilí kapitalistů nad dělníky, jiné cesty že není. A devět let dělníkova vývoje k otroctví politickému a sociálnímu vychovává všechny k přesvědčení, že v době revoluční je třeba v první řadě zmocnit se moci, a že kdo má moc, nemusí se starat o rozum. Ten přijde s mocí. V sovětském Rusku vzala do rukou moc třída, která z osmdesáti procent neuměla číst a psát a dnes za deset let nejen postavila ohromné hospodářské a politické dílo, ale vytvořila socialistickou kulturu, která budí obdiv i u jejich nepřátel.
V Rusku výchovou jsou docílené úspěchy při vykonávání moci dělníky, při budování země, u nás jedinou výchovou zůstalo zklamání z vývoje!
Nová aféra s válečnými půjčkami se provalila. Jest v ní namočena Pražská průmyslová banka. Jde o veliké miliony. Pro bližší detaily byl konfiskován ťVečerník Práva LiduŤ podle zákona na ochranu republiky (čti: korupce!), odhlasovaného soc.-patriotickými vůdci. Ochrana všech korupčníků budiž vlasti nejvyšším zákonem!
...A tak je invalida P. vyléčen z iluse, že
v čsl. republice lze se domoci zákonnými
právními prostředky práva a spravedlnosti.
Poněvadž zbytečnost těchto konfiskací,
je úplně zřejma, táží
se podepsaní pana ministra : Co hodlá pan ministr
učiniti, aby se podobné konfiskace pro příště
neopakovaly?