Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgenden Gesetz beschlossen:

Der § 8 des Gesetzes vom 14. April 1920, Zahl 262 S. d. G. u. V. wird durch folgenden Text ersetzt:

Die Unternehmer von Fleischgewerben (§ 15), sowie Landwirte und Viehzüchter und deren Vereinigungen, welche sich mit der Verwertung von Vieh ihrer Mitglieder befassen, haben Anspruch auf die Rückvergütung der Steuer für das Fleisch, das sie aus ihren eigenen Schlachtungen, beziehungsweise aus den Schlachtungen von Vieh aus ihrer eigenen Wirtschaft oder aus den Wirtschaften der Mitglieder der betreffenden Vereinigungen in Orte ausführen, die als geschlossen (mit Linienverzehrungssteuer) erklärt sind.

Die Finanzbehörde kann diesen Anspruch jenen Unternehmern, bezw. Landwirten, Viehzüchtern und deren Vereinigungen, welche die für diesen Anspruch festgesetzten Bedingungen in erheblicher Weise verletzt haben, zeitweilig oder auf bestimmte Zeit entziehen.

Der Anspruch auf Steuerrückvergütung ist folgendermaßen bedingt:

1. Die Steuer wird nur für Schlachtungen rückvergütet, die wenigstens 24 Stunden vorher dem Überwachungsamte, oder in Gemeinden, in welchen sich ein derartiges Überwachungsamt nicht befindet, der Gemeindevorstehung mit Vorbehalt der Steuerrückvergütung und unter Angabe des geschlossenen Ortes, in welchen das Fleisch ausgeführt werden soll, angemeldet wurden.

2. Bei Kälbern und Fohlen, bei Hammeln, Ziegen und Schweinen muß das ganze Stück (§ 5) und bei sonstigen Vieh wenigstens 25 kg rohen Fleisches von einem Stück ausgeführt wird.

3. Die Steuer ist bei der Ausfuhr von Fleisch in Stücken stets nach dem Gewichte, bei der Ausfuhr von ganzen Tieren (Pkt. 2) in Orten, wo ein Überwachungsamt seinen Sitz hat, nach dem Gewichte, in anderen Orten jedoch entweder nach dem Gewichte oder stückweise zu entrichten; die Steuer wird im Falle der Entrichtung nach dem Gewichte mit demjenigen Betrage rückvergütet, mit welchem sie in dem geschlossenen Orte an der Verzehrungssteuerlinie neuerdings entrichtet wurde, im Falle einer stückweisen Entrichtung jedoch immer mit dem kleineren Betrage.

4. Das Fleisch ist längstens am dritten Tage nach der Schlachtung aus dem Orte der Schlachtung auszuführen, Beim Eintritte in den geschlossenen Ort muß das Fleisch dem zuständigen Linienverzehrungssteueramte mit der ausdrücklichen Berufung auf den in Pkt. 1 angeführten Vorbehalt angemeldet werden; dieses Amt vermerkt auf der ursprünglichen Zahlungsbestätigung (§ 2), wann und in welcher Menge dasselbe in das geschlossene Gebiet eingetreten ist und in welcher Art es hier wiederum versteuert wurde, mit Anführung des Datums und der Zahl der Zahlungsbestätigung.

5. Das Überwachungsamt, bezw. die Gemeindevorstehung oder das hiemit betraute Organ derselben hat das Recht, das zur Ausfuhr angemeldete Fleisch mit einer Stampiglie zu bezeichnen und diesen Umstand auf der Zahlungsbestätigung ersichtlich zu machen; in diesem Falle muß auch das Linienverzehrungssteueramt auf der Zahlungsbestätigung bemerken, ob das mit dieser Bestätigung eingeführte Fleisch mit dem ersichtlich gemachten Zeichen versehen war.

Der § 15 des zitierten Gesetzes ist mit folgendem Satze zu ergänzen:

Bei Landwirten und Viehzüchtern, oder deren Vereinigungen, die sich mit der Schlachtung und Ausfuhr von Vieh aus der eigenen Wirtschaft oder aus der Wirtschaft der Mitglieder nur fallweise befassen, genügt die Anmeldung im Sinne des Pkt. 1, des Absatzes 4 des § 1 des zitierten Gesetzes.

Dieses Gesetz tritt mit dem Tage der Kundmachung in Kraft.

Mit der Durchführung dieses Gesetzes wird der Finanzminister betraut.

Die Landwirte und Viehzüchter der Gebirgsgegenden, welche auf den Erwerb aus der Viehzucht, hauptsächlich aber aus der Schafzucht angewiesen sind, haben das Bestreben, mit ihren Erzeugnissen unmitelbar den natürlichen Markt, d. i. Industriegegenden und hauptsächlich die Großstädte aufzusuchen, welche zum größtenteil als geschlossene Orte (mit Linienverzehrungssteuer) erklärt sind. Das Gesetz vom 14. April 1920, z. 262 S. d. G. u. V. bewilligt jedoch die Rückvergütung der in den geschlossenen Orten an der Verzehrungssteuerlinie neuerdings entrichteten Fleischsteuer nur denjenigen Unternehmen, welche sich mit der Schlachtung von Vieh gewerbsmäßig befassen, Dadurch wird den Landwirten und Viehzüchtern, oder deren Vereinigungen die Möglichkeit genommen, geschlachtetes Vieh unmittelbar in die geschlossenen Orte zu liefern, obwohl hauptsächlich bei Schafen, Lämmern, Ferkeln und Kälbern die Lieferung in geschlachtetem Zustande viel einfacher und billiger ist, Durch die Beschränkung der Rückvergütung nur auf die gewerbmäßigen Unternehmen wird daher das Fleisch in den geschlossenen Orten entweder unbegründeterweise verteuert oder aber der Landwirt geschädigt.

Aus diesem Grunde wäre die Begünstigung des § 8 des zitierten Gesetzes auch auf die Landwirte und Viehzüchter und deren Vereinigungen auszudehnen, welche Fleisch aus Schlachtungen von Vieh aus der eigenen Wirtschaft bezw. aus der Wirtschaft ihrer Mitglieder in geschlossene Orte ausführen. Mißbräuchen wäre dadurch vorgebeugt, daß die Begünstigung nur auf Vieh aus der eigenen Wirtschaft, bezw. aus der Wirtschaft der Mitglieder beschränkt bliebe.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se, na tomto zákoně:

§ 8 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a n. mění se takto:

Podnikatelé masných živností (§ 15), jakož i rolníci a pěstitelé dobytka a jejich sdružení, která se zabývají zhodnocením dobytka svých členů, mají nárok na vrácení daně za maso, které ze svých vlastních porážek nebo z porážek dobytka ze svého vlastního hospodářství nebo z hospodářství členů příslušných sdružení vyvážejí do míst, prohlášených za uzavřená (s potravní daní na čáře).

Finační úřad může nárok ten oněm podnikatelům nebo rolníkům, pěstitelům dobytka a jejich sdružením, kteří porušili závažným způsobem podmínky stanovené pro tento nárok, dočasně nebo na určitou dobu odníti.

Nárok na vrácení daně podmíněn gest takto:

1. Daň se vrací pouze za porážky, které byly aspoň 24 hodin napřed ohlášeny dozorčím úřadům nebo v obcích, ve kterých takový dozorčí úřad není, obecnímu představenstvu s výhradou navrácení daně a s udáním uzavřeného místa, do kterého maso má býti vyvezeno.

2. U telat a hříbat, u dobytka skopového, kozího a vepřového musí býti vyvezen celý kus (§ 5) a u dobytka ostatního aspoň 25 ks syrového masa z jednoho kusu.

3. Daň budiž zapravena při vývozu masa v kusech vždy podle váhy, pří vývozu celých zvířat (bod 2) v místech, kde jest sídlo dozorčího úřadu, podle váhy, v jiných místech však bud podle váhy nebo podle kusů; daň se vrací, byla-li zaplacena podle váhy, částkou, která byla v uzavřeném místě na čáře potravní daně znovu zapravena, byla-li však zaplacena podle kusů, vždy částkou menší.

4, Maso budiž nejdéle třetí den po porážce vyvezeno z místa porážky. Při vstupu do uzavřeného místa musí býti maso ohlášeno příslušnému úřadu potravní daně na čáře s výslovným odvoláním se na výhradu uvedenou v bodě 1; úřad tento poznamená na původní platební stvrzence (§ 2), kdy a v jakém množství vstoupilo do uzavřeného obvodu a jakým způsobem zde bylo opět zdaněno, s udáním data a čísla platební stvrzenky.

5. Dozorčí úřad nebo obecní představenstvo nebo orgán tím pověřený má právo poznamenati maso, ohlášené pro vývoz, razítkem a okolnost tuto na platební stvrzence vyznačiti; v tomto případě musí i úřad potravní daně na čáře na platební stvrzence poznamenati, zda maso, které bylo s touto stvrzenkou dovezeno, bylo vyznačeným znamením opatřeno.

§ 15 uvedeného zákona budiž doplněn touto větou: U rolníků a pěstitelů dobytka nebo jejich sdružení, která se jen příležitostně zabývají porážkami a vývozem dobytka z vlastního hospodářství nebo z hospodářství členů, stačí ohláška podle bodu 1, odst. 4 §u 1 uvedeného zákona.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr financí.

Rolníci a pěstitelé dobytka z horských krajin, kteří jsou odkázání na výtěžek z chovu dobytka, hlavně však z chovu ovcí, snaží se se svými výrobky vyhledávati přímo přirozený trh, t. j. průmyslové oblasti a hlavně velká města, která jsou většinou prohlášena uzavřenými místy (s potravní daní na čáře). Zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 62 Sb. z. a r., povoluje však, aby se vracela daň z masa, která byla v uzavřených místech u potravní daně na čáře nově zaplacena, jen těm podnikatelům, kteří se po živnostensku zabývají porážkami dobytka. Tím jest rolníkům a pěstitelům dobytka nebo jejich sdružením odňata možnost dodávati poražený dobytek přímo do uzavřených míst, ačkoliv hlavně u ovcí, jehňat, podsvinčat a telat dodávka zabitých zvířat jest mnohem prostší a levnější. Tím, že vracení daně jest omezeno jen na živnostenské podniky, bud se maso v uzavřených místech bez důvodu zdražuje nebo se poškozují rolníci. Proto dlužno výhodu §u 8 uvedeného zákona rozšířiti i na rolníky a pěstitele dobytka a jejich sdružení, kteří maso z porážek dobytka z vlastního hospodářství nebo z hospodářství svých členů vyvážejí do uzavřených míst. Zneužití předešlo by se tím, že by se tato výhoda vztahovala jen na dobytek z vlastního hospodářství nebo z hospodářství členů.