| II. volební období. |
Die am Samstag, den 4. Februar abgeführten Verhandlungen über einen neuen Lohnvertrag im nordwestböhmischen Braunkohlenrevier scheiterten an der rücksichtslosen Unnachgiebigkeit der Bergbauunternehmer. Diese haben nicht nur den Vermittlungsantrag der gewerkschaftlichen Organisationen der Bergarbeiter abgelehnt, durch den die Bergarbeiter eine Erhöhung der Löhne um ungefähr 10% erhalten sollten, so dass der Wert ihrer Löhne beträchtlich hinter dem der Löhne des Jahres 1923 und hinter den bekannt niedrigen Löhnen der Vorkriegszeit zurückgeblieben wäre; sondern sie haben jede Lohnerhöhung überhaupt abgelehnt. Sie machten schliesslich die Beibehaltung der bisherige nun zureichenden Löhne von der Durchführung einer beträchtlichen und unannehmbaren Verschlechterung weiterer Bestimmungen des Lohnvertrages abhängig.
Dieses rücksichtslose Vorgehen der Bergbauunternehmer muss als freche Provokation der Bergarbeiter betrachtet werden, da dieselben bei den Verhandlungen selbst zugaben; dass das Steigen der Preise der Lebensbedürfnisse seit der Zeit, da der aufgekündigte Vertrag geschlossen wurde, über 9% ausmacht, weiter nicht leugnen konnten, dass in dieser Zeit eine beträchtliche Steigerung der Leistung der Bergarbeiter erzielt wurde, welche unhonoriert blieb, und schliesslich auch nicht die Verdoppelung der Rein gewinne bestreiten konnten, die in den letzten 4 Jahren erzielt wurde.
Den Bergarbeitern bleibt unter diesen Umständen nichts anderes übrig, als ihre minimalen und berechtigten Forderungen mit dem letzten Mittel, das ihnen bleibt, zu verfolgen - der Arbeitseinstellung, die im ganzen nordwestböhmischen Braunkohlenrevier Montag, den 13. Februar 1928 einsetzen soll.
Durch diesen drohenden Streik, an dem 30.000 Bergarbeiter, die mit den Familienangehörigen über 100.000 Einwohner des genannten Gebietes bilden, werden nicht nur die Streikenden und ihre Familien schwer betroffen, sondern auch weitere Bevölkerungskreise, namentlich die handels- und gewerbetreibende Schichten, die Gemeinden und Bezirke, sowie auch die ganze Volkswirtschaft. Es ist daher eine selbstverständliche Verpflichtung der Staatsverwaltung und ihrer Organe, alles vorzukehren, damit diese schwere Schädigung einer so grossen Bevölkerungsgruppe und des ganzen Wirtschaftslebens hintangehalten wird.
Es muss daher befremden, dass den Organen der Regierung der Gang der Verhandlungen in diesem Lohnkonflikt vollkommen gleichgültig war und dass sie sich nicht im mindesten bemüht haben, dass eine Vereinbarung zustande kommt und so der Konflikt vermieden wird. Die Ausrede, dass amtliche Organe von keiner Seite zum Einschreiten aufgefordert wurden, ist durchaus kleinlich und ungeschickt, denn den Behörden können die Schäden nicht unbekannt sein, die aus einem solchen Konflikt entstehen müssen.
Da auf der Konferenz der Vertrauensmänner der Bergarbeiterorganisationen, die im Revier am 5. Jänner stattfand, trotz der allgemeinen Entrüstung der Bergarbeiter über das provokatorische Vorgehen der Unternehmer beschlossen wurde; erst im Falle, als bis zum 12. Feber nicht der Abschluss eines neuen für die Bergarbeiter annehmbaren Lohnvertrages zustande kommt,. am 13. Feber in den Streik zutreffen, ist der Regierung und den amtlichen Organen die Möglichkeit gegeben, durch rasches und energisches Einschreiten zwecks Erzielung einer Vereinbarung die schweren Schäden abzuwenden, die von der Durchführung des von dem Unternehmern provozierten Streiks und seiner Folgen drohen. Durch Unterlassung dieses Einschreitens oder durch Unentschiedenheit und Unentschlossenheit nimmt die Regierung eine schwere Verantwortung auf sich.
Aus diesen Gründen fragen wir:
1. Ist der Vorsitzende der Regierung, bezw. sein Stellvertreter, sowie der Minister für öffentliche Arbeiten bereit, sofort die nötigen Schritte zur friedlichen Austragung des Lohnkonfliktes der Bergarbeiter im nordwestböhmischen Revier und damit zur Abwendung der durch diesen Konflikt drohenden Schäden zu unternehmen?
2. Sind sie bereit, dem Abgeordnetenhause darüber
Bericht zu erstatten, was ihrerseits in der angegebenen Richtung
unternommen wurde und mit welchem Ergebnis?
|
II. volební období. | ||
Jednání o rovnou mzdovou smlouvu v hnědouhelném revíru severozápadních Čech, dokončené v sobotu 4. února t. r., ztroskotalo o bezohlednou neústupnost uhelných podnikatelů. Tito nejen, že odmítli zprostředkovací návrh hornických odborových organisací, jímž mělo se horníkům dostati zvýšení mezd kolem 10%, čímž by hodnota jejich mzdy zůstala značně pozadu nejen za mzdami r. 1923 a za pověstně nízkými mzdami předválečnými, ale odmítli vůbec jakékoliv zvýšení mezd. Dokonce ponechání dosavadních nedostatečných mezd činili závislým na provedení značného a nepřijatelného zhoršení dalších ustanovení mzdové smlouvy.
Tento bezohledný postup uhelných podnikatelů nutno právem považovati za drzou provokaci horníků, neboť sami při jednání doznali, že od doby, kdy vypovězená mzdová smlouva byla uzavírána, ceny životních potřeb stouply přes 9%, dále nemohli vyvrátiti, že v této době byla docíleno značné zvýšení výkonnosti horníků, které zůstalo nehonorováno, a konečně podnikatelé rovněž nemohli popříti dvojnásobné zvýšení svých čistých zisků docílené v posledních 4 letech.
Horníkům za těchto okolností nezbývá nic jiného, nežli domáhati se svých minimálních a oprávněných požadavků posledním prostředkem, kterým zbývá zastavením práce, které má v celém hnědouhelném revíru severozápadních Čech býti provedeno dne 13. února 1928.
Touto hrozící stávkou, na níž bude súčastněno 30.000 horníků, kteří s příslušníky rodin čítají přes 100 tisíc obyvatel uvedené oblasti, budou těžce dotčeni nejen stávkující a jejich rodiny, nýbrž i další vrstvy obyvatelstva, zejména vrstvy obchodnické a živnostenské, obce a okresy, jakož i celé národní hospodářství, Je tudíž samozřejmou povinností státní správy a jejích orgánů učiniti vše, aby bylo odvráceno to o těžké poškození tak velké skupiny obyvatelstva a celého hospodářského života.
Proto zaráží, že vládním orgánům byl úplná lhostejným postup vyjednávání v tomto mzdovým sporu a že ani v nejmenším nesnažily se, aby došlo k dohodě a tak odvrácení sporu. Výmluva, že úřední orgány nebyly se žádné strany vyzvány zakročiti, je naprosto malicherná a nejapná, neboť jim nemohou býti neznámy škody, které z tohoto konfliktu musí vzejíti.
Ježto usnesením konferencí důvěrníků hornických organisací, konaných v revíru v neděli 5. ledna t. r. bylo za všeobecného pobouření hornictva nad provokativním postupem podnikatelů usneseno, nedojde-li do 1. února k sjednání nové, pro horníky přijatelné mzdové smlouvy, vstoupiti dnem 13. února do stávky, je možno vládě a úředním orgánům; aby rychle a energicky přičinily se o sjednání dohody, a tím odvrátily těžké škody ze stávky podnikateli vyprovokované a z jejích důsledků. Opomenutím tohoto zakročení nebo jakoukoliv váhavostí a nerozhodností béře na sebe vláda těžkou odpovědnost.
Z těchto důvodů se tážeme:
1. Je pan předseda vlády, případně jeho náměstek, a ministr veřejných prací ochoten okamžitě učiniti vše k smírnému rozřešení mzdového konfliktu horníků v oblasti severozápadních Čech a tím k odvrácení škod hrozících z tohoto konfliktu?
2. Jsou ochotni podati poslanecké sněmovně
zprávu, co se své strany v této věci
podnikli a s jakým výsledkem?