Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Exekuční soud může na návrh povinného (nájemníka, podnájemníka, domovníka, zaměstnance s bezplatným bytem a pod.) nejvýše na dobu jednoho čtvrtletí odložiti exekucí vyklizením najatých neb užívaných místností, nemá-li povinný beze své viny jiné, potřebě odpovídající náhrady, anebo byl-li povolen odklad vyklizení místností, do nichž se má povinný nastěhovati.

(2) Návrh na odložení exekuce učiniti lze ještě před uplynutím lhůty stěhovací. Okolnosti, jimiž se návrh odůvodňuje, buďtež na vyzvání exekučního soudu osvědčeny.

(3) V usnesení odklad povolujícím udá soud den, kdy lhůta odkladu se končí.

(4) Trvají-li důvody odložení exekuce i po uplynutí lhůty, na kterou byl odklad povolen, může býti vyklizení na návrh povinného odloženo ještě jednou, a to opět nejvýše na dobu jednoho čtvrtletí; po třetí a naposled může býti vyklizení v těchto případech odloženo - opět nejvýše na dobu jednoho čtvrtletí - jedině tehdy, potvrdí-li politický úřad (administrativní vrchnost) prvé stolice, že v obci není potřebné náhrady.

(1) Nezaplatí-li povinný do osmi dnů od právní moci usnesení exekučního soudu pronajímateli případný nedoplatek nájemného a částku rovnající se poměrnému dílu nájemného i s vedlejšími poplatky, připadající na dobu do konce nájemního období, nejvýše však na dobu, na kterou byla exekuce odložena, pozbývá odklad exekuce platnosti. Neplatil-li povinný dosud nájemného, určí náhradu, kterou za další užívání jest zaplatiti, soud, vyslechna strany.

(2) V usnesení základ exekuce povolujícím budiž uvedena částka, kterou má povinný podle ustanovení odstavce 1. zaplatiti, a povinný budiž poučen, že na návrh pronajimatele (majitele místnosti) bude exekuce vykonána, když případný nedoplatek nájemného a náhrada za další užívání místnosti nebudou včas zaplaceny.

Ustanovení § 1 neplatí:

1. opatřil-li pronajimatel (majitel místnosti) povinnému dostatečnou místnost náhradní;

2. byla-li nájemníkovi dána výpověď z důvodů uvedených v § 1, odst. 2, č. 2. až 8., zákona ze dne............., č....... Sb. z. a n., o ochraně nájemníků, nebo byla-li dána, výpověď nebo zrušena nájemní smlouva z důvodů uvedených v § 3 téhož zákona;

3. byl-li domovnický poměr nebo služební poměr zaměstnance požívajícího bezplatného krytu zrušen z toho důvodu, že domovník nebo zaměstnanec

a) dopustil se krádeže, zpronevěry nebo jiného činu, který ho činí nehodným zaměstnavatelovy důvěry;

b) způsobil svou vinou zaměstnavateli značnou škodu;

c) chová se k zaměstnavateli urážlivě nebo hrubě;

d) zdráhá se bezdůvodně konati své povinnosti;

e) vede život nemravný nebo pohoršlivý;

4. potřebuje-li majetník podniku továrního, živnostenského nebo zemědělského pro své zaměstnance bytů, které jsou přístupny toliko prostorami, náležejícími k jeho podniku;

5. poškodil-li nebo ohrožoval-li povinný nebo členové jeho domácnosti vážně život, zdraví nebo majetek pronajimatele (majitele místnosti) nebo obyvatelů domu;

6. jde-li o domy a místnosti, na něž se nevztahuje zákon o ochraně nájemníků.

Osobám, které obývají v podnicích zemědělských byty určené pravidelně pro ubytování zaměstnanců zemědělského podniku, lze - pokud osoby ty nejsou podle § 3 vůbec vyloučeny z ochrany tohoto zákona - povoliti odklad pouze jednou nejvýše na stejnou dobu, jako jest smluvená neb obvyklá výpovědní lhůta z námezdního poměru, nikdy však na dobu delší jednoho měsíce.

(1) Nemá-li ten, kdo byl z dosavadních místností vystěhován, kam by složil své věci, jest povinna obec, ve které k vystěhování dojde, neprodleně řádně uložiti vyklizené věci potud, než jimi oprávněný naloží jinak. Povinnost tato se končí uplynutím jednoho roku ode dne, kdy vyklizené věci byly obcí převzaty do úschovy.

(2) Aby mohla obec včas učiniti přiměřená opatření, budiž jí o zamýšleném vyklizení dána zpráva, jakmile bylo povoleno, nejpozději dva dny před výkonem.

(3) Nepřevezme-li vlastník věci u obce uložených do roka ode dne, kdy byly uloženy, bud na návrh obce nařízen jich prodej podle ustanovení exekučních řádů o prodeji věcí z nemovitosti vyklizených.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1928 a pozbude ji dnem 31. března 1929.

(2). K odkladům povoleným podle zákona ze dne 31. března 1925, č. 51 Sb. z.. a n., o odkladu exekučního vyklizení místností, jest přihlížeti při rozhodování podle § 1 tohoto zákona.

(3) Lhůta jednoho roku zmíněná v § 5 tohoto zákona neskončí se u věcí, které obec v den účinnosti tohoto zákona má v úschově podle ustanovení dříve platných, před uplynutím tří měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.

Provésti tento zákon náleží ministru spravedlnosti v dohodě s ministry sociální péče a vnitra.

Dnem 31. března 1928 končí účinnost zákona ze dne 31. března 1925, č. 51 Sb. z. a n., o odkladu exekučního vyklizení místností. Zákonem tím poskytnuta byla ochrana osobám, kterým hrozí exekuční vyklizení z místností najatých nebo jinak užívaných, nemají-li beze své viny, kam by se nastěhovaly. Ochrana tato, zavedená do právního řádu Československé republiky vládním nařízením ze dne 25. června 1920, č. 409 Sb. z. a n., plně se osvědčila v dobách bytové krise. Dnešní poměry nejsou ještě toho druhu, aby se mohlo po 31. březnu 1928 od podobné ochrany upustiti a doporučuje se proto, aby v souvislosti s prodloužením ochrany nájemníků prodloužena byla i platnost předpisů o odkladu exekučního vyklizení místností.

Osnova přejímá ustanovení zákona čís. 51/1925 Sb. z. a n. téměř beze změny. Vypouští se jedině v § 3, č. 4., a v § 4 zvláštní ustanovení o zemědělských podnicích na půdě zabrané pro účely pozemkové reformy, neboť zaměstnanci takovýchto podniků jsou dostatečně chráněni předpisy páté časti náhradového zákona a Státní pozemkový úřad sám, kde toho potřeba vyžaduje, ukládá nabyvatelům přidělených pozemků a budov, aby osoby, jež by se neměly kam vystěhovati, ponechávali na určitou dobu v dosavadních bytech. V § 5 pak vyhovuje se požadavkům obcí, aby zmírněno bylo břímě, které jim ukládaly dosavadní předpisy o odkladu exekučního vyklizení. Povinnost obcí uschovati vyklizené věci omezuje se na dobu jednoho roku, po kteréžto době obec má býti oprávněna navrhnouti, aby se uschované věci prodaly podle ustanovení platných pro prodej věcí vyklizených exekučně z nemovitostí (srov. § 49 ex. ř. a obdobné ustanovení, jež bude podle schválené osnovy zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním vloženo jako § 221a) do exekučního zákona platného na Slovensku a v Podkarpatské Rusi).

Změna § 5 vyžádala si zvláštního přechodného ustanovení v § 6, odst. 3., aby osoby, jichž věci dne 1. dubna 1928 jsou u obce uloženy již déle než jeden rok, měly ještě přiměřenou dobu, aby zařídily, čeho třeba.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán výboru sociálně-politickému k podání zprávy, a to ve lhůtě co nejkratší, ježto navrhovaný zákon má nabýti účinnosti dnem 1,.dubna 1928 současně se zákonem na ochranu nájemníků.