Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Interpelace poslanců dra Sterna, Elstnera a soudruhů ministrovi vnitra o domovní prohlídce v místnostech krajského sekretariátu komunistické strany a komunistické mládeže v Liberci.

V neděli dne 5. února dopoledne podnikla liberecká policie na rozkaz libereckého policejního ředitele Žáka hromadnou akci proti domu komunistické strany v Karlově ulici. Neméně než policistů dostavilo se pod vedením dvou komisařů a tří špehounů před dům strany, obklopilo jej jako nebezpečnou jeskyni loupežníků a provedlo tak zvanou domovní prohlídku. Domovní prohlídka provedena byla na rozkaz policejního ředitele Žáka podle § 141 tr. ř. Domovní prohlídka sama konala se s bezohledností a nestydatostí obvyklou při podobných případech. Všechny místnosti sekretariátu byly prošťourány, dopisy knihy, bezvýznamné papíry, dokonce i na kterých měly býti psány rukopisy, byly odvlečeny, ačkoliv bylo zřejmé, že nemohou míti ani v nejmenším nic společného se všemi tak zvanými "zločiny", vypočtenými a předpokládanými v policejním rozkaze. Zvlášť vyzývavě počínala si policie v místnostech redakce časopisu "Vorwärts", kde se konala prohlídka, ačkoliv nikdo z redaktorů nebyl přítomen. Všechny psací stoly byly násilím otevřeny, jejich obsah přeházen a úplně bezvýznamný "materiál" z nedostatku hledaných "státu nebezpečných věcí" odvlečen.

V sekretariátě dorostu konala se domovní prohlídka v pondělí, když policie v neděli zapečetila uzavřené místnosti. Ačkoliv pečeť nebyla porušena, policie vyslovila podezření, že se tam zatím někdo "vloupal". Tím měla býti zmírněna ostuda policie, která v sekretariátě dorostu našla právě tak málo "důkazů" jako v sekretariátě strany a v redakci. Během celé "akce" nebyl nikdo vypuštěn z domu. Přípravnou školu, která se v tomto domě konala, prohlásila policie za "rozpuštěnou", ačkoliv se konala podle § 2 a byly splněny podmínky § 2. Všechny protesty krajského tajemníka Kneschkeho, jenž policii upozornil, že nemá práva takto postupovati, byly marné. Aby se odškodnila za ostudu, k níž vedla celá tato velezrádná akce, zakázala policie beze všeho důvodu konati dále přípravné kursy a všechny přípravné kursy vůbec.

Všechny tyto provokace, drzé přehmaty a násilné činy liberecké policie pochopitelně pobouřily liberecké a ostatní dělnictvo. Dělnictvo nezamýšlí dáti si klidně líbiti podobnou hloupou a drzou policejní svévoli. Nemá také v úmyslu dáti si od vlády odníti právo, aby jeho členové byli politicky vyškoleni, od vlády, jež jako nástroj třídy vykořisťovatelů jde tak daleko, že nestydatě porušuje své vlastní zákony, aby zabránila nebo aspoň ztížila osvětovou práci komunistické strany Československa mezi dělníky.

Poukazujíce na všechna tato fakta, tážeme se pana ministra:

V měsíci lednu četné berní správy zaslaly ředitelstvím středních škol úřední dopisy, jimiž ředitelství škol byla vyzvána, aby zaslala seznamy o vedlejším zaměstnání profesorů a o výši vedlejšího výdělku tím získaného. Jako příklad budiž doslovně uveden opis jednoho z těchto dopisů:

"Č. j. IV - ai 1927.

Zl.

Berní správa v jablonci n./N.

Steueradministration in Gablonz a. N.

11. 1. 1928.

P. T. Správě - ředitelství Schulleitung-Direktion Staatsrealgymnasium in Gablonz.

Ve smyslu § 46 zákona daně z obratu ze dne 16. prosince 1926, číslo 246 Sb. z. a n. žádáme o předložení během 14 dnů individuelního výkazu učitelských sil, které v roce 1927 měly příjem ze soukromého vyučování řečem, hudbě aj. Výši příjmu rovněž sdělte. Za správné podání jest správa školy odpovědna.

Im Sinne des § 46 des Umsatzsteuergesetzes vom 16./12. 1926, Zl. 246 Slg. d. G. u. V. wird ersucht, binnen 14 Tagen einen individuellen Ausweis über jene Lehrpersonen vorzulegen, welche im Jahre 1927 Einnahmen und deren Höhe für die Erteilung von Privat-, Musik-, Sprach-Unterricht und sonstige Einnahmen Hatten: für die richtige und rechtzeitige Vorlage wird die Schulleitung verantwortlich gemacht.

Podle zákona o dani z obratu č. 268/1923 Sb. z. a n. jsou sice berní úřady oprávněny obrátiti se o pomoc ke státním a veřejným úřadům při zjišťování daňové povinnosti a úřady jsou povinny těmto výzvám vyhověti. Naprosto však nelze z § 46 uvedeného zákona vyčísti, že některý berní úřad má právo žádati od nějakého úřadu nemožnosti a ještě za to činiti odpovědným.

Pro profesory a ředitele středních škol platí ještě tak zvaná učitelská služební pragmatika, zákon ze dne 28. července 1917, č. 319 ř. z., jenž v § 37 zcela podrobně upravuje vedlejší zaměstnání učitelů. Zvláště podrobně se konstatuje, pro jaký druh vedlejšího zaměstnání učitel musí míti povolení svého nadřízeného úřadu. Jiný druh vedlejšího zaměstnání, než jaké jest uvedeno v § 37, nemusí učitel vůbec oznamovati svému nadřízenému úřadu. Rozumí se také samo sebou, že zákon nesmí omezovati státně občanských svobod profesora středních škol nad míru nezbytně nutnou. Proto ředitelství nevědí, jaké vedlejší zaměstnání mají jednotliví učitelé tohoto ústavu, nejsou naprosto oprávněna tázati se na to a když by to učinila, mohl by jim každý učitel odepříti odpověď. Ředitelství proto tedy nemohou vyhověti "žádosti" berního úřadu a uvésti učitele, kteří mají vedlejší zaměstnání, tím méně nemohou ředitelství udati, jak veliký jest výdělek z takových vedlejších zaměstnání.

Ačkoliv berní úřady musí věděti o tomto zákonitém podkladu celé otázky, přece ještě činí odpovědnými ředitelství za správné a včasné předložení takových seznamů. Kdyby tato neoprávněná konečná věta tohoto úředního dopisu nebyla nedovoleným překročením působnosti berních úřadů, musila by působiti přímo směšně, ježto bylo by lze se domnívati, že berní úředník chce ředitele středních škol nějak zastrašiti jako malé dítě a učiniti povolným.

Podepsaní táží se tedy pana ministra financí, je-li ochoten:

Poslední dobou mladí němečtí rodáci, kteří na podzim nastoupili činnou vojenskou službu, zaslali administracím časopisů "Altvaterbote" a "Südmährerbote" oznámení, že je přestávají odebírati a oznamovali v nich, že vojenské úřady zakázaly mužstvu oba uvedené časopisy odebírati. Vojíni již ze služby propuštění potvrzují zprávu o takovém zákazu.

Podepsaní táží se tedy pana ministra národní obrany

Poslední dobou bylo v Praze na německém státním gymnasiu v Praze III. a na německé státní reálce v Praze II. obsazeno místo ředitel, aniž byl rozepsán konkurz. Tento postup jest úplně nezákonitý a jest těžkým poškozením německých učitelů středních škol, jimž byla vůbec odňata možnost ucházeti se o tato místa. Mimo to se však při tom přihodily věci, jež mezi německými profesory středních škol a celé německé veřejnosti způsobily pochopitelné rozhořčení.

Podepsaní podali dne 16. února 1926 panu předsedovi vlády interpelaci (tisk 181/XVI), v níž pana předsedu vlády upozornili, že ředitelem německé státní reálky v Praze II. má býti jmenován český profesor a zcela zřetelně se vyslovili proti tomu, aby správa kulturního ústavu jistého národa byla svěřována někomu jinému než příslušníku téhož národa. Pan předseda vlády Černý odpověděl dne 19. dubna 1926 na tuto interpelaci tak (tisk 250/VI), že pro obsazení tohoto místa ředitele bude vypsán konkurs. Toto panem předsedou vlády slíbené a přirozené rozepsání však nebylo provedeno a ředitelem německé státní reálky v Praze II. byl skutečně jmenován příslušník českého národa, profesor František Vavroušek.

Prohlašujeme výslovně, že protest proti tomuto jmenování není naprosto odůvodněn osobním odporem proti tomuto profesorovi; uznáváme jeho kvalifikaci a vhodnost pro místo ředitele, musíme se však výslovně ohraditi, aby po prvé pracovní místo patřící jen Němci a tak vysokého kulturního významu bylo postoupeno cizinci. Vypsání konkursu nebylo provedeno jen proto, aby se bez překážky mohlo takto porušiti právo německého lidu. Výmluvy, "že profesor Vavroušek jest zkoušen jen pro střední školy v německém odboru pražské zemské školní rady jako výpomocný referent a mimo to má výbornou kvalifikaci," nemohou nikterak odůvodniti a ospravedlniti jednání ministerstva školství.

Školská správa měla příležitost tohoto profesora povolati i do ministerstva školství, nechtěla-li ho užíti na českých středních školách, když má způsobilost jen pro německé školy.

Podepsaní táží se pana ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten:

Dva užhorodské maďarské denníky "Keleti Ujság" a "Uj Közlöny", ktoré podporujú vládnu stranu, zastupujú zájmy strany agrárnej a požívajú štátné subvencie, vo svojich číslach z 5. februára 1928 uverejňuje články takmer totožného obsahu o tom, že tajomník veľkopriemyselníkov, Otto Faltin v Užhorode, využíva svojho vlivu u administratívnych úradov k tomu, že vo veciach súkromníkov intervenuje za peniaze a z tejto svojej protizákonnej činnosti zbohatol.

Zmienený článok listu "Keleti Ujság" obsahuje tiež tieto výroky:

Tajomník továrnikov … "vrhol sa celou silou na intervenčné pochôdzky … kľučkuje s majestátnymi, bradatými krčmármi, trafikatami a inými klientami. Opravdovou náhončou sieťou zamotal celú Podkarpatskú Rus, ba i v niektorých úradoch získal zo pár pánov pre svoje ciele… jeho pochôdzky vzbudzujú vo verejnosti pozvoľna domnienku, že Podkarpatská Rus je pravým Rumunskom, kde za peniaze lzä všetko vybaviť… Otto Faltin zkorumpoval behom rokov niektorých zamestnancov tak ďaleko, že strany zasielajú z úradu primo k nemu…

V Podkarpatskej Rusi sú bez počtu autokoncessie a kdejaké iné licencie, ktoré vyšľapal Otto Faltin z príčin ani trochu nie nesobeckých a ani nie v záujme verejnom, ale vo svojem" atď.

Dľa toho list agrárnej strany, ktorý obvykle uverejňuje prejavy námestníka guvernéra, zemedelského referenta jako aj iných vládnych orgánov, zove koruptnými okrem Otta Faltina, tajomníka továrnikov, vôbec i vládne úrady a úradníkov, z ktorých prvým je námestník guvernéra, jehož maďarským orgánom časopis je, - a doznáva, že podľa verejnej mienky obyvateľstva "Podkarpatská Rus je pravým Rumunskom, kde za peniaze zle všetko vybaviť."

Otto Faltin zase rozširuje, a dľa nášho vedomia je to mienkou všeobecnou, - že redaktori zmienených vládnych listov, v prvom rade Mikuláš Bálint v Užhorode, intervenujú za peniaze u úradov a podnikajú za väčšie peniaze vyšľápávanie záujmov súkromých strán.

I keď všetky tieto chýry a články do dnes ešte nie sú dokázané, lebo sa pred súd ešte nedostaly a takéto pochôdzky môžu podľa trestného poriadku len zťažka byť dokazované, predsa sú tieto zvesti bezpochybne príznačné a zodpovední sú za ne vláda, námestník guvernéra a ostatní prednostovia úradov, ktorí dávajú týmto novinám subvencie, zodpovedný je za to celý system a úradnicky sbor, ktorý bez udania mien bol všeobecne obvinený z korupcie.

Tážeme sa vlády:

V č. 23 odborného časopisu německého svazu stavebních dělníků "Der Bund", vycházejícího v Liberci, jenž byl poslední dobou několikráte zabaven, byla znovu zabavena tato místa:

"Hrozné porušení dělnického práva, jehož se dopustil rada vrch. zem. soudu dr. Arnošt Dittrich u okresního soudu v Rýmařově. Tisíce dělníků oloupeno o zákonitou dovolenou."

"Zpátečnický soudce, rada vrch. zem. soudu dr. Dittrich, ačkoliv se mu drželo pod nosem rozhodnutí nejvyššího soudu, dovedl zamítnouti žalobu se směšným odůvodněním, že žalobce bez důležité příčiny rozvázal pracovní poměr, než nastoupil dovolenou (před srpnem 1927) a že proto nemůže činiti žádných nároků, což také podle jeho mínění jest prý odůvodněno v § 10 zákona o dělnických dovolených. Že tento rozsudek jest nesprávný a nespravedlivý, za to ručí již rozhodnutí nejvyššího soudu, na něž se rada vrch. zem. soudu dr. Dittrich prostě vykašlal. Ale tato žaloba nemá vlastně co dělati s § 10 zákona o dělnických dovolených. Tento paragraf vybral si zpátečnický soudce jen proto, aby mohl znásilniti kousek dělnického práva."

"A taková hotentotská morálka řádu německých rytířů, která ostatně nemá opory v zákoně o dělnických dovolených, podivuhodným způsobem může připraviti soudce o rozum nebo aspoň zmásti. Kdyby byl soudce dostatečně studoval zákon o dělnických dovolených a kdyby byl neignoroval rozhodnutí nejvyššího soudu, byl by musel žalobě vyhověti a mnoho dělníků bylo by takto získalo kousek svého práva na dovolenou. Ale tak rada vrch. zem. soudu Dittrich rozhodl proti zákonu a proti nejvyššímu soudu, čímž četní dělníci (odvolání není možné pro příliš nepatrné částky) byli oloupeni o nárok na zákonitou dovolenou, jež jim patří. Může skutečně tento soudce, rada vrch. zem. soudu dr. Dittrich bez trestu nedbati zákona a tím také zákonodárství jakož i rozhodnutí nejvyššího soudu, čímž způsobuje dělnictvu ohromné finanční škody a nebylo by nanejvýš zapotřebí, aby se i parlament obrátil a energicky ohradil proti takovému znásilňování zákonů?"

Tážeme se pana ministra, schvaluje-li toto zabavení?

Z mateřského města Těšína vznikla rozdělením Těšínska v roce 1920 města Český a Polský Těšín. Tato města tvoří s přímo sousedící obcí Svibice jeden hospodářský stavebně a společensky nerozlučitelný celek, který dle posledního sčítání lidu z r. 1921 má 25.690 obyvatelů. Přílivem úřednictva a čilým stavebním ruchem vzrostl tento počet v posledních šesti letech na ca. 28.900 obyvatelů, čímž jest již dán podklad pro zařazení do skupiny míst B. Skoro celý přírůstek obyvatelstva nutno připočísti Českému Těšínu.

Původní město Těšín bylo již za býv. mocnářství zařazeno do II. aktivní třídy, kteréžto zařazení podržel i nově utvořený Český Těšín, dokud nenabyl ovšem platnosti nový platový zákon, který přesunul město do 3. aktivní třídy nynější skupiny míst C. Tímto zařazením byla všem státním zaměstnancům, přiděleným službou do Českého Těšína, zasazena citelná hmotná rána, a ztracena byla nabytá práva.

Město Český Těšín má velice nepříznivé životní podmínky. Leží v Pobezkydí, kraji to hornatém, neúrodném, a samo postrádá většího průmyslového podniku. Musí tedy veškeré živiny, jakož i průmyslové výrobky dovážeti ze zázemí. Nedaleký kamenouhelný revír a třinecké železárny ubírají Českému Těšínu ono z mála hospodářských výrobků, které hornatý kraj vůkolní může poskytnouti.

Obyvatelstvo Polského Těšína dochází pravidelně a četně na českotěšínské trhy, poněvadž nákupní síla zlotého dovoluje jim konkurovati se zdejšími konsumenty. Tím samozřejmě stoupá poptávka po zboží a tím i ceny jeho, které jsou o 20 - 25 % vyšší nežli v jiných blízkých městech (Mor. Ostravě, Opavě a Frýdku).

Rozdělením Těšína bylo nutno v Českém Těšíně nově vybudovati a ustaviti veškeré státní úřady. Nastalým přílivem úřednictva stoupl zájem o byty. Příslušníci republiky Československé, kteří byli po rozdělení Těšína přinuceni vystěhovati se z Polska, zaujali veškeré byty v domech starých, takže přistěhovavší se úřednictvo musilo vzíti za vděk tři až čtyřikráte dražšími byty v novostavbách.

Dovolujeme si ještě připomenouti, že veškeré administrativní budovy, nemocnice a školy zůstaly po rozdělení Těšína Polskému Těšínu, čímž město utrpělo nenahraditelné škody.

A jest konečně otázkou státní prestiže, jak hmotně zaopatřené zřízenectvo má naše republika zde v přímém sousedství cizího státu. Polská vláda uznává tuto situaci a ponechává svým zaměstnancům z doby plebiscitní přídavek ve výši 40 % tzv. "přídavek Wojewodstwa" (pohraniční).

Proto táží se podepsaní, zdali jest ochotna vláda neprodleně přeřaditi město Český Těšín ze skupiny C do skupiny B podle § 12, odst. 7 platového zákona 103/26?

Sonntag, den 5. Feber vormittags unternahm die Reichenberger Polizei über Auftrag des Reichenberger Polizeidirektors Žák eine Massenaktion gegen das kommunistische Parteihaus in der Karlsgasse. Nicht weniger als 20 Polizisten marschierten unter Führung von zwei Kommissären und drei Spitzeln vor dem Parteihause auf, umstellten das Haus wie eine gefährliche Räuberhöhle und nahmen eine sogenannte Hausdurchsuchung vor. Die Hausdurchsuchung wurde auf Grund eines Befehles des Polizeidirektors Žák unter Berufung auf den § 141 der St. P. O. durchgeführt. Die Hausdurchsuchung selbst wurde mit der bei solchen Anlässen gewohnten Rücksichtslosigkeit und Schamlosigkeit durchgeführt. Alle Räumlichkeiten des Sekretariats wurden durchstöbert, Korrespondenzen, Bücher, belanglose Papiere sogar solche, die nur als Manuskriptpapier dienten, wurden weggeschleppt, obwohl es an der Hand lag, dass sie mit all den sogenannten im Polizeiauftrag aufgezählten und vermuteten "Verbrechen" nicht das Geringste zu tun haben könnten. Besonders aufreizend hauste die Polizei in den Räumen der Redaktion des "Vorwärts" wo niemand von den Redakteuren anwesend war. Alle Schreibtische wurden gewaltsam erbrochen, der Inhalt durcheinandergeworfen und das belangloseste "Material" in Ermangelung der gesuchten "staatsgefährlichen Sachen" mitgeschleppt.

Im Jugendsekretariat wurde die Hausdurchsuchung am Montag durchgeführt, nachdem die Polizei am Sonntag die verschlossenen Räume versiegelt hatte. Trotz der Unversehrtheit des Siegels wurde von er Polizei der Verdacht ausgesprochen, dass in der Zwischenzeit ein "Einbruch" stattgefunden habe. Damit sollte die Blamage der Polizei, die im Jugendsekretariat ebenso wenig "Beweise" fand wie im Parteisekretariat und in der Redaktion, gemildert werden. Während der ganzen "Aktion" wurde niemand aus dem hause gelassen. Eine Elementarschule, die im Hause abgehalten wurde, erklärte die Polizei für "aufgelöst", obwohl sie auf Grund des § 2 stattfand und alle Bedingungen des § 2 erfüllt waren. Alle Proteste des Kreissekretärs Kneschke, der die Polizei darauf aufmerksam machte, dass sie zu ihrem Vorgehen kein Recht besitze, blieben fruchtlos. Um sich für die Blamage schadlos zu halten, zu welcher diese ganze Haupt - und Staatsaktion geführt hatte, verbot die Polizei ohne jeden Grund die weitere Abhaltung des Elementarkurses und aller Elementarkurse überhaupt.

Alle diese Provokationen und frechen Übergriffe und Gewaltakte der Reichenberger Polizei haben in der Reichenberger und übrigen Arbeiterschaft eine begreifliche Erregung hervorgerufen. Die Arbeiterschaft ist nicht gesonnen, sich eine derartige dumme und freche Polizeiwillkür ruhig gefallen zu lassen. Sie denkt auch nicht daran, sich das Recht, ihre Mitglieder politisch schulen zu lassen, von einer Regierung nehmen zu lassen, welche als Werkzeug der Ausbeuterklasse so weit geht, ihre eigenen Gesetze schamlos zu brechen, um die Aufklärung der Arbeitenden durch die K. P. Č. zu verhindern oder wenigstens zu erschweren.

Wir fragen unter Hinweis auf alle diese Tatsachen den Herrn Minister: