| II. volební období | 1. zasedání |
| I. | min. vnitra na interp. posl. Jana Koudelky, Fr. Biňovice, Fr. Svobody a soudruhů o tvoření střeleckých družstev republikánské strany zemědělského lidu (tisk 1234/XI), |
| II. | min. financí na interp. posl. H. Bergmanna, dra Franke, Fr. Zeminové a druhů o osvobození movitého jmění jednot sokolských od poplatkového ekvivalentu (tisk 1234/III), |
| III. | min. vnitra na interp. posl. H. Bergmanna, Emila Špatného a druhů, zda bude přiznán čsl. četnictvu příspěvek na vycházkový stejnokroj (tisk 1234/IV), |
| IV. | min. vnitra na interp. posl. Pechmanové, Davida, Chvojky a druhů o událostech v Železném Brodě a o poměrech sklářů podkrkonošských (tisk 989/XXV), |
| V. | vlády na interp. posl. Koudelky, Bečko, inž. Nečase a soudruhů o cukrovarském kartelu (tisk 1254/IV), |
| VI. | min. spravedlnosti na interp. posl. Moudrého a druhů o konfiskacích deníku "Český Směr" v Plzni (tisk 1337/XI), |
| VII. | min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Schollicha a druhů, že na německé obecné škole v Kateřinkách byl ustanoven český učitel (tisk 1254/I), |
| VIII. | min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Kaufmanna a druhů o jmenování definitivními učiteli občanských škol oněch prozatímních učitelů těchto škol, kteří kdysi podle výnosu zemské vlády v Čechách (1913) přestoupili jako učitelé na občanské školy a zřekli se svých definitivních služebních let, ztrávených na obecné škole (tisk 1163/II), |
| IX. | min. vnitra na interp. posl. dr. Schollicha a druhů o nových volbách do výboru frýdecké spořitelny (tisk 1213/XVI), |
| X. | min. pošt a telegrafů na interp. posl. Krebse a druhů o neudržitelných poměrech u telefonního úřadu v Ústí nad Labem (tisk 1234/XVI), |
| XI. | min. železnic na interp. posl. Simma, inž. Junga a druhů, aby němečtí železničáři byli přeloženi na svá původní místa (tisk 1234/XI), |
| XII. | min. financí na interp. posl. de Witte, Pohla, Blatné, Katze a soudr., že chebské okresní finanční ředitelství porušilo zákon o nečelním klidu (tisk 1205/VIII), |
| XIII. | min. vnitra na interp. posl. Krebse a druhů, aby německý překlad Sbírky zákonů a nařízení byl vydáván včas (tisk 1234/XV), |
| XIV. | min. vnitra na interp. posl. Kopasze a soudruhů o - - jednání četníků v Trenčanské Teplé na Slovensku a o - - Rudolfa Ivany četníky (tisk 1299/III), |
| XV. | min. vnitra na interp. posl. Schäfera, Roschera a soudruhů o několikeré konfiskaci časopisu "Der Bund" (tisk 1254/XII), |
| XVI. | min. vnitra na interp. posl. Buřívala a druhů a fašistickém teroru proti stoupencům československé strany národně socialistické v Košťálově (tisk 1299/V), |
| XVII. | min. spravedlnosti na interp. posl. Bolena a soudr. o konfiskaci brožury "Rudá Revue", vydané komunistickým nakladatelstvím v Praze (tisk 1403/I), |
| XVIII. | min. vnitra a min. spravedlnosti na interp. posl. dra Schollicha a druhů o neslýchané bojkotové štvanici v Moravské Ostravě (tisk 1254/VIII), |
| XIX. | min. vnitra na interp. posl. Krebse a druhů o zabavení ústeckého periodického tiskopisu "Der Tag" ze dne 3. listopadu 1927 (tisk 1299/IX), |
| XX. | vlády na interp. posl. dra Szüllö a druhů o teroristických akcích na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, hlavně však v Bratislavě (tisk 1234/VII), |
| XXI. | vlády na interp. posl. Kirpalové, Blatné a soudr. o úpravě právních a platových poměrů pěstounek na mateřských školách (tisk 1299/IX), |
| XXII. | min. vnitra na interp. posl. Tauba, Kaufmanna a soudr. o zabavení časopisu "Sozialistische Jugend" (tisk 1299/I), |
| XXIII. | min. železnic na interp. posl. dra Koberga a druhů, že se železničních budov užívá pro menšinové školy (tisk 1403/VII). |
K utvoření střeleckých družstev v interpelaci zmíněných dle provedeného šetření nedošlo a rovněž nebyla dosud utvořena národní střelecká jednota v Brandýse n. L., jejíž založení na podkladě spolkového zákona mělo býti připraveno oběžníkem otištěným v interpelaci (oznámení o chystaném utvoření tohoto spolku příslušnému úřadu ještě nedošlo).
Vzhledem k těmto okolnostem není zatím podkladu k nějakému opatření příslušných úřadů, při čemž přichází ovšem v úvahu, že dle předpisů spolkového zákona lze utvoření spolku zakázati a spolek utvořený rozpustiti jen z důvodů uvedených ve spolkovém zákoně samém, resp. v příslušném ustanovení Ústavní listiny.
Příslušné úřady v žádném
případě netrpí, aby kterékoli
organisace osvojovaly si proti výslovným ustanovením
platných předpisů jakoukoliv pravomoc, příslušející
veřejným orgánům, a neopomenou tak
učiniti - pokud toho bude zapotřebí - také
v případě, který je předmětem
interpelace.
Vláda republiky Československé, jakkoliv plně uznává kulturní, mravní a národní význam sokolských jednot, není se zřetelem na platná zákonná ustanovení s to, aby požadavku pánů interpelantů vyhověla.
Osvobození movitého jmění sokolských jednot od poplatkového ekvivalentu bylo by lze opříti jedině o ustanovení poznámky 2, písm. d) k sazební položce 57/106 popl. zák., resp. o ustanovení § 107, č. 6 zák. čl. XI/1918.
Obě tato zákonná místa stanoví souhlasně, že od poplatkového ekvivalentu je osvobozeno movité jmění nadací (spolků) sloužící účelům vyučovacím, dobročinným a lidumilným.
Že poslední dvě eventuality při sokolských jednotách v úvahu přijíti nemohou, plyne z povahy věci samé ve spojení s obecnými pojmy dobročinnosti a lidumilnosti.
Může tudíž jíti nanejvýše o to, je-li movitý majetek sokolských jednot věnován a to výhradně účelům vyučovacím.
Všeobecně a o veškerém jejich movitém majetku říci tak zajisté nelze. A i když, - třeba v případech poměrně dosti četných - propůjčují některé sokolské jednoty své nářadí a místnosti k účelům vyučovacím, pak používají obého též k účelům jiným, t. j. k pěstování tělocviku mimo rámec vyučování, takže ani u takovýchto jednot není splněn předpoklad, ze znění zákona vyplývající, že totiž ono movité jmění je věnováno účelům vyučovacím výlučně a trvale.
Není tedy možno v decenálním nařízení
vysloviti osvobození movitého majetku sokolských
jednot, neboť nařízení nesmí
při přiznání osvobození vybočovati
z mezí, stanovených zákonem.
Výnosem ze dne 17. února 1927, č. j. 77.795/26-13 nebyla zavedena nová vycházková výstroj, nýbrž byl toliko vycházkový stejnokroj četnických gážistů mimo služební třídy v podstatě přizpůsoben vycházkovému stejnokroji důstojnickému hlavně zavedením nových ramenních pásků, vycházkového pasu a vycházkové šavle.
Výlohy spojené s opatřením těchto součástek nejsou s výjimkou vycházkové šavle takové, aby je nemohli četničtí gážisté nahraditi z ročního oděvního paušálu, který jest u příslušníků četnictva vyšší, než oděvní paušál gážistů vojska.
K úhradě nákladů, vzniklých
koupí vycházkové šavle zařadilo
ministerstvo vnitra do státního rozpočtu
na rok 1928 přiměřenou částku,
která bude v příhodné době
vyplacena.
Po dohodě s pány ministry obchodu, veřejných prací a sociální péče uvádím k obsahu hořejší interpelace toto:
Okolnosti, jež zavdaly na jaře roku 1927 podnět k projevům nespokojenosti sklářského dělnictva v pojizerské oblasti, byly povolanými činiteli sledovány s živým a účinným zájmem a byla ihned uvedena v život akce, jejíž účelem bylo učiniti opatření, nutná k urychlenému, úspěšnému a klidnému řešení výrobních, exportních i ostatních hospodářských a sociálních otázek s hnutím sklářského dělnictva souvisejících.
Ministerstvo vnitra učinilo ve svém oboru působnosti všechna bezpečnostní opatření, jichž bylo nezbytně třeba k zajištění veřejného klidu a pořádku a k ochraně soukromého majetku.
Četnictvo, které bylo za tím účelem do oblasti hnutí soustředěno, bylo vesměs odvoláno ihned, jakmile bezpečnostní poměry to připouštěly.
Zájem sklářů a zájem národohospodářský snažilo se ministerstvo obchodu zajistiti akciemi, směřujícími k zvýšení jakosti našich výrobků a jich soutěžeschopnosti na světových trzích a podporovalo za tím účelem všechna opatření a návrhy k tomu směřující, a to v první řadě prostřednictvím místních k tomu účelu zřízených korporací.
Přímým jednáním mezi výrobci a vývozci bylo docíleno více dohod o způsobu výroby některých druhů jabloneckého zboží, takže nebylo třeba, aby ministerstvo obchodu do tohoto přirozeného vývoje zvláštními opatřeními zasahovalo.
Pokud se týče žádosti o zvýšení celkové částky subvenční na zřízení sklářské školy v Železném Brodě, bylo by lze ministerstvu veřejných prací příslušný návrh podati teprve tehdy, až budova bude převzata do státní správy a seznán celkový náklad stavební.
Ministerstvo veřejných prací nepodporuje zásadně úpravy jednotlivých objektů na nestátních silnicích, vyjma komunikačně zvláště důležité konstrukce mostů o větších rozpětích. Pokud jde o silniční stavby, bylo by ministerstvo veřejných prací ochotno k případné, řádně doložené žádosti se zřetelem na poměry nezaměstnanostní uvažovati o podporování jedné stavby silniční ne příliš nákladné, a to jak v okrese železnobrodském, tak i v tanvaldském.
Ministerstvo sociální péče poskytlo v roce 1927 okresním péčím o mládež subvence na vykonávání jejich úkolů. Uspořádáním akce stravovací, na niž přispělo ministerstvo pro zásobování lidu, byla nouze dětí sklářských dělníků zmírněna.
Prohlídkou u okresních péčí o mládež v Železném Brodě, Tanvaldě a Semilech bylo zjištěno a funkcionáři zmíněných okresních péčí též doznáno, že nouzi dělnictva sklářského nelze již považovati za naléhavou.
Mimořádnou podpůrnou akci ve prospěch nezaměstnaných sklářů podkrkonošských nemohlo ministerstvo sociální péče provésti, poněvadž zákon o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných takovéto opatření nezná. Ministerstvo sociální péče nedisponuje též ve svém rozpočtu úvěry pro podobné účely.
Z uvedeného je patrno, že věnována
byla poměrům sklářského dělnictva
v pojizerské oblasti bedlivá pozornost. Od
doby, kdy podána byla shora uvedená interpelace,
nastalo v oblasti průmyslu sklářského
uklidnění, jehož bylo docíleno hlavně
tím, že činitelé na výrobě
a odbytu tohoto zboří súčastnění
dovedli se konečně dohodnouti jak o způsobu
výroby, tak i o mzdách a cenách.
Dohoda československých cukrovarů, uzavřená na dobu 10 let, t. j. pro kampaně 1927/28 až 1936/37, zahrnuje v sobě všechny surovárny a všechny surovárny a všechny rafinerie v republice. Svědčí o tom, že všechny složky našeho cukrovarnického průmyslu, tedy také státní cukrovary, měly veliký zájem na uskutečnění kartelu jednak proto, aby si upravily svoje vnitřní poměry a mohly za řepu platiti takovou cenu, která by řepaře uspokojila a udržela řepní osev na přiměřené výši a tím výrobu cukru zabezpečila, jednak také z toho důvodu, aby se organisovaný průmysl cukrovarnický mohl lépe brániti cizí konkurenci.
Žádný jiný účel nemá cukrovarnický kartel, zejména ne ten, aby stlačoval a snížil mzdy dělnické, nebo aby přivedl řepaře do područí cukrovarů.
Nejlepším důkazem toho, že panuje dobrý poměr mezi cukrovary a řepaři jest fakt, že ve známém mezinárodním jednání o ochranu řepařství a cukrovarnictví jdou řepaři ruku v ruce s cukrovarníky.
Řepaři a cukrovary jsou si plně toho vědomi, že v tom případě, kdyby nebyla uzavřena zmíněná dohoda čsl. cukrovarů a kdyby snad v dalším průběhu věcí nedošlo k světovému kartelu cukernímu, který se projednává, nebylo by naše cukrovarnictví vůbec schopno světové soutěže, poněvadž výroba cukru třtinového, jež během války a po válce velice vzrostla, jest mnohem levnější než výroba cukru řepového.
Cukrovarnictví československé musí vyvážeti dvě třetiny své výroby cukru, t. j. asi 9 milionů q cukru a kdyby nemělo býti chráněno kartelem, pak by šlo nevyhnutelně a s ním rovněž i řepařství vstříc svému zániku.
Ukázalo se jasně, že kdyby poklesy cenové na světovém trhu, projevivší se poslední dobou, zůstaly trvalými, že by vyřadily výrobce řepového cukru ze světové soutěže a tím současně vyloučily z osevního postupu v našem klimatu nejvýkonnější plodinu - cukrovku.
Národohospodářský význam cukrovky je již jasný z kalkulace, že za hodnotu cukrovky sklizené z 1 ha lze zakoupiti n a světovém trhu skoro dvojnásobné množství pšenice, sklizené u nás z téže výměry. Kalkulace tato platí až do maximální ceny pšenice 220 Kč a minimální ceny surového cukru 160 Kč.
Jest míti za prokázáno, že za poměrů současných i pro nejblíže příští budoucnost musí zde býti souručenství producentů cukrovky i cukru pro vzájemnou podporu na poli nikoliv politiky konsumentské, jak určitými kruhy tvrzeno, ale mezinárodní soutěže, nebezpečně ohrožené tlakem výrobců cukru třtinového.
Tyto úvahy musí každého, kdo věc nestranně posuzuje, přesvědčiti o tom, že uzavření cukrovarského kartelu jest nutností pro ochranu našeho řepařství a cukrovarnictví nezbytnou, a proto státní cukrovary, majíce na zřeteli svou odpovědnost a tuto nutnost, přistoupily k řečené dohodě čsl. cukrovarů.
Vláda je vedena stále snahou potírati účelně kartely jakéhokoliv druhu, pokud jeví účinky škodlivé; nepustila z tohoto důvodu se zřetele vydati po případě zákon proti kartelům; věc je předmětem jednání příslušných resortů a bude na podnět ministerstva obchodu se jí obírati zejména Poradní sbor pro otázky hospodářské.
Pokud se v interpelaci činí zmínka o
cenách cukru, nemůže vláda nyní
kalkulace cen cukru zkoušeti, poněvadž jí
bylo resolucí Národního shromáždění
ze dne 23. června 1926 uloženo, aby počínajíc
1. říjnem 1926 neobnovovala vázaného
hospodářství cukrem a aby na příště
nebylo na obchod tento používáno předpisů
vládního nařízení ze dne 3.
září 1920, č. 516 Sb. z. a n., jež
právě připouští zkoušení
kalkulací cenových po případě
stanovení maximálních nebo směrných
cen předmětů potřeby.
Státní zastupitelství v Plzni zabavilo č. 276 časopisu "Český Směr" z 19. listopadu 1927 pro obsah místa v interpelaci uvedeného, v němž shledalo skutkovou podstatu přečinu podle § 18/2 zákona na ochranu republiky. Ježto pak rozšiřování nepravdivé zprávy bylo způsobilé ohroziti ve správě jmenovaný ústav peněžní a vyvolati hromadné vybírání vkladů v něm uložených, mělo státní zastupitelstvo za to, že veřejný zájem nutně vyžaduje, aby zabavením bylo zabráněno dalšímu rozšiřování nepravdivé zprávy.
Soud zabavení potvrdil a tím uznal, že státní zastupitelstvo při svém postupu proti časopisu řídilo se zákonem. Bylo-li přes toto rozhodnutí neodvislého soudu zabavení podkládáno za křivku, bylo na těch, kdož zabavením byli dotčeni, aby použili proti rozhodnutí opravných prostředků a tím umožnili přezkoumání jeho na podkladě námitek, jež by proti zabavení přednesli. Nestalo-li se tak, sami zavinili, že bylo o zabavení rozhodnuto s konečnou platností, aniž byli slyšeni.
K výtce pánů interpelantů, že zpráva obdobná prošla pražskými novinami 18. listopadu 1927 bez závady, a k jejich žádosti, abych poukázal státní zastupitelství v Plzni, aby řídilo se při přehlídce tisku postupem státního zastupitelství v Praze, poznamenávám toto: Nezabavení zprávy v pražských novinách přičísti jest jedině okolnosti, že nepravdivost zprávy zmíněné nemohla býti během krátké doby, již vyžaduje výkon tiskové přehlídky, zjištěna a dodatečné zabavení nemělo praktického významu, ježto zatím časopisy se závadnou zprávou byly již rozšířeny.
Byla-li nepravdivost zprávy při výkonu tiskové
přehlídky časopisu "Český
Směr" již zjištěna na podkladě
úředního sdělení, nemohlo státní
zastupitelstvo v Plzni postupovati jinak než zabavením.
Bohumil Holubec jest od roku 1907 definitivním učitelem při obecné škole s vyučovacím jazykem německým ve Velkém Klokočově a od roku 1924 jest pověřen správou této školy. Působil po celou svoji služební dobu, více než 27 letou, jen na školách s vyučovacím jazykem německým a má také jen pro takové školy formální kvalifikaci učitelskou.
Okresní školní výbor hodlal jej sice
přiděliti přechodně k zastupování
řídícího učitele obecné
školy s vyučovacím jazykem německým
v Kateřinkách, poněvadž však
zemská školní rada učinila sama ve věci
jiné disposice, Holubec místo v Kateřinkách
vůbec nenastoupil.
Podle osnovy zákona o platech učitelských, uveřejněné výnosem zemské školní rady v Praze dne 24. července 1918, č. II A 3622, č. z. š. r. 51614, byly učitelské osoby řádně zatímně i definitivně ad personam ustanovovány v Čechách až do roku 1924, v kterémžto roce bylo nejvyšším správním soudem vysloveno, že zmíněná osnova není závaznou právní normou.
Podle výsledků šetření, vykonaného z podnětu této interpelace, zbylo však již jen 15 takových učitelských osob na národních školách s vyučovacím jazykem českým i německým v Čechách, které podle uvedené osnovy byly tehdy ustanoveny řádně zatímními a nebyly dosud definitivními, ačkoliv byly by mohly již dosíci definitivy řádnou konkursní cestou. Aby právní postavení i těchto učitelů bylo uvedeno v soulad s předpisy učitelského zákona, č. 104/1926 Sb. z. a n., učinila zemská školní rada v Praze opatření, aby všichni tito učitelé byli dodatečně jmenováni definitivními učiteli bez určení místa podle zákona č. 306/1920 Sb. z. a n.
Učitelé řádně zatímní i definitivní učitelé bez určení místa zůstávají nerušeně na svých místech potud, pokud zatímní pobočka neb místo extra statum, na které byli přiděleni, nejsou zrušeny. I po zániku takového místa jsou, pokud možno, ustanovováni na jiné takové místo v dosavadním působišti. Z pojmu míst přespočetných a míst při třídách zatímních ovšem vyplývám, že taková místa nemohou býti obsazena definitivně a také na ně nikdy nebyl konkurs rozepsán.
O tom, že by zemská školní rada i zemský správní výbor stavěly se na stanovisko, že dotčení učitelé buď mají žádati o propůjčení učitelského místa na obecné škole nebo se mají považovati za propuštěné dnem 1. září 1927, není školním úřadům ničeho známo.
Z uvedeného je patrno, že úprava služebního
poměru učitelů, o nichž interpelace
jedná, nevyžaduje zvláštní zákonné
úpravy a že potřebná opatření
byla již administrativní cestou učiněna.
Volby do výboru frýdecké spořitelny
byly provedeny již dne 11. října 1927, čímž
požadavku interpelace bylo vyhověno.
Ze 45 v telefonní ústředně v Ústí
n. L. zaměstnaných úředníků
ovládá 38 jak jazyk státní, tak i
jazyk německý. Ze zbývajících
7 neovládají 3 jazyk státní vůbec
a 4 vykazují chatrnou znalost jazyka německého.
Nařídil jsem, aby si těchto 7 úředníků
osvojilo pro úřadování v Ústí
n. L. nutnou jazykovou kvalifikaci a učinil opatření,
aby tímto nedostatkem netrpěla služba hlavně
ve styku se stranami, jakož i, aby každému zanedbávání
přesného konání služby v telefonní
ústředně ústecké bylo za všech
okolností zabráněno.
Státní správa železniční nezaujímá v zásadě proti požadavku v interpelaci vznesenému zamítavého stanoviska, jak to již interpelace sama uznává, neopomíjejíc mlčením případy příznivě vyřízené.
Avšak všeobecné, ode mne požadované opatření není z důvodů služebních prakticky proveditelné. Povšechné nařízení, které by nebralo zřetele na služební možnosti, jež nutno vždy v tom kterém případě zvláště zkoumati, nemohlo by se jednak setkati s kýženým výsledkem pro nemožnosti fysickou i administrativní, jednak znamenalo by vážný otřes celé administrativy podniku a bylo by spojeno s nejrůznějšími služebními potížemi.
Při služebních disposicích se železničním personálem dlužno vždy přihlížeti též i k jednotlivým zvláštnostem toho kterého případu a nemůže při nich jíti o šablonovité a paušální provádění nějaké povšechné zásady.
Dlužno se proto spokojiti s postupnou úpravou individuelní v mezích platných služebních předpisů, proti níž nemám námitek a jež se též, jak interpelace sama přiznává, blahovolně provádí.
Mohu pak ujistiti, že všechna personální
opatření dějí se jen s hledisek
ryze služebních a s převážným
ohledem též na zájmy zaměstnanců
samotných a že státní správa
železniční nesleduje při tom jiných,
zejména ne národně politických cílů.
Chebské okresní finanční ředitelství bylo oprávněno prodloužiti prodejní dobu v prodejnách tabáku o nedělích a svátcích a to podle posledního odstavce § 38 předpisu pro trafikanty.
Návštěva československých lázeňských míst dosahuje předválečné výše. Mimo to lázeňská místa jsou v neděli a o státcích hojně vyhledávána výletníky nejen z okolí, ale též z ciziny.
Společenský život rozvíjí se jak ve všedních dnech, tak i o nedělích a svátcích v hodinách odpoledních a večerních, kdežto dopoledne bývá věnováno léčbě.
Domácí obyvatelstvo (lékaři, pronajímatelé pokojů, obchodníci apod.) snaží se všemožně vyjíti vstříc lázeňským hostům a to nejen proto, aby jim pobyt v lázních zpříjemnilo, nýbrž také, aby co nejvíce vyzískalo.
Následujíc tohoto příkladu rozhodlo se řečené ředitelství prodloužiti prodejovou dobu v tabákových prodejnách i na odpolední hodiny v nedělních a o svátcích, aby lázeňští hosté mohli si zaopatřiti tabákové výrobky. Tím obstaravatelé prodejen nebyli poškozeni, naopak hmotně získali.
Pro příští sezonu zamýšlí okresní finanční ředitelství opatření podle získaných zkušeností pozměniti zavedením střídavého otevírání tabákových prodejen, čímž by bylo vyhověno nejen lázeňským hostům, nýbrž i obstaravatelům prodejen.
Připomínám, že obstaravatelé
prodejen tabáku nelze pokládati za živnostníky
a nevztahují se na ně ustanovení o nedělním
klidu.
Ministerstvo vnitra - jak jsem již v odpovědi na interpelaci tisku XIV/746 z roku 1926 podotkl - stará se usilovně o to, aby německý překlad Sbírky zákonů a nařízení vycházel včas. Aby bylo předem zabráněno všem poruchám, rozmnožil jsem překladatelské oddělení v poslední době o jednu další konceptní sílu.
Při částce 44. z roku 1927, jíž
se týká interpelace, zaviněno bylo opožděné
vydání německého překladu hlavně
snahou, aby náš německý text obchodní
smlouvy se Švýcarskem, uveřejněné
v této částce, shodoval se dle možnosti
s německým textem v zákoníku
švýcarském.
V obou případech, uvedených v interpelaci, bylo proti dotčeným příslušníkům četnictva zavedeno ihned po činu soudní vyšetřování.
Strážmistr Otakar Görlich byl rozsudkem brigádního soudu v Bratislavě ze dne 5. prosince 1927 uznán po skončeném řízení vinným a podmíněně odsouzen. K dalšímu opatření proti jmenovanému neshledal jsem důvodu, ježto v daném případě šlo o osobní nerozvážné jednání, které s výkonem četnické služby nesouviselo.
V případě zakročení a užití zbraně proti Rudolfu Ivanovi strážmistrem Rudolfem Pelcem nebylo soudní vyšetřování dosud skončeno a nemohu tudíž zaujmouti k tomuto případu stanoviska, aniž bych předbíhal výsledku soudního řízení. K vývodům interpelace podotýkám proto toliko, že podle výsledku předběžného šetření událo se zakročení strážmistra Rudolfa Pelce takto:
Strážmistr Pelc vyzval jménem zákona
Ivanu, aby se legitimoval. Když týž hrubě
odepřel tak učiniti, prohlásil jej strážmistr
Pelc jménem zákona za zatčena a nařídil
strážmistru Frantálovi, aby přiložil
Ivanovi svěrací řetízky. Pelc střeh
asi na krok po levé ruce Rudolfa Ivany. Strážmistr
Josef Frantál přistoupil k Ivanovi k jeho
pravé ruce a uchopiv ji, chtěl mu na ni přehoditi
řetízky. Ivana se vymkl, vyrazil řetízky
strážmistru Frantálovi z ruky a obrátiv
se ihned proti strážmistru Pelcovi, uchopil jej za
pušku pod bodlem s úmyslem jemu pušku vyrvati.
Strážmistr Pelc jsa si vědom nebezpečí
tohoto okamžiku, pušku vytrhl Rudolfu Ivanovi a výpadem
poranil bodlem Ivanu do levého stehna.
Přehlídku časopisu "Der Bund" vykonává státní zastupitelství v Liberci, úřad podřízený ministerstvu spravedlnosti. Převzal jsem zodpovědění interpelace, ježto svým obsahem nedotýká se pana ministra vnitra.
Státní zastupitelstvo v Liberci zabavilo čísla 12, 14, a 17 časopisu "Der Bund" z 20. června, 18. července a 5. září 1927 z toho důvodu, že v místech, jež jsou v interpelaci doslovně uvedena, shledalo skutkovou podstatu jednak přečinu podle § 300 tr. z. (č. 17), jednak přestupku § 1 zák. č. 309/1921 Sb. z. a n. a mělo za to, že veřejný zájem nutně vyžaduje, aby zabavením bylo zabráněno dalšímu rozšiřování obsahu závadných míst.
Soud ve všech případech zabavení potvrdil z týchž důvodů, pro něž státní zastupitelstvo zakročilo. Tím bylo neodvislým soudem uznáno, že státní zastupitelstvo řídilo se při svém postupu proti časopisu "Der Bund" zákonem. Proti rozhodnutí soudu nebyly podány opravné prostředky.
Za daného stavu věci nemohu přisvědčiti pánům interpelantům, že by obsah místa zabaveného v č. 12 byl pouhou kritikou, trestní meze nepřesahují a že by také místa zabavená v čísle 14 a 17 nezakládala trestného činu z moci úřední stihaného. Chci jen k vývodům interpelace připomenouti, že § 1 zákona o útisku zakazuje nejen užití násilí, resp. pohrůžky násilím, nýbrž i způsobení újmy na cti za tím účelem, aby bezprávně donucen byl někdo k opomenutí toho, k čemu jest oprávněn. Že pak pranýřování stávkokazů v zabavených místech čís. 14 a 17 jest újmou na cti a že hledíc k době uveřejnění, stalo se za účelem zákonem zakázaným, o tom nemůže býti pochybnosti.
Za daného stavu věci nemám zákonného
podkladu pro opatření, jež jsou na mně
žádána.
Provedeným šetřením nebylo zjištěno, že by správa v Libštatských textilních závodů v Košťálově postupovala proti dělnictvu v závodech zaměstnanému způsobem, který by zakládal skutkovou podstatu nějakého trestného činu, zejména dle zákona o útisku ze dne 12. srpna 1921, č. 309 Sb. z. a n. Také příslušné okresní politické správě nebyla přednesena dosud žádná stížnost, uvádějící nějaký konkrétní případ útisku nebo okolnosti, na základě kterých bylo by lze provésti bližší zjištění, potřebné k tomu, aby získán byl nezbytný podklad pro trestní oznámení.
Rovněž v interpelaci nejsou uvedena konkrétní fakta, příčící se platným předpisům trestního práva, která by mohla býti vzata za podklad šetření a případného zakročení povolaných úřadů.
Do práva správy závodů disponovati dle svého uznání vlastními silami pracovními, nelze vzhledem k platným předpisům úřadu zasahovati.
Poměrům ve jmenovaných průmyslových závodech je příslušnými úřady a orgány věnována náležitá pozornost a neopomenou tyto v žádném případě zakročiti, bude-li tu určité a důvodné podezření trestných činů, zakládajících zejména skutkovou podstatu dle zákona o útisku, zvláště pak budou-li na eventuelní konkrétní případy tohoto druhu upozorněny.
Vzhledem k uvedenému neshledávám důvodu
učiniti opatření v interpelaci žádané.
Interpelace svým obsahem nedotýká se pana ministra vnitra, ježto zabavení brožury "Rudá Revue", sv. XI, nařídilo státní zastupitelství v Praze, úřad podřízený ministerstvu spravedlnosti. Proto odpovídám sám na interpelaci:
Brožura "Rudá Revue", svazek XI., zabavena byla pro obsah čtyř míst v interpelaci uvedených, v němž shledalo státní zastupitelství v Praze skutkovou podstatu zločinu podle č. 15/3 zák. na ochranu republiky. Hledíc k povaze uvedeného trestného činu mělo státní zastupitelství v Praze právem za to, že veřejný zájem nutně vyžaduje, aby zabavením bylo zabráněno dalšímu rozšiřování závadného obsahu.
Připomenouti jest jen, že místo: "Kdo je pro mír …" není uvedeno v interpelaci úplně, dále, že dodatek k místu tomuto v interpelaci otištěný: "Proletář" (vyskočí na tribunu) "K policejnímu presidiu", zbaven nebyl.
Soud zabavení potvrdil a tím uznal, že zakročení státního zastupitelstva stalo se po zákonu. Proti rozhodnutí soudu nebylo užito opravných prostředků.
Za daného stavu věci nemohu přisvědčiti
názoru pánů interpelantů, že
by konfiskace byla zbytečnou a nemám také
zákonného podkladu pro jakékoliv opatření.
Podle provedeného šetření byl leták v interpelaci zmíněný vylepen na více místech v Mor. Ostravě v moci z 31. října na 1. listopadu 1927, kolportéry nebyl však rozšiřován po městě.
Státní zastupitelství v Mor. Ostravě, jemuž nebyl leták předložen k přehlídce, již 1. listopadu 1927 po dohodě s policejním ředitelstvím zařídilo zabavení závadného letáku podle § 14/3 zákona na ochranu republiky, jakož i bezodkladné stržení letáků na všech místech, kde byl vylepen.
Zabavení letáku bylo rozhodnutím krajského soudu v Mor. Ostravě z 5. listopadu 1927, č. Tl VIII 310/27-4 potvrzeno a nález soudu uveřejněn v č. 259 úředního listu z 11. listopadu 1927.
Současně s návrhem na potvrzení zabavení učinilo státní zastupitelství v Mor. Ostravě u krajského soudu tamže návrh, aby proti neznámým rozšiřovatelům obsahu letáku zahájeno bylo přípravné vyhledávání pro přečiny podle § 14, č. 3 a 4 zákona na ochranu republiky a přestupky §§ 17 a 23 tiskového zákona.
Během přípravného vyhledávání byly zjištěny některé osoby, na nichž lpí vážně podezření, že letáky v Mor. Ostravě vylepovaly. U všech provedlo policejní ředitelství v Mor. Ostravě k návrhu státního zastupitelství domovní prohlídku, aby zjištění byli vydavatel a tiskař letáku, kteří dosud zůstali neznámi. Za týmž účelem provedlo také policejní ředitelství domovní prohlídku ve všech tiskárnách v Mor. Ostravě a v okolí.
Trestní řízení není dosud skončeno.
Z uvedeného jest patrno, že policejní ředitelství a státní zastupitelství v Mor. Ostravě ihned, jakmile se o letáku dověděly, zakročily proti pachatelům použivše všech prostředků, které zákon jim poskytoval.
Není proto důvodu k dalšímu opatření.