Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Vládní návrh zákona o ochraně nájemníků neuspokojil ani majitelů domů ani nájemníků, zjev to, se kterým se také setkávaly až dosud všecky dosavadní osnovy zákonů a ochraně nájemníků. Je přirozené, že vládní návrh nemohl uspokojiti ani členů sociálně-politického výboru, zastupujících zájmy různých kruhů občanstva. Také strany vládní většiny měly námitky proti mnohým ustanovením vládního návrhu a samy usilovaly o vhodnější jejich úpravu. Opravné návrhy stran vládní většiny směřovaly zejména k rozšíření smluvní volnosti, k lepší úpravě ustanovení o přípustném zvyšování nájemného a k rozšíření výpovědního práva vlastníka domu ve prospěch jeho a ve prospěch jeho nejbližších příbuzných.

Sociálně-politický výbor přiklonil se ve své většině k opravným návrhům politických stran vládní většiny v pevné důvěře, že vláda předloží včas návrh zákona, který bude upravovati ochranu nájemníků a podporu stavebního ruchu současně na delší dobu.

Změny, provedené na ustanoveních vládního návrhu, berou patřičný zřetel ke skutečným hospodářským poměrům většiny nájemníků a k poměrům, jak se vyvinuly působením dosavadních zákonů o stavebním ruchu na bytovém trhu. Mnohé z těchto změn nejsou novotami v tom smyslu, že by je byl nadhodil teprve nový vládní návrh. To platí zejména o ustanovení vládního návrhu, aby z o hrany nájemníků byly vyloučeny byty a místnosti pronajímané po vyhlášení zákona novému nájemníkovi. O uzákonění tohoto ustanovení přičiňovala se sama vláda již u příležitosti projednávání osnov zákonů o ochraně nájemníků ve dřívějších letech. Totéž lze říci i o ustanovení, aby ochrana nájemníků byla zrušena pro nejmenší obce s minimálním počtem obyvatelstva bydlícího v cizích domech.

V jednotlivostech dlužno upozorniti na následující novoty osnovy zákona proti vládnímu návrhu zákona o ochraně nájemníků:

Ustanovení § 1, odst. 2., vládního návrhu bylo v č. 13 náhradou slova "přiměřený" slovem "dostatečný" a v č. 16 vynecháním slov "a nahraditi mu útraty stěhovací" proti vládnímu návrhu rozšířeno ve prospěch vlastníka domu a naproti tomu v č. 17 vyloučením jeho účinnosti na jiné místnosti než byty obmezeno v neprospěch vlastníka domu.

Nové znění § 9, odst. 5., neobsahuje v souvislosti s doplňkem úvodních vět odst. 1. a 2. téhož paragrafu věcné změny proti vládnímu návrhu, nýbrž vyjadřuje přesněji myšlenku dosavadního ustanovení vládního návrhu.

Změna ustanovení § 10 vládního návrhu je jen důsledkem změny v § 12,. odst. 2. Změna v § 12, odst. 2., oproti vládnímu návrhu zákona spočívá v tom, že do zákona bylo pojato příslušné ustanovení dosavadního zákona. Věcně spočívá změna proti vládnímu návrhu v tom, že vedle zvýšení nájemného o dvakrát 20% základního nájemného ponese nájemník jako dosud i nadále větší výlohy spojené se správou domu a se zdražením hypotekárního úvěru podle § 12, odst. 2., č. 1 až 3, dosavadního zákona. Ustanovení § 14 bylo doplněno č. 3, obsahujícím ustanovení o přípustnosti volné úmluvy nájemného u smluv učiněných aspoň na 4 léta, které nečiní rozdílu co do velikosti bytu a vztahuje se i na jiné místnosti než byty a živnostenské provozovny. Nové jest ustanovení § 27 o fakultativním sprostředkování pronájmu bytů obcemi. Ustanovení dosavadních §§ 26 a 27 byla sjednocena v § 26.

Ustanovení § 31 obsahuje proti vládnímu návrhu nový odst. 2., podle něhož se může obec s méně než 2.000 obyvateli, která v den vyhlášení zákona nebyla místem zcela dani činžovní podrobeným, usnésti se schválením zemského úřadu na zrušení ochrany nájemníků. V odst. 1. obsahuje ustanovení č. 6 pouze přesnější stylisaci ustanovení č. 5 vládního návrhu.

§ 34 vládního návrhu mění se v ten rozum, že se přímo v zákoně pověřují vedením nájemní agendy v Praze okresní soud civilní pro vnitřní Prahu a v Brně okresní soud Brno-město.

Za § 34 se vsouvá nové ustanovení, které má zaručiti, že věci ochrany nájemníků nebudou přerušeny po trvání soudních prázdnin, nově upravených zákonem č. 23/1928 Sb. z. a n.

Sociálně-politický výbor usnesl se ve své schůzi dne 6. března 1928 doporučiti poslanecké sněmovně ke schválení osnovu zákona a resoluci v připojeném znění.

Zprávou touto vyřizují se současně petice čís. 233, 323, 324, 728, 861, 883, 887, 905, 906, 911, 912, 918, 919, 921, 925, 926, 927 a 929.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Pronajimatelé bytů mohou vypověděti smlouvu nájemní nebo podnájemní jen, svolí-li k tomu okresní soud, v jehož obvodu jest byt. Svolení k výpovědi budiž dáno pouze z důležitých důvodů.

(2) Za důležitý důvod buď pokládáno zvláště:

1. nezaplatil-li nájemník smluveného nebo v přípustné míře zvýšeného (§§ 8 až 13, 15, 16, 21 a 22) nájemného, pokud jeho výše není sporná, byv po uplynutí obvyklé nebo zaplacení nájemného ujednané lhůty upomenut, do konce lhůty, kterou mu pronajimatel alespoň na 24 hodiny od upomínky povolil;

2. byl-li nájemník odsouzen pro trestný čin, který se stíhá z úřední moci, spáchaný na pronajimateli nebo na jeho choti v domě bydlící, nebo pro trestný čin proti bezpečnosti cti spáchaný na těchto osobách zlým nakládáním nebo pro trestný čin proti cizímu majetku spáchaný na obyvatelích domu;

3. byl-li nájemník vypovězen z území republiky Československé nebo nájemník, jenž v bytě sám přebývá, vyhoštěn z obce;

4. má-li nájemník jiný a dostatečný byt v obci a nepotřebuje-li bytu pro výkon nebo při výkonu svého povolání, anebo nebydlí-li v bytě trvale, protože má přiměřený byt jinde;

5. užívá-li nájemník bytu k jiným účelům, než k bydlení bez povolení nutného podle zákona;

6. porušují-li nájemník, členové jeho domácnosti neb osoby, které nájemník přijal do bytu nebo do svých služeb, opětovně hrubě pořádek v domě nebo způsobují-li svým chování v domě oprávněné pohoršení, a nezjednal-li nájemník, byv k tomu vyzván, možné nápravy; tohoto ustanovení lze užíti obdobně na výpověď podnájemníka, který porušuje pořádek nebo způsobuje pohoršení v bytě;

7. dal-li nájemník proti smluvnímu zákazu nebo bez svolení vlastníka domu do podnájmu celý byt nebo sice jen část bytu, ale sám bydlí trvale jinde;

8. dal-li nájemník najaté místnosti zcela nebo z části, se zařízením nebo bez něho, do podnájmu za úplatu, která jest vzhledem k nájemnému, které sám platí, nepřiměřeně vysoká;

9. prokáže-li pronajimatel pravoplatné úřední povolení k užitečnější stavbě a opatří-li nájemníkovi náhradní byt, který soud uzná za dostatečný. Náhrady za jiné místnosti nežli byty pronajimatel opatřovati nemusí. Nepočne-li pronajimatel se stavbou do tří měsíců po odevzdání bytu a nepokračuje-li v ní nepřetržitě, jest povinen nájemníkovi pronajmouti znovu byt, zaplatiti útraty stěhovací a nahraditi jinou škodu;

10. potřebuje-li pronajimatel bytu nutně sám pro sebe a utrpěl-li by značnější újmu, zůstala-li by nájemní smlouva v platnosti, nežli nájemník, byla-li by zrušena. Při tom se však nehledí k újmě, kterou si pronajimatel sám způsobil svým jednáním neb opominutím;

11. potřebuje-li majetník podniku továrního, živnostenského nebo zemědělského k účelům provozním pro svého zaměstnance nutně bytu, zřízeného při podniku pro ubytování zaměstnanců podniku;

12. potřebuje-li pronajimatel bytu nutně sám pro sebe a opatří-li; nájemníkovi náhradní byt, který soud uzná za dostatečný;

13. potřebuje-li pronajimatel bytu nutně pro své ženaté nebo vdané děti a opatří-li nájemníkovi náhradní byt, který soud uzná za dostatečný, ač nenabyl-li domu koupí nebo směnou po 31. prosinci 1925;

14. potřebuje-li vlastník domu nutně sám pro sebe bytu, z něhož se po 1. srpnu 1914 vystěhoval, ač nenabyl-li domu koupí nebo směnou po 31. prosinci 1925;

15. chce-li se vlastník domku nastěhovati na trvalo do bytu ve svém domku, který má pouze jeden nebo dva byty, a jehož vlastnictví nabyl před 30. dubnem 1926;

16: opatří-li pronajimatel nájemníkovi nad měrného bytu o 4 nebo více obytných místnostech byt náhradní, který soud uzná za přiměřený; tohoto ustanovení lze užíti jen na byty a jen tenkráte, chce-li vlastník domu nastěhovati se do bytu sám nebo ubytovati v něm své ženaté nebo vdané děti. Byt jest nadměrný, je-li počet dospělých osob byt obývajících, nečítaje osoby služebné, menší než počet obytných místností zmenšený o jednu. Nedospělé osoby čítají se vždy dvě a pří lichém počtu také zbývající jedna za dospělou osobu. Za obytné místnosti nepokládají se kuchyně, špíže, koupelny, verandy, pokoje pro služebné a ostatní vedlejší příslušenství a místnosti, kterých majitel bytu potřebuje k vykonávání svého povolání;

17. má-li nájemník v obci, v níž bydlí nebo vykonává své povolání, dům, ve kterém jest přiměřeně veliký byt nepodléhající ustanovením tohoto zákona; ustanovení tohoto lze užíti pouze na místnosti užívané k účelům bytovým;

18, byl-li nájemník právoplatným rozsudkem nebo výrokem živnostenského úřadu zbaven živnostenského oprávnění nebo byl-li odsouzen soudem pro lichvu nebo pro trestné činy, uvedené v §§ 205 a) a 486 tr. zák. ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z., ve znění čl. X cís. nař. ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z., jímž se zavádí řád konkursní, vyrovnávací a odpůrčí, v §§ 414, 416 a 387 zák. čl. V/1878 (uh. trestního zák.) a v § 4 zák. čl. V/1916 o nuceném vyrovnání mimo konkurs a o změně některých ustanovení konkursního řádu. Z těchto důvodů lze dáti výpověď jen z místností užívaných k provozování živnosti, které nejsou částí bytu; vztahovala-li se nájemní smlouva také na jiné místnosti, určí k návrhu nájemné na tyto místnosti připadající soud vykonaje potřebné šetření;

19. prokáže-li cizí stát, který jest vlastníkem domu, že potřebuje místností pro účely své diplomatické misse nebo svého konsulárního úřadu nebo že jich nutně potřebuje pro ubytování zaměstnanců této misse neb úřadu, ač nabyl-li vlastnictví domu před účinností tohoto zákona a požívá-li Československá republika týchž výhod ve státě, o který jde. Prohlášení o tom, zda vzájemnost je zachovávána, dává soudu v případech pochybných ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem zahraničních věcí; toto prohlášeni jest pro soud závazné.

(3) Byla-li připuštěna výpověď z důvodů uvedených v odst. 2. pod č. 10. až 16., jest povinen pronajimatel vypovězenému nájemníkovi znovu pronajmouti byt nebo jinou místnost a nahraditi mu zaviněnou škodu, nebude-li jich do 4 neděl po uprázdnění použito k účelu, pro který výpověď byla povolena. Do této lhůty se nepočítá doba potřebná k úpravě místností, bylo-li s úpravou začato nejdéle do 14 dní po uprázdnění místností a je-li v ní řádně pokračováno.

(1) Smlouvy nájemní a podnájemní, učiněné na určitou dobu před 3. květnem 1920, zanikají projitím času, jestliže před uplynutím nájemní doby, a to ve výpovědní lhůtě zvláštními předpisy stanovené nebo v místě obvyklé, buď nájemník prohlásí, že v nájmu nechce pokračovati, anebo pronajimatel dá se svolením soudu podle § 1 výpověď. Výpovědi této není potřebí při skladištích, jde-li o stavbu podle § 1, odst. 2., č. 9. Jinak obnovuje se smlouva nájemní a podnájemní na neurčitou dobu s výpovědní lhůtou zvláštními předpisy stanovenou nebo v místě obvyklou.

(2) Ustanovení předchozího odstavce nelze užíti na smlouvy, nájemní a podnájemní učiněné na určitou dobu o místnostech, na které se nevztahovala nařízení o ochraně nájemníků, uvedená v § 33 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 Sb. z. a n., prokáže-li pronajimatel, že je znovu jinak pronajal již před vyhlášením tohoto zákona.

(3) Smlouvy nájemní a podnájemní učiněné na určitou dobu po 3. květnu 1920 pokládají se po dobu platnosti tohoto zákona za učiněné na neurčitou dobu s výpovědní lhůtou zvláštními předpisy stanovenou nebo v místě obvyklou. Na výpověď pronajimatelovu jest užíti ustanovení § 1 s tím obmezením, že před uplynutím smluvené doby nájemní může pronajimatel vypověděti smlouvu takovou jen z důvodů uvedených v § 1, odst. 2., č. 1. až 5., 7., 8. a 9., a v § 3, odst. 2.

(4) Ustanovení předchozího odstavce nevztahují se na smlouvy nájemní a podnájemní učiněné na určitou dobu kratší 3 měsíců, leč by nájemník užíval bytu se svolením pronajimatelovým déle 3 měsíců.

(1) Po dobu účinnosti tohoto zákona může pronajimatel žádati zrušení nájemní smlouvy bez výpovědi jen, zneužívá-li nájemník bytu ke značné škodě pronajimatelově, nebo musí-li se pronajaté stavení z nařízení stavebního úřadu znovu stavěti nebo zbořiti.

(2) Z těchto důvodů může býti také dáno svolení k výpovědi podle § 1.

(1) Chce-li pronajimatel dáti výpověď, učiní to písemně nebo protokolárním návrhem u okresního soudu, v jehož obvodu jest byt. V návrhu buď uveden mimo byt a dobu, na kterou se dává výpověď, důvod zamýšlené výpovědi a nabídnuto jeho osvědčení. Jde-li o důvod výpovědi podle § 1, odst. 2., č. 11., musí býti potřeba podniku prokázána pravoplatným potvrzením politického úřadu (administrativní vrchnosti) prvé stolice. V žádosti o potvrzení jest udati nájemníka, kterému má býti dána výpověď, a zaměstnance, pro něhož majetník podniku bytu potřebuje. Nájemník budiž jako strana o zahájeném šetření vyrozuměn. Proti potvrzení může si stěžovati majetník podniku i nájemník k politickému úřadu druhé stolice, který rozhoduje s konečnou platností. K jiným důvodům nemůže býti v řízení přihlíženo.

(2) Soud vyslechna při nařízeném roku strany provede v nesporném řízení potřebná šetření a vysloví usnesením, zdali připouští výpověď; současně rozhodne o útratách. V usnesení, jímž soud připouští výpověď, udá zároveň určitě čas, kdy nájem nebo podnájem se skončí, a nařídí nájemníkovi s pohrůžkou exekuce, aby odevzdal byt v určeném čase. Uplynula-li již v době, kdy soud povoluje výpověď, smluvená nebo zvláštními předpisy stanovená nebo v místě obvyklá lhůta výpovědní, určí soud čas, kdy nájem nebo podnájem se skončí, při nájmu na neurčitou dobu tak, jako by výpověď byla dána v nejbližší výpovědní lhůtě, ač nebyla-li navrhována výpověď pro lhůtu ještě pozdější, a při nájmu na určitou dobu tak, aby nájemník měl k vyklizení přiměřenou lhůtu.

(3) Svolení k výpovědi z důvodu § 1, odst. 2., čís. 1., může soud odepříti, zaplatí-li nájemník nejpozději před skončením jednání dlužné nájemné.

(4) Řízení provede soudce, jenž jest jinak povolán rozhodovati v nájemních sporech.

(5) Do usnesení lze podati stížnost do 8 dnů od jeho doručení ke sborovému soudu I. stolice; stížnost jest podati u okresního soudu. Jiný opravný prostředek jest vyloučen. Usnesení, nabylo-li právní moci, nahrazuje platnou výpověď.

(1) Byla-li výpověď připuštěna z důvodů § 1, odst. 2., čís. 1. až 8., nebo z důvodu čís. 9., pokud jde o pronájem jiných místností než bytů, nebo z důvodu § 3, pokud jde o zneužívání bytu, nebo nebyla-li připuštěna proto, že nájemník před skončením jednání zaplatil nájemné, jest nájemník povinen nahraditi útraty výpovědi a soudního řízení včetně útrat právního zastoupení pronajimateli, jinak jest pronajimatel povinen nahraditi tyto útraty nájemníkovi.

(2) O útratách řízení opravného platí zásady sporného řízení.

(1) Po smrti nájemníkově vstupují v nájemní smlouvu příslušníci jeho rodiny, jsou-li jeho dědici a bydlili-li v jeho bytě v době jeho smrti, nemajíce vlastního bytu.

(2) Opustí-li nájemník společnou domácnost, kterou sdílel se svou rodinou, a společný byt, přecházejí práva a povinnosti nájemníka na příslušníky jeho rodiny, neprohlásí-li do týdne, že nechtějí pokračovati v poměru nájemním.

(1) Předchozí ustanovení vztahují se také na pachtovní smlouvy o provozování živností v najatých místnostech.

(2) Účinnost ustanoveni §§ 1 až 6 a ustanovení odst. 1. tohoto paragrafu nemůže býti vyloučena neb obmezena smlouvou stran.

(1) Zvýšení nájemného z bytů, jednotlivých částí bytu a jiných místností jest obecně přípustno jen v mezích § 9.

(2) Pro obecně přípustné zvýšení nájemného jest rozhodno základní nájemné, t. j. nájemné i s vedlejšími poplatky, které bylo smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu.

(3) Bylo-li nájemné pro berní rok 1915 (berní období 1915/1916) nebo pozdější berní rok prvního pronájmu uvedeno částkou nižší, než pronajimatel uplatňuje, může se toto vyšší nájemné jen tehdy vzíti za základ přípustného zvýšení, prokáže-li pronajimatel, že u příslušné berní správy svá původní přiznání opravil.

(4) Jde-li o byty, jež 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu přenechány byly k užívání za, nepřiměřenou úplatu, jež při vyměřování daně činžovní nebyla uznána, nutno při stanovení základny zvýšení vycházeti od činžovní hodnoty, jež byla pro berní rok 1915 (berní období 1915/1916) nebo pozdější berní rok k vyměření daně činžovní stanovena.

(5) K obecně přípustnému zvýšení nájemného podle ustanovení § 9 není potřebí zvláštních důvodů.

(1) Měl-li nájemník dne 1. května 1924 místnosti již najaty, jest bez újmy ustanovení odst. 5. obecně přípustno zvýšení nájemného:

a) u menších bytů a jednotlivých částí bytu, než které jsou uvedeny pod lit. b), na částku nepřevyšující základní nájemné o 70%,

b) u bytů a jednotlivých částí bytu, obsahujících 2 obytné místnosti a kuchyni, nečítajíc pokoje pro služebné a ostatní příslušenství, na částku nepřevyšující základní nájemné o 90%,

c) v bytů větších, než které jsou uveden; pod lit. b), a u jiných místností, mimo místnosti uvedené pod lit. d), na částku nepřevyšující základní nájemné o 110%,

d) u místností užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu,

na částku nepřevyšující základní nájemné o 80%, jde-li o malé provozovny,

na částku nepřevyšující základní nájemné o 90%, jde-li o střední provozovny,

na částku nepřevyšující základní nájemné o 150%, jde-li o velké provozovny;

a) u bytů a jednotlivých částí bytu uvedených pod čís. 1., lit. a), na částku nepřevyšující základní nájemné a 90%,

b) u bytů a jednotlivých částí bytu uvedených pod čís. 1., lit, b), na částku nepřevyšující základní nájemné o 110%,

c) u bytů a místností uvedených pod čís. 1., lit. c), na částku nepřevyšující základní nájemné o 130%,

d) u místností užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu,

na částku nepřevyšující základní nájemné o 100%, jde-li o malé provozovny,

na částku nepřevyšující základní nájemné o 110%, jde-li o střední provozovny,

na částku nepřevyšující základní nájemné o 180%, jde-li o velké provozovny.

U místností pronajatých po 1. květnu 1921 novému nájemníku jest bez újmy ustanovení odst. 5. obecně přípustno zvýšení nájemného:

a) u menších bytů a jednotlivých částí bytu, než které jsou uvedeny v odst. 1., čís. 1., lit. b), a částku nepřevyšující základní nájemné o 100%,

b) u bytů a jednotlivých částí bytu uvedených v odst. 1., čís. 1., lit. b) a c), na částku nepřevyšující základní nájemné o 120% a u jiných místností uvedených v odst. 1., čís. 1., lit. c), na částku nepřevyšující základní nájemné o 130%,

c) u místností užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu,

na částku nepřevyšující základní nájemné o 90%, jde-li o malé provozovny,

na částku nepřevyšující základní nájemné o 100%, jde-li o střední provozovny,

na částku nepřevyšující základní nájemné o 180%, jde-li o velké provozovny;

a) u menších bytů a jednotlivých částí bytu; než které jsou uvedeny v odst. 1., čís. 1., lit. b), na částku nepřevyšující základní nájemné o 120%,

b) u bytů a jednotlivých částí bytu uvedených v odst. 1., čís. 1., lit. b) a c), na částku nepřevyšující základní nájemné o 140% a u jiných místností uvedených v odst. 1., čís. 1., lit. c), na částku nepřevyšující základní nájemné o 150%,

c) u místností užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu,

na částku nepřevyšující základní nájemné o 110%, jde-li o malé provozovny,

na částku nepřevyšující základní nájemné o 120%, jde-li o střední provozovny,

na částku nepřevyšující základní nájemné o 180%, jde-li o velké provozovny

(3) Mimo zvýšení uvedené v odst. 1. jest obecně přípustno další zvýšení nájemného o 20% základního nájemného u nadměrných (§ 1, odst. 2., č. 16.) bytů o 5 nebo více obytných místnostech.

(4) Nájemníku, kterému byla podle posledního předpisu předepsána podle zákona o přímých daních buď

a) daň důchodová z důchodu dani podrobeného přes 60.000 Kč nebo

b) zvláštní daň výdělková z ryzího výtěžku dani podrobeného přes 250.000 Kč,

může býti zvýšeno nájemné

od 1. července 1928 na částku nepřevyšující základní nájemné o 170%,

od 1. ledna 1929 na částku nepřevyšující základní nájemné o 190%. Rozhodným jest poslední předpis, který nabyl právní moci; leč by dani podrobený důchod (ryzí výtěžek) podle pozdějšího předpisu, který nenabyl ještě právní moci, byl nižší. Z důvodu uvedeného pod lit. a) lze nájemné zvýšiti jen z bytů a jednotlivých částí bytu a z důvodu uvedeného pod lit. b) jen z místností, užívaných k výdělečné činnosti v ústředí, které nejsou částí bytu. U cizozemských společností pokládá se za ústředí jejich sídlo v tuzemsku podle platných ustanovení daňových. Vyměřovací úřady jsou povinny k dotazu soudu sděliti, zda dani podrobený důchod (ryzí výtěžek) nájemníkův podle rozhodného posledního předpisu převyšuje částku uvedenou pod lit. a) a b) či nic.

(5) Zvýšení nájemného z důvodu úhrady nákladu, učiněného na občasné nebo mimo řádné nutné opravy a obnovy domu podle ustanovení § 8, odst. 1., č. 4., zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 275 Sb. z. a n., nebo § 12, odst. 2., lit. d), zákona ze dne 27. dubna 1922, č. 130 Sb. z. a n., nebo § 12, odst. 2., č. 4., zákonů ze dne 26. dubna 1923, č. 85 Sb. z. a n., ze dne 25. dubna 1924, č. 85 Sb. z. a n., a ze dne 26. března 1925, č. 48 Sb. z. a n., zůstává ustanoveními předcházejících odstavců nedotčené, pokud jest vyšší než částka, o kterou může býti podle nich zvýšeno nájemné přes míru stanovenou v §§ 9 a 10 zákona č. 85/1924 Sb. z. a n.

(1) Do vyměřovacího základu daně činžovní nezapočítává se zvýšení nájemného podle § 9 zákona č. 48/1925 Sb. z. a n. přes míru stanovenou v §§ 9 a 1.0 zákona č. 85/1924 Sb. z. a n. a zvýšení nájemného podle § 12, odst. 2., tohoto zákona.

(2) Do vyměřovacího základu dávek vybíraných na podkladě nájemného (nájemní hodnoty) za roky 1928 a 1929 nezapočítává se kromě zvýšení uvedených v odst. 1. zvýšení nájemného padle § 9 tohoto zákona přes míru stanovenou zákonem č. 48/1925 Sb. z. a n.

(1) O tom, je-li provozovna podle § 9 malá, střední nebo velká, rozhodne, nedohodnou-li se strany, soud, přihlížeje k její velikosti, ke způsobu jejího užívání a k rozsahu podniku, vyžádaje si dobré mínění obchodní a živnostenské komory v jejímž obvodu je sídlo soudu.

(2) Platí-li se jednotné nájemné z bytu a místností užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu, a nedohodnou-li se strany, jaká část nájemného připadá na byt a jaká na místnosti ostatní, rozhodne o tom soud padle okolností případu, vyžádaje si, uzná-li toho potřebu, dobré mínění obchodní a živnostenské komory, v jejímž obvodu je sídlo soudu.

(1) Nad míru uvedenou v § 9 smí býti zvýšeno nájemné jen z důvodů uvedených v odstavcích 2. až 5., a to, nedojde-li k dohodě, jen uzná-li okresní soud, v jehož obvodu jest byt, zvýšení přípustným.

(2) Zvýšení nájemného jest přípustno a tolik, oč vzrostly výlohy pronajimatelovy

1. zvýšením veřejných dávek z domu nebo z nájemného zapravovaných nebo zavedením nových veřejných dávek, vyjímaje dávku z majetku a z přírůstku na majetku,

2. zvýšením pravidelných ročních výloh za

a) dostatečné osvětlování schodiště a chodeb domu,

b) vodoměr, plynoměr a elektroměr,

c) čištění domovní stoky,

d) čištění žumpy,

e) vymetání komínů a za

f) odvážení popele a smetí z domu,

3. zvýšením úrokové míry a vedlejších poplatků nebo jinými platy z knihovních pohledávek, které vázly na domě 1. srpna 1914, pokud jest zvýšení odůvodněna všeobecným stoupnutím hypotekární úrokové míry,

pokud zvýšení pod čís. 1. až 3. uvedené ustalo po 1. srpnu 1914 nebo po pozdějším prvém pronájmu. Jsou-li pro výlohy uvedené pod čís. 2. a 3. veřejně vyhlášeny sazby, jest zvýšení nájemného přípustné jen o částku vypočítanou podle těchto sazeb, leč že byly výlohy nižší.

(3) K úhradě nákladu spojeného se zdražením ústředního topení a užívání zdviže lze nájemné přiměřeně zvýšiti, ale za užívání zdviže jen osobám, které jí používají nebo na jej používání činí nárok.

(4) K úhradě nákladů, jež byly učiněny k žádosti nájemníkově v jeho bytě, jest přípustno přiměřené zvýšení nájemného na dobu, která stačí, aby se náklady v přiměřené lhůtě umořily, ledaže byly nutny, aby byt byl udržen v uživatelném stavu.

(5) Zvýšení nájemného nesmí pra jednotlivý byt činiti více, než na něj připadá z úhrnné částky zvýšení podle poměru nájemného z jednotlivého bytu k součtu nájemného ze všech bytů placeného v době rozvrhu a nájemních hodnot nepronajatých součástí domu, položených za základ poslednímu daňovému předpisu.

(6) Zvýšení nájemného není přípustno z důvodu,- že se mimo výlohy uvedené v odst. 2., č. 2., zvýšily také ostatní pravidelné roční výlohy, spojené s udržováním a správou domu, nebo že byly provedeny občasné nebo mimořádně nutné opravy a obnovy domu, ani že pominulo dočasné osvobození od daně nebo dočasná úleva daňová, ani že se zvýšila daň činžovní v důsledku obecně přípustného zvýšení nájemného podle § 9.

(7) Obce, v nichž je sídlo okresního soudu a berní správy (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finančního ředitelství), jsou povinny a ostatní obce oprávněny, podle návrhu berní správy (finančního: ředitelství) vyhlásiti do jaké míry a od které doby jest přípustno zvýšení nájemného v obci z důvodů uvedených v odst. 2., č. 1. a 2.

Za užívání zařízení bytu daného v nájem a jiná smluvená plnění smí býti smluvena, pouze přiměřená úplata; tato úplata smí se přiměřeně zvětšiti, pokud je to v daném případě zvlášť odůvodněno.

Ustanovení §§ 8 až 12 nevztahují se:

1. na nájemní smlouvy učiněné v době od 1. května 1922 do 31. března 1925 na dobu delší 3 let, která dosud neprošla, o bytech, skládajících se mimo kuchyně a pokoje pro služebné ze 4 nebo více obytných místností, neb o místnostech užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu,

2. na nájemní smlouvy učiněné v době od 1. dubna 1925 do 31. března 1928 aspoň na dobu 5 let o bytech, skládajících se mimo kuchyně a pokoje pro služebné ze 3 nebo více obytných místností, neb o místnostech užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu,

3. na nájemní smlouvy učiněné po 1. březnu 1928 aspoň na 4 léta.

(1) Zvýšení nájemného jest účinné od nejbližšího nájemního období, ač není-li zvýšení nájemného z důvodů uvedených v § 12, odst. 2., přípustno již od dřívějšího dne.

(2) Zvýšení nájemného za dobu od 1. dubna 1928 do 30. června 1928 jest přípustné za podmínek zákona č. 48/1925 Sb. z. a n.

(1) Podnájemné s vedlejšími poplatky nesmí býti větší než nájemné s vedlejšími poplatky, které platí nájemník, a byla-li dána jen část bytu do podnájmu, než poměrná část nájemného s vedlejšími poplatky, vypadající na část danou do podnájmu.

(2) Ke zvýšení podnájemného nad procento, o které bylo přípustně zvýšeno nájemné nájemníkovi, jest potřebí svolení soudu.

(3) Ustanovení § 13 jest užíti také na podnájem.

(4) Nájemník jest k žádosti vlastníka domu povinen učiniti mu o každém podnájmu oznámení a zároveň udati jméno a povolání podnájemníkovo, výši podnájemného a výši úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění.

(1) Pronajimatel, pronajímaje byt, jest povinen udati na požádání nájemníkovi, jaké nájemné bylo z bytu smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvém pronájmu.

(2) žádá-li nájemník vyšší podnájemné, než jak je připouští § 16, odst. 1. až 3., musí prokázati svolení soudu, že požadované zvýšení jest přípustné.

Pronájem nebo postoupení bytu s podmínkou, že nájemník koupí zařízení bytu, jest zapovězen. Co bylo z tohoto důvodu plněno, může býti požadováno zpět se zákonnými úroky.

Nájemné nebo podnájemné i s vedlejšími poplatky a jiné úplaty smějí býti smluveny a placeny jen v penězích měny ustanovené zákonem ze dne 10. dubna 1919, čís. 187 Sb. z. a n. Smlouvy tomu odporující jsou zapovězeny.

(1) Zapovězena jsou veškerá právní jednání, kterými dosavadní nájemník nebo jiný uživatel bytu dává sobě nebo někomu jinému něco poskytovati nebo slibovati za postoupení bytu nebo v souvislosti s tím, nebo kterými pronajimatel dává poskytovati nebo slibovati mimo nájemné sobě nebo někomu jinému něco za to, že pronajímá byt, nebo kterými si někdo dává poskytovati nebo slibovati nepřiměřenou odměnu za zprostředkování nájmu.

(2) Co bylo plněno proti ustanovení odst. 1., může býti požadováno zpět se zákonnými úroky. Tohoto nároku na vrácení nelze se předem zříci. Nárok na vrácení promlčuje se do 6 měsíců od zrušení nájemní smlouvy.

(1) O tom, je-li přípustno zvýšení nájemného podle § 12 neb úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § 13 nebo podnájemného podle § 16, rozhoduje okresní soud, v jehož obvodu jest byt, k písemnému nebo protokolárnímu návrhu pronajimatelovu nebo nájemníkovu.

(2) O zvýšení nájemného podle § 9 rozhoduje soud v odst. 1. uvedený k návrhu pronajimatelovu nebo nájemníkovu jen, neshodnou-li se strany o základním nájemném podle § 8 neb o jiných podmínkách zvýšení nájemného.

(3) Pronajimatel musí předložiti průkaz o nájemném, které bylo smluveno 1. srpna 191 nebo při pozdějším prvním pronájmu, a navrhuje-li zvýšení, uvésti ve svém návrhu dosavadní nájemné nebo jinou úplatu a odůvodniti podrobným výpočtem požadované zvýšení.

(1) Soud přezkouší na návrh nájemníkův nebo pronajimatelův úmluvy o zvýšení nájemného nad míru uvedenou v § 9, o úplatě za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění padle § 13 a o podnájemném podle § 16. O tom, je-li podnájemné neb úplata placená podnájemníkem za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle §§ 16 a 13 přiměřená, rozhoduje soud i k návrhu vlastníka domu.

(2) Soud je pak oprávněn, vyslechna strany, padle výsledku šetření nájemné nebo podnájemné neb úplatu za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění upraviti s účinkem od nejbližšího nájemního období přiměřeně v mezích tohoto zákona. Přeplatku za dobu minulou nelze zpět žádati.

(3) K žádosti nájemníka, jemuž bylo nájemné zvýšeno podle § 9, odst. 4., může soud upraviti nájemné na míru přípustnou podle § 9, odst. 1. až 3., prokáže-li nájemník, že podle pozdějšího předpisu nemá dani podrobeného důchodu (ryzího výtěžku), uvedeného v § 9, odst. 4.

(1) Byl-li soud požádán, aby rozhodl podle §§ 21 nebo 22, obešle strany podotkna, že věc projedná a o ní rozhodne, i když se strany osobně nedostaví. Jednání buď provedeno pokud možno do 14 dnů po učiněném návrhu.

(2) Obeslané osoby jsou povinny přijíti nebo k jednání vyslati zmocněnce s věcí náležitě obeznalého, jakož i dáti podle pravdy vysvětlení o určitých otázkách soudem označených.

(3) Soud provede v nesporném řízení šetření pro rozhodnutí potřebná, vyslechna, je-li toho třeba, znalce a přihlížeje k okolnostem, které v daném případě jsou podle ustanovení zákona rozhodny pro přípustné zvýšení.

(4) O útratách platí zásady řízení sporného s výjimkou útrat právního zastoupení v prvé stolici, jež hradí každá strana ze svého.

Do rozhodnutí soudu podle §§ 21 a 22 lze podati stížnost do 14 dnů od jeho doručení ke sborovému soudu I. stolice; stížnost jest podati u okresního soudu. Další opravný prostředek je vyloučen.

Závisí-li rozhodnutí právního sporu o zaplaceni nájemného nebo rozhodnutí o přípustnosti výpovědi zcela nebo částečně na tom, je-li přípustné zvýšení nájemného podle §§ 9 a 12 nebo úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § 13 nebo podnájemného podle § 16, nebo jsou-li přiměřené úplata za užívání zařízení bytu a jiná smluvená lnění podle § 13 nebo podnájemné podle § 16 čili nic, přeruší soud řízení, nebylo-li již o věci rozhodnuto, a vyžádá si toto rozhodnutí.

(1) Oznamuje-li kdo veřejně byt, který chce pronajmouti, musí jej v oznámení přesně označiti. Oznámení nesmí obsahovati vyzvání, aby byly podávány nabídky s označením ceny.

(2) Kdo hledá byt veřejným oznámením, nesmí v něm slibovati odměnu tomu, kdo jej nabídne neb opatří.

Vládním nařízením budou stanoveny podmínky, za kterých jsou obce povinny vésti seznam uprázdněných bytů a jiných místností a sprostředkovati jich pronájem. Vyhláškou obce určí se ohlašovací povinnost pronajimatelova. Pronajimatele, který poruší tubo povinnost, potrestá politický úřad I. stolice peněžitou pokutou do výše 500 Kč, v případě nedobytnosti vězením do 5 dnů.

Kdo učiní údaje, k nimž jest podle tohoto zákona povinen, nesprávně nebo neúplně nebo vůbec jich neučiní nebo jinak tento zákon obchází, kdo se dopustí jednání, která jsou podle tohoto zákona zapovězena, nebo kdo činí veřejná oznámení odporující ustanovením § 26, buď potrestán, nejde-li o činy přísněji trestné, politickým úřadem I. stolice a tam, kde jest státní policejní úřad, tímto úřadem peněžitou pokutou do 20.000 Kč nebo vězením do 6 měsíců. Tyto tresty mohou býti také zároveň uloženy. Výtěžek pokut plyne do státní pokladny.

Protokoly a padání v řízení soudním podle tohoto zákona podléhají poplatkům stanoveným pro řízení nesporné; z usnesení jest zaplatiti poplatek rovnající se polovičnímu rozsudečnému [saz. pal. 6, A), a), a E), a), vyhlášky min. fin. ze dne 22. března 1922, č. 123 Sb. z. a n., a §§ 14 a 15 zák. čl. XLIII z r. 1914].

Ustanovení o bytech v tomto zákonu vztahují se, pokud není jinak ustanoveno, také na jednotlivé části bytu a jakékoliv jiné místnosti, které jsou předmětem nájemní nebo podnájemní smlouvy.

(1) Zákon tento se nevztahuje:

1. na domy, jakož i na přestavby, přístavby a nástavby domů, pro něž bylo uděleno nebo se udělí úřední povolení stavební po 27. lednu 1917, na Slovensku a Podkarpatské Rusi po 12. listopadu 1916, a v jiných domech na místnosti, které byly teprve po 1. květnu 1924 nově zřízeny nebo z neobytných na obytné upraveny a pronajaty;

2. v obcích s méně než 2000 obyvateli na části bytu vlastníka domu, které byly pronajaty po 1. květnu 1924;

3. na domy, které jsou od 1. listopadu 1918 ve vlastnictví osady, obce, okresu, župy, země, sociálně pojišťovacího ústavu nebo stavebního sdružení, které bylo ministerstvem sociální péče uznáno za obecně prospěšné, na domy a objekty ve vlastnictví nebo správě státu a na domy a objekty, které jsou ve vlastnictví nebo správě železnic nebo železničních fondů. Jde-li o domy osady, obce, okresu, župy nebo země, jest výpověď přípustna jen na základě pravoplatného usnesení místní rady u osady, obecní rady u obce, okresního výboru (okresní správní komise), župního výboru nebo zemského (správního) výboru (zemské správní komise);

4. ra byty skládající se mimo kuchyně a obytné pokoje pro služebné ze 4 nebo více obytných místností, které byly pronajaty po 1. květnu 1924 novému nájemníkovi, dále na byty a místnosti, které se po vyhlášení tohoto zákona pronajímají novému nájemníkovi nebo podnájemníkovi, v obou případech s výjimkou bytů zajištěných podle § 13 zákona ze dne 11. července 1922, č. 225 Sb. z. a n., bytů, pro které byl určen nájemník podle § 2, odst. 2., právě uvedeného zákona o mimořádných opatřeních bytové péče, ve znění zákona ze dne 26. dubna 1923, č. 87 Sb. z. a n., a zákona ze dne 17. prosince 1927, č. 183 Sb. z. a n., a bytů přidělených vojenským gážistům podle zákona ze dne 13. května 1924, č. 118 Sb. z. a n., jímž se mění §§ 25 zákonů o ubytování vojska;

5. na výkon živnostenského oprávnění ku přechovávání cizinců;

6. s účinností ode dne 1. října 1928 na byty nájemníků, kterým byla pro berní léta 1924, 1925 a 1926 pravoplatně předepsána daň z příjmu (dôchodková) z ročního příjmu nejméně 100.000 Kč; živnostenských provozoven se toto ustanovení netýká.

(2) V.obci s méně než 2000 obyvateli, která v den vyhlášení zákona nebyla místem zcela dani činžovní podrobeným (§ 143, odst. 1., lit. a), a § 145 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních), ustanovení tohoto zákona pozbudou účinnosti, usnese-li se na tom pravoplatně obecní zastupitelstvo, a schválí-li usnesení zemský úřad, počátkem nájemního období následujícího po schválení usnesení.

Osobám, kterým byly pronajaty náhradní byty nebo jiné místnosti podle ustanovení § 1, odst. 2., č. 9., 12., 13. a 16. tohoto zákona nebo podle §§ 9 a 20, odst. 2., zákona ze dne 30. října 1919, č. 592 Sb. z. a n., může býti dána výpověď jen podle ustanovení §§ 1 až 3, i když jde o místnosti, na které se jinak ustanovení tohoto zákona o výpovědi nevztahují.

Zvýšení původně smluveného nájemného osobám, kterým byly pronajaty náhradní byty podle ustanovení § 9 zákona č. 592/1919 Sb. z. a n., nesmí býti větší než zvýšení nájemného přípustné podle ustanovení tohoto zákona. Jde-li o takové náhradní byty v domech, přestavbách, nástavbách nebo přístavbách, pro něž bylo uděleno úřední stavební povolení po 27. lednu 1917, na Slovensku a Podkarpatské Rusi po 12. listopadu 1916, jest pro obecně přípustné zvýšení nájemného rozhodné nájemné, které bylo původně smluveno; bylo-li smluveno teprve po 3. květnu 1920, je rozhodné původně smluvené nájemné snížené o 20%.

Soudem příslušným podle §§ 1, 4, 12, 21 a 22 tohoto zákona jest v obvodu hlavního města Prahy, stanoveném zákonem ze dne 6. února 1920, č. 114 Sb. z. a n., kterým se sousední obce a osady slučují s Prahou, okresní soud civilní pro vnitřní Prahu (I., II., V. a VI.), v obvodu zemského hlavního města Brna, stanoveném zákonem ze dne 16. dubna 1919, č. 213 Sb. z. a n., a sloučení sousedních obcí s Brnem, okresní soud Brno-město.

Pro soudní řízení o návrzích na svolení k výpovědi a na úpravu nájemného podle §§ 1, 4, 12, 21 a 22 tohoto zákona platí ustanoveni o věcech ferialních.

Výhod ustanovení tohoto zákona jsou účastni též příslušníci cizího státu za stejných podmínek jako příslušníci Československé republiky, pokud nakládá cizí stát s příslušníky československými v tomto směru stejně jako se svými státními příslušníky.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1928 a pozbude jí dnem 31. března 1929.

Provésti tento zákon náleží ministru sociální péče v dohodě s ministry spravedlnosti, financí a vnitra.

Vládě se doporučuje, aby připravena byla ministerstvem sociální péče anketa o trvalé úpravě bytových otázek a to jak ochrany nájemníků, tak podpory stavebního ruchu. K anketě buďtež přizvány ústředny odborových organisací zaměstnaneckých i zaměstnavatelských, jakož i vedoucí korporace majitelů domů a nájemníků, ústřední svazy bytových družstev, svazy měst a ústřední jednota pro reformu bytovou.

Rozpočtový výbor pojednal o shora jmenované osnově zákona ve své schůzi dne 7. března 1928 a usnesl se připojiti se ke zprávě sociálně-politického výboru.