Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Od vládního nařízení ze dne 25. června 1920, č. 409 Sb. z. a n., staly se předpisy o ochraně osob ohrožených exekučním vyklizením z bytů a jiných místností, až dosud trvalou součástí československého právního řádu. Dokud situace na bytovém trhu není taková, že by se dalo důvodně počítati s tím, že osoby, které mají býti vyklizeny, najdou včas náhradní místnosti, nebude dobře možno obejíti se bez odkladu exekučního vyklizení. že podmínka právě zmíněná, t. j. příznivá situace na bytovém trhu, dosud splněna není, nejlépe ukazuje současné projednávání vládních návrhů zákonů o prodloužení ochrany nájemníků a o další podpoře stavebního ruchu.

Z těchto důvodů navrhuje vláda aby se dosavadní zákon č. 51;1925 Sb. z. a n., jehož účinnost končí se dnem 31. března 1928, opět prodloužil - a to v souvislosti s trváním nového zákona o ochraně nájemníků - najeden rok.

Ustanovení uvedeného zákona ponechává vládní návrh, v podstatě beze změny. Vypouštěj i se jen zvláštní ustanovení o zaměstnancích v zemědělských podnicích na velkém majetku pozemkovém, zabraném podle zákona záborového. Kromě toho se omezuje povinnost, uložená obcím v § 5 dosavadního zákona, totiž převzíti do úschovy vyklizené věci, které jejich vlastník nemá kde umístiti. Obce si opětovně stěžovaly, že některé z vyklizených osob se o své věci třebas kolik let vůbec nestarají; tím se přeplňují místnosti, které obce mohou pro úschovu vyklizených věcí věnovati; obec musí si opatřovati nové místnosti, čímž jí vznikají značné finanční náklady. Proto stanoví vládní návrh, aby povinnost, uložená obcím v § 5, končila uplynutím jednoho roku ode dne, kdy vyklizené věci byly obcí převzaty do úschovy. Po této době může obec navrhnouti, aby vyklízené věci, když jich vlastník, ač byl k tomu vyzván, nepřevezme, byly prodány v soudní dražbě podle obdoby § 349 ex. ř. a § 221 a), odst. 3., zák. čl. LX/1881 ve znění zákona čís. 23/1928 Sb. z. a n.

Sociálně-poltický výbor projednav vládní osnovu, projevil souhlas s prodloužením zákona č. 51/1925 Sb. z. a n., i se změnami, které vláda na tomto zákonu navrhuje, a doporučuje poslanecké sněmovně, aby připojený návrh zákona schválila.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Exekuční soud může na návrh povinného (nájemníka, podnájemníka, domovníka, zaměstnance s bezplatným bytem a pod.) nejvýše na dobu jednoho čtvrtletí odložiti exekucí vyklizením najatých neb užívaných místností, nemá-li povinný beze své viny jiné, potřebě odpovídající náhrad; anebo byl-li povolen odklad vyklizení místností, do nichž se má povinný nastěhovati.

(2) Návrh na odložení exekuce učiniti lze ještě před uplynutím lhůty stěhovací. Okolnosti, jimiž se návrh odůvodňuje, buďtež na vyzvání exekučního soudu osvědčeny.

(3) V usnesení odklad povolujícím udá soud den, kdy lhůta odkladu se končí.

(4) Trvají-li důvody odložení exekuce i po uplynutí lhůty, na kterou byl odklad povolen, může býti vyklizení na návrh povinného odloženo ještě jednou, a to opět nejvýše na dobu jednoho čtvrtletí; po třetí a naposled může býti vyklizení v těchto případech odloženo - opět nejvýše na dobu jednoho čtvrtletí - jedině tehdy, potvrdí-li politický úřad (administrativní vrchnost) prvé stolice, že v obci není potřebné náhrady.

(1) Nezaplatí-li povinný do osmi dnů od právní moci usnesení exekučního soudu pronajimateli případný nedoplatek nájemného a částku rovnající se poměrnému dílu nájemného i s vedlejšími poplatky, připadající na dobu do konce nájemního období, nejvýše však na dobu, na kterou byla exekuce odložena, pozbývá odklad exekuce platnosti. Neplatil-li povinný dosud nájemného, určí náhradu, kterou za další užívání jest zaplatiti, soud, vyslechna strany.

(2) V usnesení odklad exekuce povolujícím budiž uvedena částka, kterou má povinný podle ustanovení odstavce 1. zaplatiti, a povinný budiž poučen, že na návrh pronajimatele (majitele místnosti) bude exekuce vykonána, když případný nedoplatek nájemného a náhrada za další užívání místnosti nebucla, včas zaplaceny.

Ustanovení § 1 neplatí:

1. opatřil-li pronajimatel (majitel místnosti) povinnému dostatečnou místnost náhradní;

2. byla-li nájemníkovi dána výpověď z důvodů uvedených v § 1, odst. 2., č. 2. až 8., zákona ze dne................, č.......Sb. z. a n., o ochraně nájemníku, nebo byla-li dána výpověď nebo zrušena nájemní smlouva z důvodů uvedených v § 3 téhož zákona;

3. byl-li domovnický poměr nebo služební poměr zaměstnance požívajícího bezplatného bytu zrušen z toho důvodu, že domovník nebo zaměstnanec

a) dopustil se krádeže, zpronevěry nebo jiného činu, který ho činí nehodným zaměstnavatelovy důvěry;

b) způsobil svou vinou zaměstnavateli značnou škodu;

c) chová se k zaměstnavateli urážlivě nebo hrubě;

d) zdráhá se bezdůvodně konati své povinnosti;

e) vede život nemravný nebo pohoršlivý;

4. potřebuje-li majetník podniku továrního, živnostenského nebo zemědělského pro své zaměstnance bytů, které jsou přístupny toliko prostorami náležejícími k jeho podniku;

5. poškodil-li nebo ohrožoval-li povinný nebo členové jeho domácnosti vážně, život, zdraví nebo majetek pronajimatele (majitele místnosti) nebo obyvatelů domu;

6. jde-li o domy a místnosti, na něž se nevztahuje zákon o ochraně nájemníků.

Osobám, které obývají v podnicích zemědělských byty určeně pravidelně pro ubytování zaměstnanců zemědělského podniku, lze - pokud osoby ty nejsou podle § 3 vůbec vyloučeny z ochrany tohoto zákona - povoliti odklad pouze jednou nejvýše na stejnou dobu, jako jest smluvená neb obvyklá výpovědní lhůta z námezdního poměru, nikdy však na dobu delší jednoho měsíce.

(1) Nemá-li ten, kdo byl z dosavadních místností vystěhován, kam by složil své věci, jest povinna obec, ve které k vystěhování dojde, neprodleně řádně uložiti vyklizené věci potud, než jimi oprávněný naloží jinak. Povinnost tato se končí uplynutím jednoho. roku ode dne, kdy vyklizené věci byly obcí převzaty do úschovy.

(2) Aby mohla obec včas učiniti přiměřená opatření, budiž jí o zamýšleném vyklizení dána zpráva, jakmile bylo povoleno, nejpozději dva dny před výkonem.

(3) Nepřevezme-li vlastník věcí u obce uložených do roka ode dne, kdy byly uloženy, buď na návrh obce nařízen jich prodej podle ustanovení exekučních řádů o prodeji věcí z nemovitosti vyklizených.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1928 a pozbude ji dnem 31. března. 1929.

(2) K odkladům povoleným podle zákona ze dne 31, března 1925, č. 51 Sb. z. a n., o odkladu exekučního vyklizení místností, jest přihlížeti při rozhodování podle § 1 tohoto zákona.

(3) Lhůta jednoho roku zmíněná v § 5 tohoto zákona neskončí se u věcí, které obec v den účinnosti tohoto zákona má v úschově podle ustanovení dříve platných, před uplynutím tří měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.

Provésti tento zákon náleží ministru spravedlnosti v dohodě s ministry sociální péče a vnitra.