Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Československá republika jakožto nástupnický stát bývalého Rakouska a Uherska jest podle mírových smluv (čl. 203 mírové smlouvy St. Germainské a čl. 186 mírové smlouvy Trianonské) zásadně povinna převzíti ke své tíži dluhopisy státního předválečného nezajištěného dluhu, uložené na zdejším území. Jednotlivé kategorie tohoto dluhu jsou vypočteny v § 2 návrhu zákona. Dluhopisy takto převzaté započítají se do podílu, který nám na nezajištěném dluhu přidělila Reparační komise. Podíl ten činí 11.7% u dluhů rakouských a 15.945% u dluhu uherských; u 4% uherského vyvazovacího pozemkového dluhu a u 4 ¹/₂% obligací za výkup výčepních regálních práv činí náš podíl 17.303%. Případné přebytky nebo schodky vyrovnají se mezi jednotlivými nástupnickými státy podle ustanovení mírových smluv a po případě podle zvláštních dohod je modifikujících (Inšprucký protokol a Pražská dohoda, uveřejněné vyhláškou ministra financí ze dne 1. července 1927, č. 163 Sb, z. a n.).

Závazek z převzatých dluhopisů vztahuje se na úrokové a kapitálové splátky, dospělé po účinnosti mírových smluv, t. j. po 16. 7. 1920 u dluhopisů rakouských a po 26. 7. 1921 u dluhopisů uherských.

Převzetí předválečných nezajištěných dluhopisů provedla Československá republika v několika etapách.

Na základě zákona ze dne 18. března 1921, č. 124 Sb, a. z. a n. a vládních nařízení ze dne 7. dubna 1921, č. 151 Sb. z. a n., a ze dne 25. září 1921, č. 355 Sb. z. a n., byly státní předválečné nezajištěné dluhopisy brány do úřední úschovy. Tato úřední úschova byla jen přípravným opatřením pro budoucí převzetí dluhopisů.

Převzetí původních dluhopisů dálo se až posud trojím různým způsobem, a to: bud' výměnou za dluhopisy moučné půjčky podle zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 308 Sb. z. a n., a částečně také za dluhopisy konsolidační půjčky podle vyhlášky ministra financí ze dne 11. února 1926, č. 19 Sb. z. a n., při úpisu těchto půjček nebo prostou výměnou za prozatímní listy podle zákona ze dne 10. července 1922, č. 250 Sb. z. a n. (§ 5).

Větší část předválečných nezajištěných dluhopisů byla tak.to již převzata a vyměněna za dluhopisy československé. K úplnému provedení příslušných ustanovení mírových smluv zbývá hlavně již jen převzetí nezajištěných dluhopisů oněch kategorü, kterých se z důvodů níže vyložených netýkala výměna za prozatímní listy. Převzaté dluhopisy těchto kategorü budou dílem rovněž vyměněny za nové dluhopisy (c, d, e), dílem však hotově vyplaceny (a, b). Jsou to jednak renty umořitelné (a, c, d), jednak dvě kategorie obsahující vesměs jen vinkulované dluhopisy (b, e), totiž:

a) 4 ¹/₂% rak. státní pokladniční poukázky z r. 1914,

b) starší státní dluh z doby před unifikací z -r. 1868,

c) 4 ¹/₂% uh. umořitelná renta z r. 1914,

d) 4% uherský vyvazovací pozemkový dluh,

e) 4 ¹/₂% obligace za výkup výčepních regálních práv.

Výše citovaný zákon č. 250/1922 Sb. z. a n, zmocnil sice vládu k vyplácení úroků i u dluhů umořitelných, ale protože nebyly tehdy ještě rozřešeny všechny otázky jich se týkající a spadající do kompetence Reparační komise, provedlo vládní nařízení ze dne 11. prosince 1922, č. 365 Sb. z. a n., zmíněný zákon jen co do věčných rent.

Zákon č. 250/1922 Sb. z. a n. nevztahoval se vůbec na renty znějící na jméno nebo jinak vinkulované, neboť finanční správa neměla tehda ještě k převzetí vinkulovaných rent potřebných výpisů z knihy státního dluhu rakouského a uherského a mimo to se z nich vyplácely již úroky podle vládního nařízení ze dne 15. března 1919, č. 132 Sb. z. a n. Návrh zákona upravuje tudíž nejen ony kategorie, které sestávají vesměs z dluhopisů vinkulovaných a které se posud nevyměňovaly z.a prozatímní listy, nýbrž i převzetí vinkulovaných dluhopisů ostatních kategorü.

Prozatímní listy podle zákona č. 250/1922 Sb. z. a n. byly již původně vydány s omezenou dobou oběhu. Jejich poslední kupon dospěl 1./11. 1927 a nutno tedy za ně vydati definitivní dluhopisy.

Výměna předválečných dluhopisů za prozatímní listy jest z největší části již provedena a zbývají již jen některé menší posud nevyměněné položky, za které budou vydány přímo definitivní dluhopisy.

Návrh zákona tudíž upravuje:

I. v §§ 6 - 8 výměnu prozatímních listů za definitivní dluhopisy náhradní renty;

II. v §§ 9 a 10 přímou výměnu nepřevzatých posud dluhopisů těch kategorü, za něž se již vydávaly prozatímní listy, za definitivní dluhopisy náhradní renty;

III. v §§ 12 - 17 a v §§ 20 - 23 převzetí předválečných nezajištěných dluhopisů, za které se nevydávaly prozatímní listy, bud' výměnou za dluhopisy náhradní renty (§§ 12 - 17) nebo výplatou v hotovosti (§§ 20 až 23);

IV. v §§ 18 a 19 převzetí předválečných nezajištěných dluhopisů znějících na jméno nebo jinak vinkulovaných všech kategorü.

Prozatímní listy byly vydány v serüch, které odpovídají jednotlivým kategorüm předválečného nezajištěného dluhu. Není však již důvodu, aby tato druhová souvislost byla i nadále zachována a proto vykazuje náhradní renta jen kategorie úrokové (3¹/₂% 4% 4.2% 4¹/₂% - § 6).

Této příležitosti používá finanční správa k zjednodušení appointů prozatímních listů serü H a L, vydaných za předválečné renty zlaté a serie J, vydané za 4¹/₂% uh. rentu z r. 1913, znějící na koruny, marky, franky a libry šterlingů. Appointy 100 nedělitelné u těchto serü se vyskytující (Kč 251.25, 502.50, 1.256.25, 2.512.50, 25.125 u serü H a L a Kč 480 u serie J) činí potíže při obchodu s těmito papíry. Proto zavádí návrh zákona i u těchto kategorü pouze appointy 100 dělitelné, při čemž zbytek jmenovité hodnoty prozatímního lista vyplatí se hotově. Náklad s tím spojený není značný a činí přibližně

Tato částka nebude však pravděpodobně ani zcela vyčerpána, protože zbytek, který jest hotově vyplatiti, stanoví se na základě součtu jmenovité hodnoty všech kusů zároveň předložených k výměně týmž majitelem (§ 7).

Zúročení dluhopisů náhradní renty počíná splatností posledního kuponu prozatímních listů, t. j. 1./11. 1927 (§ 8).

Předválečné dluhopisy, které byly již vyměněny za prozatímní listy, po případě za dluhopisy moučné nebo konsolidační půjčky, byly tím také již převzaty a závazek z nich splněn vydáním nových dluhopisů. Hlavním účelem návrhu zákona jest úprava dluhopisů posud nepřevzatých.

Jak výše podotčeno, neznamená úřední úschova dluhopisů sama o sobě již také jejich převzetí. Pro toto převzetí stanoví návrh zákona v § 3 ještě další podmínky, které jsou obdobné podmínkám zákona č. 250/1922 Sb. z. a n. Dluhopisy musí býti totiž označeny podle vládního nařízení ze dne 12. března 1919, č. 126 Sb. z. a n., a nesmí býti označeny mimo zdejší území, t. j. nesmí z nich býti patrno, že byly uplatňovány bud' v bloku jiného nástupnického státu nebo ve staré cizině. Tyto podmínky platí pro všechny případy převzetí upravené v §§ 9 - 23 návrhu zákona (oddíl II. - IV. důvodové zprávy).

Dluhopisy těmto podmínkám nevyhovující nebudou převzaty a vydají se z úřední úschovy.

Vládní nařízení č. 151 a 355 Sb. z. a n. z r. 1921 stanoví, že dluhopisy čsl. státních příslušníků seznamenané v cizině mají býti složeny do úřední úschovy do 8 dnů po převozu do tuzemska. Protože však převzetí rent zdejších příslušníků v cizině uložených byla od té doby upravena dílem rozhodnutími Reparační komise, dílem mezistátními úmluvami, nemá ustanovení to nadále opodstatnění a proto se zrušuje (§ 4).

Za předválečné dluhopisy, které se vyměňovaly za prozatímní listy, ale nejsou posud vyměněny, nebudou ovšem již vydávány prozatímní listy, nýbrž přímo definitivní dluhopisy příslušné náhradní renty, t. j. dluhopisy se stejnou úrokovou mírou jako původní dluhopis (§ 9). Pro tuto přímou výměnu platí stejné předpisy jako pro výměnu za prozatímní listy ovšem se změnami, které vyplývají z okolností, že zúročení náhradních rent počíná 1.. listopadu 1927. Kupony rozdělené dnem účinnosti mírových smluv se však nelámou a za renty zlaté i za uherskou rentu z r. 1913 vydají se jen appointy dělitelné 100 a zbytek vyplatí se hotově (§ 10).

Všechny kategorie náhradních rent, o kterých bylo posud smluveno, jsou renty věčné. V některých obdobích dává však kapitál hledající uložení přednost rentám umořitelným, takže pak majitelé věčných rent spatřují v jejich přeměně na umořitelné renty výhodu, za kterou by se své, strany byli ochotni spokojiti se i s nižším zúročením. Při stejném anebo ne příliš vyšším ročním zatížení mohla by tak finanční správa umořiti dluhy původně neumořitelné. Návrh zákona dává ministru financí potřebné k tomu zmocnění, při čemž by ovšem šlo o výměnu zcela dobrovolnou (§ 11).

Jde tu především o 4¹/₂% uherskou umořitelnou rentu z r. 1914 a o 4% uherský vyvazovací pozemkový dluh.

Prvá kategorie zní na koruny, marky, franky a libry sterlingů. Podle původního slosovacího plánu měla býti umořena slosováním od 1./9. 1919 do 1./3. 1974.

Obligace uherského vyvazovacího pozemkového dluhu byly podle původního slosovacího plánu umořitelny slosováním od 1./11. 1889 do 1./5. 1959.

Návrh zákona poskytuje za dluhopisy těchto kategorü dluhopisy s původní úrokovou mírou a umořitelné v létech 1929 až 1953. Zkrácení umořovací lhůty stalo se z důvodu nepříliš značné výše těchto kategorü (srov. přehled ke konci důvodové zprávy).

Renta z r. 1914 má podobně jako renta z r. 1913 appointy, které jsou násobkem 480 K (20 Ł). Z ohledu na potřebu obchodu vydají se i tu jen appointy dělitelné 100, při čemž zbytek jmenovité hodnoty původního dluhopisu vyplatí se hotově podle zásad výše dotčených (§§ 12, 13). Pravděpodobnou výši částky, kterou bude hotově vyplatiti, možno odhadnouti nejvýše na 300.000 Kč.

U obou kategorü náhradní umořitelné renty počíná zúročení 1. května 1928, poněvadž k výměně dotyčných dluhopisu bude možno přikročiti teprve po vydání náhradních rent za prozatímní listy, což nebude pravděpodobně ukončeno před 1. květnem 1928 (§ 14).

Umoření jest v obou případech stejnoměrné po ¹/₂₅ ročně a může se díti slosováním nebo nákupem dluhopisů z trhu, ovšem pod jmenovitou hodnotou (§ 15).

Kupony původních dluhopisů honorují se podle stejných zásad jako u věčných rent, t. j. u všech dluhopisů vyplatí se při výměně úroky připadající na kupony, které dospěly po 26./7. 1921, a narostlé do 1./5. 1928. Výjimečně honorují se také kupony dospělé od 1./3. 1919, od kdy služba předválečných!dluhopisů byla fakticky zastavena, až do 26./7. 1921. Poněvadž tu nejde o povinnost plynoucí z mírových smluv, nýbrž o opatření činěné jen z důvodů ekvity, jest omezeno pouze na čsl. státní příslušníky. Tato zásada byla přijata'již v zákoně č. 250/1922 Sb. z. a n. a vlastnické poměry v den účinnosti tohoto zákona (26./8. 1922) jsou proto rozhodné pro dosažení této výhody. Chybí-li některý kupon dospívající po 1. květnu 1928, musí strana jeho hodnotu nahraditi (§ 16).

Půjčka pojišťoven z r. 191 byla již vesměs vyměněna za půjčku konsolidační.

O výměně 4¹/₂ % obligací za výkup výčepních regálních práv se jedná v oddílu IV, neboť jsou to vesměs dluhopisy vinkulované.

U dvou kategorü budou původní dluhopisy hotově vyplaceny. Jsou to 4¹/₂% rak. pokl. poukázky z r. 1914 a dluhopisy staršího státního dluhu z doby před unifikací r. 1868.

Pokladniční poukázky měly býti umořeny od 1./7. 1915 do 1./4. 1929. Ježto původní slosovací lhůta by uplynula již v nejbližší době, a protože jde o částku nepříliš značnou (srov. přehled ke konci důvodové zprávy), navrhuje se jejich vyplacení. Přicházejí tu ovšem v úvahu pouze ty serie, které nebyly vylosovány do 16./7. 1920. U takových dluhopisů jsme povinni honorovati také všechny kupony po tomto dni dospělé. Výjimečně ze zmíněných již důvodů ekvity navrhuje se také honorování kuponů dospělých před 16./7. 1920 od 1./3. 1919 počínajíc, avšak pouze čsl. státním příslušníkům, při čemž rozhodují vlastnické poměry dne 26./8. 1922 (§ 20).

Serie vylosované do 16./7. 1921 nejsme povinni podle mírových smluv převzíti. Avšak ze stejných důvodů, pro které výjimečně honorujeme kupony dospělé do účinnosti mírových smluv, se navrhuje, aby byly honorovány čsl. státním příslušníkům i dluhopisy vylosované v roce 1919 a 1920, tedy v době, kdy Rakousko službu předválečného dluhu fakticky zastavilo. Tu se však vyplatí jen kapitál bez úroků. Zmíněný důvod odpadá u serü vylosovaných do r. 1918 a nebudou tedy vůbec honorovány.

Ustanovení o výplatě pokladničních poukázek platí také pro dluhopisy znějící na jméno nebo vinkulované. Pokud při tom dojde k výplatě úroků, platí pro ní obdobně ustanovení § 18 o výplatě úroků při výměně vinkulovaných dluhopisů za náhradní rentu.

Vyplácejí-li se z takových dluhopisů úroky podle vl. nař. č. 132/1919 Sb. z. a n.. nic se na posavadním stavu nemění u serü neslosovaných do 16./7. 1920. Ale u ostatních serü, jichž nepřejímáme, dlužno další výplatu úroků zastaviti úroky snad vyplacené od 2./1. 1919 srazí se u serü IX a XII při výplatě jistiny (§ 21).

Starší státní dluh z doby před unifikací roku 1868 (výpočet jednotlivých druhů tohoto dluhu v § 3, č. 11, vl. nař. č. 151/1920 Sb. z, a n. není taxativní) sestává z největší části z dluhopisů bývalé rakouské a uherské dvorní komory vydaných paňátkem XIX. století a z menší části z jiných různých dluhopisů ještě staršího původu. Dluhopisy ty znějí na různé měny, na malé částky a jsou vesměs vinkulovány. Jejich celková jmenovitá hodnota činí asi 600.000 Kč. Z technických důvodů bylo by obtížno vydávati za ně nové dluhopisy. Navrhuje se proto jejich splacení a to takovým způsobem, aby vyplacená částka umožnila percipientovi úroků zajistiti si důchod posavadní výše. Skutečně placený důchod bude tedy kapitalisován; na základě úrokové míry 5% a částka takto zjištěná hotově vyplacena. Zároveň s touto částkou vyplatí se i případně posud nevyplacené úroky dospělé od 1./3. 1919 (§ 22).

Při unifikaci státního dluhu roku 1868 byly vydány dluhopisy nejméně na 50 zl. Na zbytky 50 nedělitelné byly vystaveny t. zv. dílčí dluhopisy na 2.50 zl. a 10 zl. Proti předložení potřebného počtu dílčích dluhopisů byl vydáván formální dluhopis, při čemž se vyplatily zároveň úroky ode dne vystavení dílčího dluhopisu.

V úřední úschově jest dílčích dluhopisů přibližně 12.000 K jmenovité hodnoty. Dluhopisy ty náležejí vlastně k 4.2% a ke 4% rentě papírové a stříbrné. Protože jde o malou částku, navrhuje se jich hotové vyplacení. Zároveň se jmenovitou hodnotou vyplatí, se také úroky od roku 1919 do roku 1928. Úroky tyto representují za těchto 10 let 40% resp. 42%!. Hodnota dluhopisu na 2.50 zl. = 5 Kč činí i s úroky 7 Kč. V tomto poměru budou dluhopisy vyplaceny. úroky z doby před 10./7. 1920 nejsme povinni hraditi a podle návrhu se vyplácejí úroky již od r. 1919 (§ 23).

Dluhopisy znějící na jméno nebo jinak vinkulované nevyměňovaly se posud za prozatímní listy. Při podání návrhu zákona č. 250/1922 Sb. z. a n, neměla totiž finanční správa po ruce potřebných k tomu výpisů z knihy státního dluhu rakouského a uherského. Od té doby byl však potřebný materiál pro dluhopisy rakouské již opatřen a záhy bude opatřen i pro dluhopisy uherské. Jest proto nyní možno vyměniti i vinkulované předválečné dluhopisy za příslušnou náhradní rentu.

Jmenovitá hodnota vinkulovaných dluhopisů náhradní renty bude zníti na částky dělitelné 100, jichž výše se určí podle potřeby jednotlivého případu.

Z vinkulovaných dluhopisů vyplácejí se úroky již na základě vl. nař. č. 132 j 1919 Sb. z. a n., pokud jsou ovšem předepsány k výplatě v tuzemsku. Na této úrokové službě se až do výměny nic nemění, neboť podmínky výplaty úroků shodují se v celku s podmínkami převzetí dluhopisů. Výměna provede se postupně podle jednotlivých berních úřadů, u kterých jsou dluhopisy předepsány k výplatě, takže v úrokové službě nenastane přerušení. Počátkem zúročení nového dluhopisu zastaví se zúročení původního dluhopisu. U dluhopisů předepsaných v cizině bude zařízena výplata v tuzemsku zároveň s jejich výměnou za dluhopisy náhradní renty.

Výměnou vinkulovaných dluhopisů za náhradní renty stane se vl. nař. č. 132/1919 Sb. z. a n. co do předválečného nezajištěného dluhu bezpředmětným.

V souhlase s mírovými smlouvami vyplatí se při této výměně úroky dospělé od účinnosti mírových smluv až do výměny, leč by již byly vyplaceny bud' podle citovaného nařízení, což bude pravidlem nebo u rent v cizině předepsaných u cizích pokladen. Čsl. státním příslušníkům vyplatí se mimo to podle zásady výše dotčené také úroky dospělé od 1./3. 1919 do účinnosti mírových smluv (§ 18).

Úroky z vinkulovaných dluhopisů vyplácejí se u berních úřadů nebo u státních pokladen bud' na úrokový platební arch nebo na kvitanci. V jednotlivých případech poukazují se poštovním úřadem šekovým, čímž se manipulace zjednodušuje. Ježto se tento způsob výplaty osvědčil, zmocňuje návrh zákona ministra financí, aby jej svedl obligatorně a všeobecně. Zmocnění to týče se všech státních dluhopisů vůbec (s 19).

Zmíněné již 4¹/₂% obligace za výkup výčepních regálních práv jsou vesměs vinkulavány. Byly totiž vydány r. 1902 uherským městům a obcím výměnou za starší obligace, jež tyto komuny obdržely v r. 1888 náhradou za zrušení výčepních regálních práv. Obec měla možnost vypověděti dluh, ale jen se svolením ministerstva financí. Za tyto dluhopisy, které tvoří kategorü pro sebe, bude vydána 4¹/₂% náhradní renta stejného typu jako za uherskou rentu z r. 1913, tudíž bez výhrady výpovědi, jež jest prakticky bezvýznamná. Z povahy věcí plyne, že v úřední úschově j sou pravděpodobně jen dluhopisy tuzemských obcí (§ 17).

Výměna resp. výplata předválečných dluhopisů ostatních kategorü a výměna dluhopisů vinkulovaných vůbec bude podrobněji upravena vládním nařízením, které také blíže určí modality slosování umořitelných náhradních rent (§ 25).

V zájmu pořádku jest vhodno stanoviti pro uplatnění nároku na výměnu dluhopisů nebo jejích výplatu propadnou lhůtu, pro jejíž určení byla rozhodující okolnost, že poslední kupon prozatímního listu k 1./11. 1927 promlčuje se 1./11. 1933. Lhůta pro výměnu prozatímních listů nemůže tedy skončiti před tímto dnem. Proto se doporučuje stanoviti tuto lhůtu do konce roku 1933. Táž lhůta platí pro ostatní případy výměny a výplaty v hotovosti (§ 24).

Především bude nutno vydati náhradní renty za prozatímní listy. Poněvadž tu jde o výměnu technickou bez správního rozhodování, bude v podrobnostech upravena vyhláškou ministra financí.

Přímá výměna nepřevzatých posud dluhopisů těch kategorü, za něž se již vydávaly prozatímní listy, provede se stejně jako výměna za prozatímní listy, podrobně upravená vládním nařízením č. 365/1922 Sb. z. a n., takže tu zákon nebude vyžadovati zvláštních prováděcích předpisů.

Výši předválečných dluhopisů, které budou podle tohoto zákona převzaty, nelze předem přesně určiti. Do úřední úschovy připlynou ještě dluhopisy v důsledku různých mezistátních ujednání a s druhé strany nebudou převzaty dluhopisy v úřední úschově, nevyhovují-li ostatním podmínkám.

O důsledcích navrhovaného zákona, pokud jde o nové emise státních dluhopisů, podává přibližný obraz následující přehled:

V důsledku provedení zákona budou vydány nově dluhopisy ve jmenovité hodnotě ca 961,000.000 Kč. Avšak více než polovina této částky připadá na dluhopisy vinkulované, které zpravidla nejsou předmětem obchodu.

Na částky potřebné k vyplacení kapitálu i úroků podle tohoto zákona bylo ve státním rozpočtu na rok 1928 pamatováno.

Vláda doporučuje, aby návrh byl přikázán v poslanecké sněmovně i v senátě výboru ústavně-právnímu a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.