Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle - beschliessen:

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

Alle Kriegsbeschädigten (1 des Gesetzes vom 8. April 1919, Nr. 199 Slg. d. G. u. V.), welche Gebühren welcher Art immer nach dem Gesetze vom 20. Februar 1920, Nr. 142 Slg. d. G. u. V., beziehungsweise den dasselbe abändernden und ergänzenden Bestimmungen nur deshalb nicht geniessen, weil sie die gesetzliche Frist zur Geltendmachung ihres Anspruches versäumt haben, können ihren Aspruch innerhalb eines Jahres nach Inkrafttreten dieses Gesetzes anmelden. Diesen Personen sind die gesetzlichen Gebühren in demselben Ausmass und von demselben Zeitpunkte an zu gewähren, wie wenn sie ihren Anspruch rechtzeitig angemeldet hätten.

Den in § 1 genannten Personen ist gleichzeitig mit der Anweisung des ersten laufenden Bezuges eine einmalige Aushilfe in der Höhe einer Jahresrente auszuzahlen. Dieser Betrag ist auf eine allfällige später verrechnete Nachzahlung anzurechnen.

Erblindeten Personen, die im Genosse von Kriegsbeschädigtenbezüge stehen oder gem. § 1 auf sie Anspruch haben, ist ohne Anrechnung auf ihre sonstigen Bezüge eine einmalige Aushilfe von 3000 Kč auszuzahlen.

Personen, die während des Krieges von einem gegen die ehemalige österreichisch-ungarische Monarchie kriegsführenden Staat interniert wurden und die nachweisbar infolge einer durch die Internierung erworbenen oder verschlimmerten Krankheit erwerbsunfähig geworden sind, bezw. deren Angehörige, haben, sofern sie nicht als Gefangene im Sinne des § 1 lit. a) Punkt 3 des Gesetzes 199119 anzusehen sind, Anspruch auf eine einmalige Zuwendung in der Höhe eines nach Analogie der Bezüge der Kriegsbeschädigten zu berechnenden Jahresbezuge.

Die Bedeckung des aus diesem Gesetze erfliessenden Aufwandes ist, durch Ersparungen im Budget des Ministeriums für nationale Verteidigung und durch Widmung eines angemessenen Teiles des Fonds für die sachlichen Zwecke der Nationalverteidigung zu suchen.

Dieses Gesetz, mit dessen Durchführung der Minister für soziale Fürsorge im Einvernehmen mit den beteiligten Ministern beauftragt ist, tritt mit dem Tage der Kundmachung in Kraft.

Es sollen nicht viele Worte darüber verloren werden, dass eine Besserstellung der Kriegsbeschädigten unbedingt geboten ist. In dieser Richtung urgieren die Antragsteller den Antrag Schäfer und Genossen, Druck 556, dessen Verhandlung schon längst hätte erfolgen müssen. Der vorliegende Antrag will vor allem jenen Personen Hilfe bringen, welche derzeit auch die kargen Bezüge nach den bestehenden Gesetzen nicht erhalten. Der Antrag ist daher in seinem § 1 blosse Reproduktion unseres Antrages Druck 234 vom 15. März 1926, auf dessen Begründung wir hier einfach verweisen können. Die Bestimmung des § 2 ist dadurch gerechtfertigt, dass die Berechnung und Anweisung der Nachzahlungen so lange Zeit in Anspruch nimmt. Es soll daher jenen Personen, die bisher überhaupt keinerlei Renten erhalten haben, wenigstens einen Jahresbezug sofort flüssig gemacht werden, sobald ihr Anspruch dem Grunde nach feststeht. Die Bestimmung des § 3, welche bei der geringen Anzahl von Kriegsblinden einen Aufwand von nur etwa 200.000 Kč erfordern würde, ist durch die besondere Hilfslosigkeit und Schutzbedürftigkeit der Kriegsblinden gewiss vollauf gerechtfertigt. Die Bestimmung des 4 bezüglich der Zivilinternierten ist dadurch begründet, dass diese Personen, sofern ihre soziale Stellung jener der Rentenbezieher nach dem Kriegsbeschädigtengesetze gleichkommt, ganz in demselben Masse der sozialen Fürsorge bedürftig sind, wie die Kriegsbeschädigten selbst. Dass es gerechtfertigt ist, die Kriegsrüstungen einzuschränken und die so erzielten Ersparungen den Kriegsopfern zukommen zu lassen, ist wohl eine glatte Selbstverständlichkeit.

In formaler Beziehung beantragen wir, diesen Antrag dem sozial politischen und dem Budgetausschuss zuzuweisen.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Všichni váleční poškozenci (§ 1 zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n.), kteří jen proto nedostávají požitky kteréhokoliv druhu podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., nebo ustanovení jej pozměňujících a doplňujících, poněvadž zmeškali zákonnou lhůtu k uplatnění svého nároku, mohou ohlásiti svůj nárok do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona. Těmto.osobám vyplatí se zákonité požitky ve stejné výši a od téže doby, jako kdyby svůj nárok byly ohlásily včas.

Osobám uvedeným v § 1 vyplatí se zároveň s poukázáním prvého běžného platu jednorázová výpomoc, rovnající se ročnímu důchodu. Tento peníz budiž započten na účet případného později vyúčtovaného doplatku.

Slepcům, kteří dostávají požitky válečných poškozenců nebo podle § 1 mají na ně nárok, vyplatí se bez započtení na jejich ostatní požitky jednorázová výpomoc 3000 Kč.

Osoby, které byly za války internovány některým státem, válčícím s bývalým rakousko-uherským mocnářstvím, a které se prokazatelně staly neschopny výdělku pro nemoc, způsobenou nebo zhoršenou internováním, nebo jejich příslušníci, pokud jich nelze pokládati za zajatce podle § 1, písm. a) bod 3 zákona 199/1919, mají nárok na jednorázový dar ve výši ročních požitků, počítaných obdobně podle požitků válečných poškozenců.

Úhrada nákladu vyplývajícího z tohoto zákona budiž opatřena úsporami v rozpočtu ministerstva národní obrany a věnováním přiměřené částky z fondu pro věcné účely národní obrany.

Tento zákon, jehož provedením se pověřuje ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry, nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Netřeba obšírně odůvodňovati, že jest nezbytně třeba, aby situace válečných poškozenců byla zlepšena. Po této stránce dožadují se navrhovatelé vyřízení návrhu Schäfera a soudruhů, tisk 556, jenž by byl musil býti již dávno projednán. Tento návrh chce především poskytnouti pomoc všem těm, kteří nyní nedostávají ani skrovných požitků podle platných zákonů. Návrh jest tedy, pokud jde o § 1, pouhou reprodukcí našeho nâvrhu, tisk 234, ze dne 15. března 1926, na jehož odůvodnění můžeme zde prostě odkázati. Ustanovení § 2 jest odůvodněno tím, že vypočtení a poukázání doplatků vyžaduje dlouhé doby. Má tedy býti oněm osobám, které dosud nedostaly vůbec žádného důchodu, ihned vyplacen aspoň roční plat, pokud na něj mají základní nárok. Ustanovení § 3, které by si vyžádalo při nepatrném počtu válečných slepců nákladu jen asi 200.000 Kč, jest jistě plně odůvodněno zvláštní bezmocností válečných slepců a potřebou jejich ochrany. Ustanovení § 4 stran občanských osob internovaných jest odůvodněno tím, že tyto osoby, pokud se jejich sociální postavení shoduje s postavením důchodců podle zákona o válečných poškozencích, potřebují sociální péče rovněž v té míře, jako váleční poškozenci sami. Že jest spravedlivé, aby válečné zbrojení bylo omezeno a aby se takto dosažených úspor dostalo obětem války, jest jistě prostou samozřejmostí.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému a rozpočtovému.