Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Jednotný svaz soukromých zaměstnanců v Brně svolal na den 1. června 1928 veřejnou schůzi s denním pořadem: "Pensijní pojištění, revise kolektivní smlouvy a osmihodinová pracovní doba" a zamýšlel po této schůzi konati průvod městem.

Brněnské policejní ředitelství povolilo jen konati schůzi, zakázalo však průvod s tímto přímo pobuřujícím odůvodněním:

"Pokud jde o vaši žádost, zároveň sem předloženou, o povolení manifestačního průvodu obchodních zaměstnanců téhož dne v 19 hodin večer ulicemi vnitřního města, policejní ředitelství této žádosti nevyhovuje, nýbrž zakazuje podle §u 6 uvedeného zákona (č. 135/67) pořádati zmíněný průvod jednak z důvodu veřejné bezpečnosti majetku a osoby, jež by průvodem nejživějšími obchodními ulicemi snadno mohla býti ohrožena, jednak z důvodu veřejného pořádku a dopravy, poněvadž by zvýšená uliční frekvence ve večerní době a v době výstavy soudobé kultury mohla býti tímto průvodem zdržována a znemožněna". Dělníci a zaměstnanci brněnští používali po desítiletí nesčetněkráte práva státního občana na uliční projevy a to vždy ve vzorném pořádku a kázni. Tyto dlouholeté zkušenosti naprosto nedávají policejnímu ředitelství práva mluviti o ohrožování bezpečnosti majetku a osoby. Kdyby toto dovozování bylo vhodné, musilo by policejní ředitelství zakázati každé shromáždění pod širým nebem, ba pak by musilo zakázati i výstavu soudobé kultury, které se dovolává, poněvadž touto výstavou způsobená větší frekvence nejen na ulicích, nýbrž i v dopravních prostředcích, v hotelích atd. nepochybně poskytuje kapesním zlodějům a jiným živlům cizímu majetku nebezpečným daleko větší příležitost vykonávati jejich nekalé řemeslo, než veřejný průvod soukromých zaměstnanců.

Když tedy brněnské policejní ředitelství právě při projevu zaměstnanců nemohlo potlačiti obav o bezpečnost majetku a osob, jest to přes opatrné dovolávání "neodpovědných živlů" neslýchané podezřívání a urážka zaměstnanectva, jež připomíná, že dokonce podle proslaveného prügelpatentu, "jest povinností politických a policejních orgánů pod přísnou odpovědností chovati se slušně v úředním styku s kýmkoliv." Ale i dovolávání zvýšené frekvence ve večerních hodinách jest zcela neudržitelnou vytáčkou, poněvadž v 7 hodin večer obchody již musejí býti zavřeny, čehož ostatně má dbáti policie a nač měla mysliti, než se oddala svým fantastickým představám o ohroženém majetku. Kdyby byl průvod býval ohlášen na hodinu obchodního ruchu, bylo by policejní ředitelství jistě neomeškalo poukázati na tuto okolnost jako na překážku, aby průvod byl povolen, Nejde tedy o nic jiného nežli o čin svévole, jímž má býti zaměstnancům organisovaným ve svobodných odborových organisacích nepřípustným způsobem omezeno ústavně zaručené shromažďovací právo, což zvláště v několika dnech po manifestaci republikánské strany v Praze, jež ještě zcela jinak měla vliv na veřejnou dopravu než průvod soukromých zaměstnanců, musí působiti nanejvýš dráždivě.

Tážeme se tedy:

Ví pan ministr o vytýkaném zákazu a jest ochoten náležitě poučiti brněnské policejní ředitelství o povinném respektování státoobčanských práv a o tónu, jakým se má stýkati se státními občany?

Někteří odběratelé elektrického proudu, členové české menšiny, podali správě provozu liberecké městské elektrárny žádost, aby jim dávala účty za proud v českém jazyku. Této žádosti však městská rada nevyhověla dovolávajíc se nálezu nejvyššího správního soudu ze dne 27. března 1928, č 389.228, poněvadž jazykový zákon zásadně uznává svobodné právo obci určiti si jazyk, jehož chtějí užívati. § 3 jazykového zákona omezuje toto právo jen potud, že samosprávné úřady jsou povinny vyřizovati žádosti podané v Československém jazyku, nejsou však zároveň povinny při tomto vyřizování užívati jiného jazyka než svého úředního. Všechna ustanovení jazykového nařízení, jimiž se obci s jiným jednacím jazykem než československým a tedy i podnikům takové obce ukládá povinnost užívati ve styku se stranami státního jazyka, podle výše uvedeného nálezu nejvyššího správního soudu jdou za ustanovení jazykového zákona a ústavní listiny a jsou nezákonitá.

Je podivuhodné, že pražská zemská politická správa vyhověla stížnostem českých odběratelů elektrického proudu v Liberci, podaným proti výše zmíněnému opatření městské rady, dovolávajíc se ustanovení jazykového nařízení, jež nejvyšší správní soud nálezem svrchu uvedeným prohlásil za nezákonitá, vytkla městské radě porušováni těchto jazykových předpisů a nařídila jí, aby stěžovatelům dodala účty za spotřebu proudu ve státním jazyku. Kdyby městská rada neuposlechla tohoto nařízení, bylo dokonce poukázáno na trestní ustanovení jazykového nařízení, podle něhož orgán, obecní správy jež proti ustanovením jazykového nařízení ohrožuje zájmy veřejné správy, jest trestán podle zákona na ochranu republiky. Jest to zajisté zcela neudržitelný stav, když státní politické úřady, povolané k dozoru nad dodržováním zákona, samy vydávat nařízení, jež podle nedávného rozhodnutí nejvyššího správního soudu jsou nezákonitá a takto nedbají rozhodnutí nejvyššího úřadu o právu rozhodujícího.

Interpelanti táží se tedy pana ministra:

Jest ochoten vydati svým podřízeným úřadům podrobné pokyny, aby se přesně držely zákonů, nařízeni a rozhodnutí nejvyššího správního soudu jako nejvyššího právního úřadu, o těchto nařízeních vydaných?

Podle zákona ze dne 1. července 1926, č. 161 Sb. z a n. byly peněžní tresty za přestupky živnostenského řádu přikázány živnostenským pokračovacím školám na úhradu jejich výdajů. Tyto školy mají beztoho velice skrovné prostředky a také obcím nový zákon o obecních financích odnímá často možnost poskytnouti jím vydatnější podporu. V zájmu rozvoje živností bylo by nutno přiměřeně vybudovati živnostenské pokračovací školství, k čemuž ovšem jest zapotřebí přiměřených peněz.

Zákon ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n. o organisaci politické správy ustanovuje nyní v čl. 11, části 1, hlavy 1, že tresty na penězích uložené politickými úřady připadají státu. Tím se odnímají živnostenským pokračovacím školám, jež mají beztoho jen velice skrovné prostředky, další příjmy, ačkoliv jest vlastně úplně logické, aby se pokut za přestupky proti živnostenskému řádu užívalo k výchově živnostenského dorostu. Interpelanti táží se tedy pana ministra:

Jste ochoten prostřednictvím příslušných ministerstev co nejdříve podati návrh na novelisaci zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n. o organisaci politické správy, a to čl. 11, části 1, hlavy 1, aby peněžní tresty podle živnostenského řádu mohly býti užívány, jak to jest nejlogičtější a nejúspěšnější, ku vzdělání a rozvoji živnostenského pokračovacího školství?

Předpisování obratové daně z provisních příjmů obchodních zástupců jest velice kruté. jejich zatížení a jístë také nezákonité, poněvadž zástupci nemohou této daně přesunouti na spotřebitele. To uznalo veřejně i ministerstvo financí, když snížilo daň obratovou z provisí ze 2 na 1%. Kromě toho jest provise obchodního zástupce součástí ceny zboží, takže z toho odběratel platí ovšem obratovou daň spolu s obratovou daní ze zboží dodavatelské firmě, pro kterou zástupce jest jen prostředníkem. Přes všechna rozhodnutí nejvyšších stolic, podle nichž zdaňování provisí obratovou daní jest bezprávné, jelikož provise dlužno považovati za mzdu od kusu, žádají berní úřady, aby i dále byla tato daň přiznávána a placena, dovolávajíce se při tom nařízení ministerstva financí, podle něhož zástupce za provisi jest povinen platiti obratovou daň, nese-li odpovědnost za ztráty. Toto nařízení není zákonem naprosto odůvodněno.

Pod stejnými záminkami vybírá se výdělková daň z čistého důchodu z provisí, kterýžto postup podle četných rozhodnutí nejvyššího soudu jest rovněž mylným výkladem zákona. Zástupce za provisi, jenž nejedná vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, nýbrž jen prostředkuje, tedy sám nevydává faktur a kromě své provise nemůže dosáhnouti žádného zisku, i když podle živnostenského řádu svou živnost ohlásil, nelze naprosto podrobovati výdělkové dani.

Pokud jde o otázku daně obratové a výdělkové obchodních zástupců (zástupců za provisi), jest naléhavě nutno vydati jasné předpisy, aby zástupci za provisi podle libovůle jednotlivých vyměřovacích úřadů nebyli nepotřebně zatěžováni těmito oběma daněmi.

Interpelanti táží se tedy pana ministra:

Je-li ochoten otázku nezatěžování zástupců za provisi daní obratovou a výdělkovou podle zákona vyjasniti a neprodleně vydati vyměřovacím úřadům příslušné pokyny?

Zaměstnanci svrchu uvedených kategorií, propuštění ze služby, octli se i se svými rodinami ve velmi neutěšené hospodářské situaci. Ze svého povolání byli propuštěni a platí pro ně tak přísná ustanovení, že si nemohou velmi skrovné odpočivné platy, s nimiž musí i se svými rodinami hladověti, zlepšiti vedlejším zaměstnáním. Drahota od té doby ještě značně stoupla a jejich situaci ještě zhoršila, aniž se jim dostalo podílu na finančním zlepšení, jemuž se od té doby těší zaměstnanci, kteří zůstali ve službě, Jest tu křiklavá nespravedlivost, právě s částí státních zaměstnanců jednati do jisté míry jako s psanci a jest proto naléhavě třeba, aby ustanovení restrikčního zákona byla novelována, nebo aby skrovné zaopatřovací platy restringovaných zaměstnanců byly upraveny. Tato úprava musila by se státi podle těchto směrnic:

1. Nový platový zákon musil by býti novelován tak, že by se musil vztahovati na všechny zaměstnance, přeložené do výslužby po 1. dubnu 1925, tedy také na všechny restringované.

2. Odpočivné a zaopatřovací platy všech pensistů musily by býti přizpůsobeny platům podle nového platového zákona a zároveň by všechny odpočivné a zaopatřovací platy musily býti i v budoucnosti automaticky přizpůsobovány. Rovněž tak jest nutno, aby byl zrušen § 17 a 18 restrikčního zákona (omezení výdělku, zkrácení restrikční pense) a dále, aby přídavky na děti byly poskytovány všem pensistům a restringovaným, nehledě k rozhodnému dni, jak byl ustanoven roku 1924.

3. Provedené diskvalifikace nechť jsou zrušeny ve všech takových případech, kde se nějakým způsobem prokáže znalost státního jazyka. To musilo by býti, pokud jde o restringované, zvláště již proto dodatečně provedeno, poněvadž v době restrikce se jazykové zkoušky ještě nekonaly a jazykových komisí nebylo. Byly zavedeny teprve jazykovým nařízením z února 1926. Tenkráte nebylo tedy ještě zákonitého měřítka pro nějaké posouzení. Efektivně dobře odsloužená léta, která byla častokráte dodatečně svévolným snížením kvalifikace vyloučena z postupu a zvýšení platu, buďtež dodatečně započtena do postupu a platů a vyšší pensijní platy buďtež poukázány podle služební pragmatiky.

4. Vláda opominula také provésti slíbená sociální opatření o převodu restringovaných zaměstnanců do jiných spřízněných povolání. Tuto povinnost měla by vláda nyní splniti dodatečně, pokud je to ještě možno, a také podle potřeby přijmouti opět do služeb restringované zaměstnance, kteří by byli ochotni pracovati.

Interpelanti táží se tedy pana ministra:

Jest ochoten, uváživ těžkou nouzi restringovaných zaměstnanců, podati sněmovně co nejdříve návrh zákona, jímž by se jim dostalo zlepšení podle svrchu uvedených směrnic?

Městský důchodenský úřad v Ústí n/L. byl dne 30. ledna poštovním a telegrafním úřadem v Ústí n/L. telefonicky vyrozuměn, že 50%ní snížení poskytované obcím podle § 25 telefonního řádu bylo Věstníkem ministerstva pošt a telegrafů dnem 1. dubna 1928 zrušeno.

Na žádost důchodenského úřadu bylo toto telefonické vyrozumění potvrzeno neúředním sdělením datovaným dnem 31. ledna 1928. Poněvadž z tohoto písemného potvrzení nebyl patrný úřední ráz sdělení, městský úřad, poukazuje na tuto vadu, obrátil se na poštovní a telegrafní úřad se žádostí o úřední potvrzení. V tomto přípise, přiloženém v opise, opakuje úřad obšírně sdělení a poukazuje na nařízení ministerstva pošt a telegrafů číslo 127, vyšlé ve Věstníku č. 59 ze dne 31. prosince 1927, které dosavadní výhodu snížení ruší.

Městská rada pojednala o zprávě, která jí byla podána ve schůzi dne 23. února tohoto roku a zaujala k tomu toto stanovisko:

Telefonní řád, jehož § 25 poskytuje obcím 50/ní snížení účastnických poplatků, byl vydán nařízením ministerstva obchodu ze dne 23. září 1916 podle dekretu dvorské kanceláře ze dne 25. ledna 1847, č. 2581 a dosud byl změněn dvěma vládními nařízeními, a to vládním nařízením č. 206!1920 Sb. z. a n. pokud jde o §§ 2 a 3 a vládním nařízením č 385/1920 Sb. z. a n. pokud jde o § 38.

V obou případech byl tedy telefonní řád změněn vládním nařízením. V § 38, 3 ve znění vládního nařízení č. 385/1920 se ovšem praví, že změny telefonního řádu a telefonního poplatkového řádu, aby nabyly platností, musí býti vyhlášeny v úředních listech a že správa určí v každém případě zvláště, jak mají býti snad oznámeny účastníkům. Poštovní a telegrafní úřad na náš přímý dotaz, na jaké vládní vyhlášce se zakládá tento výnos, nedal nám vysvětlení a odvolal se pouze na nařízení ministerstva pošt a telegrafů č. 127 vyhlášené ve Věstníku č. 59.

Toto vyhlášení ve Věstníku vydávaném pro podřízené orgány ministerstva nelze považovati za vyhlášku zakládající právní účinnost v úředních listech.

Dále dlužno uvážiti ještě toto:

Poštovní a telegrafní úřad sdělil městské radě zrušení této výhody telefonicky dne 30. ledna, na žádost důchodenského úřadu pak písemně dne 31. ledna a jako útěchu za to uvedl návrh na odnětí účastnického telefonu dne 3, února. Dopis poštovního a telegrafního úřadu z 9. února 1928, č. 768/III-28 uvádí v posledním odstavci, že výpovědní lhůta pro tyto stanice byla výjimečně prodloužena do 31. ledna 1928.

Není zajisté pochybnosti, že jest technicky nemožno opatřiti rozhodnutí městské rady o výpovědi účastnických stanic na dopis poštovního a telegrafního úřadu s datem 31. ledna 1928, jestliže, jako v tomto případě, městská rada má svá zasedání v úterý, lze tedy opatřiti usnesení v nejlepším případě 7 února; nehledě k tomuto postupu poštovního a telegrafního úřadu, jehož nelze bráti vážně, jest však také stanovení výpovědní lhůty k 31. lednu 1928 a nabytí účinnosti této výpovědi dnem 1. dubna 1928 v rozporu s § 38, bod 1 a 2, poněvadž podle těchto dosud nezrušených ustanovení náležitě vyhlášené změny ustanovení telefonního řádu a telefonního poplatkového řádu týkající se účastnictva pro účastnictví již nabyté nemohou nabýti účinnosti před druhým dnem následujícím po dni vyhlášky i v tom případě, že změna nebo zrušení § 25 telefonního řádu bylo náležitě vyhlášeno ke dni 31, prosince, což se ovšem dosud nestalo, pak tato změna nesměla nabýti účinnosti před 1. červencem 1928 a ustanovení dne 1. dubna 1928 jako počátek účinnosti tohoto zrušení odporuje tedy telefonnímu řádu.

Tážeme se tedy pana ministra, ví-li o těchto věcech a jaká opatřeni zamýšlí učiniti, aby zjednal úctu zákonu?

V posledních týdnech byl broumovský okres postižen těžkými živelními pohromami, které způsbily značné škody na veřejném a soukromém majetku. Příčinu těžkých škod dlužno hledati v tom, že stále ještě nebyla regulována Stěnava, přes to, že jest toho naléhavě třeba. Také okres Teplice nad Metují velmi těžce trpěl v dřívějších letech živelními pohromami, které však pozbyly své nebezpečnosti regulací Metuje, Tato investice ukázala se tedy velmi brzo výnosnou a rovněž tak regulace Stěnavy ukázala by se velmi účelnou investicí, poněvadž by škoda, které by se tím zabránilo, pravděpodobně již během jednoho roku převyšovala náklady.

V okrese trutnovském strhla povodeň dne 26 května betonový most přes Úpu u Mladých Buků a břehy řeky na různých místech nebezpečně podemlela. Zde jest tedy nezbytně třeba jak regulačních prací, tak také rekonstrukce mostu a musí býti provedeny co nejrychleji. V tomto území zavládla stagnací v lnářském průmyslu velká nezaměstnanost, takže jest třeba zadání nouzových prací Nouzových prací jest však také třeba v okrese Hostinném. Zde zastavení závodů v Prosečném a Debrném již několik týdnů před všeobecnou výlukou způsobilo velkou nouzi. Odborová podpora nezaměstnaných pro mnohé již uplynula a jest tedy třeba pomoci dvojnásobně a trojnásobně. Jest tudíž naléhavě třeba, aby konečně byla uskutečněna regulace Malého Labe vzhůru od vtoku do Velkého Labe, které se obce tohoto kraje již po léta domáhají.

Při dosavadním úsilí zájemníků, aby byly provedeny naléhavé nouzové práce, což podporovali také členové sněmovny, se ukázalo, že roztříštění příslušnosti, zvláště odevzdání většiny regulací řek do příslušnosti ministerstva zemědělství, k němuž došlo v poslední době, jest velmi neúčelné, rozmnožuje byrokratické potíže a velmi zdržuje vyřízení. Charakteristickým příkladem neúčelnosti nynější úpravy příslušnosti jest případ Mladé Buky. Zde rekonstrukce mostu spadá do příslušnosti ministerstva veřejných prací, kdežto pro obnovení podemletých břehů jest nyní příslušné ministerstvo zemědělství.

Nouze dotčených krajů jest však tak veliká, že se naléhavě potřebná pomoc nesmí rozbíti o správní potíže, naopak vláda musí ihned zasáhnouti, aby dosáhla aspoň částečného zmírnění tamější nezaměstnanosti a nápravy škod, způsobených bouří.

Tážeme se tedy vlády, je-li ochotna ihned učiniti čeho třeba, aby konečně byly provedeny dávno potřebné regulační práce v oblasti Stěnavy, Úpy a Malého Labe?

Durch das Gesetz vom 29. März 1928 Nr. 55 wurden neue Vorschriften über die Reisepässe erlassen Der Zweck dieses Gesetzes bestand darin, den Reiseverkehr zu erleichtern und das erforderliche Verfahren zu vereinfachen und einheitlich zu regeln, wie es schon im Gesetze Nr. 286 ex 1924 betreffend die Sparmassnahmen in der öffentlichen Verwaltung vorgesehen war, Die Handhabung des neuen Passgesetzes geschieht aber im genau entgegengesetzten Sinne. Während im § 7 des Passgesetzes ausdrücklich angeordnet ist, dass ein Reisepass nur in fünf taxativ aufgezählten Fällen verweigert werden darf, verweigern nun die politischen und staatlichen Polizeibehörden auch dann die Ausfolgung eines Passes, wenn eine der nachstehenden Bdingungen nicht erfüllt ist:

1. Vorlage folgender Urkunden; a) Geburtsschein, b) Heimatschein, c) Identitätsbescheinigung der Aufenthaltsgemeinde und d) behördliche Bestätigung der Staatsbürgerschaft; bei männlichen Personen ausserdem noch e) Bestätigung über das Militärverhältnis, bei Minderjährigen f) Genehmigung des gesetzlichen Vertreters, bestätigt von der Gemeinde oder vom zuständigen Gericht, bei Ehefrauen ausser den Dokumenten a - d überdies noch g) Trauschein, (Es fehlt nur noch das letzte Schulzeugnis und der Impfschein!)

2. Bezahlung ganz erheblicher Stempel- und Amtsgebühren. Letzteres scheint dabei das Wichtigste zu sein. Aber abgesehen von dieser fiskalistischen Ausbeutung der Zwangslage, in der sich der Passwerber befindet, ist die Beschaffung der geforderten Urkunden oftmals vollkommen überflüssig, nicht selten geradezu unmöglich. So konnte sich z. B. in letzter Zeit ein 80jähriger Staatspensionist in Freiwaldau den verlangten Taufschein nicht beschafen, weil er nicht mehr weiss, bei welchem Pfarramte Wiens er getauft wurde. Nun erhält er keinen Pass. Ähnliche Beschwerden aus der Bevölkerung über Drangsalierungen und Passverweigerungen mehren sich von Tag zu Tag und der Beginn der Reisezeit erfordert dringend eine sofortige Abhilfe, Deshalb sehen sich die Gefertigten veranlasst, an den Herrn Minister des Innern folgende Anfragen zu richten:

1. Aus welchen Ursachen genügt eine öffentliche Urkunde wie ein Heimat-, Tauf- oder Trauschein nicht mehr als Unterlage für die Ausstellung eines Reisepasses?

2. Warum beschränken sich die Behörden nichdarauf, diese Gemeinde- oder matrikenämtlichen Dokumente, denen doch öffentlich-rechtliche Glaubt würdigkeit zukommt, bloss in zweifelhaften Fällen auf ihre Richtigkeit zu überprüfen?

3. Weshalb muss die Heimatzuständigkeit dreifach und Ort und Tag der Geburt vierfach beglaubigt sein?

4. Aus welchen Erwägungen erscheint auch dann, wenn die Geburtsdaten z. B. aus dem Heimatsscheine ersichtlich sind, noch ein Taufschein für die Ausstellung eines Passes unerlässlich?

5. Auf Grund welcher positiven gesetzlichen Bestimmungen wird ein besonderes Staatsbürgerschaftszeugnis gefordert?

6 Wozu müssen auch Staatsbeamte und andere öffentliche Bedienstete den Nachweis erbringen, dass sie die čechoslowakische Staatsbürgerschaft besitzen?

7. Warum wird nicht wenigstens gegenüber amtsbekannten, vertrauenswürdigen Personen von den umständlichen Formalitäten bei Ausstellung eines Passes Abstand genommen?

8. Aus welchem Grunde braucht man neben einem so mühsam beschafften Pass, der doch gewiss alle erdenklichen Sicherheiten bietet, noch einen besonderen Übertrittsschein für den kleinen Grenzverkehr, wenn man etwa bei Ausflügen die Grenze nicht gerade an einer Hauptstrasse überschreitet?

9. Wie rechtfertigt der Herr Minister alle diese Erschwerungen des Reiseverkehres in der Zeit der Abschaffung der Sichtvermerke und die damit verbundene Belastung und Verlangsamung des Verwaltungsverfahrens in der Zeit der Verwaltungsreform?

10. Wie kann die Handhabung des Passgesetzes in dieser dem Wortlaute und Geiste der gesetzlichen Bestimmungen widersprechenden Form in Einklang gebracht werden mit dem § 55 der Verfassungsurkunde, wonach Durchführungsverordnungen nur im Rahmen des Gesetzes selbst erlassen werden dürfen?

In der Interpellationsbeantwortung vom 9. März 1928 Druck 1494/XVII wurde behauptet, dass die politischen Behörden in der Regel überhaupt kein Strafverfahren einleiten, wenn die vorgeschriebene Feiertagsruhe am Staatsfeiertag nicht eingehalten ausgenommen den Fall, wenn es sich um absichtliche und ostentative Vorgänge handelt, die öffentliches Ärgernis erregen. Angeblich konnte in der Angelegenheit nichts weiter veranlasst werden, weil in der ersten Interpellation keine näheren konkreten Umstände angeführt waren, auf Grund welcher die Einzelfälle ermittelt und überprüft werden könnten. Deshalb erlauben sich die Gefertigtes nunmehr folgendes Erkenntnis der politischen Landesverwaltung in Brünn vom 22. Feber 1928 Zl. 17929/VI bekanntzugeben:

"Herrn Viktor Weigel, Landwirt, Mähr.-Neustadt, Müglitzergasse 37.

Mit dem Erkenntnisse der polit. Bezirksverwaltung in Sternberg vom 5. Jänner 1928 Zl. 25666 wurde Ihnen wegen Übertretung des § 3 des Gesetzes vom 3. April 1925 Ges. Smlg. Nr. 66 bezw. § 11 des Gesetzes vom 23. April 1925 Ges. Smlg. Nr. 96, begangen dadurch, dass Sie am 28. Oktober 19Z7 durch Führen von Rübenkraut öffentliche Arbeiten verrichtet haben, gemäss der Ministerialverordnung vom 30. September 1857 R. G, Bl, Nr. 198 eine Strafe von 100 K event. 7 Tagen Arrest auferlegt.

Die polit. Landesverwaltung gibt Ihrer dagegen eingebrachten Berufung keine Folge, weil der Tatbestand der Ihnen zur Last gelegten Übertretung durch Ihr eigenes Geständnis erwiesen ist.

Die polit. Landesverwaltung ist der Ansicht, dass es sich um eine öffentlich verrichtete Arbeit gehandelt hat, welche nicht dringend notwendig war, weil nicht erkennbar ist, inwieferne Ihr landwirtschaftlicher Betrieb irgendeinen Schaden erlitten hätte, wenn das Führen von Rübenkraut auf einen anderen Tag verlegt worden wäre.

Gegen diese Entscheidung findet gemäas § 3 der Ministerialverordnung vom 31. Jänner 1860 Zl. 31 R. G. Bl. ein weiterer Rekurs nicht statt.

Dem gleichzeitig eingebrachten Gesuche um Nachsicht oder Milderung der auferlegten Strafe wird mangels bosonderer berücksichtigungswürdiger Umstände nicht will fahrt.

Die politische Landesverwaltung in Brünn hat somit im vorliegenden Falle ebenso wie die polit. Bezirksverwaltung in Sternberg als erwiesen angenommen, dass das Einführen des Rübenkrautes nicht dringend notwendig war. Diese Annahme ist aber falsch, weil das Rübenkraut gerade damals äusserst dringend zu Futterzwecken benötigt wurde. Ein Aufschub wäre geeignet gewesen, den landwirtschaftlichen Betrieb des Bestraften zu gefährden und insbesondere die Milchwirtschaft schwer zu schädigen. Jedenfalls hat es sich dabei nicht um ein demonstratives Verhalten gehandelt, durch welches öffentliches Ärgernis erregt wurde, sondern um eine dringend notwendige Arbeit, deren Verrichtung von allen vernünftigen Leuten auch am Staatsfeiertage gebilligt und für selbstverständlich erachtet wurde. Somit entspricht dieses Erkenntnis gewiss nicht den in der eingangs zitierten Interpellationsbeantwortung ausgesprochenen Intentionen. Dabei ist noch die ausserordentliche Höhe der Strafe (100 K bezw. 7 Tage Arrest) bei der vollkommenen Unbescholtenheit des Bestraften besonders auffällig, ebenso die Abweisung seines Ansuchens um Nachsicht oder Milderung der Strafe. Von einem wohlwollenden Entgegenkommen, das in der Interpellationsbeantwortung für Behandlung derartiger Anzeigen in Aussieht gestellt wurde, kann im vorliegenden Falle wohl nicht die Rede sein.

Im Hinblick auf diesen Tatbestand fragen die Gefertigten hiemit den Herrn Minister des Innern: Billigen Sie das vorzitierte Straferkenntnis gegen Viktor Weigel in M.-Neustadt?

Was gedenken Sie zu tun, um diesem offenbar zu Unrecht Bestraiten Schadenersatz und Genugtung zu verschaffen und für die Zukunft derart unnötige Härten hintanzuhalten?