Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poslanecká sněmovna se račiž usnésti: Vládě se ukládá, aby podle čl. 1 zákona č. 337 ze dne 15. dubna 1920, o úpravě mimořádných poměrů způsobených válkou, vyhlásila příročí pro náhrady škod vymáhaných v procesu komposesorátu bileckého na Podk. Rusi.

Po stránce formální nechť výbor iniciativní návrh náš přikáže výboru ústavně právnímu a rozpočtovému.

974 malozemědělců v jiršavském kraji na Podkarpatské Rusi, kteří náležejí k nejchudobnějším v republice, bylo zažalováno komposesorátem bileckým o náhradu za škody spáchané v lese komposesorátu v r. 1918 a 1919. Požadované náhrady dostoupily nyní takové výše, že u značné části obžalovaných zemědělců došlo by k úplnému jejích existenčnímu zničení a ožebračení.

K odvezení částí dříví z lesa komposesorátu bileckého došlo v době těsné po převratu v r. 1918 a 1919; kdy obyvatelstvo nuceno bylo krajní nouzí a okolnostmi, jež zavinila válka a jiné vyšší síly k zaopatření nejnutnějšího topiva a dřeva na opravu ohrožených staveb z les u obklopujících vesnice. Podkarpatská Rus trpěla válkou nepoměrně více, než všechny ostatní kraje republiky, neboť byla nejen bojištěm v určitých částech země, nýbrž byla také v celé své téměř rozloze etapním územím válečným, jež velmi utrpělo. V době převratu a těsně popřevratové, kdy v ostatních krajích republiky nastaly již poměry normální, prodělávala Podkarpatská Rus právě doby nejtěžší, plné zmatků a nejistot. Byla to éra vlády Kun Bely a hraběte Karolyiho, Legální tehdy vláda Karolyiho vydala též výnos o tom, že ťlesy patří liduŤ. Do těchto neklidných dob, do času úplného vyčerpání lidu podkarpatského utrpením válečnými a hlavně velkými ztrátami a škodami jež s sebou nese etapa válečná, jakož i do doby, kdy legální vláda v zemi vydala výnos o tom, že lesy patří lidu, spadají skutečné i domnělé přestupky lesního pychu, jichž se dle udání dopustilo 974 malozemědělců jiršavského a bileckého kraje v P. Rusi. Ježto podobné zaopatřování dřeva bylo v lesích Podk. Rusi v r. 1918 a 1919 zjevem všeobecným, vyvolaným nahoře vylíčenými mimořádnými poválečnými poměry, došlo ku známé trestní amnestií pro přestupky lesního pychu, jež se též vztahuje na lesy komposesorátu bileckého a škody v něm způsobené. Obyvatelstvo domnívalo se, že touto trestní amnestií je vše vyřízeno, udělenou trestní amnestií považovali nezkušení rolníci celý případ pro sebe za odbytý a to tím sprše, že i původně podané žaloby o náhradu škody v r. 1919 byly vzaty zpět. V tomto svém mínění byli utvrzování postižení i celou řadou jiných okolností podružnějšího rázu a nevěnovali proto obnoveným žalobám, podávaným později za 7 let; pozorností, nechápajíce proč došlo teprve za řadu let k vymáhání tak abonormálně vysokých náhrad za lesní škody způsobené v době převratové. V naprostém neuvědomění dosahu padaných žalob neuschovávají rolníci ani v r. 1919 ani později při podání obnovené žaloby ve většině případů žádných písemností, žalob, rozsudků pro zmeškání, povolení exekuce, exekučních usnesení, stanovení dražby atd.

Příčina toho, proč se se žalobami na náhradu škody v nynější mnohonásobně přehnané výši vystoupilo teprve za řadu let po způsobené škodě, je rázu zcela mimořádného a souvisejícího také s poválečnými poměry. Podíly komposesorátu t. zv. klíče, jež byly v době způsobení škod v lese v rukou sedláků a jiných jednotlivců, začaly být pojednou kupovány několika poválečnými spekulanty. Věci zmocnil se bývalý pokladník komposesorátu Kroo Josef a jeho společníci, kteří počítali s neurovnaností poválečných poměrů, s primitivností a nezkušeností lidu a kteří už předem znalí jsouce způsobu, jakým škoda byla úředně odhadována i názoru obyvatelstva o způsobené škodě, kalkulovali při koupi klíčů komposesorátu s pozdějším vyšroubováním a zmnohonásobením požadovaných náhrad za skutečné i domnělé škody v lese způsobené. Získávání podílů komposesorátu Kroo Josefem dálo se způsobem nesvědomitým a podvodným. Selští majitelé klíčů byli na příklad strašeni tím, že komposesorát má velké nedoplatky daňové a že tyto nedoplatky budou vymáhány na majitelích pozemků a to na vlastnictví soukromém. Takovým podvodným předstíráním podařilo se Kroo Josefavi a jeho společníkům skoupiti asi 60% klíčů a soustřediti je později v jedněch rukou a zbaviti se také selských podílníků, kteří by byli nedali souhlasu k vymáhání náhrad převyšujících až 30 krát částku, jakou byla škoda odhadnuta. Při tom získávali kupci klíčů komposesorátu podíly od oklamaných sedláků hluboko pod cenou. Tak na př. od Popoviče Michala koupeno 5 klíčů za 20 K nekolkovaných. Od Čorby Štefana z Bílek koupili prostředníci Dolinaj a Komaroni Štefan z Berehova 2 a půl klíče za 70 maďarských zlatých, což může dosvědčiti Gorzo Michal Zigun z Bílek atd. Za pakatel kupovány byly tedy podíly lidmi, kteří později podali žaloby a vymáhají nyní milionové náhrady za lesní škody od chudáků, jimž je každá koruna kapitálem a jejichž těžké poškození a zruinován může míti dalekosáhlé důsledky pro celý kraj i zemi.

Pro věc samu je velmi důležito, že není nikde spolehlivě dokázáno, že jde v udaných případech skutečně o dřevo komposesorátu. Přímých důkazů o tom, kdo, kdy a odkud dřevo odnesl, žalující strana vůbec nemá, jako jich neměla ona komise, která škody odhadovala. Komposesorát prováděl soupisy dříví, nacházejícího se u postižených samovolně bez účasti jejich. Veškeré dřevo u obyvatelstva nalezené bylo sepsáno, zanešeno do seznamu jako dřevo komposesorátu a oceněno již v r. 1919 způsobem nevěcným a nesprávným. Komise, která škody odhadovala, byla nespolehlivá, jak o tom svědčí.dále uvedené s výkazy.

Sám pokladník a hospodář komposesorátu z r. 1918 a 1919 Josef Kroo z Berehova, který později získal většinu podílů a stal se iniciátorem celého monstreprocesu, prodával různým lidem dřevo z lesa Doubrava o své vůli a bez povolení valné hromady komposesorátu, jak to mohou dosvědčit tehdejší kupci, na příkl. Gorzo Julius z Bílé, Kroo Josef sice prodávání dřeva u soudu popřel, byl však svědky soudně usvědčen. To je důležité proto, že i toto dřevo je zahrnuto v odhadech všeobecné škody, způsobené domněle 974 zažalovanými malozemědělci z Bílek, Osyj, Ilnice, Dubrovky a Roztok. Tak se stalo, že Kroo Josef sám při dělání škody spolupůsobil, bez svolení komposesorátu o vlastní újmě část dřeva zpeněžil a pak za léta za toto dřevo, které sám dříve prodal, podruhé vyžaduje od verchovinských nebožáků sumy až 30ti násobné proti skutečné ceně dřeva a postižení jsou k náhradě skutečně odsuzování a exekuováni. Při převratu v r. 1918 dal vlastně Kroo Josef první sám podnět k braní dřeva z lesa komposesorátu tím, že počal kácet les a prodávat dřevo. Obyvatelé okolních obcí Bílek, Osyj, Ilnice, Dubrovky a Roztok viděli, že pokladník a hospodář komposesorátu Kroo Josef začíná s občany Fulöpem a Kapostayem les kácet a dřevo prodávat, sebrali se pak také a jeli si též pro svou potřebu dřevo do lesa nasekat, což se jím stalo později osudným. Když pak Podk. Rus byla připojena k Československé republice a naše úřady zahájily v zemi činnosti, došlo k vyslání komisí, které odhadly škody způsobené v lese komposesorátu. Soupis a odhad škod byl prováděn prapodivným způsobem. Komise šla důvod domu i po polích. Každé nalezené dřevo bez ohledu na to, šlo-li o dřevo bukové, dubové nebo březové, bylo zapsáno, také se nebral ohled na to, jakým způsobem majitel domu dřeva nabyl. Nalezené dřevo na polích bylo zapsáno jako dřevo odcizené majitelem pozemku, aniž se vyšetřovalo, kdo dřevo na poli složil. Pravděpodobné je, že dřevo na poli složili lidé přespolní, když je nemohli donést do svého domova. Komise nebyly nad to ještě ve stavu střídmém a jednotliví členové její byli opilí, jak to mohou dosvědčit asistující členové komise a členové obecního zastupitelstva v Bílkách Skoblej Jurko Jurků a Starosta Vasil, též Lucanič Jurka z Dubrovsky může potvrdit, že komise byly opíjeny za obecní peníze. Důkaz o tom, že komise neprováděly odhady ve stavu střídmém, podán byl svědky i v soudním již provedeném líčení proto Gozo Juliusovi v Bílkách (č. j. Ck 119/26 okresního soudu v Iršavě). Na odhadech těchto komisí je pak založena celá žaloba. Komise samy nebyly si jistě ani vědomy tíhy zodpovědnosti, která z odhadů vzejde, jinak nebylo by mohlo dojíti k celé řadě nesprávností, údajů nevěrohodných a nespolehlivých. Lesníci soupis škod a odhad provádějící Imre Gaal, tehdejší přednosta okresní lesní správy a vrchní lesní rada Dämpf dostali za odhad 18.000 Kč. S velkou námahou podařilo se přes velkou dobu od způsobení škody uplynulou a přes primitivnost a svízelnost podkarpatského prostředí (postižení neuschovali většinou úředních papírů neznajíce jich důležitosti, jsou sami z největší části čtení a psaní neznalí atd.) zjistit řadu případů, z nichž je možno s určitostí soudů na povrchnost a nesprávnost komisionelních odhadů, na nichž je žaloba založena, jakož i dále na skutečnost, že pro domněle odebrané dřevo byl jeden a tentýž malozemědělec pro jeden delikt zažalován ve stejné době i dvakrát na různé sumy odškodného:

a) do seznamu těch, kdož škodu v lese komposesorátu způsobili, byli zanešeni i ti, kdo byli v době spáchání škod v Rusku v zajetí, na příkl. Palotaš Ivan z Bílek, který prokazatelně byl v letech 1918 a 1919 v zajetí v Rusku a nemohl tedy býti na Podkarpatské Rusi.

b) Mnozí nemocí na lůžko upoutaní, kteří nemohli se z domů vůbec vzdálit, byli také označeni jako pachatelé lesního pychu. Tak na příkl. Bilinec Ivan z Bílek byl označen také jako jeden z pachatelů, přesto, že před soudem on sám i jeho svědci Ihnatko Michal, Fircak Michal Fedorů a jiní dosvědčili, že přišel vážně nemocen z vojny a že byl až do konce roku 1919 na lůžku ve svém domě a v lese tady nemohl absolutně být. (Č. j. CD 126/27/1 okresního soudu v Iršavě.) Podobně Fedor Zoudun v Bílkách č. 393, od něhož s nyní exekučně vymáhá částka 6,547 Kč za dřevo domněle sebrané v lese komposesorátu, je invalida, který byl v letech 1918 a 1919 nemocen tak, že si ani dnes nemůže ještě doma dřevo rozštípat. Do seznamu odcizeného dřeva zapsáno byl však všechno dřevo u něho nalezené, již bylo jeho vlastnictvím, ba i to dřevo, které dal v době nouze kolem svého domu vyrubat.

c) Pap Deneš Simonů z Bílek č. 50 označen také jako pachatel, ač zemřel. Zažalován byl jako na neznámém místě se zdržující a exekuce vedena proti jeho dětem sirotkům (č. j. Ck 137/27/6 okresního soudu v Iršavě).

d) Mihalega Jurko Fedorů z Bílek čp. 580 byl na základě odhadů odsouzen, a koupil dřevo a mohl to i prokázat, od Papdakunika Štefana z Pinkovic.

e) Gorzo Julius z Bílek obžalován na základě odhadu komise, ač prokázal šesti svědky, že dřevo koupil a nesebral v lese komposesorátu.

f) Řada postižených malozemědělců byla zažalována i dvakrát pro domněle spáchaný tentýž přestupek. Někteří z nich podané žalobě porozuměli a protestovali, jíní si ani nebyli vědomí toho, že jsou pro jeden přestupek žalováni dvakrát. Tak na příkl. Sakač Ivan v Bílkách byl okresním sudem ve Velké Sevljuši žaloby sproštěn pod č. j. 726 ze dne 17. prosince 1926. Dr. Šimon Moses, advokát v Berehově, podal však na Sakače žalobu ještě jednou k okresnímu soudu v Iršavě pod č. j. C 1367/27 a Sakač odsouzen byl k zaplacení žalované částky i soudních útrat. Na námitku, že pro týž případ byl osvobozen ve Velké Sevljuši, bylo mu řečeno okresním soudcem p. dr. Evženem Tisovským: ťV Sevljuši vás osvobodili, a my vás budeme trestatiŤ. - Mimo Sakače žalováni byli dvakrát pro týž delikt, pokud se podařilo zjistit, Bilinec Ivan z Bílek (č. j. Cd 126/27 a Ck 197/27 jiršavského okresního soudu), Popovič Fedor z Bílek, čp. 565 (č. j. C 994/26 a C 902/26), Gorzo Michal Ziguš z Bílek čp. 531 (č. j. 890 z r. 1926 a C 883/26), Cerničko Ivan z Osyi čp. 213, Chiminec Ivan Jurků z Ilnice čp. 7, Papsabo Deneš atd.

Velice důležité je při procesu dále, že náhrada škody ve výší nyní exekvované převyšuje mnohonásobně skutečnou cenu odebraného dřeva z lesa, i cenu komisionelně odhadnutou za nahoře vylíčených poměrů. Důkazem toho je řada okolností. Celý les komposesorátu prodán byl ve dražbě vypsané komposesorátem firmě Schwarz a Blum za 2 a půl milionů Kč, v r. 1925 byl pak les vykácen. Skutečně způsobená škoda v lese komposesorátu v r. 1918 a 1919 žalovanými zemědělci (a nejen jimi, nýbrž též všemi jinými, kdo v té době z lesa dřevo odbírali, na příklad hlavním žalobcem samým Kroo Josefem, pozdějším největším majitelem klíčů) nečinila však více jak 10 skutečné ceny celého lesního objektu. To může přísežně dosvědčit lesní Maršík v Osyi a j. Suma, kterou komposesorát mohl tedy požadovat za všechny škody bez výjimky způsobené v jeho lese v letech 1918 a 1919 byla by mohla činiti maximálně 250 tisíc plus 25 tisíc, t. j. 27.000 Kč. Majitelé klíčů komposesorátu, skoupivší podíly hluboko pod cenou za spekulativním účelem od oklamaných rolníků, podali však žalobu u soudní stolice v Berehově na náhradu škody v r. 1926 (č. j. Ck 82/26) ve výši 6,252.744 Kč. To je výše trojnásobně převyšující cenu celého lesního objektu a 23 krát skutečnou cenu všeho dřeva komposesorátu odebraného v jeho lese v r. 1918 a 1919. Tak jsou dnes verchovinští nebožáci odsuzováni k náhradě škod až 30teronásobně převyšujících komisionelní odhad dřeva z r. 1918 a 1919, při čemž dlužno uvážiti, že i ty komisionelní odhady děly se způsobem postiženým velmi křivdícím a nespolehlivým. Jako příklady buďtež uvedeni:

Havrilik Ivan z Bílek oznámen hlavnoslužnovskému úřadu v Jiršavě pro spáchání lesní škody pod č. j. 3228 z r. 1919 na částku 1220 K nekolkovaných - v r. 1925 zažalován však již k náhradě škody ve výši 20.781 Kč.

Semak Ivan oznámen původně hlavnoslužnovskému úřadu v r. 1919 na částku 4.486 K - v r. 1927 zažalován však již na sumu 33.818 Kč 05 hal.

Fircak Petr z Bílek původně v r. 1919 oznámen na částku 8.808 K - v r. 1926 však zažalován již na 20.699.80 Kč.

Šestak Andryj z Bílek oznámen v r. 1919 na 1309.90 K, v r. 1926 však již zažalován na 29.539 Kč 50 hal. atd.

Tak tomu je u všech obžalovaných malozemědělců iršavských. Pozoruhodným faktem je, že žalující strana, t. j. nynějších několik majitelů klíčů komposesorátu, získavších podíly vylíčeným již způsobem a hluboko pod cenou, dovedla všude vyurgovat mimořádně urychlené vybavování svých záležitostí, takže žaloby, jejich vyřizování a zvláště exekuce pokračující proti postiženým malozemědělcům, náležejících k nejchudobnějším v republice vůbec, tempem proti normálnímu podkarpatskému neobyčejně rychlým. Kdežto v jiných případech čeká se na exekuci někdy i měsíce, vybavují se záležitosti komposesorátu způsobem neobyčejně rychlým, v iršavském kraji jezdí automobil zástupce komposesorátu a provádí tu hromadně exekuce. Proti povinným stranám konají se stále mobilární dražby, zabavené svršky se udiveným a celou věc stále nechápajícím rolníkům prodávají ve dražbě, žalující strana po neúplném vyrovnání své pohledávky pří skončení dražby jedné ihned na dražbě samé přistupuje k zabavování nových mobilů a dává vypisovat nové dražby. Tím ovšem narůstají postiženým útraty a současně propadají ubožáci neodvratné hospodářské zkáze. Vedle mobilárních exekucí začínají nařizovat soudy, zejména okresní soud v Iršavě, i dražby na usedlosti samé, Nejsmutnější na věcí je, že postižení, stejně jako celý kraj, jsou pevně a právem přesvědčení, že se tím děje křivda a v tom domnění ponechávají věci přirozený průchod, nebrání se proti ničemu, nedovedou se brániti a protistrana, pracující uvedenými již nekalými prostředky, má volnost ve svých krocích. Postižení nemohou pochopit, že má jim pro trochu dřeva odebraného pro vlastní potřebu z lesa v době převratové zabírat při dražbě svršky, dobytek, pozemky i usedlosti, a to tím více, že v celé řadě případů tvrdí a dokazují, že jsou úplně nevinní, že dřevo z lesa komposesorátu nepocházelo, že v lese ani nebyli atd.

K exekučnímu řízení; vedenému proti postiženým, nutno též učiniti několik vážných poznámek. Zájmy byly totiž prováděny bez ohledu na zákonné ustanovení čl. LX. z r. 1881 a k tomu příslušných novel, pokud se vztahují na movitostí ze zájmu vyloučené. Zájmy prováděny jsou a byly bez ohledu na to, zda má postižený pouze jednu krávu, zda jedná se o potah, nutný jako zápřažný pro zemědělce k obhospodařování pozemků, nebo nezbytný vůz hospodářský a pod. Dražby prováděny jsou nezákonně, v mnohých případech nebyla dražba odbývána v době dražební vyhláškou ohlášené, nýbrž buďto dříve nebo později. Tak na příklad:

Vdově Seninec Michalové v Bílkách prodána chýše za 120 Kč a slíbeno jí, že se může do druhého dne vyrovnat. Ráno však ve 4 hodiny přišli kupci, rozebrali vdově chýši a odvezli. Dosvědčí všichni sousedé.

U Krol Ivana Mitrů v Ilnicí provedena dražba dne 11. listopadu 1927 o 21. hodině, tedy v hodině večerní, ač byla vypsána na 12. listopadu 1927 o 10 a ¹/₂ hod. dopol. Prodány dvě svině a hospodářský vůz.

U Chiminec Ivana Mitrů v Ilnici provedena dražba dne 13. listopadu 1927 o 21. hod. večer a prodán býček za 410 Kč, ač dražba vypsána na den 14. listopadu 1927.

U Michalega Jurky Fedorohovo z Bílek vykonána dražba zabaveného dobytka dne 7. března o 17. hod., ač dražba vypsána na den 7. března 1928 na 14. hod. 30 minut. Dosvědčí pan Šubrt, prodavač konsumního spolku, který viděl, jak exekutor přijel do Bílek teprve o 16. hod. a sousedé Michalega Jurky dosvědčí, že dražba odbývala se o 17. hod. U postiženého prodán byl zabavený dobytek a byl mu nabídnut kupcem, kterého s sebou přivedl sám exekutor, ku zpětné koupi, patrně za tím účelem, aby mohl býti ještě jednou zabaven. Při vymáhání peněz dávají se lidem stvrzenky často jen tužkou a ledabyle psané nebo dělají se dokonce jen malé poznámky lehce tužkou psané na exekuční žádosti - později pak vymáhají se tyto zaplacené sumy ještě jednou v předpokladu, že stvrzenky nebyly uschovány, nebo že postižení nevědí dobře, oč jde. Jedním z příkladů je Sidlár Jánoš Fedorů v Osyi, od něhož zaplacená částka vymáhána ještě jednou (č. j. F 1682/27/1 okresního soudu v Iršavě.).

Velice vážným faktem je, že komposesorát bílecký nemá vlastně procesní způsobilosti. Exekuce prováděny jsou s takovým spěchem a urychlením, v jiných případech na Podkarpatské Rusi nebývalým, zvlášť proto, že část odsouzených malozemědělců podala žádost o obnovu civilního sporu proti komposesorátu a odůvodňovala žádostí ty tak, že je možno čekat rozhodnutí v jejích prospěch, Okresním soudem ve Velké Sevljuši byl pak.jíž v několika případech tohoto sporu vynesen 17. prosince 1927 pod č. j. C I 726/27/9 rozsudek příznivý obžalovaným malozemědělcům a komposesorát se svými nároky vůbec odmrštěn. Nemá totiž bílecký komposesorát procesní způsobilosti ve smyslu §u 75 civ. řádu soudního proto, že nemá právní korporativní ustrojenosti, neboť nemá dosud, ani neměl v době podání žaloby schválených platných stanov. Ve smyslu §u 46 zákonného článku XIX. z r. 1898, odst. 3., musí však míti komposesorát stanovy výslovně schválené ministerstvem zemědělství. Komposesorát bílecký neexistoval tedy a neexistuje v době podání žalob jako právní osoba a nemohl tedy jako takový vstupovat do sporu, Okolnost tato měla být vlastně vzata v úvahu soudem z úřední moci, mimo okresní soud sevljušský nebylo však na ní bráno zřetele a byla opominuta. Kam až si dovolili zástupci komposesorátu při jednání soudním jíti, dokazuje fakt, že na předložený požadavek některých právních zástupců obžalovaných, aby komposesorát vykázal se průkazem způsobilostí, předložil komposesorát u soudu stanovy ne svoje, nýbrž organisace docela jiné, totiž urbariátní obce bílecké. Přes to však, že urbariát bílecký je organisací naprosto odlišnou od komposesorátu, byl tento důkaz způsobilosti uznán za dostačující okresním soudem v Iršavě i soudní stolicí v Berehově. (Viz případ Fircakův.)

Za daného stavu věcí může bytí postiženým malozemědělcům pomoženo pouze okamžitým mimořádným způsobem. V naléhavé interpelaci, podané 11. března 1928 poslanci inž. Nečasem, drem Dérerem, drem Wintrem a soudr. na vládu ve věci monstreprocesu bíleckého bylo proto požadováno, aby - analogicky nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska č. 82 z r. 1919. ťÚradné NovinyŤ č. 13 z roku 1919 - vyhlášeno bylo i v případě monstreprocesu komposesorátu bíleckého moratorium pro zaplacení všech škod plynoucích z poválečných mimořádných poměrů. Na tuto naléhavou interpelaci odpověděno bylo vládou tiskem č. 1559 ze dne 30. dubna 1928, který však rozdán byl v parlamentě až 14. června 1928. V této odpovědí zdůrazňuje vláda, že byla učiněna opatření, aby - pokud je to v mezích platného práva možno - zjednána byla náprava ve všech při zkoumání věci zjištěných nepravidelnostech soudního řízení. Dále však prohlašuje odpověď vlády, že podle názoru ministerstva spravedlností není ministerstvo ani vláda oprávněna vyhlásiti příročí ve prospěch vymáhaných náhrad škod a že k podobnému opatření bylo by třeba zvláštního zákona.

Proto podávají podepsaní tento návrh na zákonné vyhlášení příročí v monstreprocesu bileckém. Nejde tu o věc jednotlivce nebo snad několika jednotlivců, nýbrž o věc veřejného zájmu, neboť soud nad téměř tisíci malozemědělců iršavského kraje vzbudil opravdovou pozornost v celé zemi a mohl by míti za okolností vylíčených v tomto odůvodnění návrhu v zápětí dalekosáhlé důsledky poškozující celek. Monstreproces bílecký vyplynul jen z nešťastných mimořádných poválečných poměrů Podkarpatské Rusi a bylo by proto spravedlivo i účelno, aby v tomto zcela mimořádném případě vyhlášeno bylo zákonnou cestou příročí na základě čl. I, zákon, č. 337 z 15. dubna 1920 o úpravě mimořádných poměrů způsobených válkou.