Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti takto:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

K úspěšnému provádění ochrany mládeže, zabezpečení dětí nemanželských a stanovení i zajištění povinností alimentačních rozšiřují po případě mění se ustanovení práva trestního, soukromého, procesního, exekučního a práva správního takto:

al. 1. Každé porušení vyživovací povinnosti, jímž jest nezletilec vydán nebezpečenství nouze, nebo mravní úhony, tvoří skutkovou povahu trestního jednání, jež jest stíhati soudem z úřední moci. Vinu tvoří zlý úmysl a hrubá nedbalost.

Zúmyslné porušení povinnosti vyživovací jest vždy přečinem, porušení z hrubé nedbalosti jest jen tehdy přečinem, byl-li nezletilec, oprávněný k výživě, skutečně vydán nouzi a zpustnutí. Nenastaly-li takové následky, jest to jen přestupek.

Přečin trestá se tuhým vězením od týdne do 6 měsíců, přestupek pak vězením od tří dnů do tří měsíců. Zároveň může býti podle volného uvážení soudcova vyslovena i ztráta volebního práva, přípustnost odnětí živnostenského oprávnění na určitou dobu a prohlášení pachatele za částečně zbavena cti.

Výrok o zbavení cti má v zápětí, že odsouzený ztratí právo domáhati se ochrany cti před soudem soukromou žalobou pro přestupek proti bezpečnosti cti, pokud urážka ne obsahuje obvinění z jiných trestných nebo nečestných činů. Výrok o zbavení cti vyhlásí se v obci pobytu a na soudní desce. Přestupek trestá se jednoduchým vězením od tří dnů do tří měsíců.

al. 2. Nastalo-li porušení povinnosti vyživovací ze zahálčivosti, lehkomyslnosti nebo opilství, nebo při opakování může soud vysloviti i přípustnost, odevzdati vinníka do nucené pracovny nebo pracovní kolonie.

V ostatním platí všeobecné zásady trestního práva.

al. 3. Po osobách, povinných k výživě, jejichž pobyt jest neznám, může býti pátráno policejním oznamovatelem i když není proti nim trestní řízení v proudu. Zápis do oznamovatele zařídí poručenský soud.

al. 1. Kdo úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ztěžuje nebo zamezuje ustanovení nebo dobývání výživy nebo vůbec osobu k výživě povinnou při tom podporuje jakýmkoliv způsobem, ručí s ní rukou společnou a nedílnou za příspěvky, jež se během jeho působení staly splatné.

al. 2. Koná-li povinný k výživě pravidelné služby u příbuzných nebo i u osob cizích, platí vůči osobě, mající právo na výživu, za smluvenou mzda obvyklá za podobné služby a to ode dne, kterého službodárce zvěděl o jeho povinnosti k výživě.

Veškerá právní jednání, odporující tomuto předpisu, jsou bezúčinná. Zvláště se nemůže službodárce ani odvolávati na zálohy nebo placení mzdy dopředu, ani si započítávati protipohledávky proti osobě k výživě povinné.

al. 3. § 166 občanského zákona upravuje se takto:

I nemanželské dítě má právo žádati na svých rodičích, aby je přiměřeně svému jmění vyživovali, vychovávali a zaopatřili.

Uznal-li nemanželský otec otcovství před soudem, nebo svolení k zápisu svého jména do matriky podle §u 164 obč. zákona, a přeje-li si, aby nemanželské dítě mělo právní postavení dítěte manželského, dostane se dítěti jména otcova i všech práv dítěte manželského netoliko proti otci, nýbrž i proti jeho ascendentům, a celé jeho rodině a nemanželskému otci připadne nad dítětem i otcovská moc, resp. podíl moci rodičovské.

Popře-li však otcovství a byl-li soudem přes to uznán otcem nemanželského dítěte, přísluší dítku nároky na výživu, výchovu a zaopatření netoliko proti nemanželskému otci, nýbrž i proti jeho ascendentům dle zásad §u 143 obč. zákona, jakož i nárok na povinný díl podle zásad §u 765 obč. zákona.

al. 4. Předpis §u 168 obč. zákona doplňuje se v těchto směrech:

a) Návrh na složení příspěvku vyživovacího soudu muže býti učiněn netoliko před narozením dítěte, nýbrž i po jeho narození.

b) Právo k návrhu přísluší před narozením dítěte matce nebo opatrovníku dítka dosud nenarozeného a po narození dítěte matce neb poručníkovi.

c) Když po uplynutí tří měsíců povinnost k výživě nebyla stanovena ani dohodou ani soudním nálezem, je povinen praesumptivní otec na návrh poručníkův neb matčin skládati k soudu další výživné vždy na měsíc napřed.

al. 5. § 178 a) občanského zákona doplňuje se tímto novým odstavcem:

Vyžaduje-li toho zájem dítěte, může býti dítko otci nebo i oběma rodičům odebráno, dáno do výchovy k pěstounům nebo do ústavu a rodičům z důležitých příčin i pobyt dítěte utajen.

al. 6. § 181 obč. zákona doplňuje se takto:

Svolení manželského otce k adopci není třeba, pozbyl-li otec otcovské moci podle §u 174 obč. zákona navždy.

Svolení matky dítěte netřeba, bylo-li jí dítě soudem odebráno, protože jeho výživu a výchovu zcela zanedbávala nebo tělesný či duševní vývoj jeho nemravným životem ohrožovala nebo odevzdala-li dítě ústavu nebo spolku pro péči o mládež s výslovným svolením, aby je ústav nebo spolek dal za vlastní.

V těchto případech může rodičům dítka, vyžaduje-li toho zájem dítěte nebo jiný důležitý důvod, býti zatajeno i jméno osvojitelovo nebo osvojitelčino.

al. 1. Spory o uznání otcovství a plnění výživného prohlašují se za věci feriální. (§ 224 c. ř. s.)

al. 2. Základem soudního rozsudku nebo usnesení o závazku výživného může býti povolena exekuce k zajištění bez osvědčení ohrožení podle §u 370 ex. řádu a to jak pro nedoplatky, tak i pro alimenty dopředu.

Proti osobám výživou povinným, které zamýšlí vydati se do cizozemí, může býti k návrhu matky, poručníka neb opatrovníka vyřčeno odepření pasu, ztížilo-li by se tím podstatně dobývání výživného.

Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení. Jeho provedením pověřuje se ministr spravedlnosti:

Pokles mravnosti v době válečné a poválečné, pokračující krise manželství a rodinného života jsouce samy o sobě těžkým společenským zlem mají v zápětí celou řadu průvodních zjevů, které povážlivé situace jen ještě zhoršují.

Tak vzrůstá zejména počet nemanželských dětí jako přímý důsledek nemorálností vrstev zámožných a manželského systému dnešní společnosti.

Nemanželských dětí bylo na dnešním území republiky (Československé v r. 1904 7.4%, jež však značně stouplo počátkem r. 1918 a dnes pohybuje se mezi 10-12%.

Podle povolání přicházejí především v úvahu služebné dívky, v Praze 35% všech nemanželských dětí, potom dělnice a nádenice 25% a konečně švadleny a modistky 22%. Nemanželské děti rodí se většinou v mladých letech matky. V Praze bylo 35% matek nemanželských mladších než 20 let, 30% ve stáří od 20-25 let a teprve zbytek připadá na starší. Současně je jisto, že nemanželské porody jsou tím častější, čím v horších poměrech matky žijí. Tak se stává, že typickým zjevem nemanželské matky jest především proletářské děvče.

Pokud se týče samotných nemanželských dětí jest nápadnou jejich úmrtnost. To lze ovšem vysvětliti bídnými poměry hospodářskými i sociálními. Současně objevuje se i větší kriminalita nemanželských dětí jako přímý důsledek bídné sociální situace, jež často dohání k přestupku a zločinu.

Studium historického vývoje tohoto sociálního zjevu ukazuje, že společnost usilovala uchrániti se zla, jež zdržovalo především majetkový vývoj jednotlivých rodin. Muži proto odříkali se nemanželských dětí, o něž starost padala výlučně na matku. A i ona projevovala často málo vůle starati se o svoje dítě. Následkem těchto poměrů trpěly žena i dítě, především ovšem dítě.

Tato situace zhoršovala se soustavně vlivem římského a kanonického práva, takže dnes postavení nemanželských dětí je krutě nespravedlivé a neodpovídá požadavkům spravedlivých a demokratických názorů naší doby. Právní zanedbání a pokoření nemanželských dětí omlouvá římské a kanonické právo tím, že chce uchrániti manželství, Ovšem v první řadě proto, aby hospodářsky (majetkově) netrpělo, kdyby nemanželské děti byly postaveny na roveň manželským. Podle tohoto práva je manželství majetkově právní a nikoliv přírodní instituce, a není tedy divno, že nemanželské styky jsou na denním pořádku a že se z nich rodí nemanželské děti. Uznává-li již společnost takovýto stav, musí podle toho uzpůsobiti i nazírání na děti nemanželské.

Pokročilejší zákonodárství některých, zejména severských států, snažilo se vyřešiti otázku nemanželských dětí. Zejména Norsko a Švýcarsko upravilo zákonem situaci nemanželského dítěte zajišťujíc mu veškerá rodinná práva, jméno otcovo i dědické právo. Důsledek rozvratu vlastního manželství a krise života rodinného objevuje se však také i v jiném směru. Muž opouští rodinu, mění svůj pobyt a práci, aby manželka a děti nemohly na něm vymáhati alimenty, nebo odchází do ciziny, aby každou exekuci proti sobě znemožnil. Tím jest žena i děti vydána v pospas bídě a hladu a všechny zákonné kroky proti nesvědomitému manželi a otci se lhávají. U dětí nemanželských stává se pravidlem, že otec používá všech prostředků, aby nemusil platiti na výživu a výchovu dítěte a nalézá při tom nezřídka, z důvodů, jež byly uvedeny, oporu u svých příbuzných a známých, kteří mu poskytují útulek a výživu nebo práci za pouhý hyt a stravu a maří zálohami neb placením mzdy dopředu nebo předstíranými protipohledávkami dobývání výživného na něm.

Ježto pak v nynějších těžkých životních poměrech matky nestačí, aby opatřily dítkám výživu a výchovu, jsou děti odkázány na veřejnou dobročinnost, jež, nejsouc dosud úplně organisována a dostatečně veřejností podporována, nemůže se postarati o všechny děti. Také péče domovských obcí jest zpravidla úplně nedostatečná. A tak dítky propadají začasté nemocem a mravní zkáze. Z těchto opuštěných a zanedbaných dětí rekrutují se zločinci, živlové podvratní a nepřátelé lidské společnosti.

Jest tedy v životním zájmu státu, aby zákonnými předpisy znemožnil liknavým rodičům uhýbání povinnosti alimentační a zamezil i druhým osobám, aby nemohly jakýmkoliv způsobem napomáhati jim v tomto porušování.

Naše dosavadní zákonodárství a je.ho ustanovení nechrání dostatečně dětí manželských, ale zejména nemanželských, před opuštěním a bídou a tím i před tělesnou a mravní zkázou.

Nelze čekati na novelisaci rodinného práva a jiných zákonů, jejichž nová úprava vyžadovala již dodnes dlouhé práce a přípravy a podle všech známek nejen že ji bude vyžadovati i nadále, nýbrž jest důvodná obava, že při projednávání materie tak obsáhlé ne. bude lze vyvinouti dostatečného vlivu, aby zejména otázky předloženým návrhem řešené dospěly k brzkému, příznivému a spravedlivému vyřešení. Avšak řady mládeže opuštěné rostou měrou tak povážlivou, že ohrožují obecné blaho. Je tedy nutno ihned podniknouti vše. aby se zachránily alespoň ty děti, jejichž otcové mohou být donuceni k plnění povinností a již jsou schopni vydělávati tolik, že by mohli vyživiti a zaopatřovati děti. Tím bude současně umožněno dobročinným spolkům a ústavům ujati se cele dětí opuštěných nebo odebraných nehodným rodičům.

Předložený návrh zákona má za účel volati k odpovědnosti liknavé rodiče a jejich pomocníky a donutiti je k plnění povinností k dětem a zjednati tak nápravu aspoň do té doby, než by novou úpravou zákona občanského a trestního vešly v život ještě úspěšnější normy sledující tytéž cíle.

Článek I: ustanovení trestního práva vzniknul z přesvědčení, že předpisy práva soukromého a exekučního nestačí k donucení liknavých otců, aby plnili své alimentační povinnosti k dětem. Není možno, jak ukazuje prakse, obejíti se bez norem trestních a nelze též proti jejich zavedení ničeho podstatného namítati ani se stanoviska obecné etiky. Běží zde o životní zájem společnosti a státu - o řádnou výchovu mládeže po stránce tělesné i duševní, jež jest možná jen, plní-li otec řádné povinnost k dětem. Ido toho nečiní, páše zločin na dětech, jež vydává zkáze fysické a mravní a na státu, jejž vystavuje nebezpečí, že mu v jeho dětech vyrostou živlové zločinní a podvratní. Tato trestní sankce je donucovacím prostředkem velmi účinným a osvědčila se ve všech státech, kde byla zavedena, na příklad v Rakousku, Německu a Norsku.

Navrhuje se kvalifikace přečinu pro porušování povinnosti vyživovací netoliko pro případ, že byl čin spáchán ze zlého úmyslu nýbrž i při hrubé nedbalosti, jsou-li tím osoby oprávněné k výživě vydány v pospas bídě a mravní zkáze, ježto by se v mnoha takových případech zlý úmysl nedal vůbec dokázati a intence zákona zameziti pustnutí a degeneraci mládeže vinou rodičů, byla by ve většině případů zmařena.

Vedlejší tresty: ztráta volebního práva, přípustnost ztráty živnostenského oprávnění a částečné zbavení cti odůvodněny jsou závažností a zneuctívající povahou trestního činu. Neboť člověk, který, neplně povinnosti vyživovací, nechává své děti zúmyslně nebo z hrubé nedbalosti hladověti a pustnouti, klesá pod úroveň zvířete, jež se stará podle svých sil o výživu svého potomstva. Mimo to podvrací mravní i právní pilíře státu a odpírá konání primitivní povinnosti občanské. Proto zaslouží, aby mu společnost dala najevo, že ho necení jako svého řádného člena a odepřela mu aspoň z části ochranu cti. Odnětí živnostenského oprávnění na určitou dobu doporučovalo by se v případech otců, kteří provozují samostatnou živnost takovým způsobem, že mohou snadno utajením svých příjmů znemožniti dobytí alimentačních nároků a že nemůže býti proti nim provedena ani vnucená správa jejich živnosti pro její malý rozsah.

K článku II: Ustanovení soukromého práva, k bodu 1. a 2.

Zkušenost učí, že by otcové dětí manželských a zvláště nemanželských neporušovali povinností k dětem, kdyby jich třetí osoby k tomu nenabádaly, nebo alespoň v tom nepodporovaly. Bývají to zpravidla nemoudří rodiče, kteří poskytují synům, aby jim umožnili vyhnouti se povinnostem alimentačním, byt, stravu a jiné životní potřeby bud zdarma neb za práci, někdy tak činí jiní blízcí příbuzní neb dokonce i lidé cizí. Snaží se tak znemožniti neb ztížiti vymáhání alimentů tím, že se s liknavým otcem smluví, že mu nebudou platiti. mzdy v penězích; nýbrž jen poskytováním bytu, stravy a občasných spropitných, neboť tím, že mu dávají zálohy, platí mzdu dopředu, nebo si nechají oddělávati od něho buď skutečnou nebo předstíranou protipohledávku.

Takovému nemorálnímu nadržování jest nutna čeliti jednak trestním stíháním pro přečin nebo přestupek spoluviny na porušení povinnosti vyživovací podle obecních zásad §u 5 trestního zákona, jednak uložením solidární povinnosti k náhradě škody a stanovením obvyklé mzdy za práci, kterou si kdo dá konati za lehčích podmínek od otce, o němž ví, že neplní své alimentační povinnosti, jakož i neuznáním žádných úmluv, jež by mohly býti dobýváním nároku alimentačního na újmu.

Těmito novými předpisy docílí se jistě po zvednutí obecné mravnosti a záchrany tisíců dětí před hladověním a zanedbáním výchovy.

Ad 3. Újmy, jež dřívější doba spojovala se zrozením mimo manželské lože, snažilo se moderní zákonodárství odstraniti. Dnešní kulturní člověk nevidí v nemanželském původu nic znehodnocujícího. A tento názor zračí se již i v našem zákonodárství až na ustanovení a poměru mezi nemanželským dítětem, jeho otcem a jeho rodinou. Tyto zbytky starého třídění působí dnes cize. A jest v zájmu lepší výchovy a obecné etiky nahraditi je úplně v duchu moderního nazírání. Je přirozené a logické, aby úzké krevní příbuzenství nemanželského dítka s otcem a jeho rodinou došlo výrazu i v zákoně tím, že by se dítku přiznalo i právo mít postavení dítěte manželského. Každým způsobem je křiklavě nespravedlivo odpírati to nemanželskému dítěti v tom případě, když otec uznává otcovství a přeje si, aby jeho dítě bylo postaveno na roveň dítěti manželskému.

Ježto však bývá často jistota otcovství u dětí nemanželských problematická a ježto také nezřídka nemanželští otcové otcovství popírají, dala by se ospravedlniti odchylka pro ten případ, když nemanželský otec neuznává otcovství. Avšak i tu dlužno vycházeti z předpokladu, že dítě má právo na alimenty a povinný podíl dědický netoliko proti otci, nýbrž i proti jeho ascendentům. V těchto směrech pokročilejší zákonodárství norské stanoví, že matka má právo tři měsíce před porodem přihlásiti otce dítěte a tento ji musí žalovati, považuje-li hlášení za nesprávné. Dítě dostává tím způsobem od narození živitele, který sice může matku obviniti, že obcovala s jinými, ale to ho přece nezbavuje povinnosti alimentační, třeba by se platící považoval jen za náhradníka pravého otce.

Výborná a účelná ustanovení §u 168 občanského zákona ve znění I. dílčí novely, jež zavádějí u nás obdobná ustanovení, nevžila se dosud v praksi. Hlavně zajisté proto, že nemanželské zmatky neznají práva a hlásí se o výživné pro dítě teprve až se dítě narodí. Proto ani soud ani organisace sociální péče nemá možnosti dozvěděti se o případech nemanželského těhotenství před porodem. Tím je však mařen účel předpisu. Ježto je však třeba zabezpečiti narozené dítě před nedostatkem v době, než je pravomocně rozhodnuto o otcovství a výši alimentů, považujeme za důležité, aby předpisy §u 168 občanského zákona byly rozšířeny i na dobu po narození dítěte a aby mimo matku před porodem byly oprávněny k návrhům i po. ručník dítěte po porodu, respektive opatrovník nenarozeného dítka před porodem.

Ad 5. a 6.

Doplnění §u 181 a 178 a) občanského z.íkona považujeme za velmi důležité, ježto se tím umožní organisacím pro péči o mládež a soudům umístiti mnoho opuštěných dětí v rodinách pěstounů a dáti řádným lidem za vlastní. Případy, kdy pěstouni či osvojitelé dětí, jež k nim přilnuli a pečlivě je vychovávali, byli obtěžováni, ano stali se předmětem vydírání se strany nesvědomitých rodičů, nebyly nijak vzácné. Že je tím výchova dětí těžce poškozena, je na bíle dni. Proto pěstouni, hlásící se o děti s úmyslem je adoptovati, chtějí vždy jen děti úplně osiřelé aneb jen v tom případě, bude-li rodičům zatajeno, kde dítě bude.

K článku III.: Ustanovení práva procesního a exekučního.

Zvláštní ráz a důtklivost alimentačních pohledávek odůvodňuje jednak zařazení sporů o otcovství a plnění výživného ve věci feriální, jednak oprávnění k zmírnění podmínek §u 270 exekučního řádu, při povolování exekuce k zajištění alimentačních příspěvků. Zpravidla bývá těžko ba nemožno osvědčiti nebezpečí, že by bez zjišťovací exekuce bylo dobývání nároků znemožněno nebo podstatně ztíženo. A přece bez zjišťovací exekuce nedal by se ve většině případů zabezpečiti nárok alimentační před ztrátou pozadních příspěvků, splatných před pravomocí rozsudku nebo usnesení, ježto dlužníci bývají zhusta lidé s malými příjmy, na nichž se dají dobýti jen periodicky malé částky peněz.

K článku IV.: Ustanovení práva správního.

Navržené opatření má sloužiti k tomu, aby otcové z úmyslu vyhnouti se povinnostem alimentačním neprchali za hranice, jak se za časté děje u manželských i nemanželských dětí. Proto je spravedlivo, aby osoby oprávněné k výživě " byly ochráněny před opuštěním jich otci a před ztrátou alimentů, odepřením pasu, jehož přípustnost mohl by k návrhu matky neb poručníka vysloviti poručenský soud, když by otec, hodlající se vystěhovati, bud nesložil nebo jinak nezajistil, čeho potřebí k úhradě alimentů.

Návrh tento neznamená zatížení státních financí a nenavrhujeme proto úhrady.

Po stránce formální navrhujeme, aby byl přikázán výboru ústavně-právnímu.