Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podepsaní navrhují, a.by vláda československá předložila presidentu republiky k ratifikaci tyto 2 úmluvy:

Každý člen Mezinárodní organisace práce; který ratifikuje tuto úmluvu, se zavazuje, že zavede povinné nemocenské pojištění námezdních pracovníků za podmínek alespoň rovnocenných podmínkám, stanoveným touto úmluvou.

Povinné nemocenské pojištění vztahuje se na dělníky, zřízence (úředníky) a učně podniků průmyslových a podniků obchodních, na domácké dělníky a na čeleď.

Každý členský stát bude však míti možnost stanoviti ve svých zákonech nebo nařízeních výjimky, jež bude pokládati za nutné, pokud jde:

a) o zaměstnání přechodná, jichž trvání nedosahuje hranice, kterou stanoviti mohou státní zákony nebo nařízení, o zaměstnání nepravidelná, nesouvisející s povoláním nebo podnikem zaměstnavatelovým, o zaměstnání příležitostná a o zaměstnání vedlejší,

b) o zaměstnance, jichž mzda nebo příjem překročuje hranici, která může býti stanovena zákony nebo nařízeními,

c) o zaměstnance, kteří nedostávají peněžité mzdy,

d) o domácké dělníky, jichž pracovní podmínky nelze uvésti v soulad s pracovními podmínkami námezdních pracovníků,

e) o zaměstnance, kteří nedosáhlí, anebo překročili hranice věku, které mohou býti stanoveny národním zákonodárstvím,

f) o členy zaměstnavatelovy rodiny.

Mimo to mohou býti vyňaty z povinného nemocenského pojištění osoby, mající v případě nemocí podle zákonů, nařízení či stanov nárok na výhody ve svém souhrnu alespoň rovnocenné výhodám, stanoveným touto úmluvou,

Tato úmluva nevztahuje se na námořníky a rybáře, jichž nemocenské pojištění bude moci býti předmětem rozhodnutí některé z příštích sezení konference.

Článek III.

1. Pojištěnec, neschopný k práci následkem nenormálního stavu tělesného nebo duševního zdraví bude míti nárok na nemocenské (peněžitou podporu) nejméně po 26 prvních týdnů nezpůsobilosti k práci, počínaje prvním dnem poskytnuté podpory.

2. Poskytnutí nemocenského může býti vázáno podmínkou, že pojištěnec vyhověl době čekací a že učinil zadost karenční době nejvýše třídenní.

3. Nemocenské může býti zastaveno:

a) dostává-li pojištěnec odjinud na podkladě zákona a pro tutéž nemoc jinou podporu; zastavení může býti úplné nebo částečné, podle toho, zdali uvedená podpora se rovná nebo nedosahuje výše nemocenského;

b) po dobu, po kterou pojištěnec neschopný k prácí pozbývá normálního pracovního výdělku anebo je vydržován na náklad pojištění nebo veřejných fondů; v tomto posledním případě zastavení nemocenského může přesto býti pouze částečné, jestliže nemocný, osobně takto vydržovaný, má na starosti rodinu;

c) po dobu, po kterou nemocný odpírá bez náležitého důvodu šetřiti lékařských předpisů a ustanovení, týkajících se chování nemocných, anebo se bez dovolení a úmyslně vymyká kontrole pojišťovny.

4. Nemocenské může býti sníženo nebo odňato v případě nemoci, která je důsledkem úmyslného zavinění pojištěncova.

1. Pojištěnec bude míti od počátku nemoci a nejméně až do zániku svého nároku na nemocenské zdarma právo na ošetření lékařem řádně kvalifikovaným, jakož i na poskytnutí léčiv a therapeutických prostředků dobré jakosti a v dostatečném množství.

2. Od pojištěnce může býti požadována účast na krytí nákladů, spojených s poskytnutím pomoci v nemoci.

3. Pomoc v nemoci může býti zastavena po tak dlouhou dobu, pokud pojištěnec odpírá bez náležitého důvodu šetřiti lékařských předpisů a ustanovení, týkajících se chování nemocných anebo zanedbává využíti pomoci, již mu skýtá pojišťovna.

Vnitrostátní zákony mohou povoliti nebo předepsati poskytnutí lékařské pomoci rodinným příslušníkům pojištěncovým, kteří žijí v jeho domácnosti a jsou na něho odkázáni, a mají stanoviti podmínky, za jakých tato pomoc může býti poskytnuta.

Nemocenské pojištění budiž spravováno samosprávnými pojišťovnami, podléhajícími správnímu a finančnímu dohledu veřejných úřadů a nesledujících cílů výdělečných. Pojišťovny, vyšlé z podnětu soukromého, mají býti veřejnými úřady zvlášť uznány.

Pojištěnci buďtež povoláni k účasti na správě těchto autonomních pojišťoven za podmínek, stanovených vnitrostátním zákonodárstvím.

Správa nemocenského pojištění může, však býti řízena přímo státem, když a pokud správa autonomních nositelů je ztížena nebo znemožněna nebo nevhodná následkem vnitrostátních poměrů a zejména nedostatečného vývoje odborových organisací zaměstnaneckých a zaměstnavatelských.

Pojištěnci a jich zaměstnavatelé musí přispívati na náklady nemocenského pojištění. Vnitrostátnímu zákonodárství zůstává vyhraženo stanoviti finanční příspěvek (účast) veřejnoprávních celků.

Tato úmluva nikterak neruší závazků vyplývajících z úmluvy týkající se zaměstnání žen před porodem a po porodu, která přijata byla v prvním zasedání Mezinárodní konference práce.

Pojištěnci je vyhraženo právo stížnosti v případě sporného jeho nároku na dávky.

1. Státy, které zaujímají rozsáhlá území, řídce obydlená, mají možnost neprovésti ustanovení této konvence v těch částech svého území, v nichž následkem slabé hustoty a rozptýlenosti obyvatelstva a nedostatkem dopravních prostředků je organisace nemocenského pojištění ve smyslu této konvence nemožná.

2. Při oznámení formální ratifikace generálnímu tajemníku Společnosti národů určí blíže tyto státy zároveň s udáním podpůrných důvodů obvody, pro které chtějí využitkovati ve svůj prospěch výjimky stanovené tímto článkem, podati důvody pro tuto výjimku a blíže určiti, na které částí svého území tuto výjimku chtějí aplikovati.

3. V Evropě může se výjimky stanovené v tomto článku dovolávati pouze Finsko.

Oficielní ratifikace této úmluvy podle podmínek stanovených v části XIII mírové smlouvy versailleské a v souhlasných částech ostatních mírových smluv buďtež zaslány generálnímu tajemníku Společnosti národů a jím zaneseny do rejstříku.

Úmluva tato vstoupí v účinnost 90 dní po tom, co ratifikace dvou členů Mezinárodní organisace práce budou generálním tajemníkem zaneseny v rejstříku.

Bude zavazovati pouze ty členské státy, jichž ratifikace byla zanesena v rejstříku sekretariátu.

Odtud vstoupí tato úmluva v účinnost pro každý další členský stát 90 dní po dni, kdy jeho ratifikace bude zanesena do rejstříku v sekretariátu.

Jakmile ratifikace dvou členů Mezinárodní organisace práce budou zaneseny v rejstříku sekretariátu, generální tajemník Společnosti národů oznámí tuto skutečnost všem členům Mezinárodní organisace práce. Oznámí jím také zanesení do rejstříku těch ratifikací, které mu byly zaslány později všemi dalšími členy organisace.

Každý člen Mezinárodní organisace práce, který ratifikuje tuto úmluvu, se zavazuje, s výhradou ustanovení čl. XII, že ustanovení článků l., II., III., IV., V., VI., VII., VlIl., IX., a X provedl nejpozději dnem 1. ledna 1929, a že učiní opatření, která budou nutna, aby se tato ustanovení stala účinnými.

Každý člen Mezinárodní organisace práce, který ratifikuje tuto úmluvu, se zavazuje, že si provede ve svých koloniích, državách a protektorátech, souhlasně s ustanoveními čl. 421 mírové smlouvy versailleské a jemu odpovídajících článků ostatních mírových smluv.

Každý člen, který ratifikoval tuto úmluvu, může po uplynutí období 5 let ode dne počátečního vstoupení v účinnost této úmluvy, jí vypověděti aktem zaslaným generálnímu tajemníku Společností národů, jejž tento do rejstříku zanese. Tato výpověď nabude účinnosti teprve uplynutím jednoho roku po svém zanesení v sekretariátu.

Správní rada Mezinárodního úřadu práce je povinna nejméně jednou každých deset roků předkládati všeobecné konferenci zprávu o provádění této úmluvy a rozhodne, je-li třeba pojmouti do denního pořadu konference otázku revise nebo změny této úmluvy.

Texty francouzský a anglický této úmluvy jsou oba autentické.

totožná s úmluvou zprvu uvedenou, pouze s vypuštěním odst. 3 čl. II. a čl. VIII.

Podle článku 405 mírové smlouvy versailleské zavazuje se každý členský stát Mezinárodní organisace práce předložiti usnesení Mezinárodní konference práce svým zákonodárným činitelům nejdéle do roka.

Tato lhůta může za mimořádných okolností býti prodloužena na 18 měsíců.

Podepsaní připomínají, že lhůta pro zahájení ratifikačního řízení uplyne pro Československou republiku v červnu t. r., resp. byly-li mimořádné okolnosti, v prosinci t. r.

Podepsaní žádají, aby vláda předložila k ratifikaci obě úmluvy, usnesené na zmíněné Mezinárodní konferenci práce, jež se týkají povinného nemocenského pojištění zaměstnanců průmyslu, obchodu, učedníků, domácích pracovníků a zaměstnanců v domácnosti, druhá povinného nemocenského pojištění zaměstnanců v zemědělství.

Obě tyto úmluvy mohou býti ihned příslušnými ústavními činiteli ratifikovány, ježto nevyžadují žádných změn stávajícího zákonného stavu u nás, který jím plně vyhovuje.

Pro stát nevyplyne z ratifikace uvedených 2 úmluv žádné nové finanční břemeno.

Podepsaní připomínají, že Československo, které na začátku svého vývoje stálo co do počtu ratifikovaných úmluv mezi členskými státy Mezinárodní organisace práce na třetím místě, ocitlo se dnes již až na místě 15., a bylo tedy celou řadou států předstiženo.

Z uvedených důvodů podepsaní žádají, aby vláda předložila obě shora uvedené úmluvy Mezinárodní konference práce presidentu republiky k ratifikaci, a to v době pokud možno nejbližší.