Mezinárodní opiová konvence z 23. ledna 1912
vyplynula z nezbytnosti mezinárodní dohody o postupném
potlačování požívání
opia, morfia, kokainu, jakož i drog připravených
neb odvozených z těchto látek, které
dávají neb mohou dáti příležitost
k podobnému zneužívání. V důsledku
smlouvy versailleské přistoupilo i Československo
k Mezinárodní opiové konvenci a příslušný
zákon o provádění této konvence
byl vyhlášen 29. května 1923 Sb. z. a n. č.
128.
Zákon tento určuje, které osoby smějí
vyráběti, dovážeti a prodávati
opiáty a určuje zároveň povinnost
těchto osob vésti ve svých knihách
přesné záznamy o pohybu tohoto zboží.
Povinnost tato nevztahovala se však na předpisy lékařské
a na prodeje lékárníků řádně
oprávněných. Každý, kdo obchodoval
opiáty ve velkém a byl oprávněn dovézti
nebo vyvézti některý opiát, byl povinen
zažádati vedle povolení dovozního ještě
o tak zv. "Dovozní osvědčení",
které vydává ministerstvo zdravotnictví,
jež každoročně pak podává
výkaz o vyvezeném a dovezeném množství
opiátu Mezinárodní opiové konvenci
v Ženevě.
K tomu zákonu bylo vydáno prováděcí
nařízení 18. června 1925 Sb. z. a
n. č. 147, v němž byla určena povinnost
úředním lékařům, aby
prohlédli závody osob a podniků zabývajících
se prodejem, výrobou a dovozem opiátů a aby
se přesvědčili o tom, zda jsou vedeny záznamy
o dovozu a prodeji tohoto zboží.
V roce 1927 byla sjednána nová Mezinárodní
opiová úmluva, která vyhlášena
byla ve Sb. z. a n. č. 147 ze dne 3. října
1927. úmluva tato rozšiřuje řadu opiátů
na listy kokkové, surový kokain, ekqonín
a indické konopí, případně
pryskyřice z něho vyrobené a jejich přípravky.
Rozšíření platnosti opiové konvence
i na tyto látky bylo vyhlášeno zdejším
ministerstvem v dohodě s ministerstvem obchodu, průmyslu
a živností ve Sb. z, a n. ze dne 1. prosince 1927,
čís. 21 z r. 1928. Dále tato úmluva
obsahuje nový závazek pro československo
v tom, že lékařům, kteří
mají domácí lékárny a lékárníkům
se ukládá buďto vésti přesné
záznamy o nákupu a prodeji opiátů
anebo uschovávati v každém případě
předpis lékařský vztahující
se na opiáty. Z této nové úmluvy vyplývá
tudíž, že zákonem nutno jest naříditi
lékařům, zvěrolékařům
majícím domácí lékárny
a lékárníkům, aby vedli přesné
záznamy anebo uschovávali lékařské
předpisy, v nichž jsou předepsány omamné
látky. Naříditi uschováváti
lékařských předpisů lékařům
nebo lékárníkům jest nepraktické,
neboť není možno jednak naříditi
lékaři, aby - předepsav nějaký
lék, v němž jest obsažen omamný
prostředek, sháněl zpět svoje recepty
od nemocných, jednak ukládati uschovávání
receptů lékárníkům nebylo by
možno vzhledem k nemocenským pojišťovnám,
jimž musí lékárník účty
k retaxaci a k honorování předkládati.
Tím znemožněna byla by jakákoliv kontrola
vzhledem k tomu, že by recepty nebyly po ruce.
Nezbývá tudíž nic jiného než
uložiti lékárníkům, jakož
i lékařům a zvěrolékařům,
majícím domácí lékárny,
vésti záznam o nákupu a prodeji látek,
na něž vztahuje se zmíněná konvence.
Třetí článek Mezinárodní
opiové konvence připojuje k surovému opiu,
jehož dovoz a vývoz jest omezen na určitá
místa, ještě i listy kokkové. Jest tudíž
nutno zákonem doplniti v tom směru § 6 zákona
ze dne 29. května 1923, čís. 128 Sb. z. a
n. Konečně připojuje k §u 7 tohoto zákona
nový odstavec, jímž jest dána možnost
zabaviti a prodati látky, které jsou předmětem
opiové konvence v případě, že
jsou předmětem trestného činu.
Výbor pro veřejné zdravotnictví pojednal
ve své schůzi dne 3. července 1928 o usnesení
senátu tisk č. 1647 a usnesl se doporučiti
poslanecké sněmovně ke schválení
osnovu zákona ve znění přijatém
senátem.
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Zákon č. 128/1923 Sb. z. a n. mění
a doplňuje se takto:
1. V § 3 se nahrazuje odstavec třetí ustanovením
tohoto znění: "Lékárníci
řádně oprávnění, odpovědní
správcové veřejných a ústavních
(domácích) lékáren, jakož i lékaři
a zvěrolékaři mající domácí
(příruční) lékárnu,
jsou povinni vésti ve svých knihách záznamy
o koupeném a na lékařský předpis
nebo lékaři majícímu domácí
(příruční) lékárnu prodaném
množství surového kokainu a ekgoninu, dále
morfia, diacetylu morfia, kokainu a jich příslušných
solí, jakož i vůbec kteréhokoliv jiného
omamného prostředku, vyhlášeného
ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné
výchovy, který by mohl podle všeobecně
uznaných vědeckých výzkumů
sloužiti k obdobnému zneužíváni
a míti za následek tytéž škodné
účinky. Způsob vedení záznamů
bude stanoven nařízením."
2. V § 6, odst. 1., připojuje se za slova: "vývoz
a dovoz surového opia" doplněk "a listů
kokových".
3. V § 7 připojuje se nový odstavec 4., tohoto
znění: "Látky, které jsou předmětem
trestného činu, mohou býti v každém
případě prohlášeny za propadlé
a prodány osobám a podnikům, které
jsou podle platných předpisů oprávněny
jimi obchodovati. Výtěžek prodeje plyne do
státní pokladny".
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení. Provedením pověřuje
se ministr veřejného zdravotnictví a tělesné
výchovy v dohodě s ministrem průmyslu, obchodu
a živností a s ministrem financí.
Zhoubné následky zneužívání
opia jako omamného prostředku donutilo 23. ledna
1912 v Haagu 13 států uzavříti Mezinárodní
opiovou konvenci, k níž během doby se připojilo
ještě 23 států.
Rakousko-Uhersko nepřistoupilo k této konvenci a
pro republiku Československou stalo se závazným
ustanovení mírových smluv, dle kterých
ratifikace těchto smluv nahradila zvláštní
ratifikaci republiky Československé. Účelem
této konvence bylo zameziti zneužíváni
opia a výrobků z něho k účelům
omamným a omeziti užívání těchto
látek pouze jako léčiva.
V republice Československé byl k provádění
této konvence vydán zákon ze dne 29. května
1923, č. 128 Sb. z. a n. Provádění
Mezinárodní konvence opiové ze dne 23. ledna
1912 nepotlačilo úplně podloudní obchod
narkotiky, uzavřená byla proto 19. února
1925 nová opiová konvence ratifikovaná rep.
čsl. 5. března 1927 a uveřejněna ve
Sb. z. a n., č. 147 z r. 1927.
Ustanovení čl. I. této konvence, kterým
se podrobují dozoru veřejných správ
i jiná narkotika mimo opium, morfium a kokain provedlo
ministerstvo veř. zdravotnictví ve shodě
s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností
vyhláškou vydanou podle zmocnění obsaženého
v §u 1 zák. ze dne 29. května 1923, čís.
128 Sb. z. a n.
Dle čl. 6. Mezinárodní opiové úmluvy
z r. 1925 musí býti zákonem upravena i otázka
výroby a prodeje nově vsunutých látek.
Tomu vyhovuje předložené usnesení senátu
přijaté ve 132. schůzi senátu ze dne
15. června 1928 o vl. návrhu tisk senátu
635 a 654, jímž se mění a částečně
doplňuje zákon ze dne 29. května 1923, č.
128 Sb. z. a n. o provádění Mezinárodní
opiové konvence ze dne 23. ledna 1912, vyhlášené
pod č. 159 Sb. z. a n, z r. 1922 a jímž se
provádí Mezinárodní opiová
úmluva ze dne 19. února 1925 vyhlášená
pod č. 147 Sb. z. a n. z r. 1927.
Usnesení senátu mění ustanovení
odst. 3. §u 3 zák., čís. 128 z r. 1923
ustanovením, které nařizuje lékařům
a lékárníkům vésti záznamy
ve svých knihách o koupeném a na lékařský
předpis prodaném množství látek
tam výslovně uvedených.
V §u 6, odst. 1. rozšiřuje se zmocnění
omezení počtu měst a míst, jímž
dovoz a vývoz surového opia jest dovolen i na listy
kokkové.
Konečně k §u 7 připojuje se nový
odst. 4. o konfiskaci látek, jež staly se předmětem
trestního činu. Tímto ustanovením
vyhověno čl. 28 úmluvy z 19. února
1925.
Výbor pro průmysl, obchod a živnosti doporučuje
slavné sněmovně schválení osnovy
ve znění přijatém senátem.