Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Mezinárodní opiová konvence z 23. ledna 1912 vyplynula z nezbytnosti mezinárodní dohody o postupném potlačování požívání opia, morfia, kokainu, jakož i drog připravených neb odvozených z těchto látek, které dávají neb mohou dáti příležitost k podobnému zneužívání. V důsledku smlouvy versailleské přistoupilo i Československo k Mezinárodní opiové konvenci a příslušný zákon o provádění této konvence byl vyhlášen 29. května 1923 Sb. z. a n. č. 128.

Zákon tento určuje, které osoby smějí vyráběti, dovážeti a prodávati opiáty a určuje zároveň povinnost těchto osob vésti ve svých knihách přesné záznamy o pohybu tohoto zboží.

Povinnost tato nevztahovala se však na předpisy lékařské a na prodeje lékárníků řádně oprávněných. Každý, kdo obchodoval opiáty ve velkém a byl oprávněn dovézti nebo vyvézti některý opiát, byl povinen zažádati vedle povolení dovozního ještě o tak zv. "Dovozní osvědčení", které vydává ministerstvo zdravotnictví, jež každoročně pak podává výkaz o vyvezeném a dovezeném množství opiátu Mezinárodní opiové konvenci v Ženevě.

K tomu zákonu bylo vydáno prováděcí nařízení 18. června 1925 Sb. z. a n. č. 147, v němž byla určena povinnost úředním lékařům, aby prohlédli závody osob a podniků zabývajících se prodejem, výrobou a dovozem opiátů a aby se přesvědčili o tom, zda jsou vedeny záznamy o dovozu a prodeji tohoto zboží.

V roce 1927 byla sjednána nová Mezinárodní opiová úmluva, která vyhlášena byla ve Sb. z. a n. č. 147 ze dne 3. října 1927. úmluva tato rozšiřuje řadu opiátů na listy kokkové, surový kokain, ekqonín a indické konopí, případně pryskyřice z něho vyrobené a jejich přípravky.

Rozšíření platnosti opiové konvence i na tyto látky bylo vyhlášeno zdejším ministerstvem v dohodě s ministerstvem obchodu, průmyslu a živností ve Sb. z, a n. ze dne 1. prosince 1927, čís. 21 z r. 1928. Dále tato úmluva obsahuje nový závazek pro československo v tom, že lékařům, kteří mají domácí lékárny a lékárníkům se ukládá buďto vésti přesné záznamy o nákupu a prodeji opiátů anebo uschovávati v každém případě předpis lékařský vztahující se na opiáty. Z této nové úmluvy vyplývá tudíž, že zákonem nutno jest naříditi lékařům, zvěrolékařům majícím domácí lékárny a lékárníkům, aby vedli přesné záznamy anebo uschovávali lékařské předpisy, v nichž jsou předepsány omamné látky. Naříditi uschováváti lékařských předpisů lékařům nebo lékárníkům jest nepraktické, neboť není možno jednak naříditi lékaři, aby - předepsav nějaký lék, v němž jest obsažen omamný prostředek, sháněl zpět svoje recepty od nemocných, jednak ukládati uschovávání receptů lékárníkům nebylo by možno vzhledem k nemocenským pojišťovnám, jimž musí lékárník účty k retaxaci a k honorování předkládati. Tím znemožněna byla by jakákoliv kontrola vzhledem k tomu, že by recepty nebyly po ruce.

Nezbývá tudíž nic jiného než uložiti lékárníkům, jakož i lékařům a zvěrolékařům, majícím domácí lékárny, vésti záznam o nákupu a prodeji látek, na něž vztahuje se zmíněná konvence.

Třetí článek Mezinárodní opiové konvence připojuje k surovému opiu, jehož dovoz a vývoz jest omezen na určitá místa, ještě i listy kokkové. Jest tudíž nutno zákonem doplniti v tom směru § 6 zákona ze dne 29. května 1923, čís. 128 Sb. z. a n. Konečně připojuje k §u 7 tohoto zákona nový odstavec, jímž jest dána možnost zabaviti a prodati látky, které jsou předmětem opiové konvence v případě, že jsou předmětem trestného činu.

Výbor pro veřejné zdravotnictví pojednal ve své schůzi dne 3. července 1928 o usnesení senátu tisk č. 1647 a usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně ke schválení osnovu zákona ve znění přijatém senátem.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon č. 128/1923 Sb. z. a n. mění a doplňuje se takto:

1. V § 3 se nahrazuje odstavec třetí ustanovením tohoto znění: "Lékárníci řádně oprávnění, odpovědní správcové veřejných a ústavních (domácích) lékáren, jakož i lékaři a zvěrolékaři mající domácí (příruční) lékárnu, jsou povinni vésti ve svých knihách záznamy o koupeném a na lékařský předpis nebo lékaři majícímu domácí (příruční) lékárnu prodaném množství surového kokainu a ekgoninu, dále morfia, diacetylu morfia, kokainu a jich příslušných solí, jakož i vůbec kteréhokoliv jiného omamného prostředku, vyhlášeného ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, který by mohl podle všeobecně uznaných vědeckých výzkumů sloužiti k obdobnému zneužíváni a míti za následek tytéž škodné účinky. Způsob vedení záznamů bude stanoven nařízením."

2. V § 6, odst. 1., připojuje se za slova: "vývoz a dovoz surového opia" doplněk "a listů kokových".

3. V § 7 připojuje se nový odstavec 4., tohoto znění: "Látky, které jsou předmětem trestného činu, mohou býti v každém případě prohlášeny za propadlé a prodány osobám a podnikům, které jsou podle platných předpisů oprávněny jimi obchodovati. Výtěžek prodeje plyne do státní pokladny".

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedením pověřuje se ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministrem průmyslu, obchodu a živností a s ministrem financí.

Zhoubné následky zneužívání opia jako omamného prostředku donutilo 23. ledna 1912 v Haagu 13 států uzavříti Mezinárodní opiovou konvenci, k níž během doby se připojilo ještě 23 států.

Rakousko-Uhersko nepřistoupilo k této konvenci a pro republiku Československou stalo se závazným ustanovení mírových smluv, dle kterých ratifikace těchto smluv nahradila zvláštní ratifikaci republiky Československé. Účelem této konvence bylo zameziti zneužíváni opia a výrobků z něho k účelům omamným a omeziti užívání těchto látek pouze jako léčiva.

V republice Československé byl k provádění této konvence vydán zákon ze dne 29. května 1923, č. 128 Sb. z. a n. Provádění Mezinárodní konvence opiové ze dne 23. ledna 1912 nepotlačilo úplně podloudní obchod narkotiky, uzavřená byla proto 19. února 1925 nová opiová konvence ratifikovaná rep. čsl. 5. března 1927 a uveřejněna ve Sb. z. a n., č. 147 z r. 1927.

Ustanovení čl. I. této konvence, kterým se podrobují dozoru veřejných správ i jiná narkotika mimo opium, morfium a kokain provedlo ministerstvo veř. zdravotnictví ve shodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností vyhláškou vydanou podle zmocnění obsaženého v §u 1 zák. ze dne 29. května 1923, čís. 128 Sb. z. a n.

Dle čl. 6. Mezinárodní opiové úmluvy z r. 1925 musí býti zákonem upravena i otázka výroby a prodeje nově vsunutých látek. Tomu vyhovuje předložené usnesení senátu přijaté ve 132. schůzi senátu ze dne 15. června 1928 o vl. návrhu tisk senátu 635 a 654, jímž se mění a částečně doplňuje zákon ze dne 29. května 1923, č. 128 Sb. z. a n. o provádění Mezinárodní opiové konvence ze dne 23. ledna 1912, vyhlášené pod č. 159 Sb. z. a n, z r. 1922 a jímž se provádí Mezinárodní opiová úmluva ze dne 19. února 1925 vyhlášená pod č. 147 Sb. z. a n. z r. 1927.

Usnesení senátu mění ustanovení odst. 3. §u 3 zák., čís. 128 z r. 1923 ustanovením, které nařizuje lékařům a lékárníkům vésti záznamy ve svých knihách o koupeném a na lékařský předpis prodaném množství látek tam výslovně uvedených.

V §u 6, odst. 1. rozšiřuje se zmocnění omezení počtu měst a míst, jímž dovoz a vývoz surového opia jest dovolen i na listy kokkové.

Konečně k §u 7 připojuje se nový odst. 4. o konfiskaci látek, jež staly se předmětem trestního činu. Tímto ustanovením vyhověno čl. 28 úmluvy z 19. února 1925.

Výbor pro průmysl, obchod a živnosti doporučuje slavné sněmovně schválení osnovy ve znění přijatém senátem.