Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zrušuje se ustanovení čl. VIII. č. 2, zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 110 ř. zák., kterým se uvádí zákon o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů ve věcech občanských (jurisdikční norma).

Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z., o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů ve věcech občanských (jurisdikční norma) se mění takto:

1. Poslední odstavec §u 7 upravený novelou na úlevu soudům ze dne 1. června 1914, č. 118 ř. z., zní:

"Vyřizovati věci řízení nesporného, čítaje k nim věci amortisační, věci knih pozemkových a věci firemní, vyřizovati návrhy na vydání platebních příkazů v řízení rozkazním a platebních a zajišťovacích příkazů v řízení směnečném, jakož i vyřizovati věci exekuční náleží u sborových soudů první stolice členu sborového soudu, určenému jeho presidentem, jako samosoudci."

2. § 7 a), upravený zákony ze dne 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n. a ze dne 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., zní takto:

"(1) Spory o majetková práva, které náležejí před sborové soudy první stolice podle §u 50, odst. 1., § 51, odst. 1., č. 1 až 3 a § 53, odst. 1. tohoto zákona, jakož i podle zákona z 5. března 1869, č. 27 ř. z. o ručení železnic ve znění, upraveném zákonem z 12 července 1902, č. 147 ř. z., a podle zákona z 15. července 1927, č. 111 Sb. z. a n., proti nekalé soutěži, projednává a rozhoduje člen sborového soudu, určený jeho presidentem, jako samosoudce podle ustanovení o řízení před sborovými soudy první stolice, když předmět sporu na penězích nebo peněžité hodnotě (§§ 54 až 60) nečiní více než 50.000 Kč anebo až do počátku ústního jednání se obmezí na tuto nebo nižší částku.

(2) Rozšíří-li se žalobní návrh nad 50.000 Kč po započetí ústního jednání (§ 235 civ. ř. s.), projedná a rozhodne spor samosoudce.

(3) Samosoudce sborového soudu první stolice projednává a rozhoduje také spory o rozvod a o rozloučení manželství, pokud některou ze stran nebylo nejpozději tři dny před počátkem ústního jednání navrženo, aby věc byla projednána a rozhodnuta senátem."

3. První odstavec §u 100, upravený zák. č. 161/1921 Sb. z. a n., zní:

"Žaloby proti příslušníkům Československého státu o rozvod, rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné a jiné žaloby o nároky nikoli ryze majetkové z poměru mezi manžely anebo mezi rodiči a dětmi mohou býti v tuzemsku podány, není-li tu pro ně ani obecný ani zvláštní soud, u obecného soudu žalobcova a, není-li ho; u soudu, v jehož obvodu je obec, ve které mají obě strany nebo některá z nich právo domovské."

4. § 105 zní: "Pozůstalosti projednává okresní soud."

5. Zrušuje se poslední věta §u 106 a celý § 110.

6. § 106 doplňuje se tímto ustanovením. Není-li tu žádného z těchto předpokladů, jest příslušný okresní soud, v jehož obvodu jest obec, ve které měl zůstavitel domovské právo."

7. § 107 zní: "Nemovitou pozůstalost cizince, která jest na území, za kterém platí tento zákon, přísluší projednati okresnímu soudu, v jehož obvodu jest nemovitost nebo větší část nemovité pozůstalosti."

8. Druhá věta §u 109 zní: "Zříditi poručníka nebo opatrovníka československému státnímu příslušníku, který nemá v tuzemsku obecného soudu ve věcech sporných, jest příslušný okresní soud, v jehož obvodu jest domovská obec poručencova nebo opatrovancova."

9. První odstavec §u 114 zní: "Povoliti dobrovolný rozvod jest příslušný okresní soud, u kterého má manžel svůj obecný soud; není-li v tuzemsku takový soud, pak okresní soud, v jehož obvodu má obecný soud manželka, a není-li ani toho, okresní soud, v jehož obvodu jest domovská obec manželů."

Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z., o soudním řízení v občanských právních rozepřích (civilní řád soudní) se mění takto:

1. První odstavec §u 179 zní: "Strany mohou až do konce ústního jednání přednésti nová, ku předmětu jednání se vztahující skutková tvrzení a průvodní prostředky. Soud však může na návrh nebo z úřední moci přednesení prohlásiti za nemístné, když nové údaje a důkazy nebyly dříve uvedeny, ač o nich strana patrně věděla, a když jejich připuštěním by vyřízení rozepře bylo značně zdrženo. To platí zejména, když strana nevyhověla vyzvání, aby se osobně dostavila (§ 183, odst. 1., č. 1) a soudu nebylo proto možno hned při prvním ústním jednání zjistiti skutková tvrzení obou stran."

2. První odstavec §u 279 zní: "Vadí-li provedení důkazu překážka. neurčitého trvání, je-li pochybno, zdali vůbec bude možno provésti důkaz, o nějž jde, nebo má-li býti proveden důkaz v cizině, ustanoví rozhodující soud na návrh nebo z úřední moci v průvodním usnesení nebo kdykoli později lhůtu, po jejíž marném vypršení bude v řízení pokračováno, nepřihlížejíc k tomu, že důkaz nebyl proveden."

3. Druhý odstavec §u 332 zní: "Jestliže by záloha nebyla složena včas, lze od obeslání svědka upustiti a v řízení pokračovati, nepřihlížejíc k tomu, že důkaz nebyl proveden (§ 279)."

4. První věta prvního odstavce §u 335 zní: "Když se soud marně pokusil svědka vyslechnouti a jest obava, že by opakováním pokusu byla rozepře protahována, ustanoví rozhodující soud na návrh nebo z úřední moci lhůtu ku provedení důkazu; prošla-li lhůta marně, budiž v řízení pokračováno, nepřihlížejíc k tomu, že nebyl svědek vyslechnut."

5. Třetí odstavec §u 440 zní: "Jsou-li strany zastoupeny advokáty, může soud ve sporech druhu, uvedeného v §u 245, č. 1, nebo vůbec, jde-li o přednesení značného rozsahu při prvním roku nebo při prvním ústním jednání stranám naříditi, aby skutkový podklad sporu i nabízené důkazy uvedly v přípravných spisech a ustanoviti jim k tomu lhůtu, zpravidla nepřesahující dva týdny. Nejsou-li strany zastoupeny advokáty, může soud ve sporech takových ku přípravě ústního jednání slyšeti strany a sepsati o tom protokol."

6. Cenová hranice pro řízení ve věcech nepatrných (čl. II. zák. č: 123/1923 Sb. z, a n.) zvyšuje:se ze 300 Kč na 500 Kč.

Zák. čl. I/1911, civilní řád soudní, mění se takto:

1. § 55 zní: "(1) Spory o majetková práva, které náležejí před sborové soudy první stolice podle §u 2, odst. 1., tohoto zákona a podle zákona z 15. července 1927, č. 111 Sb. z. a n., proti nekalé soutěži, projednává a rozhoduje člen sborového soudu určený jeho presidentem jako samosoudce podle ustanovení o řízení před sborovými soudy první stolice, když předmět sporu na penězích nebo peněžité hodnotě (§§ 5 až 8) nečiní více než 50.000 Kč anebo až do počátku ústního jednání se obmezí na tuto nebo nižší částku.

(2) Rozšíří-li se žalobní návrh nad 50.000 Kč po započetí ústního jednání, projedná a rozhodne spor samosoudce.

(3) Samosoudce sborového soudu první stolice projednává a rozhoduje také spory uvedené v třináctém titulu tohoto zákona (§§ 702 až 731) vůbec a spory o rozvod a rozloučení manželství, pokud některou ze stran nebylo nejpozději tři dny před počátkem ústního jednání navrženo, aby věc byla projednána a rozhodnuta senátem.

(4) Mimo případy uvedené v předchozích třech odstavcích rozhodují sborové soudy první stolice a sborové soudy druhé stolice vůbec v senátech tří soudců, z nichž jeden předsedá."

2. K §u 596 připojuje se tento další odstavec:

"Po uplynutí lhůty, ustanovené ku podání odporu má platební příkaz, jemuž nebylo. odporováno, stejnou účinnost jako pravoplatný rozsudek a jest proti němu přípustna obnova sporu podle všeobecných pravidel."

3. Druhý odstavec §u 605 se zrušuje.

(1) Spory o příslušnost mezi řádnými a mimořádnými soudy a soudy rozhodčími (rozhodci) rozhoduje sborový soud druhé stolice, v jehož obvodu mají sídlo, anebo nejvyšší soud, jde-li o spor mezi soudy (rozhodci) v obvodech různých sborových soudů druhé stolice. Rozhodl-li již v tom kterém případě sborový soud druhé stolice k rozhodnutí sporu o příslušnost povolaný anebo nejvyšší soud o otázce příslušnosti, jest jejich rozhodnutí závazné. Ustanovení čl. XXIV zák. č. 112 ai 1895 ř. z. a §u 24 zákona o soudech živnostenských z 27. listopadu 1896, č. 218 ř. z. jsou nedotčena.

(2) Neuplynula-li promlčecí lhůta ve příčině nároku uplatňovaného ve věci, ve které spor o příslušnost vznikl, dříve než byla podána žaloba u soudu, který byl pak uznán příslušným, nepromlčí se nárok dříve, nežli za 30 dnů ode dne, kdy byl oprávněný o rozhodnutí sporu o příslušnost vyrozuměn.

Soudní exekucí jsou vykonatelna pravoplatná rozhodnutí a opatření státních úřadů správních, jimiž se ukládá peněžité plnění nebo vydání movitých věcí, a to i když není soudní exekuce zvláštním zákonným předpisem připuštěna.

Zák. čl. LX,/1881., exekuční zákon, mění se takto:

1. Poslední odstavec §u 2 zní: "Pokud není ustanoveno v zákoně jinak, povoluje vůbec exekuci okresní soud, kterému náleží exekuci vykonati (exekuční soud)."

2. První odstavec §u 6, ve znění upraveném §em 34, zák. čl. LIV/1912, zní:

"Povolení exekuce lze navrhnouti písemně nebo ústně do protokolu. Písemný návrh buď podán v tolika stejnopisech, aby jeden stejnopis mohl býti ponechán při soudních spisech a aby každému dlužníku mohl býti s povolením exekuce jeden stejnopis návrhu doručen. Pro vyrozumění vymáhajícího věřitele a při exekucích na pohledávky i pro vyrozumění poddlužníka jest připojiti rubriku. Není-li exekuční titul založen ve spisech povolujícího soudu, buď k návrhu na povolení exekuce připojen v prvopise."

(1) Ustanovení čl. I. až III. neplatí na Slovensku a Podkarpatské Rusi, ustanovení čl. IV. a VII. pak neplatí na ostatním státním území.

(2) Ustanovení čl. II., č. 2, a čl. IV., č. 1, pozbudou účinnosti dnem 31. prosince 1931.

(3) Spory, uvedené v čl. II., č. 2, a v čl. IV., č. 1, při kterých hodnota předmětu přesahuje částku 20.000 Kč a které budou v den účinnosti tohoto zákona zahájeny před senáty, budou dále projednávány a rozhodnuty samosoudci; byl-li samosoudce členem senátu, před kterým se ústní jednání ve sporu konalo, není třeba, aby bylo jednání provedeno znovu pro změnu v osobě soudcově.

(1) Tento zákon nabude účinnosti patnáctého dne po dni, kterého bude vyhlášen.

(2) Provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

Není sporu o tom, že soudnictví v Československé republice trpí vážnými nedostatky. Nedostatky tyto staly se předmětem diskuse ve veřejnosti, v kruzích interesentů, v časopisech i v Národním shromáždění. A v diskusích těchto jest označován stav našeho soudnictví namnoze jako kritický. Jsou stížnosti do průtahů ve vyřizování soudů, vytýkají se soudnímu řízení i jiné závady a příčina všech těchto stížností jest jediná: Přetížení soudů vzniklé z nedostatku soudcovských sil na místech, kde se závady objevují. Lze-li vůbec o krisi v soudnictví mluviti, jde po výtce o krisi personální. A příčiny této krise nutno sledovati od prvých dob vzniku Československé republiky.

Koncem roku 1918 převzal náš stát soudnictví na Slovensku téměř bez soudců. Valná část soudců odešla do Maďarska a četní z těch, kteří zůstali, nebyli vůbec schopni úřadovati za změněných poměrů státoprávních a politických. Před státním převratem platila na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zákonná ustanovení, podle nichž úřadovaly soudy výhradně v jazyku maďarském (srov. §§ 134, 229 civ. ř. soud., §§ 140, 534 tr. řádu). Za platnosti takovýchto předpisů mohli býti na Slovensku a v Podkarpatské Rusi činní soudcové, kteří neznali, jazyka většiny obyvatelstva. Po státním převratu však nebylo lze soudců neznalých řeči obyvatelstva mluvícího státním jazykem Československé republiky použíti a nemohli býti ponecháni v úřadě. Úbytek soudců na Slovensku a v Podkarpatské Rusi musil býti uhrazen soudci z ostatního státního území. Četní soudcové z Čech a Moravy hlásili se na, Slovensko a Podkarpatskou Rus dobrovolně. Počet dobrovolníků těchto však nedostačoval a z nedostatku takovýchto obětavých soudců musili býti na Slovensko a Podkarpatskou Rus přidělováni soudcové i proti své vůli.

Příčiny úbytku soudců byly i jiné. Byly v Československé republice zřízeny nové nejvyšší soudní tribunály, které bylo nutno obsaditi soudci ustanovenými u první a druhé stolice, bylo zřízeno ministerstvo spravedlnosti, do kterého povolána řada soudců, četní soudcové odešli do jiných ústředních úřadů, rovněž nově zřízených, a jiní konečně odešli i do výhodných služeb soukromých. Nejtíže ze všeho však zasáhla do personálního stavu soudců v Čechách a na Moravě zprvu zmíněná skutečnost, že bylo nutno přidělovati soudce na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Přidělováni musili tam býti soudci starší, kteří by se mohli ihned úřadování uchopiti. Velká většina jich na Slovensku a Podkarpatské Rusi však nezůstala. Oni i jejich rodiny byli uvyklí na jiné prostředí a jiné poměry, úřadování na Slovensku a Podk. Rusi pro soudce vychované v jiném právu bylo spojeno zejména v prvých dobách s potížemi, o nichž nezasvěcení nemají ani tušení. Neodhodlali se proto mnozí trvale tam zůstati a vytrvala jen menšina. Ostatní musili býti po čase nahrazováni jinými soudci z Čech a Moravy, opět nezapracovanými a tak potíží v úřadování na Slovensku a Podkarpatské Rusi téměř neubývalo a za to potíže na ostatním území se množily.

Snahou justiční správy musilo býti a bylo, aby.potížím ze stálých přesunů soudců vznikajícím bylo čeleno trvalým obsazováním soudcovských míst na Slovensku a Podkarpatské Rus,. Snaha tato však setkávala se s výsledkem jen velmi pozvolna a ani do dneška nepodařilo se všecka soudcovská místa na Slovensku a Podkarpatské Rusi obsaditi. Vlastního dorostu Slovensko a Podkarpatská Rus s počátku vůbec neměly. Nehlásili se kandidáti, ani když byla pro studující práv, kteří by se tam odhodlali vstoupiti do soudní služby, zřízena stipendia, a teprve v nejposlednější době doplňuje se stav soudců v obvodu soudná tabule bratislavské z dorostu vlastního, obvod soudní tabule košické však dosud potřebuje doplňování z ech a Moravy. A poněvadž již ustanovení soudcové, po vypršení platnosti zákonů o době nové soudní organisace jinam proti své vůli jmenováni býti nemohou, nutno na Slovensko a Podkarpatskou Rus ustanovovati toliko nejmladší soudce, z čekatelů nově jmenované. Tím ale jednak ztěžuje se doplňování personálního stavu soudců v Čechách a na Moravě, jednak vznikají z toho nové potíže a ztráty proto, že mnozí ze soudců nově jmenovaných, nežli by šli na Slovensko nebo Podkarpatskou Rus, raději se soudní služby vůbec vzdávají. Jmenování mladých soudců z čekatelů v Čechách a na Moravě na Slovensko nebo Podkarpatskou Rus bylo také jednou z neposledních příčin, pro kterou se čekatelé služby u soudů vůbec stranili anebo i když již do ní vstoupili, hleděli a dosud hledí se uplatniti co nejdříve v jiných oborech, kde jim podobné nebezpečí nehrozí. Netkví tedy - jak se namnoze má za to - příčiny nedostatku soudců jen v nedostatečném jejich materielním zaopatření. Příčiny zjevu tohoto souvisely a souvisejí dosud v prvé řadě s okolnostmi, za kterých byl náš stát budován a kterých překonati přes nejlepší vůli lze nebylo. Nedostatek konceptního personálu není také zvláštností československé justice. I jiné obory státní konceptní služby trpěly a trpí dosud nedostatkem konceptních úředníků, ač i tu bylo podnikáno vše, co za daných poměrů bylo možno. Ani v jiných oborech neosvědčila se i velmi značná stipendia pro studující práv, kteří by byli ochotni vstoupiti do státní konceptní služby. Nebylo o ně dosti uchazečů, a ještě někteří z těch, kdo stipendia taková obdrželi, později žádali, aby byli závazku přijetím stipendia převzatého zproštěni.

Dne 1. května 1928 byl stav soudců (u sborových soudů I. a II. stolice a okresních soudů) a státních zástupců (u vrchních státních zastupitelstev a státních zastupitelstev) v Československé republice tento: v obvodu vrch. zem. soudu v Praze systemisováno míst 1235, skutečně obsazeno 1098;

v obvodu vrch. zem. soudu v Brně systemisováno míst 600, skutečně obsazeno 536;

v obvodu soudní tabule v Bratislavě systemisováno míst 345, skutečně obsazeno 310;

v obvodu soudní tabule v Košicích systemisováno míst 293, skutečně obsazeno 237;

úhrnem tedy systemisováno míst 2473, skutečně obsazeno 2181.

Nedostávalo se tedy na systemisovaný stav 292 soudců a státních zástupců. A při tom nutno ještě míti na zřeteli, že četní soudcové nevykonávají službu pro nemoc a že agenda soudů neustále vzrůstá. Za tohoto stavu, kdy výkony ohromné většiny soudců daleko přesahují průměr zatížení předválečného, není naprosto možno zabrániti tomu, aby se neobjevily zjevy, které jak bylo uvedeno s počátku - jsou nazývány kritickými.

Administrativními opatřeními příčiny zjevů těchto okamžitě odstraniti nelze. Nezbývá proto nežli opětně sáhnouti k opatřením legislativním, kterými by úřadování u soudů bylo usnadněno. K opatřením takovýmto sahá však vláda jen velmi nerada. po velkém váháni. Ve všech opatřeních podobného druhu spatřuje právnická i ostatní zúčastněná veřejnost - třeba neprávem - zhoršení právní jistoty a brání se jim. Dokladem toho byly akce, které předcházely vydání zákonů z 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n., z 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., a ze 4. července 1924, č. 164 Sb. z. a n. Nemá-li býti otřesena důvěra v soudy, lze proto opatření legislativních, jimiž se soudní řízení usnadňuje, použíti jen jako opatření z krajní nouze a časově jejich platnost obmeziti, aby v praxi mohlo býti vyzkoušeno; zdali se osvědčí, a aby pro případ, že by se neosvědčila nebo že by jich později již nebylo třeba, mohlo býti od nich opět upuštěno.

Zjednati přetíženým civilním soudům úlevu měla již novela z 1. června 1914, č. 118 ř. zák. vydaná těsně před vypuknutím světové války. Stejný űčel měly i. zmíněné již zákony č. 161/1921., 123/1923 a 164/1924. Ukázalo se však, že úlevy jimi uzákoněné nedostačují, a proto vypracovalo ministerstvo spravedlnosti na počátku r. 1927 další návrh zákona o úlevě civilním soudům. Návrh tento byl dán k posouzení interesentům, kteří však téměř jednomyslně vyslovili se proti němu. Bylo proto od dalšího projednávání jeho tehdy upuštěno v očekávání, že přece snad jen se poměry změní k lepšímu. Rok 1927 však žádoucí úlevy soudům nepřinesl a hlasy volající po dalších opatřeních legislativních jsou stále četnější.

Poněvadž pak přetíženy jsou nejvíce sborové soudy, a sice civilní agendou spornou, dlužno zjednati úlevu především jim. Zvýšiti hranici příslušnosti sborových soudů z dosavadních 5000 Kč na vyšší částku se nedoporučuje. Přesunem sporů od sborových soudů byly by zase zatíženy velmi značně okresní soudy, zejména v průmyslových a obchodních střediscích, a zjednáním, úlevy na straně jedné byly by vyvolány stejné nesnáze zase na straně druhé. Nutno proto pro úlevu sborových soudů hledati cesty jiné. Především možno jest to dalším rozšířením působnosti samosoudců rozhodujících u sborových soudů o civilních sporech vedle tříčlenných senátů. Instituce samosoudců sborových soudů první stolice zavedena byla pro spory novelou z 1. června 1914, č. 118 ř. z. (na Slovensku zákonem č. 161/1921). Původně byly jim přikázány spory majetkové do 2500 Kč, kterážto hranice byla postupně zvyšována na 10.000 Kč a 20.000 Kč a kromě toho přikázány jim i spory manželské. A nutno přiznati, že se samosoudci u sborových soudů ve sporech civilních plně osvědčili, že také strany mají k rozhodování samosoudců plnou důvěru, tomu nasvědčuje zejména, skutečnost, že ve sporech o rozvod a rozloučení manželství nepoužívají strany téměř nikdy práva navrhnouti, aby spor byl projednán před senátem na místě před samosoudcem.

Má-li býti zjednána přetíženým sborovým soudům podstatnější úleva, nutno zvýšiti hranici působnosti samosoudců mnohem značněji, nežli se stalo zmíněnými již třemi novelami č. 118/1914, 161/1921 a 123/1923. V osnově navržené zvýšení hranice působnosti samosoudců na 50.000 Kč uvolní ve spor ech od 20.000 Kč do 50.000 Kč, jejichž počet jest velmi značný, přísedící senátů od zasedání v senátech a umožní, aby se mohli věnovati projednávání těchto sporů jako samosoudci. Bude lze projednati větší počet sporů nežli dosud, ovšem ale jen za cenu ještě intensivnějšího zatížení jednotlivců. Přenesení všech majetkoprávních sporů na samosoudce, původně zamýšlené, narazilo i tentokráte na odpor, který nebylo lze přehlížeti.

Kromě sporů majetkoprávních rozhodují samosoudci - jak uvedeno - již dnes také spory o rozvod a rozloučení manželství, pokud strany nenavrhly, aby spor byl projednán před senátem. Návrh takový mohou strany učiniti ještě při ústním přelíčení, až do vydání průvodního usnesení. Přes to, že oprávnění tohoto strany téměř nepoužívají, není űčelné ustanovení, že návrh může býti učiněn ještě při ústním přelíčení; bylo-li by to používáno v tomto stadiu procesu, bylo by nutno ústní přelíčení před samosoudcem již provedené přerušiti a opakovati je před senátem. Aby bylo čeleno potížím, které by z toho mohly vzniknouti, navrhuje se v čl. II., č. 2, a čl. IV., č. 1, aby právo stran navrhnouti projednání manželského sporu před senátem bylo obmezena v tom směru, že návrh musí býti učiněn před ústním přelíčením. Stranám se tím ušetří útraty a soudům se uleví.

Zjednati úlevu přetíženým sborovým soudům v Čechách a na Moravě mají i ustanovení čl. I., čl. II., č. 3 a 4. Jimi zrušují se jednak zcela výjimečná ustanovení čl. VIII. uvoz. zák. k jur. normě o příslušnosti obchodního soudu v Praze pro projednávání pozůstalostí, vedení port?čerstva a opatrovnictva kupců resp. jejich pozůstalých, jednak výjimečná ustanoveni o příslušnosti sborových soudů první stolice vůbec pro projednávání pozůstalostí a vedení poručenstev i opatrovnictví je příčině držitelů deskových statků. Věcně nijak není odůvodněno, aby výjimečné ustanovení pro pražské obchodníky bylo dále zachováváno, a vzhledem na to, že pozemková reforma jest v Čechách a na Moravě z největšího dílu již provedena, není ani odůvodněno udržovati dále ustanovení o příslušnosti sborových soudů ve příčině pozůstalostí a poručenstev držitelů deskových statků. Uvolněných soudců bude lze použíti v řízení sporném. Sem spadá konečně i ustanovení čl. II., č. 1, kterým rozšiřuje se působnost samosoudců sborových soudů v řízení nesporném i na věci firemní, totiž věci rejstříku obchodního, společenstevního a lodního. Jsou to agendy zcela podobné věcem knih pozemkových, které již podle původního znění jurisdikční normy vyřizovali i u sborových soudů samosoudcové.

Přetížení civilních soudů stupňováno jest velmi podstatnou měrou také tím, že strany samy řízení protahují. Velmi často zneužívajíce předpisu §u 179 civ. ř. s. přicházejí i v pozdních stadiích sporu s novými tvrzeními a novými důkazy, pro které nutno jednání opětovně odročovati. Strany nevyhovují také často vyzvání procesního soudu, aby se hned k prvnímu ústnímu jednání dostavily osobně (§ 183, odst. 1, č. 1 civ. ř. s.) a znemožňují tím soudu, aby hned z počátku řízení mohl dotázkami na strany samé zjistiti pravý stav věci. Strany ani jejich zástupci nepoužívají skoro nikdy oprávnění poskytnutého jim podle §§ 279, 332, 335 civ. ř. soud, a neodhodlávají se k tomu, aby uspíšily řízení návrhem na pominutí. důkazu vedeného odpůrcem často jen z toho důvodu, aby bylo řízeni protahována. Potížím z toho vznikajícím má býti čeleno novými ustanoveními osnovy v čl. III., č. 1 až 4, která umožní soudu, aby urychlil postup sporu sám, když strany, kterým to dosud bylo jedině možno, se o urychlení nepřičiní. Proti rozšíření práv soudu, pokud jde o vedení sporu, bývá namítáno, že v civilním sporu jde o soukromá práva stran a že stranám samotným musí býti proto ponecháno, aby uplatnily, co v zájmu ochrany svých práv pokládají za vhodno. Námitky takové však přehlížejí skutečnost, že i civilní soudy jsou zařízením veřejným, které jest státem vydržováno ve prospěch veškerenstva, nikoli jen v zájmu těch kterých jednotlivců, již jsou ve sporu, a že i civilní spor přestává býti věcí toliko stran samotných, jakmile jej strany předloží soudu k rozhodnutí. Soudu nutno proto přiznati vliv na vedení sporu měrou co nejrozsáhlejší a umožniti mu, aby zneužívání soudní.ho řízeni civilního, pokud jest to možno, zabránil.

Osnova snaží se zjednati úlevu také přetíženým okresním soudům předpisy čl. III., č. 5 a 6. Prvým z nich má býti usnadněno vedení sporů u okresních soudů tím způsobem, že rozšiřuje se přípustnost přípravných spisů ve sporech, ve kterých jsou strany zastoupeny advokáty. Jednání před soudy se tím v četných případech zkrátí a protokolování usnadní. Ustanovením čl. III., č. 6, má pak býti ještě více, nežli se stalo zákonem č. 123/1923, přizpůsobena cenová hranice pro řízení ve věcech nepatrných skutečným poměrům měnovým. Před vydáním zákona č. 123/1923 byla původním zněním civilního soudního řádu hranice pro řízení ve věcech nepatrných stanovena na 1.00 Kč. Zákonem č. 123/1923 byla zvýšena jen na 300 Kč, ač vzhledem na znehodnocení měnové měla býti zvýšena aspoň na 700 Kč. Osnova navrhuje zvýšení toliko na 500 Kč z toho důvodu, že i hranice příslušnosti okresních soudů byla zvýšena ve stejném poměru (z 1000 Kč na 5000 Kč). Zvýšením tímto bude okresním soudům ulehčeno v tom směru, že bude lze hojnější měrou používati značně jednoduššího řízení ve věcech nepatrných, soudům stolic vyšších pak potud, že ve věcech od 300 Kč do 500 Kč bude se lze odvolati toliko z důvodů zmatečnosti řízení, a že dovoláni bude vyloučeno vůbec.

Novými předpisy čl. II., č. 3 má býti ulehčeno zvlášť přetíženému zemskému civilnímu soudu v Praze tím, že spory podle § 100 j. n. výhradně jemu přikázané rozděleny budou mezi veškeré ostatní sborové soudy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Zatížení jednotlivým soudům těmto z nového ustanovení vznikající nebude zvlášť citelné; úleva u zemského civilního soudu v Praze však bude podstatnou.

Další předpisy čl. II., č. 6 a násl. uleviti mají konečně soudu nejvyššímu a uspořiti stranám i soudům návrhy, aby nejvyšším soudem ustanoven byl podle §u 28 j. n. příslušný soud tam, kde nelze příslušnost některého československého soudu opříti o zákonný důvod kompetenční. Téměř ve všech případech takových jde o strany, které se zdržují v cizině. Věci jich se týkající zpravidla docházejí k soudům, v jejichž obvodu jest domovská obec stran. Soudy takové však příslušnými stávají se teprve tím, že rozhodnutím nejvyššího soudu věc jim jest přikázána. Ustanovení, že příslušnost soudní řídí se v případech takových podle domovské obce, v nejčetnějších případech zákrok nejvyššího soudu učiní zbytečným.

Kromě ustanovení, jejichž účelem jest zjednati úlevu přetíženým civilním soudům, obsahuje návrh zákona v čl. IV. až VII. předpisy další, jejichž naléhavá potřeba se objevila v praxi. K jednotlivým z nich budiž uvedeno:

V č 1. IV., č. 1 j est nově upraveno znění §u 55 civ. ř. slov., který několikerou novelisací stal se nepřehledným. Věcně odůvodněny byly změny v jeho znění již shora při výkladu o rozšíření působnosti samosoudců. Z dosavadního znění jeho"úplně bylo vynecháno ustanovení týkající se složení senátů Nejvyššího soudu; ustanovení zákona č. 216/1919 o složení senátů Nejvyššího soudu zůstávají nedotčena.

K č 1. IV., č. 2. Tímto ustanovením má býti vyhověno přání projevenému ze slovenských kruhů při projednávání zákona č. 23/1928 v poslanecké sněmovně; slovenská praxe ustanovení tohoto od vydání zákona č. 161/1921 postrádala.

K č 1. IV., č. 3. V praxi slovenských soudů vyskytly se po vydání zákona č. 161/1921 pochybnosti, zdali platí dosud druhý odstavec §u 605 c. ř. s., a v důsledku toho docházelo k mylným rozhodnutím o útratách ve sporech následujících po vznesení odporu proti platebnímu příkazu v řízení upomínacím. Výslovným zrušením ustanovení tohoto pochybnosti budou odstraněny.

K č 1. V. V praxi pociťuje se těžce, že není fora pro řešení kompetenčních konfliktů mezi soudy řádnými a mimořádnými a obligatorními soudy rozhodčími a rozsudími. Staly se případy, že obligatorní rozhodčí soud (hornický) odmítl žalobu pro nepříslušnost a že žaloba tato byla pak odmítnuta také soudem řádným i soudem živnostenským. Jiný neřešitelný kompetenční konflikt vznikl mezi rozhodčím soudem úrazové pojišťovny a soudy řádnými a není vyloučeno, že více podobných sporů vznikne, až budou aktivovány sociálně pojišťovací soudy, kterým podle §u 220 zák. č. 221/1924 jest přikázáno rozhodování i o čistě soukromoprávních nárocích.

Stranám, jejichž žaloby byly veškerými v úvahu přicházejícími soudy odmítnuty, jest vůbec odňata možnost nárok, třeba plně odůvodněný, na soudě uplatniti, což jest stav v právním státě neudržitelný. Jest proto nutno řešení kompetenčních konfliktů obligatorních rozhodčích soudů se soudy řádnými i mimořádnými upraviti a jako nejvhodnější úprava této otázky se navrhuje, aby, pokud jde o kompetenční konflikt vzniklý mezi soudy v obvodu téhož sborového soudu II. stolice, rozhodoval o sporné příslušnosti tento soud, pokud pak jde o spor mezi soudy v obvodech různých sborových soudů II. stolice, soud nejvyšší. A aby strany neutrpěly právní újmy z toho, že nemohly beze své viny uplatniti nárok svůj ve lhůtě promlčecí, dlužno zároveň pojati do zákona ustanovení práva hmotného, kterým se promlčecí lhůta prodlužuje až do rozhodnutí o kompetenčním konfliktu.

K č 1. VI. V praxi ukázalo se, že nelze exekucí vykonati některá rozhodnutí státních správních úřadů, jimiž se ukládá plnění peněžité nebo vydání věcí; zejména jde tu o administrativní náhradní nálezy, které jsou bezúčinnými, pakli nelze nárok státu sraziti z protipohledávky dlužníkovy. Dosavadní ustanovení exekučních řádů ve směru tomto nedostačují, a pokud jde o obory státní správy, na které se nevztahuje zákon o organisaci správy, nelze použíti ani exekuce politické. Odpomoc zjednati má navržené ustanovení čl. 6.

Předpisem čl. VII., č. 1 mají býti doplněny kompetenční předpisy slovenského exekučního zákona, pokud jde o povolení exekuce v případech uvedených v odstavci prvém i ve všech případech jiných, pro které exekuční zákon slovenský, nemaje generelního ustanovení obdobného předpisu §u 4, č. 6 ex. ř. rak., kompetenčního předpisu postrádá. S ustanovením § 4, č. 6 ex. ř. rak. jest navržené ustanovení materielně shodné.

K čl. VII., č. 2. Odstraňuje se pochybnost vzniklá v praxi, jak podávati na Slovensku a Podkarpatské Rusi návrhy na povolení exekuce. Písemné návrhy na povolení exekuce se zjednodušují potud, že stranám uspořuje se proti dosavadnímu stavu jeden stejnopis návrhu a opis exekučního titulu, pakli jest ve spisech soudních založen.

K č 1. VIII. Ustanovení čl. II., č. 2, a čl. IV., č. 1 jsou obmezena časově do konce r. 1931. Do té doby se poměry v soudnictví jistě vyjasní a budou také získány zkušenosti o praktické hodnotě těchto předpisů, aby podle nich mohlo býti rozhodnuto, zdali má býti platnost nových ustanovení dále prodloužena, či zdali má býti obnoven stav dřívější. O;statní ustanovení osnovy jsou takové povahy, že obmeziti je časově vhodno není.

Vláda navrhuje, aby osnova tato byla v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázána ústavně-právnímu výboru k podání zprávy ve lhůtě nejkratší.

Náměstek předsedy vlády:

Šrámek v. r.