President republiky Československé a Jeho Císařské
Veličenstvo Perský šach stejně prodchnuti
upřímným přáním skončiti
v době pokud možno nejkratší svá
právě konaná jednání směřující
k tomu, aby se uzavřely mezi jejich oběma zeměmi
smlouva o přátelství a dohody o usazování,
konsulární, celní a obchodní, rozhodli
se do té doby udržovati své styky na podkladě
prozatímní dohody a jmenovali za tím účelem
svými plnomocníky:
kteříž, předloživše si své
plné moci, jež shledány v dobré a náležité
formě, shodli se po těchto ustanoveních:
Diplomatické zastoupení každé vysoké
smluvní strany bude požívati na území
druhé s podmínkou vzájemnosti výsad
a osvobození uznaných všeobecným mezinárodním
právem.
Konsulární zástupci každé vysoké
smluvní strany mohou sídliti na území
strany druhé, mají-li řádné
exequatur.
Budou požívati čestných výsad
a osobních osvobození soudních a fiskálních,
uznaných všeobecným mezinárodním
právem a s podmínkou naprosté vzájemnosti.
Ode dne 10. května 1928 budou příslušníci
každé vysoké smluvní strany připuštěni
a bude s nimi zacházeno na území druhé
podle pravidel a zvyklostí všeobecného mezinárodního
práva a na podkladě naprosté vzájemnosti.
Pokud jde o jejich osoby a majetek, práva a zájmy,
budou tam požívati naprosté ochrany zákonů
a úřadů země.
Bude s nimi v každém ohledu zacházeno stejně
jako s vlastními příslušníky,
aniž by však mohli činiti nárok na zacházení,
vyhražené jen vlastním příslušníkům
s vyloučením všech ostatních cizinců.
Pokud však jde o právní postavení osob,
zůstanou příslušníci každé
vysoké smluvní strany na území druhé
strany podrobeni předpisům zákonů
své země.
Příslušníci jedné ze smluvních
stran nebudou podrobeni na území druhé žádné
službě vojenské ať ve vojsku pozemním,
námořním nebo vzdušném, ať
v národních gardách nebo milicích,
ani žádné povinnosti nebo břemenům,
nahrazujícím vojenskou službu.
Mohou býti podrobeni jen takovým vojenským
plněním a rekvisicím, které se zákonitě
ukládají vlastním příslušníkům
a to v téže míře a podle týchž
zásad jako tito.
Upravujíce své styky na zásadě celní
autonomie, obě smluvní strany se shodují
v tom, že plodiny zemské nebo výrobky průmyslové,
přicházející z území
jedné z nich, budou podrobeny při vstupu na území
druhé předpisům základního
celního zákona této.
Majíce za to, že lze doufati, že lhůta
jednoho roku postačí, aby se uzavřely smlouva
o přátelství, dohoda o usazování,
dohody konsulární, obchodní a celní,
o které se právě jedná, shodují
se, že si vzájemně poskytnou do 10. května
1929 výhody svého platného nejnižšího
celního sazebníku a všech slev z tohoto sazebníku,
které by byly přiznány ve prospěch
výrobků jakéhokoliv původu.
Tato prozatímní dohoda bude ratifikována
a ratifikace budou vyměněny v Teheraně co
nejdříve. Zůstane v platnosti až do
uzavřeni smlouvy a dohod výše zmíněných,
nejdéle však do 10. května 1929.
Je shoda v tom, že pro stranu perskou není potřebí,
aby článek 3., týkající se
tarifních ustanovení, byl předložen
ke schválení Medjilissu ve smyslu ustanovení
zákona ze dne 13. Ordibehechtu 1307 (3. května 1928):
Čemuž na svědomí jmenovaní plnomocníci
podepsali tuto dohodu a připojili k ní svoji pečeť.