Ad 1.) Za války byly evropské státy produkující
řepu a cukr nuceny omeziti tuto produkci, což umožnilo
státům s produkcí třtinovou rozšířiti
neobyčejnou měrou produkcí cukru třtinového.
Po válce pak ne;jen že odpadla nutnost omezení
výroby cukrovky, ale objevila se v četných
evropských státech snaha vybudovati řepní
produkci a cukrovarnictví i v teritoriích, kde jí
dříve nebylo. To vedlo nutně k nadprodukcí
cukru, neboť světový konsum nemohl postačiti
světové výrobě cukru.
Kdežto světová produkce cukru činila
před válkou v kampani 1913/14 pouze 19,9 mil. tun,
činila v kampaních 1924/25 až 1927/28; 24,7
mil. tun až 25,9 mil. tun, takže světový
přebytek cukru, který činil v kampaní
1913/14 pouze 800,000 tun, činil v kampaních poválečných
3,5 mil, tun, Na této nadvýrobě participoval
hlavně cukr třtinový.
V kampaní 1926/27 vyrobilo se cukru řepového
7,751,000, cukru třtinového 16,563,000 tun.
Důsledek toho bylo silné podbízení
na světových trzích a s tím spojené
snižování cen cukru, v kteréžto
situací je cukr třtinový ve výhodě,
poněvadž jeho výrobní náklady
jsou značně nižší než u cukru
řepového.
Řepový cukr může v konkurencí
proti cukru třtinovému obstáti jenom tehdy,
jestliže jeho výroba je opřena o zabezpečený
domácí konsum v určitém teritoriu.
U nás jest problém tím obtížnější,
že náš průmysl cukrovarnický, resp.
naše řepařství jsou odkázány
při plném využití výrobních
možností ze 3/4, při nynější
výrobě aspoň ze 2/3 na vývoz. Situace,
je ještě zhoršena vnitrozemskou naší
polohou a ztrátou odbytu v oněch státech,
které si vybudovaly po válce svou vlastní
industrii.
Tato těžká a vleklá krise průmyslu
cukrovarnického a s, ním spojeného řepařství
vyvrcholila v poslední době novou úpravou
cukerního cla v Anglii.
V Anglii bylo sníženo clo na surovinu, jež při
90° polarisace obnášelo dosud 9 sh 0,6 d za 1
cwt o 2 sh 4 d, což přepočítáno
činí cca, 38.- Kč na 1 q suroviny, čili
v poměru 114 (surovina) ku 100 (rafináda) 43:50
Kč za 100 k rafinády.
Toto opatření směřuje v prvé
řadě k tomu, aby ne;byla do:vážena do
Anglie rafináda, nýbrž surovina.
Hned po vejití ve známost tohoto opatření
anglické vlády, obrátil se cukrovarnický
průmysl na vládu zvláštním pamětním
spisem ťo situaci cukrovarnictví a řepařství,
vytvořené novou úpravou cukerního
cla v AngliiŤ, v němž se provádí
důkaz, že při nových celních
sazbách anglických při paritní ceně
suroviny a rafinády na anglickém trhu může
si zhodnotiti anglický rafinér surový cukr,
obsažený v 1 q rafinády o 35,50 Kč lépe
než rafinerie naše, čili že angličtí
rafinéři mohou zaplatiti za surovinu o 35,50 Kč
více než naše rafinerie, nemají-li tyto
pracovati se ztrátou.
Dále uvádí pamětní spis, že
znehodnocení naší raifinády znamená
též -znehodnocení naší suroviny
a řepy, Anglie kupujíc nejjemnější
a nejdražší známky naší rafinády,
umožňovala našim exportním rafineriím,
které si konkurovaly v nákupu suroviny, platiti
za surový cukr prémie nad světovou cenu suroviny
a to normálně asi 15 Kč na 100 kg. Prakticky
to bude tedy znamenati znehodnocení naší suroviny
při stejném záznamu v N. Yorku asi o 15 Kčs
poměrné snížení cen asi pro 23
řepy, z nichž vyrábíme cukr na vývoz.
Dalším důsledkem by bylo dle mínění
cukrovarnického průmyslu, že anglické
rafinerie jsouce zvyklé na nákup třtinového
cukru surového, který je tam vždy v libovolném
množství k disposici, budou dávati nepochybně
přednost tomuto cukru před surovinou řepovou
a budou proto nakupovati náš cukr jen pod světovou
paritou.
Jelikož se jíž dnes pěstování
řepy nevyplácelo, povede vývoj postupně
k redukci řepného osevu a tím i k redukci
průmyslu cukrovarnického, kterému snížení
základny surovinové zvýší režii
a podkopá ještě více schopnost k soutěží
na světovém trhu.
Pamětní spis počítá s tím,
že anglické rafinerie nemají dosud pro anglický
konsum plnou kapacitu výrobní a že se jím
proto nepodaří plně využitkovati celou
diferenci a žádá, aby našim rafineriím
byla poskytnuta podpora aspoň v obnose Kč 15.- za
každý metrický cent vyvezeného cukru,
a to nejen do Anglie, nýbrž na kterýkoliv trh,
poněvadž anglická cena určuje ceny ostatních
trhů; to znamená v celku obnos 93 mil. Kč.
Dále žádá pamětní spis
o podporu v částce 96 mil. Kč k tomu cílí,
aby mohlo býti docíleno průměrně
za 1 q řepy takové ceny, která by činila
pěstování řepy rentabilním.
Též Ústřední jednota řepařů
československých v Praze obrátila se na vládu
pamětním spisem ťo krisi československého
řepařství a prostředcích k
jejímu zmírněníŤ, ve kterém
tlumočí se rovněž požadavek o poskytnutí
celkové podpory v částce 189 mil. Kč.
V tomto pamětním spise poukazuje se na úzkou
souvislost produkce řepní s prodejními cenami
cukru a na to, že pří cenách řepy,
které dnes průmysl cukrovarnický na základě
stávajících nízkých prodejních
cen cukru může platiti, není kryt výrobní
náklad řepy.
Jestliže 2/3 vyrobeného cukru jest vyváženo,
tedy i 2/3 vypěstované cukrovky jsou odkázány
na nejistý světový trh, kdyžtě
letos cena cukrovky uzavřena byla na pohyblivo podle ceny
cukru.
Ad 2 a ad 4,: Jak jest z právě uvedeného
patrno, jest cukerní krise dalekosáhlého
důsledku, dotýkajíc se nejen průmyslu
cukrovarnického a řepařství, nýbrž
též zájmů četných průmyslů
pomocných a důležitých zájmů
sociálních a státně- finančních.
Záležitost bude vyžadovati ještě
dalších jednání, při nichž
podle toho, jak se bude dle povahy naskytnuvších se
otázek jeviti potřeba, přizváni budou,
zástupci súčastněných hospodářských
složek. Zejména budou též hledány
cesty, jak zvýšiti domácí konsum cukru.
Ad 3.: Ministr financí jest nemocen a má zdravotní
dovolenou.
Ad 5.: K otázce, je-li vláda ochotna snížiti
vysokou cukerní daň a sraziti ceny cukru pokládá
vláda za nutné zdůrazniti, že daň
z cukru patří mezí nejdůležitější
složky státních příjmů
a jakákoliv změna ve výši této
daně ohrozila by rovnováhu státního
rozpočtu.
Naproti tomu vláda došla k přesvědčení,
že bylo by odůvodněno v případech,
kde daně tzv. obchodové ohrožují soutěživost
našeho zboží při vývozu, tyto daně
zcela nebo z části vraceti.
K tomu cíli podává vláda návrh
zákona, kterým se povoluje vrácení
daně z obratu nebo přepychové a daně
přepravní pro vývozní podniky průmyslové.
Stane-li se osnova zákonem, bude po případě
možno jí použíti při řešení
cukerní krise.
Ad 6.: Podle konaného šetření došlo
k propuštění stálých zaměstnanců
z labských rafinerií v důsledku anglického
incidentu toliko v neštěmické rafinerii cukru,
akc. spol. v Neštěmicích a v ústecké
rafinerii cukru, akc. spol. v Ústí n, Labem. V prve
řečeném závodě bylo propuštěno
47 stálých dělníků pracujících
v denní mzdě, z nichž 6 bylo pensionováno
a ostatním se dostalo toho,co jím podle kolektivní
smlouvy příslušelo, takže každý
propuštěný dělník obdržel
asi 1,200 Kč. Bylo jim přislíbeno, že
budou podle možností přijati v příští
kampani jako sezonní dělníci. V druhém
závodě pak bylo propuštěno 20 stálých
dělníků pracujících v denní
mzdě, z nichž 10 bylo pensionována a dalších
10 pak obdrželo požitky zaručené kolektivní
smlouvou, podobně jako v závodě neštěmickém.
Aby nemuselo býti propuštěno dalších
10 stálých dělníků, svolilo
dělnictvo k tomu, aby se pracovalo mimo kampaň v
závadě toliko 4 hodiny týdně.
Výběr dělníků, kteří
byli propuštěni, byl závodem proveden za šetření
veškerých okolností v dohodě se závodními
výbory tak, že nedošlo ani k výtkám,
ani ke sporům.
Otázka mzdová byla pak vyřešena dne
27. června t. r. ve státním poradním
sboru pro záležitosti cukerního zaměstnanectva
tím, že dělnictvo v uznání kritických
poměrů labských rafinerií se vzdalo
mimořádně 6% kampaňové prémie
a 4% celoroční prémie.
K podobným opatřením přikročily
pak za těchže okolností v důsledku anglického
incidentu ještě rafinerie rosická, skřivanská
a ze závodů smíšených pak cukrovar
v Radboři.
Se zřením k tomu, že státní poradní
sbor pra záležitosti cukerního zaměstnanectva
schválil dne 27. června t. r. dosavadní kolektivní
smlouvu na obchodní rok 1928/29 se stylisačnírní
dodatky a některými doplňky pokud jde o propouštění
stálých zaměstnanců pří
restrikcí dělnictva a při trvalém
zastavení výroby v cukrovaru, dále pak byl
ustanoven též říšský paritní
výbor pro případ, že by zemský
paritní výbor nerozhodl ve stanovené lhůtě
spory na něho vznesené dlužno pokládati
vzájemný poměr mezi zaměstnanci a
zaměstnateli v průmyslu cukerním za urovnaný.