Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Pojištěním povinny podle tohoto zákona jsou osoby zaměstnané v republice Československé na základě smluvního služebního poměru jakožto:

1. Úředníci (konceptní, techničtí, obchodní, správní, kancelářští, dílenští, ve svobodných povoláních, soukromí tajemníci a jiní), soukromí učitelé, vychovatelé a podobní, jakož i obdobně činní zaměstnanci církví a náboženských společností neb zaměstnanci, jichž činnost jest průpravou k tomuto povolání;

2. kancelářští zaměstnanci vůbec, vyjímajíc osoby zaměstnané čištěním, úklidem, hlášením návštěv, posílkami, (ačli v peněžních podnicích neroznášejí cenností), rozmnožováním písemností pouze cestou chemickou nebo mechanickou nebo podobnými pracemi, byť i vedle této hlavní činnosti konaly také práce druhu jiného;

3. zaměstnanci v redakcích, administracích a výpravnách časopisů a jiných publikací, zaměstnanci stálých divadel, stálých hudebních sborů, stálých podniků zábavních, stálých sportovních sdružení, výstavních podniků a ústavů vyučovacích, vychovávacích, opatřovacích, léčebných a dobročinných, dále lékařů a zubních techniků, vyjímajíc osoby zaměstnané čištěním, úklidem, hlášením návštěv, posilkami, rozmnožováním písemností pouze cestou chemickou, mechanickou nebo podobnými pracemi, byť vedle této hlavní činnosti konaly také práce druhu jiného;

4. zaměstnanci, kteří vykonávají práce po rozumu zákona o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z., nebo zákona ze dne 31. ledna 1922, č. 34 Sb. z. a n., dále obchodní pomocníci podle § 73, lit. a) živnostenského řádu, případně § 101, lit. a) živnostenského zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi nebo obchodní učňové podle § 73, lit. c) živnostenského řádu, případně § 101, lit. c) živnostenského zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi;

5. zaměstnanci, kteří j sou převážně a nikoliv pouze přechodně zaměstnáni:

a) přikazováním práce dělníkům nebo odborným dozorem nad nimi, aniž by se jejich práce sami účastnili, leč pokud toho vyžaduje jejich přikazovací nebo dozorčí činnost, jako dílovedoucí, stavbyvedoucí, políři, mistři, důlní, stárci, dozorci, podmistři, šafáři, poklasní, hajní atd.;

b) odborným rozhodováním o přejímání vyrobeného nebo dodávaného zboží, jeho samostatným skladováním nebo vydáváním;

c) pracemi uměleckými nebo kresličskými, nikoliv pouhou mechanickou nebo chemickou reprodukcí;

(2) Pojištěním povinna je dále každá osoba, která trvale jest v Československé republice na základě smluvního poměru služebního zaměstnána pracemi převážně duševními.

(3) Je-li osoba, jejíž činnost by zakládala pojistnou povinnost podle odstavce 1. a 2., svým tuzemským zaměstnavatelem trvale zaměstnána mimo území republiky Československé, nepodléhá pojištění. Zaměstnanci tuzemských podniků pro plavbu říční nebo námořní podléhají však pojistné povinnosti i v takovém případě, pokud jsou čsl. státními příslušníky a pokud nepodléhají pensijnímu pojištění v cizině podle cizozemských zákonu neb mezistátních dohod.

Z pojistné povinnosti jsou vyňati:

1. zaměstnanci, kteří nepřekročili 16. roku svého věku;

2. zaměstnanci, jejichž činnost, zakládající pojistnou povinnost, jest pouze vedlejším jejich zaměstnáním vedle výdělkové činnosti hlavní. Za hlavní výdělkovou činnost jest považovati činnost spojenou s vyšším příjmem;

3. posluchači vysokých a odborných škol, kteří v době tohoto svého studia jsou přechodně zaměstnáni pracemi pojistné povinnosti podléhajícími, dokud jejich zaměstnání jest předepsaným nebo obvyklým doplněním jejich teoretického studia;

4. zaměstnanci státu a jiných nucených svazků územních neb zájmových, zaměstnanci podniků a ústavů provozovaných nebo zaručených státem nebo nucenými svazky zájmovými neb územními, zaměstnanci zákonně uznaných náboženských společností, všichni tito však jen tenkráte, mají-li normální, t. j. s místem jimi zastávaným spojené a dostatečně zabezpečené pensijní nároky, které jsou alespoň rovnocenné nárokům podle tohoto zákona. Vyňati jsou dále obdobně zaměstnanci uvedených zaměstnavatelů, kteří těchto nároků nabudou teprve po ukončení stanovené zkušební doby nebo stanoveného prozatímního postavení. 0 rovnocennosti nároků rozhoduje ministerstvo sociální péče po slyšení Všeobecného pensijního ústavu přihlížejíc též k tomu, jsou-li tyto nároky dostatečně zabezpečeny;

5. zaměstnanci Národní banky československé podle zákona ze 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., a zákona z 25. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., za podmínek uvedených pod č. 4;

6. zaměstnanci cizozemských podniků, které nemají v tuzemsku pevného závodu (provozovny, obchodní kanceláře, skladiště), dále zaměstnanci, kteří se toliko dočasně v tuzemsku zdržují, provázejíce svého zaměstnavatele, jenž nemá v tuzemsku řádného bydliště;

7. zaměstnanci cizích zastupitelských úřadů v Československé republice zřízených jakož i mezistátních komisí a osob požívajících v Československé republice práva exteritoriality, pokud jsou cizozemci;

8. osoby požívající starobního důchodu podle § 20, odst. 1.

Pensijní pojištění zaměstnanců soukromých drah sloužících veřejné dopravě a jich pomocných ústavů bude upraveno vládním nařízením.

(1) Pojištěnci zařadí se k účelu pojištění podle svých ročních služebních požitků do 11 ti tříd služného, a to osoby s ročními služebními požitky:

(2) Do služebních požitků jest zahrnouti také příbytečné, aktivní, funkční a jakékoli jinak nazvané přídavky (válečné, drahotní, vybavovací, nákupní a podobné), dále proměnlivé požitky (tantiemy, provise, podíl na zisku a jiné požitky závislé na obchodním nebo pracovním výsledku) diety jednou třetinou, opakující se odměny, jako remunerace, novoročné a pod., dále dávky jiných osob, pokud obvyklé poskytování jich má vliv na výměru služebních požitků jakož i všechny druhy požitků věcných.

(3) Pevné požitky jest stanoviti částkou vypočtenou pro celý rok. Proměnlivé požitky jest stanoviti průměrem částek vyplacených v předcházejících třech letech nebo trvá-li služební poměr kratší dobu, v této kratší době, jde-li o služební poměr nový, zatím obnosem pravděpodobně očekávaným.

(4) Hodnotu věcných požitků, pokud jde o naturální byt, otop, osvětlení a stravu stanoví pravidelně pro období jednoho kalendářního roku, po prvé do tří měsíců po vyhlášení zákona, s konečnou platností pro obvod své působnosti zemský úřad po slyšení Všeobecného pensijního ústavu. Jiné věcné požitky se určují podle místních průměrných cen.

(5) Zaměstnance, kteří vůbec nemají služebních požitků, jest zařaditi do 1, třídy služného; do téže třídy služného jest zařaditi učně (volontéry, praktikanty a pod.), kteří nemají hotově vyplácených služebních požitků.

(6) Několik osob, které v dohodě zaměstnávají téhož zaměstnance, třeba také za oddělené služné, ručí nerozdílnou rukou za pojištění tohoto zaměstnance podle jeho úhrnného služného. Nehledíc k tomuto případu, jest zaměstnanec, který současně slouží u několika zaměstnavatelů za oddělené služné, podroben pojistné povinnosti toliko podle svého hlavního zaměstnání. Za hlavní zaměstnání pokládá se služba nejvýše placená. Jde-li pro pojistnou povinnost o několik služeb stejně placených, tu ustanoví se hlavní zaměstnání nejprve podle užší souvislosti té neb oné služby s dřívější výdělkovou činností nebo s postupem vzdělání zaměstnancova, pak podle delší doby služebního poměru, konečně podle jiných vhodných znaků.

(7) Převyšuje-li úhrn služebních požitků částku 42.000 Kč, jest rozuměti započitatelnými služebními požitky nejvýše částku 42.000 Kč.

(1) Zaměstnavatel jest povinen přihlásiti zaměstnance, vstupujícího u něho do zaměstnání, podrobeného pojistné povinnosti, u příslušného nositele pojištění předepsaným způsobem ve 14ti dnech po vstupu do zaměstnání a odhlásiti každého zaměstnance, vystupujícího ze zaměstnání ve 14ti dnech po skončení smluvního služebního poměru.

(2) Zaměstnavatel jest povinen hlásiti příslušnému nositeli pojištění ve 14ti dnech všechny změny služebního poměru, důležité pro pojištění, zejména také všechny změny služného.

(3) Podati veškeré uvedené ohlášky j e oprávněn též zaměstnanec, aniž se tím ruší závazek zaměstnavatelův. Použije-li zaměstnanec tohoto práva, přechází naň plná zodpovědnost (§ 170) za správnost jeho údajů. (4) Nositel pojištění má potvrditi každou ohlášku jak zaměstnavateli, tak i zaměstnanci do měsíce, leč by v této lhůtě byl vydán výměr, jímž se ohláška vyřizuje.

(5) Po vzniku pojistného případu jsou veškeré ohlášky neúčinné, leč že nastal pojistný případ ve lhůtě, stanovené pro podání ohlášky. (s) 0 úrazu zaměstnance povinně pojištěného, souvisejícím se službou, má zaměstnavatel nebo osoba pověřená v době úrazu vedením podniku, bude-li úraz, jak lze předvídati, míti za následek smrt nebo nezpůsobilost k výkonu povolání, nejdéle ve 14ti dnech po úrazu učiniti v předepsané formě písemné oznámení příslušnému nositeli pojištění.

(1) Zaměstnavatelé jsou povinni vésti záznamy, kterých je třeba, aby mohlo býti vyšetřeno služné jednotlivých zaměstnanců povinně pojištěných, a uschovávati je po dobu 3 let.

(2) Vládním nařízením bude stanoveno, jak mají býti záznamy vedeny a uschovávány.

(3) Pokud nebude vydáno nařízení podle předchozího odstavce, platí obdobně ustanovení zákona ze dne 8. února 1909, č. 29 ř. z., na Slovensku a Podkarpatské Rusi § 20 zák. čl. XIX/1907 a předpisy k těmto ustanovením vydané.

(1) Zaměstnavatelé i zaměstnanci jsou na vyzvání povinni podati zprávu nositelům pojištění a politickým úřadům o skutkových okolnostech, které jsou rozhodny pro pojišťovací poměr. Zaměstnavatelé jsou mimo to povinni dovoliti legitimovaným k tomu zmocněncům nositelů pojištění a politických úřadů, aby na místě samém nahlédli do záznamů o služném a do jiných zápisů, kterých je třeba ku vyšetření dat týkajících se pojišťovacího poměru, aby činili si z nich výpisy o těchto datech a aby na místě pracovním konali šetření potřebná ke zjištění povinného pojištění a zařadění pojištěnců do tříd služného.

(2) Za zmocněnce ve smyslu předchozího odstavce může nositel pojištění ustanoviti pouze svoje zaměstnance.

Zmocněnci jsou povinni zachovati mlčenlivost o všech poměrech výrobních, obchodních a provozovacích vůbec, o ostatních pak smějí podati zprávu svému ústavu nebo úřadu jen pro jeho vnitřní potřebu.

Nevyhoví-li zaměstnavatel úmyslně nebo z hrubé nedbalosti povinnosti vésti a uschovávati záznamy o služebních požitcích nebo plní-li je nedostatečně, tak že služební požitky nemohou býti zjištěny, neb odepře-li zaměstnavatel předložiti záznamy legitimovaným orgánům, jest. nositel pojištění oprávněn předepsati z vlastního podnětu pojistné podle dat dřívějších příspěvkových období nebo na základě jiného vyšetření a není-li to možno, v nejvyšší třídě.

Zaměstnavatel jest povinen k žádosti nositele pojištění předložiti mu v obdobích, která nesmí býti kratší půl roku, výkaz o zaměstnancích, pojištěných podle tohoto zákona a o služebních požitcích každého jednotlivého zaměstnance.

Důchodce jest povinen ohlásiti příslušnému nositeli pojištění, který mu vyplácí důchod, ve 14 dnech změnu bydliště, jakož i všechny změny v poměrech důležitých pro vyměření důchodu, pro oprávnění k jeho požitku nebo pro jeho vyplácení.

Neplatná jsou ujednání, která by obmezovala nebo vylučovala platnost tohoto zákona v neprospěch pojištěnců nebo jich příslušníka.

(1) Příspěvková doba započítává se od prvního dne měsíce, ve kterém pojištěnec vstoupil do zaměstnání, podléhajícího pojistné povinnosti, stala-li se přihláška (§ 5) alespoň jednou stranou včas, nehledíc k tomu, bylo-li pojistné za tuto dobu zaplaceno. Jinak se započítává příspěvková doba od měsíce, ve kterém přihláška došla dodatečně nositeli pojištění nebo pojistná povinnost výměrem nebo rozhodnutím byla vyslovena, nehledíc k tomu, bylo-li pojistné za tuto dobu zaplaceno. Ostatní doba zaměstnání, podléhajícího pojistné povinnosti, započte se jako příspěvková doba toliko podle skutečně zaplaceného pojistného. pokud bylo dodatečně zaplaceno do šesti let po splatnosti.

(2) Ustanovení 1. odstavce platí obdobně pro ohlášky změn služebního poměru podle § 5, odst. 2.

(3) Každý započatý příspěvkový měsíc považuje se za dovršený.

(1) Za příspěvkovou dobu započitatelnou podle § 12 jest považovati též dobu zákonité presenční služby podle §§ 17 a 61 poslední odstavec branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., a podle zákona ze dne 8. dubna 1927, č. 53 Sb. z. a n., osob, které již dříve byly pojištěny podle tohoto zákona, anebo které vstoupí do tohoto pojištění do šesti měsíců po návratu z presenční služby. Toto započtení vylučuje současné pojištění presenční služby podle § 2, odst. 3, zák. ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, i když takové osoby před nastoupením presenční služby aneb po návratu z ní byly pojištěny podle zákona posléz citovaného.

(2) Nárok na započtení příspěvkové doby podle odst. 1. musí býti ohlášen u příslušného nositele pojištění nejdéle do šesti měsíců po návrtu z presenční služby a doložen průkazem o odbytí presenční služby, jinak zanikne.

(3) Příspěvkovou dobu zákonité presenční služby jest započísti v 1. třídě služného.

(4) Pojistné za příspěvkovou dobu podle odst. 3. započtenou zaplatí stát.

(5) Podrobnosti průkazu nároku a súčtování pojistného s nositeli pojištění budou upraveny ministerstvem sociální péče v dohodě s ministerstvem národní obrany.

Příspěvkovým měsícům, započitatelným podle § 12, jest na roveň klásti příspěvkové měsíce získané převody podle §§ 113-115, dobrovolným pokračováním (§ 60), placením pojistného podle § 65, odst. 2, a příspěvkové měsíce, zakoupené podle § 61, s výhradou odstavce 3.

Předmětem pojištění jest:

1. důchod invalidní a starobní;

2. důchod vdovský (vdovecký), sirotčí a rodičů;

3. výbavné;

4. odbytné jednou pro vždy;

5. pohřebné;

6. nemocenské ošetření důchodců.

(1) Nárok na dávky podle § 15, č. 1, 2, 8 a 5 jest vázán na dokonání čekací doby 60ti příspěvkových měsíců.

(2) Čekací doba se považuje za dokončenou, nastane-li pojistný případ, v důsledku podnikového úrazu podle právních předpisů o úrazovém pojištění dělnickém. Příspěvkové měsíce, scházející do šedesáti, jest započítati při tom ve třídě, v níž byl pojištěnec naposledy zařazen.

(1) Nárok na invalidní důchod má pojištěnec trvale nezpůsobilý k výkonu svého povolání. Nezpůsobilý k výkonu povolání jest, kdo pro tělesnou nebo duševní vadu nebo pro slabost tělesných nebo duševních sil nemůže dále zastávati povinností svého povolání ani jiného povolání, přiměřeného dosavadnímu povolání, způsobu, jakým byl v něm zaměstnáván, jeho postavení v něm, jakož i jeho praktickému i teoretickému vzdělání.

(2) Nárok na invalidní důchod má dále pojištěnec, který není trvale nezpůsobilým podle odst. 1, jestliže nemá nároku na nemocenské, poněvadž vyčerpal nárok na nemocenské podle právních předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců ve vyšších službách, po dobu dalšího trvání nezpůsobilosti k povolání.

Nároku na důchod invalidní nemá, kdo si přivodil nezpůsobilost k výkonu povolání zúmyslně nebo při spáchání zločinu, zjištěného trestním soudem. V těchto případech může však nositel pojištění vypláceti po dobu nezpůsobilosti pojištěncovy k povolání invalidní důchod zcela nebo zčásti příslušníkům rodiny, kteří mají oproti pojištěnci zákonný nárok na výživu (§ 42, č. 1).

(1) Požitek invalidního důchodu počíná dnem ztráty způsobilosti k výkonu povolání. Nezjistí-li se, kdy nastala nezpůsobilost k výkonu povolání, počíná požitek dnem ohlášení nároku.

(2) Požitek invalidního důchodu zaniká:

a) smrtí důchodcovou;

b) není-li tu již nezpůsobilosti k výkonu povolání (§ 17).

(1) Starobní důchod přísluší ve výši a na místě důchodu invalidního bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání po dokončení čekací doby (§ 16) mužským pojištěncům, kteří dokonali 65. rok, a ženským pojištěncům, kteří dokonali 60. rok života.

(2) Starobní důchod přísluší dále ve výši a na místě důchodu invalidního bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání po dokonání čekací doby mužským pojištěncům, kteří dokonali šedesátý rok života anebo získali alespoň 480 příspěvkových měsíců, a ženským pojištěncům, kteří dokonali 55. rok života, jestliže a pokud nejsou zaměstnáni způsobem zakládajícím pojistnou povinnost.

(3) Požitek starobního důchodu zaniká:

a) úmrtím důchodcovým;

b) vstoupí-li důchodce, zmíněný v odstavci 2, před dovršením 65, resp. 60 roků opět do zaměstnání, zakládajícího pojistnou povinnost pensijní.

(4) Požitek starobního důchodu podle odst. 1 může býti odložen s účinkem, že důchod se v mezičasí zvýší o částku odpovídající přírůstku jeho hodnoty.

(1) Důchod invalidní se skládá ze základní částky a z částek zvyšovacích. Základní částka jest 3600 Kč ročně. Zvyšovací částka činí za každý příspěvkový měsíc získaný:

(2) Byl-li invalidní důchodce v době, kdy požíval invalidního důchodu, pojištěn v důsledku zaměstnání, zakládajícího pensijní pojistnou povinnost, a stane-li se nezpůsobilým k výkonu povolání také v tomto zaměstnání, zvyšuje se jeho dosavadní důchod invalidní o zvyšovací částky, odpovídající nově získaným příspěvkovým měsícům.

(1) Invalidní nebo starobní důchod zvyšuje se za každé dítě, které by v případě úmrtí důchodcova mělo nárok na. důchod sirotčí (§ 31), pokud důchodce o ně pečuje, o vychovávací příplatek.

(2) Příplatek vychovávací činí pro každé dítě jednu osminu důchodu vyměřeného pode § 21.

Důchod invalidní nebo starobní, vyměřený podle § 21, jest zvýšiti o jednu polovinu, je-li důchodce trvale tak bezmocný, že stále potřebuje pomoci, ošetření a obsluhy jiné osoby.

(1) Invalidní nebo starobní důchod nesmí převýšiti i s příplatky vychovávacími (§ 22) i se zvýšením podle § 23, průměr služebních požitků, započitatelných podle § 4 za posledních 60 příspěvkových měsíců, po případě za hxwtší dobu před nápadem důchodu.

(2) Invalidní nebo starobní důchod činí však nejméně Kč 3600.-.

(1) Nárok na vdovský důchod má vdova, pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního, anebo měl by nárok na tento důchod.

(2) Je-li pojištěnec nebo důchodce nezvěstný, lze přiznati vdovský důchod před ukončením soudního řízení o prohlášení za mrtva, činí-li okolnosti úmrtí pravděpodobným.

(3) Vdovský důchod činí polovinu důchodu, bez případného zvýšení podle § 22 a 23, jelikož pojištěnce požíval; anebo na nějž měl v době úmrtí nárok.

(4) Vdovský důchod nesmí býti nižší nežli Kč 3000.- ročně.

Nároku na vdovský důchod není však v těchto případech:

1. zemřel-li pojištěnec před uplynutím šesti měsíců ode dne sňatku,

a) leč by smrt pojištěncova byla způsobena úrazem, nastalým po uzavření sňatku,

b) leč by se narodilo z tohoto manželství anebo bylo-li jím legitimováno dítě;

2. vešel-li pojištěnec v manželství po dokonaném 60. roku života, leč by v době úmrtí pojištěncova uplynuly již 24 měsíce ode dne uzavření sňatku;

3. požíval-li pojištěnec v době uzavření sňatku invalidního nebo starobního důchodu podle tohoto zákona, leč by v době úmrtí pojištěncova uplynuly již 29 měsíce ode dne uzavření sňatku;

4. bylo-li rozsudkem trestního soudu uznáno, že vdova úmyslným jednáním smrt manžela zavinila nebo spoluzavinila;

5. bylo-li manželství v době úmrtí manželova výlučně z viny manželčiny rozloučeno neb výlučně z její viny rozvedeno.

(1) Uzavřel-li rozloučený pojištěnec, jehož manželství nebylo rozloučeno výlučně z viny manželčiny, nový sňatek, má rozloučená manželka - ačli se rovněž znovu neprovdala - nárok na část vdovského důchodu (§ 25), který by jinak připadl celý oprávněné vdově. Vdovský důchod rozdělí se mezi vdovu a rozloučenou manželku v poměru počtu let jejich manželství se zesnulým pojištěncem, při čemž se každý započatý rok manželství považuje za dokonaný.

(2) Nemá-li vdova neb rozloučená manželka nároku na důchod z některého důvodu stanoveného v § 26, přísluší oprávněné z nich důchod neztenčený.

(3) Poměrná část vdovského důchodu nesmí býti v žádném případě nižší než jedna čtvrtina celého vdovského důchodu. Jinak platí o poměrné části vdovského důchodu obdobně další ustanovení §§ 28 a 29 tohoto zákona.

(4) Uvedených předpisů jest užíti obdobně i v případech, když by pojištěnec zůstavil po obě více takto oprávněných osob s omezením, že úhrn poměrných částí vdovského důchodu nesmí v žádném případě převyšovati výši celého vdovského důchodu.

Důchod vdovský, vyměřený podle § 25, zvyšuje se o jednu polovinu, je-li vdova trvale tak bezmocná, že stále potřebuje pomoci, ošetření a obsluhy jiné osoby.

(1) Požitek vdovského důchodu počíná dnem úmrtí manželova a zaniká opětným provdáním nebo úmrtím vdoviným.

(2) Provdá-li se opět vdova, obdrží odbytné trojnásobnou částkou svého ročního vdovského důchodu. Výplatou odbytného zanikají pro vdovu veškeré nároky z pojištění zemřelého manžela.

(1) Vdovec po pojištěnce, která v době svého úmrtí požívala důchodu invalidního nebo starobního anebo by měla nárok na tento důchod a která jej ze svých služebních požitků nebo důchodů převážně vyživovala, má nárok na důchod vdovecký, jestliže a pokud je nezpůsobilým k výdělku a potřebným.

(2) Pro důchod vdovecký platí obdobně předpisy §§ 26 a 28.