Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Platové úpravy veřejných zaměstnanců řešeny byly od státního převratu serií zákonů různě založených s hlediska sociálního, hospodářského i měnového, takže spravedlivá odměna za práci rozhodovala o výši platů zpravidla na místě posledním. Platovým zákonem přikročeno k unifikaci požitkových předpisů, vzat za základ rok 1913, při provádění však se nepřihlíželo k změněným poměrům administrativním, technickým, podnikovým a pod. Popřevratovými zákony vznikly mnohé nesrovnalosti požitkové mezi kategoriemi i jednotlivci stejných služeb. Provádění platového zákona v nynější formě přeneslo tyto nevýhody do nového systému a působí vedle nich křivdy nové, takže nesrovnalosti se zvětšily ku škodě administrativy i zaměstnanců. Jako se nedostavily předpoklady zákona 394/1922 a nebyly splněny závazky zákona 286/1924. tak se dnes neplní zásady platového zákona a jeho důvodové zprávy, což dovolujeme si na systemisaci, jak se nyní provádí, podrobněji prokázati.

Rámcový zákon platový provádí se mnoha vládními nařízeními a prováděcími pokyny, které se uchylují od zásad zákona i od úmyslu zákonodárcova, po případě sledují nejnepříznivější výklad rámcového ustanovení zákona. Provádění platového zákona je zbytečně centralisováno, čímž stává se těžkopádné. Z personální otázky stává se velmi složitý vědecký problém právní, širším kruhům zaměstnanectva i občanstva nejasný a nepochopitelný. Osobní otázky požitkové vzdalují se stále více demokratickým zásadám a požitková práva jsou více odvislá od blahovůle referentů a rozhodujících ústředních úřadů než od právních norem a zásad zákona i od úmyslu zákonodárcova. To se projevuje v nižších úřadech a hlavně v nižších kategoriích velmi nepříznivě. Rozhodující neovládají velkou většinou v detailech služební výkony u II. a I. instance, ještě méně pak služby nižších zaměstnanců těchže instancí i zaměstnanců exponovaných služeben, což se nejkřiklavěji projevilo ve službách odborných.

Veřejná správa je v poslední době stále více byrokratisována v nejhorším toho slova smyslu a rozhodujících několik právníků zneužilo při systemisaci svěřeného jim mandátu k favorisování své skupiny, hlavně v ústředních úřadech na účet stejně kvalifikovaných techniků, hlavně však na útraty úřednictva služebních tříd nižších. oficiantů, zřízenců a velkých mas železničářů, zaměstnanců poštovních, finančních atd. Čím nižší kategorie a čím vzdálenější od ústředního úřadu, tím je provádění zákona horší. Třídní zaujatost zvrhla se v byrokratický absolutismus několika nejvyšších úředníků, kteří při systemisaci absolutisticky rozhodli o všech odvětvích státní správy, ač sami byli prakticky znalí pouze odvětví několika.

Platový zákon předpisuje systemisovati odděleně pro každou kategorii normální potřebu sil, ponechávajíc pravomoci vlády provedení tohoto ustanovení.

Zákon 286/1924 nařizuje snížení poctu zaměstnanectva o 10%. Toto ustanovení postihlo daleko pronikavěji nižší kategorie a nižší instance než zaměstnanectvo úřadů ústředních. Proto nebylo žádných věcných a přesvědčujících důvodů systemisovati u ll. a I. instance ještě nižší počet míst a citelný nedostatek personálu u nižších instancí a u nižších kategorií dále snižovati.

Počet míst zbylý po restrikci nutno považovati za normální potřebu sil, která měla býti systemisována až do základní reorganisace státní správy. Zkušenosti ukázaly, že i počet míst po restrikci byl v celé řadě odvětví správních nedostatečný.

Rozdělení míst do jednotlivých platových stupnic mělo se díti v určitém úměrném pořádku - sytému, aby všem kategoriím byla dána přibližně stejná možnost prokázati svou zdatnost k dosažení vyšších stupnic. Poněvadž o rozdělení služebních míst do platových. stupnic nestanoví §§ 5 a 24 platového zákona žádného bližšího měřítka, mělo býti přihlíženo k důvodové zprávě platového zákona, která ve vysvětlivkách k části I. díl I. precisuje rámcové ustanovení platového zákona o systemisaci. Stanoví zásadně dvojí povýšení u všech kategorií a naznačuje. po jaké služební době dochází k povýšení prvému a kdy možno počítati. s povýšením druhým. Toto zdůvodnění §§ 5 a 24 platového zákona zůstává nepovšimnuto a místa rozdělena na platové stupnice úplně bez jakéhokoli systematického zdůvodnění takto:

Z tohoto přehledu jsou velmi přesně patrny povyšovací možnosti. IV. služební třída u II. a 1. instance nemá záruku ani na jedno povýšení, až úřednictvo IV. služební třídy není méně schopno a méně způsobilo k povýšení. Platový zákon stanoví přesné rozpětí jednotlivých služebních tříd úměrné výkonu a odpovědnosti. Mají tedy jednotlivé služební třídy míti úměrně stejné možnosti povyšovací, poněvadž pro všechny platí stejný zákon a stejné zásady. Naprosto není možno souhlasiti s tím, aby něco jiného byl zákon a něco zcela jiného jeho provedení. Zákon obsahuje pouze právní normy, nezná výsad, nadpráví a protekce.

V odborných službách poukazujeme příkladně na skupinu úředníků silničních a poříčních. V roce 1913 bylo v Čechách 104 cestmistrů - dnes je systemisováno pro celou republiku pouze 102 místa. Kdo ručí za správné realisování zákona o silničním fondu při této nemožné restrikci výkonného personálu? Podobně je tomu u pomocných technických úředníků poříčních, při úřednících berních. na jejichž bedrách spočívá starost o finance státu, při železničářích. pečujících o dopravu atd. Porovnáme-li všeobecně systemisovaná místa s počtem míst z roku 1913, zjišťujeme. že vyššího úřednictva značně přibylo nižších úředníků, oficiantů a zřízenců velmi ubylo, až agenda vzrostla úměrně stejně pro všechny kategorie.

Paragraf 7, odstavec 7. platového zákona zaručuje oficiantům dosažení úřednických míst lIl. a IV. služební třídy. Naproti tomu systemisován daleko menší počet těchto míst než je dnes obsazen. takže jmenovaní úředníci zůstávají přes systemisovaný stav. Musí tedy nejprve býti zkonsumován přespočetný stav úřednictva (nová restrikce) a pak teprve mohli by jedinci z řad oficiantů dosáhnouti systemisovaných úřednických míst. Bude tedy možno využíti prakticky ustanovení § 7. odst. 7. až po několika letech (nestejně v různých úřadech) - až platový zákon platí ve všech svých právních ustanoveních již od 1. ledna 1926. Rozšíření systemisovaných míst IV. a III. třídy na plný dnes ve službách zaměstnaný počet úřednictva a další rozšíření o ¹/₄ míst kancelářských sil pomocných je jen spravedlivé, poněvadž každý úředník má vázati jedno systemisované místo a nejméně ¹/₂ oficiantů koná nesporně úřednické práce, proto požadavek o rozšíření úřednických míst přes dnešní stav o 25% je plně důvodný a odpovídá plně zásadám platového zákona. Pro kancelářské oficianty u ministerstva národní obrany není mimo ústředí systemisováno ani jediné úřednické místo, takže pro tuto skupinu nemá § 7, odst. 7. plat. zák. naprosto žádného praktického významu.

Ministerstvo národní obrany nemůže pro své služby získati potřebný počet déle sloužících poddůstojníků, až je schopných i nezaměstnaných sil nadbytek. Příčina tkví v tom, že déle sloužící nevidí existenčních vyhlídek po ukončení vojenské služby, poněvadž vhodných míst (v kancelářské službě) je naprostý nedostatek a povyšovací vyhlídky na ně jsou velmi nepříznivé. Pokud nebudou úměrně zabezpečeny a úměrně honorovány nižší služby úřednické, oficiantské a podúřednické, nebudou se déle sloužící hlásiti. Jak důležitá je otázka získati déle sloužících poddůstojníků, je dostatecně známo.

U zřízenců (mimo železnice) je systemisováno v I. platové stupnici 9% míst, ve II. 33%, ve III. 40%, a 18% míst odpragmatisováno do skupiny pomocných zřízenců. Celkový počet zřízenců (podúředníků) u porovnání se stavem z roku 1913 klesl as o 30%. Proč se v této skupině zaměstnanců systemisovalo podle jiných zásad než u oficiantů. zůstává nevysvětlitelno.

To jsou velmi stručně nadhozené nedostatky systemisace - která postrádá každého systematického rozdělení míst na jednotlivé platové stupnice, postrádá i řádného stanovení normální potřeby sil úměrně služebnímu výkonu - proto není udržitelna a nutno okamžitě přikročiti k její revisi. Systemisaci mohou revidovati pouze odpovědní resortní úředníci po vyslechnutí zástupců odborových organisací a pak teprve může jednotlivé návrhy přezkoušeti ústřední systemisační komise po dohodě se sociálně politickým výborem poslanecké sněmovny. Za základ může sloužiti pouze rámcové ustanovení §§ 5 a 24 plat. zákona, ohled na § 152 a příslušné podrobné rozvedení těchto norem důvodovou zprávou k platovému zákonu.

Platové poměry pomocných kancelářských úředníků jmenovaných podle § 210 platového zákona a § 88 vládního nařízení 113/1926 zůstávají oproti služebnímu poměru oficiantů. po povrchních oficiantů nezměněny, ač podle §u 210 plat. zák. mají býti upraveny vládním nařízením, jehož vydání se postižení právem domáhají.

Služební poměr výpomocných zřízenců nutno upraviti ve smyslu § 205 plat. zákona, s ohledem na § 25 o zřízeneckých čekatelích, aby tato skupina mohla plně využíti práv zaručených platovým zákonem a býti účastna povýšení do II. a I. platové stupnice po příslušném rozšíření systemisovaných míst těchto stupnic.

Ustanovení § 142 platového zákona stanoví rámcově započtení předchozích služeb pro zvýšení služného a ponechává podrobnosti nařízení vládnímu, které dosud vydáno nebylo.

Zde nutno upozorniti, že úředníci IV., III. a nematuranti II. služební třídy ztrácejí z efektivní odsloužené státní služební doby 9-12 roků, které v požitcích pro zvýšení služného zhodnoceny nejsou. Stalo se tak zákonem 89/1919, a vlád ním nařízením 666/1920, při jehož provádění sráženy doby 4-7 roků zcela bezdůvodně, § 4 zákona 222/1920 nedává naprosto žádné právní opory pro tyto odpočty. Dále odpočítávány při převodech do nových platů čekatelské doby 2-5 roků, ač u těchto úředníků při nástupu civilní státní služby žádná čekatelská doba předepsána nebyla. Není možno nechati bez povšimnutí efektivní služební dobu ve státních službách ztrávenou, když na druhé straně hodnotí se plně služba ideální (převody do nových platů podle hodnostní třídy dosažené jmenováním) u úředníků, kteří před platovým zákonem byli před uplynutím stanovené doby jmenováni do vyšších hodnostních tříd a tak za kratší efektivní dobu získávají vyšších požitků než by jim přináležely podle skutečné odsloužené doby ve státních službách.

§ 142 skýtá právní oporu vyrovnání odpočtené a nezhodnocené služební doby, aby tak nastalo nezbytné vyrovnání a parita mezi úředníky přijatými před a po platovém zákoně. Daleko větší nesrovnalosti vyskytují se u úředníků pomocné služby technické (silniční, mostní a vodní). kteří ztrácejí následkem specielního zákona 307/1919, propočítání a převodů 16-20 roků. Úředničtí čekatelé s 25 služebními léty nejsou v této kategorii zvláštností.

Nevyrovná-li vládní nařízení k § 142 platového zákona tyto nesrovnalosti, vzniknou ohromné požitkové rozdíly mezi úředníky již ustanovenými a úředníky nově přijatými po účinnosti platového zákona. Nebude nezbytného pořádku ve III. a IV. služební třídě úřednické, pokud nebudou uvedené rozdíly vyrovnány. Není ku prospěchu služebnímu výkonu a nemůže býti v zájmu veřejné správy, aby starší, služebně daleko zdatnější síly byly po 20 a více letech hůře placeny, v lepších případech požitkově vyrovnány se silami o 10-15 roků služebně mladšími. Rovněž rozdíl dosažitelné pensijní základny byl by mezi těmito úředníky enormní.

Časovým omezováním a různým výkladem o přiznávání slovenské a t. zv. podkarpatoruské výhody nastal úplný a neudržitelný chaos. Některé resorty přiznaly svým zaměstnancům tuto výhodu plně, jiné pouze z části a jen některým kategoriím, zbývající odepřely vůbec provedení tohoto požitkového zlepšení. Otázku tuto nutno generelně vyřešiti a požitky těchto zaměstnanců unifikovati, aby stejná práce, na stejně odpovědných a exponovaných místech byla také stejnými požitky honorována, jinak nebude v těchto zemích docíleno žádoucí výkonnosti, spravedlnosti a spokojenosti zaměstnanců, k čemuž radná, v právním státě odpovědná veřejná správa musí směřovati.

dává vládě vzácnou příležitost uznati služby veřejného zaměstnanectva za uplynulé desetiletí a to nejen řádným provedením platového zákona. a systemisace, ale i vyrovnáním křivd vzniklých před - i po účinnosti platového zákona.

Každá vláda tohoto státu nalezla ve veřejných zaměstnancích všech kategorií velmi zdatné pracovníky, naprosto spolehlivé veřejné zaměstnance, kteří zdolali každý i sebe těžší úkol jim svěřený, čímž umožnili konsolidaci státu, přispěli k hospodářskému rozmachu i pořádku, ku prospěchu státu a lidu, trpělivě čekajíce na vyřešení svých hospodářských poměrů - což při citelném materielním nedostatku nejen překvapuje, ale je i historickým dokumentem jich nazírání na stát, který spolubudovali.

Tragicky zesnulý ministr dr. Rašín velmi často apeloval na trpělivost veřejných zaměstnanců a jistě za souhlasu vlády, jejímž byl členem, pronesl známy výrok o zaplacení veřejných služeb zlatem, - po ukončení konsolidačního procesu měnového.

Veřejné zaměstnanectvo vidí kolem sebe v různých vrstvách dostatek neúměrného a nezaslouženého blahobytu, aby konečně důrazně a plnoprávně, ale také zaslouženě požadovalo své hospodářské zabezpečení úměrné výkonu, úměrné kulturní vyspělosti a to tím spíše v jubilejním roce, když po 10 roků bylo jedinou složkou, která trpěla a strádala, ba i při hladu nižších kategorií své povinnosti vzorně obstarávala pod existenčním minimem.

Československá republika může býti hrda na své zaměstnance - kteří nežádají nových vymožeností ani darů u příležitosti jubilea státu - nýbrž žádají pot ze řádné a příznivé provedení platného zákona, což je nejen vládní povinností, ale v právním státě samozřejmé.

Podle uvedeného táží se podepsaní:

1. Je vláda ochotna ustaviti ihned resortní komise podle § 3 zákona 286/1924, aby provedly nezbytnou revisi systemisace na zásadě zaručeného dvojího povýšení u všech kategorií veřejné správy se zřetelem na důvodovou zprávu k platovému zákonu?

2. Je vláda ochotna přizvati k součinnosti na revisi systemisace do resortních komisí zástupce vrcholných odborových organisací podle závazku vlády, daného v poslanecké sněmovně při projednávání zákona?

3. Je vláda ochotna zříditi ústřední komisi pro revisi systemisace, která by po přezkoušení návrhy resortních komisí předložila sociálně-politickému výboru posl. sněmovny, aby zde byly konečně upraveny před schválením vládou?

. Je vláda ochotna rozšířiti počet systemisovaných míst podle §§ 5 a 24 s ohledem na § 152 platového zákona na stav zbylý po restrikci?

5. Je vláda ochotna odvolati vládní nař. č. 15/27, týkající se zaměstnanců železničních, které odporuje požitkovému zákonu a jež ve svých důsledcích může vážně ohrožovati řádný a bezpečný chod železniční služby?

6. Je vláda ochotna z těchže důvodů odvolati vlád. nařízení č. 16/27 o zaměstnancích poštovní služby?

7. Je vláda ochotna zříditi pro pomocné kancelářské úředníky zvláštní platovou stupnici ve smyslu § 210, odst. 2. plat. zákona tak, aby základní plat pomocného úředníka obnášel 9000 Kč a postupové kvoty tříleté po 1.800 Kč?

8. Je vláda ochotna rozšířiti systemisovaný stav úřednictva III. a IV. služební třídy o 25% míst pomocných sil kancelářských, ve všech odvětvích státní správy, aby bylo možno prakticky a úměrně využíti § 7, odst. 7 platového zákona?

9. Je vláda ochotna stanoviti normální potřebu sil ve skupině zřízenecké (podúřednické) podle § 205 plat. zák. až do maximálního počtu míst zbylých po restrikci a vydati vládní nařízení k § 25 plat. zákona o zřízeneckých čekatelích?

10. Je vláda ochotna vydati vládní nařízení k § 142 platového zákona a přihlížeti k požitkovému zhodnocení celkové služební doby (kancel. oficiantské, vojenské a četnické presenční i dobrovolné) u úředníků III. a IV. služební třídy, aby tato celá byla zhodnocena pro zvýšení služného, pokud přesahuje stanovenou čekatelskou dobu platovým zákonem?

11. Je vláda ochotna přihlížeti ve vládním nařízení k § 142 platového zákona k započtení celkové služební doby úředníků pomocné služby technické (včetně služby vojenské, četnické presenční i dobrovolné), pokud přesahuje platovým zákonem stanovenou čekatelskou dobu, aby tak byly odčiněny nepříznivé důsledky specielního zákona 307/1919, propočítání a převodu do nových platů?

12. Je vláda ochotna systemisovati místa státních poříčných a plavidelníků ve IV. služební třídě jako místa úřednická a plně rovnocenná se služebním výkonem státních přístavných, jezných, cestmistrů a traťmistrů?

13. Je vláda ochotna přiznati slovenskou a podkarpatoruskou generelní výhodu všem zaměstnancům exponovaným na Slovensku a Podkarpatské Rusi v duchu resolucí, přijatých při požitkovém zákoně parlamentem?

14. Je vláda ochotna provésti revisi systemisace na zásadě dvojího povýšení pro všechny kategorie a revisi vydaných vládních nařízení k 28. říjnu 1928 s právní účinností od 1. července 1928?

15. Je vláda ochotna jednati také se zástupci Odborového sdružení československého o ostatních požadavcích obsažených v Pamětním spise vládě předloženém?

16. Je vláda ochotna přikročiti k novelisaci platového zákona o zvýšení základních platů následkem zvyšovaných činží a stoupající drahoty?