Ještě 1. září 1928 v oficielním
komuniké nynější vládní
koalice a vlády bylo konejšeno obyvatelstvo našeho
státu, že ťvláda a koalované strany
učiní všechna potřebná opatření
proti zdražení cukru.Ť
A za tři dny na to - dne 4. září -
ohlašuje cukrovarnický kartel s netajenou pohrdlivostí
k vládnímu prohlášení, že
cukr zdražuje, ale jen pro domácí konsum o
nových 60 h na 1 kg, což při roční
spotřebě 4,000.000 q cukru vynáší
fabrikantům, velkostatkářům, spekulantům
a kartelářům na 240,000.000.Kč ročně
bez námahy a zásluh.
Taková blamáž, jakou utrpěla vláda
ve věci cukerní, se snad doposud žádné
vážné vládě nestala. Přiznejme
však hned, že si reakční českoněmecká
vláda svojí indolencí jen sama vychovala
rostoucí smělost kartelů, bursiánů
a kapitalistů. Od roku 1926 mají ve státě
úplně volné pole.
Za dnešní měšťanské vlády
nikdo rozpínavost kartelů nestíhá;
nikdo lichvu ve velkém netrestá, nikdo se z vlády
o životní zájmy 90% obyvatelstva nestará.
Drahota v posledních dvou létech rapidně
vzrostla. Českoněmecká koalice a vláda
zdražila obyvatelstvu chléb, mouku, brambory, zeleninu,
tuky, maso, cukr, činže, dopravu na drahách
- vše, co nezbytně lid denně k životu
potřebuje. Zdražení činí 10%,
ale poživatiny jsou dražší o 25 až
50%, činže o 40%, doprava o 25 až 30% atd.
Nyní teprve široké vrstvy národa vidí
- a to nejen dělnictvo, ale i gážisté,
živnostníci a malí zemědělci
(poslední ze zdražení nic nemají) -
jaký je to ohromný rozdíl, když socialisté
po převratě po 7 let hájili ve vládě
lid, kdežto za nynějšího režimu má
se dobře jen kněžstvo, velkostatkáři,
fabrikanti a bursovní spekulanti.
Vládnoucí strany: lidová, agrární,
nár. dem. a polit. živnostníků přímo
exemplárně trestají národ za to, že
jim dal tolik hlasů, aby všechnu státní
moc mohli strhnouti na sebe.
Poslední útok cukrovarnického kartelu na
kapsy poplatnictva vyvolal ohromné pobouření.
Vždyf v posledních dvou létech čtyřikráte
zdražil cukr a vymáhal nové subvence státní.
Ještě nedávno dostal kartel od českoněmecké
vlády milionový dar tak zvané ťdopravní
přirážkyŤ, o kterou marně za nár.
soc. ministra dra Franke usiloval.
Kolik desítek milionů a snad stamilionů dostal
kartel od vlády nynější na zlevněných
tarifech vývozních, na daňových odpisech
atd., se nikdy řádně nedovíme. Náš
poslanecký klub podal tři naléhavé
interpelace, podal iniciativní návrh o řešení
cukerní otázky a o ochraně konsumentů
i zaměstnanců kartelu. Ale marně. Vláda
návrhy neprojednává a v odpovědích
na interpelace se nepřizná, jak to vlastně
je: Je-li vládou vláda nebo kartel cukrovarnický,
nebo - není-li vlastně mezi nimi rozdílu.
Náš cukr se v Rakousku, Anglii, Holandsku atd. prodává
za 3 nebo za 4 Kč 1 kg, ale u nás - nejspíš
jako první jubilejní vládní opatření
- za 7 Kč.
Strana agrární hájí dnes více
cukrovarníky a akcionáře, nežli řepaře
a stát. Strana nár. dem. hájí kartel
a Živnobanku, financující kartel, ale ne zájmy
obyvatelstva a státu.
Strana lidová prosadila zvýšení činží
o 40% a zavedla agrární cla a zdražila chleba,
mouku, maso atd. - proč by také nezvýšila
ceny cukru již po čtvrté, třeba poslanec
Stašek v r. 1926 ještě psal v ťLidových
ListechŤ, že ťzlodějnu s cukrem podporovati
nebudouŤ - ale podporují.
Strana živnostenská je pátým kolem u
vozu v dnešní koalici a proto musí poslušně
odhlasovati vše, co vrchnost poručila.
Za ministra zásobování dra Franke po 3 léta
stál 1 kg cukru nejvýše 5.20 Kč, ačkoliv
řepa byla dražší až o 30%. Za vlády
mons. Šrámka letí cukr na nedostupnou výši
7 Kč.
Statisíce dělníků textilních,
zemědělských, horníků a j.,
miliony žen a dětí je u nás kávou
živo, nejen ráno, ale i v poledne a večer.
A nyní má se jim tento odvar znovu zdražovati
vysokou cenou cukru? Je to možné, aby v 10 letém
roce republiky se dělala takováto nelidská
politika proti širokým vrstvám národa,
které republiku budovaly?
Vláda nechť se nevymlouvá, že do svobodného
obchodu nemä práva zasahovati. Když dovedla kartelu
dáti presenty, má právo kartel držeti
v mezích v otázkách cenových.
Je-li daň cukerní tíživá, vysoká,
nechť vláda podá návrh na zrušení
kněžské kongruy a desítky milionů
sleví na daňovém zatížení,
jak jsme již v r. 1926 prosazovali.
Také enormní, nesmyslně vysoké clo
na cukr musí býti zrušeno, aby konkurence z
ciziny srážela vysoké ceny domácí.
Vláda také kartelu musí dáti najevo
jasně a nekompromisně, že krise v jednotlivých
oborech výroby neřeší se na útraty
státu a obyvatel. Neučinila tak v kovoprůmyslu,
sklářství, kože průmyslu atd.,
nemůže dělati u cukrovarníků
výjimku.
Kartel cukrovarnický mzdy zaměstnanců sráží,
ceny konsumentům zvyšuje a od vlády ještě
vyžaduje politiku subvenční. To je více,
než celá veřejnost snese.
Na starobní pojištění dělnictva
40 mil. Kč vláda nedá, státním
a soukromým zaměstnancům odpírá
i nejnutnější, š malými živnostníky
a malozemědělci ani vláda nemluví
- a zde by kartelu ustupovala a zasypávala ho výhodami?
Plným právem obracejí se proto podepsaní
poslanci na vládu republiky Československé
a táží se naléhavě:
1. Je vláda ochotna ohlásiti ihned kartelu cukrovarnickému,
že nepřipustí žádné zvýšení
dosavadních cen cukru pro domácí konsum,
protože i dnešní ceny Jsou neoprávněně
vysoké?
2. Přistoupí vláda na náš iniciativní
návrh, aby clo na cukr k nám dovážený
bylo v nejkratší době zrušeno a umožněna
konkurence cenová?
3. Zastaví vláda jako odpověď na provokační
zvyšování cen cukru kartelu cukrovarnickému
všechny výhody daňové, dopravní
a subvenční?
4. Které výhody a daňové úlevy
a v jaké výši povolila nynější
vláda cukrovarnickému kartelu od roku 1926?
5. Sdělí vláda parlamentu, co stojí
náš cukr v jiných evropských státech?
6. Sníží vláda vysokou daň cukerní
tím, že podá návrh na anulování
zákona o kněžské kongrue a 40-50 milionů
tím ušetřených použije na snížení
daně cukerní?
7. Podá vláda v nejbližších dnech
předlohu zákona proti kartelům a přihlédne
náležitě v této věci k iniciativnímu
návrhu našeho poslaneckého klubu ze 14. října
1926 (č. t. 628)?