Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Vykonávati zubní praxi na území Československé republiky jest dovoleno těm dentisům, kteří s úspěchem ukončili státní dentistickou školu, mohou se vykázati diplomem dentisty a vyhovují jiným platným ustanovením, předepsaným pro vykonávání zubní praxe.

Ustanovení požadovaná v §u 1 pro oprávnění vykonávati zubní praxi jsou:

1. Úspěšné ukončení trojtřídní občanské školy a tříletá praktická činnost v zubní praxi.

Tříletá praktická činnost snižuje se na dvouletou, bude-li podán průkaz o ukončení čtyřtřídní občanské školy nebo úplně nižší střední školy.

2. Průkaz tříleté praktické činnosti jako zubní technik v zubní praxi.

3. Průkaz, že uchazeč splniv podmínky uvedené v bodě 1 a 2 docházel do státní dentistické školy (§ 6), což jest vázáno podmínkou, že úspěšně vykonal přijímací zkoušku pro tuto školu před zkušební komisí k tomu ustanovenou.

4. Vzdělání na státní dentistické škole trvající dvě pololetí a úspěšně vykonaná závěrečná zkouška na této škole, kterou se získává vysvědčení dentisty.

5. Průkaz tříleté praktické činnosti jako asistent v zubní praxi.

6. Konečně dentistická zkouška, úspěšně vykonaná po tříleté asistentské praxi před státní zkušební komisí, která opravňuje k užívání titulu diplomovaného dentisty.

Dentista diplomovaný podle §u 2, bod 6 může se usaditi kdekoliv na území Československé republiky. Jest vsak povinen, než zahájí praxi, předložiti svůj diplom dentisty příslušnému státnímu zdravotnímu úřadu I. stolice k nahlédnutí a zaznamenání.

Diplomovaný dentista má právo vykonávati tyto práce:

Prováděti umělou náhražku zubů a chrupů a to všechny uměle provedené části jednotlivých zubů a chrupů v lidských ústech, jež mají nahraditi scházející nebo chybně části zubů nebo chrupů. Takovými uměle provedenými částmi jest zvláště umělá náhrada celého zubu nebo jeho scházející části jakož i plomby výplň zubů, zuby čepově, zuby přidělané nýtkem a všechny druhy zubních korunek nebo podobná náhražka. Můstky jakkoliv provedené, umělé chrupy celé nebo jejich části na patrech.

Za práce na zubech a chrupech dlužno považovati tyto práce:

a) Odstraňování zubního kamene, čistění zubů, obroušení zubů a kořenů.

b) Braní otisků zubů a chrupů.

c) Upravování umělých náhražek zubů a chrupů.

d) Zasazování umělých zubů, korunek a chrupů a užívání prostředků k jejich úpravě.

e) Vyplňování plombování a vyplňování kořenů s pracemi, které jsou s tím spojeny jakož i ošetřování a léčení kořenů.

f) Odstraňování a vytrhávání zubů a kořenů, které překážejí umělým náhražkám zubů a chrupů. Při provádění těchto prací jest dovoleno užívati místního umrtvení.

Státní dentistickou školu zřídí ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesně výchovy v dohodě s ministerstvem školství a národní osvěty.

Tímto zákonem není dotčeno oprávnění zubních lékařů a zkoušených zubních techniků, kteří v době vyhlášení tohoto zákona již vykonávají zubní praxi.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedením tohoto zákona pověřují se ministr veřejného zdravotnictví a tělesně výchovy v dohodě s ministrem školství a národní osvěty.

Dlouholetý boj mezi zubními lékaři a zubními techniky byl prozatím ukončen zákonem ze dne 14. dubna 1920 č. 303 Sb. z. a n. o zubním lékařství a zubní technice. Tímto zákonem byla živnost zubních techniků odsouzena k vymření a ještě jen těm zubním technikům bylo zajištěno právo dosáhnouti koncese, kteří do 6. května 1920 - do dne vyhlášení zákona - se vyučili a měli výuční list.

Zákon vsak nepodává žádných pokynů týkajících se živnostenského dorostu a jeho zákonitého a jiného postavení. Jednak odsuzuje tento stav k vymření ale jednak dovoluje dále vychovávati učně. Tento zákonitě nevyjasněný stav stupňoval se až k nesnesitelnosti. Sta státních občanů věnovala se živnosti zubních techniků a nyní podle tohoto zákonitého opatření nemají již ve svém životě nikdy dosáhnouti práva, jež jejich předchůdcům, starším kolegům, beze všeho bylo vyhrazeno.

Příčinou nekonečných a neblahých bojů mezi oběma stavy - zubními lékaři a zubními techniky - jest to že zubotechnické umění jen tehdy může býti uspokojivě když všechny práce potřebné k nahražení zubů, tedy i práce v ústech pacienta bude vykonávati táž osoba. Této základní zásady nelze zvrátiti a vedla k tomu že dnes ve všech význačných a významných kulturních státech samostatně působí státně zkoušení dentisté vzdělaní podle zásad určených státními zákony.

Pohlédněme přece do Německa, Francie, Anglie Ameriky! Tam bylo umění nahrazovati zuby konečně svěřeno rukoum dentisty vzdělaného v obou směrech mechanicko-technickém jakož i odborně lékařsky theoretickém.

Jen několik málo zubních lékařů samo vykonává práce zubního technika. Kvalifikovaní pomocníci, kteří ještě čekají na koncesi osamostatňují se, jakmile podají průkaz devítileté způsobilosti, a zde jest na pracovním trhu značný nedostatek. Nebude-li přiměřeně pečováno o to aby k těmto pracím byli přibráni odborně technicky vzdělaní pomocníci, nebude v několika letech možno nalézti kolegu se zaručenou odbornou způsobilostí.

K samostatnému provedení zubní prothésy vyžaduje se anatomických fysiologických a také pathologických znalostí, jichž vsak lze dosáhnouti i na jiném základě než na základě úplného studia lékařství.

Návrh zákona ustanovuje kromě zaručeně dobré školní výchovy i tříletou praktickou činnost v zubní praxi a tříletou činnost zubního technika. Aby si bylo lze udělati úsudek o znalostech a schopnostech příslušníka tohoto stavu, navrhuje se zkouška před zkušební komisí zvlášť k tomu určenou, která zároveň má býti přijímací zkouškou do státní dentistické školy. V §u 6 se určuje, že tato dentistická škola trvá dvě pololetí a v dodatku připojený zkušební řád pro techniky vymezuje zkoušku samu. Tím, že k odborně mechanické ruční práci přistupuje i vědeckotheoretické vzdělání poskytuje se nejlepší záruka, že bude vytvořen dorost tohoto povolání, jenž bude kvalifikován a bude poskytovati jistotu že se jeho práce podaří. Po ukončení státní dentistické školy jest předepsána další tříletá činnost jako asistent, která má dentistovi poskytnouti příležitost pod dozorem majetníka zubní praxe odborně užívati svých praktických a theoretických vědeckých znalostí. Po době výcviku dentisty, která trvá úhrnem 10 let, jest předepsána státní zkouška jež, bude-li úspěšně vykonána, opravňuje diplomovaného dentistu samostatně vykonávati zubní praxi.

Podle dosavadního zákona dlužno zubní praxi vykonávati osobně a jen tam, kde podnik tento provozují vdovy, stanoví živnostenský řád (§ 55), že mají míti obchodvedoucího. Ale poněvadž podle zákonitých ustanovení obchodvedoucí musí míti tytéž vlastnosti jako sám majetník praxe nelze zpravidla dostati zkoušeného zubního technika jako obchodvedoucího poněvadž, jak známo, státní zkoušku pro zubní techniky lze vykonati teprve po dosažení koncese. Stává se tedy velice zřídka, že by zkoušený zubní technik (jenž tedy již měl praxi) stal se znovu zaměstnancem. Ale i jinak v případě že by majetník praxe onemocněl - ať to jest již zubní lékař nebo zubní technik - že by se stal invalidou atd., není možno nejlépe zavedenou zubní praxi dále provozovati, poněvadž podle zákona jen zubní lékař nebo zkoušený zubní technik může provozovati operativní výkony.

I k těmto případům přihlížel návrh zákona neboť po ukončení státní dentistické školy poskytuje dentistovi příležitost, aby vykonával praktickou činnost jako asistent.

Svobodné právo vykonávati ono odvětví povolání, jemuž se státní občan řádně vyučil, je zaručeno ústavním zákonem. Nebylo tedy jistě zřejmým úmyslem navrhovatele zákona ze dne 14. dubna 1920 úplně a naprosto zapomínati na právní a zákonitě postavení dorostu zubních techniků.

Návrh poskytuje dentistickému čekateli možnost svobodně činnosti a vzdělání v tomto závodě, spojuje zručnost rukou s vědou o zubním lékařství a devítiletou praktickou činností a školním vzděláním trvajícím dvě pololetí, vytvoří se stav dentistů, jenž podle zkušeností jest v cizině velice významný.

Dejme stavu dentistů vhodnou odbornou a vědeckou výchovu, pečujme o něj a podporujme jej, bude to jen ve prospěch zdraví lidu, národního hospodářství a státu.

Na úhradu výdajů pro státní dentistickou školu budiž pamatováno v rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty.

Podle zákona ze dne............... č....... Sb. z. a n. o zákonitě úpravě oboru působnosti a oprávnění dentistické živnosti zřizují se k vykonávání zkoušek pro zubní techniky (§ 2 bod 3 zákona) zkušební komise a to v místech: České Budějovice, Bratislava, Brno, Cheb, Králové Hradec Plzeň, Praha, Liberec a Opava pro obvody, které zahrnuje gremium nebo společenstvo zubních techniků onoho místa.

Tato zkušební komise jest určena pro ony dentistické čekatele kteří mohou prokázati, že ukončili tříletou nebo dvouletou praktickou činnost a tříletou dobu činnosti jako zubní technikově.

Zkušební komise skládá se z předsedy, dvou zkušebních komisařů, dvou přísedících gremia nebo společenstva zubních techniků a dvou přísedících zaměstnanecké organisace.

Předsedou jest úřední lékař zdravotního úřadu I. stolice onoho místa, v němž zkušební komise má své sídlo. Zkušebními komisaři jsou jeden zubní lékař a jeden zkoušený zubní technik nebo dentista. Přísedící jmenuje příslušné gremium nebo společenstvo a zaměstnanecké organisace.

Zkušební komisi navrhují příslušné úřady a potvrzuje ji zdravotní úřad II. stolice.

Žádost o připuštění ke zkoušce která nepodléhá kolku, budiž podána předsedovi zkušební komise. K žádosti dlužno připojiti:

1. Propouštěcí vysvědčení.

2. Průkaz tříleté nebo dvouleté praktické činnosti.

3 Průkaz tříleté činnosti zubního technika.

4. Domovský list.

Vedením písemných prací může předseda pověřiti některého přísedícího.

Jako zkušební taxa budiž složeno nebo předsedovi zaplaceno 100 Kč. Taxa budiž zaplacena zároveň se žádostí o připuštění ke zkoušce.

Zkušební taxa se vrátí žadateli o zkoušku jen tehdy, když aspoň na čtyři týdny před lhůtou zkoušky odstoupí nebo nebude ke zkoušce připuštěn.

Zkušební komise může se usnášeti, je-li kromě předsedy a dvou zkušebních komisařů přítomen z každé skupiny jeden přísedící.

Funkční období zkušební komise trvá tři léta a po této lhůtě jest přípustno nově potvrzení.

O připuštění uchazečů rozhoduje předseda zkušební komise. Proti odmítnutí žádosti o připuštění může žadatel podati stížnost zdravotnímu úřadu II. stolice a to do 14 dnů po doručení odmítavého rozhodnutí.

Zkušební lhůty se určují podle potřeby v dohodě se zkušební komisí. Zkušební lhůta má býti žadateli oznámena aspoň na čtyři týdny předem. V jednom zkušebním dnu nemá býti zpravidla připuštěno ke zkoušce více než 6 žadatelů. Zkoušku dlužno tak zaříditi, aby se pro žadatele ukončila v jednom dnu.

Předseda zkušební komise pozve zkušební komisaře a přísedící jakož i zkušební kandidáty ke zkoušce a zároveň učiní nutná opatření, aby byla dodána zkušební práce.

Zkušební komisaři a přísedící vykonají do rukou předsedy před první zkouškou jejich funkčního období slib, že budou svědomitě a nestranně vykonávati své povinnosti.

Zkouška jest praktická a theoretická, má podati průkaz, že kandidát si osvojil nutně znalosti a zručnosti jako čekatel dentistické živnosti.

Praktické zkušební práce jsou:

1. Náhradní část z kaučuku se čtyřmi vybroušenými zuby, z nichž 2 musejí býti opatřeny ochrannými plotnami a na části musí býti připevněna plechová a drátěná spona.

2. Kovová plotna hodící se na model s nejméně 2 předními zuby a 2 sponami. Zuby musejí býti vybroušeny a přiletovány nebo přinýtovány nebo býti připevněny v zubním lůžku.

3. Celý chrup sestavený modelovaný ve vosku. Případně s pery.

4. Kovový můstek na modelu, z tří neb více částí, myšlený jako pevný, s nejméně jednou Richmondskou korunkou, části můstku podle volby. Opory, tedy Richmondská korunka nebo kovová korunka musejí spočívati v kořenech vyplněných sádrou. Všechny musejí býti členěné.

Č. 1 a 2 buďtež ke zkoušce přineseny hotově.

Č. 3 a 4 vyhotoví se pod dozorem.

Dozorem nad kandidátem, dokud pracuje zkušební kus, má předseda zkušební komise pověřiti jednotlivé její členy.

Majetník zubní praxe, v jehož laboratoři byla vyhotovena zkušební práce č. 1 a 2 má kandidátovi dáti potvrzení, že zkušební práci vyhotovil samostatně bez cizí pomoci. Byla-li poskytnuta, dlužno uvésti, jaká byla.

Zkušební kusy mají si prohlédnouti všichni členové zkušební komise.

Ústní zkouška obsahuje:

1 Otázky ze základních znalostí anatomie zubů a čelistních kloubů.

2. Otázky z veškeré techniky.

Po ukončení zkoušky, o jejímž celém průběhu dlužno sepsati zápis, jejž podepíší všichni členově zkušební komise, rozhodne zkušební komise většinou hlasů, byla-li zkouška vykonána s úspěchem nebo bez úspěchu. Při rovnosti hlasů rozhoduje předseda. Nebyla-li zkouška vykonána s úspěchem, má zkušební komise určiti lhůtu pro opakování zkoušky. O výsledku zkoušky má zkušební komise vydati vysvědčení, jež podepíše předseda, zkušební komisaři a dva přísedící. Toto zkušební vysvědčení opravňuje ku přijetí do státní dentistické školy.

Zaplacená zkušební taxa rozdělí se tak, že předseda a dva zkušební komisaři dostanou po 20 Kč, zbytek zůstane na úhradu výdajů spojených se zkouškami.

Zkušební komise podávají po uplynutí kalendářního roku statistický výkaz zdravotnímu úřadu II. stolice.