Veřejnost je po několik měsíců
znepokojována úmysly cukrovarnického kartelu
zdražovati cukr pra domácí spotřebu.
Zejména opatření anglické vlády
vyvolala stoupající troufalost zástupců
cukrovarnického kartelu. Upozornili jsme v interpelaci
poslanců Jana Koudelky, Jar. Nečase a Al. Kříže
dne 14. června 1928 (tisk 1015/IV) na neblahé důsledky
cukerní zdražovací politiky a protestujeme
proti zdomácnělým neparlamentním tendencím
vlády podobné interpelace zavčas nezodpověděti.
Jednání vládních kruhů s cukrovarnickým
kartelem vzbuzovalo pochopitelně ve veřejnosti nedůvěru,
neboť byly obavy, že sanace tak zv. ušlého
zisku má se především prováděti
na účet konsumentů. Proto jsme žádali
vládu, aby nám sdělila, jakých koncesí
poskytla cukrovarskému průmyslu a z jakých
důvodů tak učinila. Žádali jsme
dále vládu, jak zajistila kontrolu cukrovarského
průmyslu s hlediska zájmů státu a
konsumentů a hlavně co míní vláda
učiniti proti pohrůžce cukrovarského
kartelu zdražením cukru. Vláda dosud neodpověděla.
Kartel cukrovarnický nedbal nikdy potřeb domácího
konsumentstva a dokonce 4. září t. r. přešel
klidně oficielní prohlášení vlády,
která slibovala potřebná opatření
proti zdražení cukru. Z jednání kartelu
vyšlo na jevo usnesení zdražiti cukr pro domácí
trh o 60 hal, na 1 kg. Tento čin v souvislosti se zdražovací
politikou dnešního režimu vyvolal ihned rozhořčený
odpor konsumujícího obecenstva, najmě dělnictva
a zaměstnanectva všeho druhu, kteří
v posledních letech těžce ukájejí
své životní potřeby a novým tímto
zločinným činem jsou citelně poškozeni.
Jak vidno, lze prohlášení vlády ze dne
1. září považovati za pouhé gesto,
za kterým se skrývá zřejmý
a otevřený útok, zejména proti pracujícím
vrstvám.
Vývoj poměrů ukazuje, že naše stanovisko
vůči agrárním clům se ve skutečnosti
potvrdilo, ježto ceny nejnutnějších potřeb
stále stoupají ode dne, kdy dnešní vládní
majorita avisovala a také provedla zvýšení
cel zemědělských. Vezmeme-li za podklad našeho
tvrzení pohyb indexových čísel počínaje
lednem 1928 až do července 1928, shledáváme
stálý vzestup, i když v některém
měsíci jeví se nepatrný přechodný
pokles. Index životních nákladů pětičlenné
rodiny dělnické v Praze činil v lednu 1928
741 Kč, v únoru 739 Kč, v březnu 77
Kč, v dubnu 741 Kč, v květnu 743 Kč,
v červnu 741 Kč, v červenci 753 Kč.
Index životních nákladů 4 členné
rodiny úřednické v Praze vykazoval v lednu
číslici 696 Kč, v únoru 692, v březnu
692, v dubnu 696, v květnu 696, v červnu 695, v
červenci 708 Kč. Mal00bchodní index potravinový
ukazoval v lednu číslici 913, v únoru 910,
v březnu 902, v dubnu 905, v květnu 908, v červnu
928, v červenci 943. Tento obraz doplňuje fakt skutečných
cen potravin, placených ku příkladu v Praze
v srpnu r. 1926 a 1928. Bílý chléb zdražen
z 2 90 na 3-40 (1 kg), hovězí maso ze 16 na 17,
vepřové z 15 na 16,50, brambory ze 140 na 180, a
cukr zdražen z 5,10 na 6,05 Kč a prodává
se dnes po tom, kdy cukrovarnický kartel publikoval své
rozhodnutí, za 7 Kč. Při projednávání
zákona o ochraně nájemníků
poukázali jsme na zhoubné konsekvence vyplývající
ze zvýšeného nájemného o 40%.
Zdražily se ovšem ještě jiné potřeby
a není dne, kdy produkující vrstvy neohlašují
další stoupání cen. Takto stává
se život malého člověka v desátém
roce samostatnosti republiky prostě nesnesitelným.
Neodpovědné kruhy nedbající všeobecného
zájmu pro sobecký zisk ukládají spotřebitelům
nesnesitelná břemena.
Vláda musí proto pochopiti, že interpelanti
jménem vrstev, které zastupují ve sborech
zákonodárných, ohrožují se co
nejenergičtěji proti této katastrofální
politice. Je všeobecně známo, že vývozní
cukr kupuje zahraniční konsument daleko levněji
než konsument domácí, takže spotřeba
domácího cukru vyjádřena číslicí
285 kg na 1 hlavu není nikterak v souladu se životní
úrovní našeho konsumenta, které by musel
dosáhnouti, kdyby veřejné zřízení
nedopouštělo bezohledné zdražování
tohoto nutného životního prostředku.
Mzdová politika našich průmyslníků
podporovaná vládou neodčiňuje důsledky
všeobecného zdražování, ba naopak
souběžně s touto snahou upírá
pracujícímu člověku právo na
spokojenější a uspořádanější
život. Četné mzdové zápasy ve
všech oborech jsou toho skvělým dokladem. Dělnictvo
plným právem porovnává hodnotu svojí
mzdy s cenami životních potřeb a shledává
stálý úbytek ve svých domácnostech.
Státní zaměstnanectvo všech kategorii,
až na nepatrné výjimky těch nejvyšších,
denně žaluje křivdy, jež utrpělo
uplatňováním platového zákona
a soukromé úřednictvo přes veškeré
úsilí odborových organisací nemohlo
dosud změniti neudržitelný názor Svazu
průmyslníků, že mu není třeba
řádných kolektivních smluv, zabezpečujících
nejnutnější existenční potřeby.
Od 1. října 1926 zaveden volný obchod cukrem,
praxe však ukázala, že tato volnost projevuje
se pouze ve prospěch cukrovarníků, kteří
dle všech pravděpodobností mají v tomto
státě více vlivu, než vláda.
Interpelanti jsou přesvědčeni, že možno
nalézti prostředky, jež by vedly k důkladné
nápravě. Zavrhujíce systém dumpingový,
žádáme, aby úsilím vlády
bylo umožněno zvýšení spotřeby
cukru na domácím trhu. Národohospodáři
považují zvýšení této spotřeby
o 7 kg na hlavu za prakticky možné, ač by za
normálního stavu věci tato cifra mohla se
zvýšiti. Než přes to lze tímto
opatřením nahraditi úbytek, který
nastal opatřením anglické vlády a
to o ca. 1 milion metrických centů.
Další opatření ve prospěch konsumentů
spatřujeme v odstranění cukerního
cla, jež obnáší 338 Kč na 100 kg.
Tímto postupem dosáhne se volného oběhu
tovaru. Stejně tak novou úpravou cukerní
daně, která obnáší 209 Kč
na 1 kg na účet jiných neproduktivních
výdajů přispělo by k žádoucím
nápravám.
Upozornili jsme několikráte vládu na zhoubnou
činnost kartelů a zde se naskýtá markantní
případ k zákonnému zásahu,
aby kartely podléhaly dozoru interesované veřejnosti,
aby nebyly nástrojem zdražovacím, nýbrž
regulátorem výroby ve prospěch celku.
Podepsaní se proto táží:
1. Je vláda ochotna učiniti okamžitě
nutná opatření v zájmu snížení
cen cukru?
2. Jakých koncesí poskytla vláda cukrovarskému
průmyslu před posledním zdražením?
3. Je vláda ochotna dočasně zrušiti
cukerní clo v zájmu snížení cen
pro domácí spotřebu?
4. Je vláda ochotna upraviti cukerní daň
ve prospěch konsumentů?
5. Je vláda ochotna předložiti co nej dříve
návrh kartelového zákona chránícího
zájmy spotřebitelů?
6. Sdělí vláda, co míní učiniti,
aby nedošlo k podobným nezdravým zásahům
v mezidobí než dojde k uplatnění příslušného
kartelového zákona?