Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Suspendován bud' okresní cestář:

1. proti němuž bylo zavedeno přípravné vyšetřování pro zločin nebo pro jiný trestný čin, spáchaný ze ziskuchtivosti, nebo proti veřejné mravnosti, nebo

2. na nějž uvalena byla vyšetřovací vazba pro trestný čin nebo

3. na jehož jmění uvalen byl konkurs.

(2) Suspense může býti vyslovena i tehdy, když proti okresnímu cestáři bylo zavedeno přípravné vyšetřování pro jiný trestný čin, nebo když vzhledem k jeho chování bezpečnost nebo vážnost úřadu nebo služební zájem vyžadují, aby byl odstraněn.

(3) O okolnostech, které zavdaly podnět k suspensi, bud', nenastane-li podle § 33 propuštění bez disciplinárního řízení, zavedeno vždy také disciplinární vyšetřování.

(4) Suspensi vysloví okresní zastupitelstvo, v naléhavých případech může však také přednosta služebního úřadu vysloviti suspensi, k níž musí si dodatečně vyžádati schválení okresního zastupitelstva.

(5) Suspense končí dnem, kterým disciplinární nález byl doručen, zní-li však nález na přeložení do výslužby nebo na propuštění, dnem, kterým toto rozhodnutí nabylo moci práva. Suspense však může býti zrušena dříve, není-li již důvodu pro její další trvání.

(6) Po dobu suspense může okresní zastupitelstvo suspendovanému okresnímu cestáři snížiti služební příjmy až na polovinu.

(7) Zní-li disciplinární nález na mírnější disciplinární trest nežli na propuštění nebo na přeložení do výslužby, a jsou tu okolnosti zřetele hodné, může okresní zastupitelstvo dodatečně povoliti úplné nebo částečné vyplacení zadržené části služebního platu. Nebyl-li obviněný ani trestním soudem uznán vinným, ani disciplinárně potrestán, buď suspense zrušena se zpětnou účinností a rozdíl mezi plným a sníženým služebním platem dodatečně vyplacen.

(1) Propuštění může býti vysloveno na základě disciplinárního řízení pro hrubá porušení služebních povinností, jakož i pro takové skutky, pro něž okresní cestář se stane nehodným důvěry, nebo pro něž jeho ponechání ve službě se nesrovnává se zájmy služebními nebo s vážností úřadu.

(2) Za těžké porušení služebních povinností pokládá se zejména, když okresní cestář se protiví nebo je neposlušen ve službě, odepře konati službu, opomene povinnou úctu k představeným, přijme nebo požaduje dary nebo jiné výhody vzhledem ke svým služebním výkonům, je ve službě opilým, lehkovážně se zadlužuje, hrubě porušuje povinnost úřední mlčelivosti.

Pro okresní cestáře, kteří odešli do výslužby za účinnosti tohoto zákona, pro pozůstalé po těchto okresních cestářích a po okresních cestářích, kteří zemřeli v činné službě za jeho účinnosti, platí obdobně ustanovení o odpočivných a zaopatřovacích platech státních pragmatikálních zřízenců.

(1) Pracovní doba okresních cestářů řídí se délkou pracovní doby, předepsané pro cestáře státní.

(2) Za práci přes tuto ustanovenou pracovní dobu přináleží okresním cestářům zvláštní odměna ve výši, jaká je předepsána pro cestáře státní.

Jednomu okresnímu cestáři přidělí se pro službu jeho silnice v délce, jaká je předepsána pro cestáře státní a to v naprosté a přiléhavé spojitosti, tvořící jeden celek.

(1) Ve službě okresních zastupitelstev používá se vedle okresních cestářů, podle části prvé tohoto zákona k obdobným úkonům také pomocných okresních cestářů.

(1) Pomocní okresní cestáři mohou býti ustanoveni pouze na systemisovaná služební místa. Služební místa se systemisují v rámci stanovené normální potřeby sil.

(2) Propůjčiti služební místo, jež není řádně systemisováno, nebo není uprázdněno, jest nepřípustno.

Ustanovení §§ 4 a 5 platí obdobně i pro pomocné okresní cestáře.

Služební poměr pomocných okresních cestářů spočívá na služební smlouvě, písemně sjednané mezi okresním zastupitelstvem (§ 72, odst. 2) a mezi okresním cestářem. Ťato smlouva musí vyhovovati ustanovením tohoto zákona a nesmí obsahovati ujednání, která by se jim příčila.

O služební přísaze pomocných okresních cestářů platí obdobně ustanovení § 9.

O služebních povinnostech platí obdobně ustanovení §§ 11 a 12.

(1) Pomocným okresním cestářům přísluší, pokud to služba připustí, v každém roce dovolená na zotavenou, a to ve výměře 6 dnů.

(2) Po dobu dovolené náleží pomocným okresním cestářům příslušný služební plat.

(1) Služební plat se skládá z denního platu a výchovného.

(2) Služební plat náleží, pokud se v tomto zákoně jinak nestanoví, toliko za dny skutečné služby, jakož i za dny klidu, připadající do doby služby.

(1) Denní plat se stanoví podle skupin míst A, B, C, D (§ 12 platového zákona); počáteční denní plat činí ve skupině míst A měsíčně 680 Kč.

(2) Ve skupině míst B se snižuje měsíční částka denního platu o 37 Kč, ve skupině míst C o 75 Kč a ve skupině míst D o 112 Kč.

(3) Pomocnému okresnímu cestáři s denním platem skupiny míst D, který jest nucen dítě, na něž mu přísluší výchovné (§ 53) a jež s ním žije ve společné domácnosti, vydržovati na bytě za účelem školního nebo jiného odborného vzdělání mimo své bydliště, náleží až do ukončení tohoto vzdělání a to i za prázdniny, denní plat podle skupiny míst C.

(4) Ustanovení § 16. odst. 3, platí obdobně.

(1) Výchovné činí měsíčně při jednom nezaopatřeném dítěti 100 Kč, při více nezaopatřených dětech 175 Kč.

(2) Ustanovení § 18 platí obdobně.

(1) Při prvém neb opětném ustanovení přísluší služební plat, pokud ve smlouvě není jinak ustanoveno, dnem nastoupení služby.

(2) Při změně služebního platu obdrží pomocný okresní cestář nový plat prvním dnem měsíce, který bezprostředně následuje po okolnosti, změnu služebního platu přivodivší. Při zvýšení služebního platu přísluší nový plat, nastala-li okolnost, zakládající nárok na zvýšení platu prvního dne v měsíci, již tímto dnem. Při změně služebního působiště, s níž jest spojena změna denního platu, náleží nový denní plat prvním dnem měsíce, který následuje po zproštění pomocného okresního cestáře služby v jeho dosavadním působišti.

(3) Byl-li pomocný okresní cestář ustanoven čekatelem nebo zaměstnancem podle části prvé tohoto zákona, zastaví se mu jeho služební plat dnem, který předchází dnu, od něhož mu přísluší nový plat podle § 22.

(4) Při přeložení do výslužby se zastaví služební plat dnem, v němž pomocný okresní cestář, byv o přeložení výměrem vyrozuměn, byl činné služby zproštěn.

(5) Při úmrtí se zastaví služební plat dnem úmrtí, při jiném rozvázání služebního poměru dnem, kterým pomocný okresní cestář z tohoto poměru skutečně vystoupil, nebo kterým byl služební poměr rozvázán.

(1) Služební plat pomocných okresních cestářů se vyplácí v měsíčních lhůtách, pozadu splatných posledního dne každého měsíce; přísluší-li služební plat jen za část měsíce, vyplatí se za každý den jednou třicetinou měsíční částky.

(2) Ustanovení § 23, odst. 3 až 6, platí obdobně.

S měsíčních částek služebních příjmů se srazí kromě veřejných dávek, které se vybírají srážkou, dále nároků, pro které bylo vymoženo soudní opatření zajišťovací neb exekuce, nebo pro které bylo učiněno pravoplatné opatření jakýmkoli právním jednáním:

1. náhrady ze služebního poměru (§ 49),

2. pensijní příspěvky,

3. pojistné podle § 55,

4. peněžité pokuty (§ 65, odst. 2, čís. 3),

5. přeplatky na služebních příjmech.

Ustanovení § 25 platí obdobně.

Po dobu cvičení ve zbrani se zachovává pomocnému okresnímu cestáři služební místo, nastoupí-li opět civilní službu do 7 dnů po skončeném cvičení ve zbrani.

Ustanovení § 28 platí obdobně.

(1) Pomocný okresní cestář může býti přeložen do jiného služebního působiště nebo na jiné služební místo.

(2) Při přeložení pomocného okresního cestáře do jiného služebního působiště, bud', pokud to služba připouští, vzat ohled na jeho osobní poměry.

Služební poměr končí:

1. Ztrátou československého státního občanství;

2. výpovědí (§ 62);

3. uplynutím doby, na kterou byl sjednán; 4. nastoupením vojenské služby presenční;

5. zrušením pro neschopnost ke službě nebo jiné služební překážky (§ 63), nebo zrušením z důvodu, že pomocný okresní cestář nenastoupil včas civilní službu v případě § 58;

6. propuštěním (§ 64);

7. přestupem do jiného služebního poměru;

8. úmrtím.

(1) Zaměstnavatel i pomocný okresní cestář může služební poměr kdykoliv vypověděti, aniž uvede důvody.

(2) Nebylo-li jinak smluveno, činí výpovědní lhůta pro zaměstnavatele i pomocného okresního cestáře čtrnáct dnů.

Trvá-li služební překážka (§ 59) jeden rok, bud' služební poměr bez újmy případných nároků na zaopatřovací platy (díl II. části druhé) bez dalšího zrušen.

(1) Pomocní okresní cestáři, kteří byli uznáni vinnými zločinem nebo trestným činem; spáchaným ze ziskuchtivosti nebo proti veřejné mravnosti, nebo kteří byli pro jiný trestný čin soudem odsouzeni k trestu na svobodě alespoň šestiměsíčnímu, jsou dnem, kterým rozsudek nabyl moci práva, propuštěni.

(2) Kromě toho může býti pomocný okresní cestář propuštěn bez předchozí výpovědi, provinil-li se hrubým porušením svých služebních povinností, nebo činem, pro který se stane nehodným důvěry nebo pro nějž jeho ponechání ve službě se nesrovnává se zájmy služebními a s vážností úřadu.

(3) Pomocný okresní cestář, takto postižený, jest oprávněn ve lhůtě 15 dnů, počínající dnem následujícím po propuštění, dovolati se písemně rozhodnutí zemského výboru, což nemá však odkladného účinku. Nebude-li propuštění uznáno správným, bude-li však rozvázání služebního poměru schváleno, vyplatí se pomocnému okresnímu cestáři služební plat, příslušející za dobu výpovědní lhůty.

(4) Propuštění má za následek ztrátu služebního místa a všech zaopatřovacích nároků pro pomocného okresního cestáře a jeho příslušníky.

(1) Pomocným okresním cestářům, kteří svým jednáním ve službě nebo svým osobním chováním ve službě nebo mimo ni poruší povinnosti, vyplývající ze služebního poměru, aniž jest porušení to takové, že by bylo třeba užíti ustanovení § 64, budou uloženy pořádkové tresty.

(2) Pořádkové tresty jsou: 1. ústní výstraha;

2. písemná důtka;

3. peněžitá pokuta, která však nesmí v jednotlivém případě převyšovati třicátý díl měsíční částky denního platu a v témže měsíci nesmí býti uložena častěji než třikráte.

(3) Pořádkové tresty ukládá bezprostřední představený nebo přednosta okresního úřadu. Před trestním opatřením bud' pomocnému okresnímu cestáři dána příležitost, aby se ospravedlnil z nesprávnosti jemu za vinu kladené.

(4) Proti uloženému pořádkovému trestu může si postižený u svého služebního úřadu do 8 dnů stěžovati k zemskému výboru, jehož rozhodnutí jest konečným.

(1) Pomocní okresní cestáři stávají se po dvou letech uspokojivé služby čekateli.

(1) Nový služební poměr těchto pomocných okresních cestářů počíná dnem po dovršení služby, stanovené v § 66.

(2) Co do služebního poměru platí pro ně všecky předpisy částí prvé tohoto nařízení. Pokud jde o dovolenou na zotavenou (§ 13), určuje se její nejmenší míra 8 dny.

Pro pomocné okresní cestáře platí obdobně ustanovení části prvé, dílu II., vládního nařízení ze dne 7. července 1926. čís. 114 Sb. z. a n., o úpravě služebních a platových poměrů pomocných zřízenců.

Zaměstnanec, který se pokládá za postižena opatřením na základě tohoto zákona proti němu vydaným, může se, pokud není jinak stanoveno, nebo se z tohoto zákona jinak nepodává, písemnou stížností, služební cestou podanou, dovolati vyššího rozhodnutí ve lhůtě 15 dnů, počínající následujícím dnem po vyrozumění. V poslední stolici rozhoduje, pokud se jinak nestanoví, zemský výbor. Stížnost nemá odkladného účinku. Pokud se v této části užívá slova ťzaměstnanciŤ bez bližšího označení, jest tím rozuměti zaměstnance, na něž se vztahuje ustanovení prvé i druhé části tohoto zákona.

(1) Byly-li opatřením úřadu upraveny služební příjmy zaměstnancovy z moci úřední, může zaměstnanec, když byl o tom výměrem vyrozuměn, do 15 dnů podati námitky, o kterých rozhodne příslušný úřad, jenž'opatření učinil.

(2) Z tohoto rozhodnutí, jakož i z rozhodnutí, které nebylo vydáno z moci úřední, nýbrž na žádost nebo přihlášku zaměstnancovu, může se zaměstnanec odvolati do 15 dnů k zemskému výboru.

(3) Námitky a odvolání podle předchozích odstavců sluší podati ve stanovené lhůtě u úřadu, který rozhodl v prvé stolici. Lhůta počíná dnem následujícím po doručení výměru; počátek a běh lhůty se nezdržují nedělemi nebo státem uznanými svátky a památnými dny. Připadne-li na ně konec lhůty, pokládá se nejbližší pracovní den za poslední den lhůty. Lhůta jest dodržena; byly-li námitky neb odvolání podány před jejím uplynutím u úřadu, jehož přednosta jest podle platných předpisů povolán, aby bezprostředně vykonával na zaměstnance služební dozor (služební úřad); rovněž jest lhůta zachována, byly-li námitky neb odvolání během lhůty dány na poštu k dopravě úřadu, který rozhodl v prvé stolici, nebo služebnímu úřadu.

(4) Byly-li zaměstnanci vypláceny služební příjmy nižší, než mu podle vydaných výměrů příslušely, nebo nebylo-li včas učiněno z moci úřední opatření o zvýšení služebních příjmů, na něž zaměstnanec měl podle platných předpisů nárok, může zaměstnanec uplatňovati nárok na doplatek scházejících částek pouze do tří roků od splatnosti té které nesprávně vyplacené částky. Totéž platí, pokud zvláštní předpisy jinak nestanoví, o nedoplatcích na služební příjmy, jestliže zaměstnanec svůj příslušný nárok, ač byl k tomu podle platných předpisů povinen, neuplatnil do tří roků od vzniku nároku.

(5) Byly-li zaměstnanci vyměřeny úřadem služební příjmy vyšší, než mu podle platných předpisů příslušely, může býti výměr z moci úřední pozměněn nebo zrušen, byly-li příjmy chybně vyměřeny pro nesprávné použití platných předpisů, do jednoho roku, byly-li příjmy chybně vyměřeny na podkladě nesprávné skutkové podstaty, do tří roků po doručení výměru. Uvedené lhůty jsou zachovány jen, byl-li nový výměr doručen zaměstnanci před jejich uplynutím.

(6) Byl-li výměr z moci úřední pozměněn nebo zrušen proto, že úřad vycházel z nesprávné skutkové podstaty, lze požadovati vrácení neprávem vyplacené částky nejvýše za uplynulou dobu tří roků. Totéž platí, byly-li zaměstnanci omylem vyplaceny služební příjmy vyšší, než mu příslušely.

(7) Zavinil-li zaměstnanec, že úřad, vyměřuje nebo vypláceje mu příjmy, vycházel z nesprávné skutkové podstaty, může býti výměr změněn nebo zrušen kdykoliv a vrácení přeplatků požadováno bez jakéhokoliv časového omezení.

(8) Ustanovení předchozích odstavců platí i při vyměření a výplatě odpočivných a zaopatřovacích platů.

(1) Ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 314 Sb. z. a n., o exekuci na platy a výslužné zaměstnanců a jejich pozůstalých platí podle § 150 platového zákona pro zaměstnance a jejich pozůstalé s těmito změnami:

a) Za služební plat ve smyslu § 1 cit. zákona se považuje 75% služebního platu bez výchovného; za výslužné, odbytné a zaopatřovací platy ve smyslu § 2 téhož zákona se považuje 75% výslužného, odbytného, pense vdovy (družky), sirotčí pense, pensí a darů z milosti a jiných obdobných příjmů vesměs bez výchovného a bez přídavků.

b) Služební příjmy, pokud nejsou uvedeny pod písm. a), jsou z exekuce vyňaty a nezapočítávají se při výpočtu příjmu podrobeného exekuci (zajištění, zastavení, postupu).

c) Na příjmy náležející dlužníku na děti nebo na ženu lze vésti exekuci neobmezeně pro pohledávku zákonitého výživného příslušející osobě, na niž dlužníku tyto příjmy náležejí; v takovém případě bud část těchto příjmů, připadající na věřitele, připočítávána k zabavitelné části platu (pense atd.); náležejí-li dlužníku tyto příjmy na dvě nebo více dětí, připočítává se k zabavitelné části platu (pense atd.) jen poměrná část těchto příjmů, vypadající podle počtu dětí.

d) Na bytový ekvivalent nebo obdobné platy může býti vedena exekuce jen pro nájemné z bytu dlužníkova, na úmrtné (pohřebné) neb obdobné platy jen pro útraty pohřební.

(2) Předpisy o exekuci na služební a odpočivné platy zaměstnanců, uvedených v odstavci 1 a na zaopatřovací platy jejich pozůstalých neplatí pro administrativní srážky se služebních a odpočivných platů těchto zaměstnanců a se zaopatřovacích platů jejich pozůstalých, jde-li o pohledávky okresu, vzniklé ze služebního nebo pensijního poměru, nebo se zřetelem na něj.

(1) K jednotlivým opatřením podle tohoto zákona jest příslušen úřad, který podle § 8 odst. 1 jest povolán okresní cestáře ustanovovati (okresní zastupitelstvo).

(2) Kde se v tomto zákoně užívá výrazu ťúřadŤ nebo ťpříslušný úřadŤ, rozumí se tím okresní zastupitelstvo.

(3) Spory o příjmy služební a výslužné okresních cestářů, zaopatřovací požitky vdov a sirotků, jakož i spory, vzešlé ze služebních poměrů rozhoduje zemský výbor, který se napřed pokusí o dohodu obou zúčastněných stran.

Ustanovení § 70 o lhůtách platí obdobně i pro jiné lhůty, stanovené v tomto zákoně.

Do nových platů podle tohoto zákona se převedou okresní cestáři, ustanovení na základě příslušných předpisů pro tyto zaměstnance vydaných.

Rozhodnou pro stanovení výše služného jest započitatelná služební doba (§ 76).

(1) Započitatelnou služební dobou rozumí se služební doba ve vlastnosti okresního cestáře ke dni 1. ledna 1926 skutečně ztrávená a podle dosud platných předpisů pro postup v tomto služebním poměru započitatelná, jakož i doba pro postup v tomto služebním poměru započtená.

(2) Započitatelná služební doba se za okrouhlí na celá půlletí tak, že se zlomky do tří měsíců nepočítají a zlomky, přesahující tři měsíce, se počítají za celá půlletí.

(3) Doba, o kterou takto zaokrouhlená doba přesahuje dobu, potřebnou k dosažení služného, které zaměstnanec při převodu ob drží (vybývající doba), se započte, pokud se jinak nestanoví, pro zvýšení služného.

(1) Zaměstnancům, převedeným podle ustanovení §§ 74-76, pokud byli ustanoveni před 7. červencem 1926, přísluší na třetí až šesté nezaopatřené dítě přídavek po 900 Kč ročně.

(2) Tento přídavek náleží za podmínek. stanovených pro přiznání výchovného v § 17 na děti, narozené do dne účinnosti tohoto zákona.

(1) Zaměstnanci, kteří měli v den před účinností tohoto zákona nárok na jednotný drahotní přídavek podle II. nebo vyšší rodinné třídy, nebo kterým by tento nárok příslušel v den před účinností tohoto nařízení, kdyby nebylo ustanovení § 6, II. a § 7 zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., obdrží při převodu do nových platů doplňovací přídavek, který se stanoví v ročních částkách takto:

Stupeň služného:

(2) Doplňovací přídavek odpadne, ovdoví-li zaměstnanec nebo nastanou-li u manželky (družky) okolnosti, které podle § 18, odst. 1. a 3., vylučují nárok na výchovné, nebo je-li manželka (družka) ustanovena ve veřejné nebo této na roveň postavené službě, nebo má-li z takovéto služby výslužné.

(3) Bylo-li manželství soudně rozvedeno, přísluší zaměstnanci doplňovací přídavek jen, je-li povinen pečovati o výživu rozvedené manželky. Přispívá-li však na výživu manželky částkou nižší, než činí doplňovací přídavek, obdrží pouze částku, kterou skutečně přispívá; totéž platí, nebylo-li manželství sice soudně rozvedeno, nežije-li však zaměstnanec s manželkou ve společné domácnosti.

(4) Zaměstnanec ovdovělý podrží doplňovací přídavek, dokud udržuje domácnost pro své děti a dokud je zde aspoň jedno nezaopatřené dítě mladší dvanácti roků.

(5) Dosáhne-li zaměstnanec služného, na které připadá doplňovací přídavek jinou částkou než činí doplňovací přídavek, jemu náležející, vyměří se mu nový doplňovací přídavek částkou, vypadající podle hořejšího ustanovení. Doplňovací přídavek odpadá, dosáhne-li zaměstnanec služného, se kterým není spojen doplňovací přídavek.

V případech §§ 77 a 78 jest oprávněný povinen každou okolnost, která má vliv na trvání nároku nebo na výši přídavku, včas ohlásiti, vyjímajíc případy, v nichž změna nastává dosažením vyššího služného (§ 78, odst. 5.). Opomenutí jest trestno podle všeobecných trestních a disciplinárních předpisů bez újmy následků podle odstavce 7. § 70.

Předpisy pro výplatu služebního platu platí stejně pro výplatu přídavků na děti a doplňovacího přídavku.

(1) Služební příjmy tímto zákonem nově stanovené nastupují na místo všech dosavadních stálých služebních požitků (plat, místní přídavek, jednotný drahotní přídavek, přídavek na děti, odměny podle zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 289 Sb. z. a n.) a jiných na základě zákona, vládního nařízení nebo usnesení okresního zastupitelstva povolených, jakož i individuelně zaměstnanci udělených osobních přídavků.

(2) Zvláštní drahotní přídavky, povolené zaměstnancům na Slovensku a v Podkarpatské Rusi se nepokládají za požitky (přídavky) po rozumu předchozího odstavce.

(3) Pokud by služební plat, příslušející zaměstnanci podle tohoto zákona spolu s přídavky (§§ 77 a 78), byl po srážce pensijního příspěvku menší, než-li úhrn služebních požitků, uvedených v odstavci 1., po srážce pensijního příspěvku v den účinnosti zákona, obdrží zaměstnanec vyrovnávací přídavek ve výší rozdílu mezi obojími požitky.

(4) Vyrovnávací přídavek se zmenší při prvém zvýšení služného o dvě třetiny částky, o kterou služné bylo zvýšeno a při každém dalším zvýšení služného o polovinu částky, o kterou dosavadní služné bylo zvýšeno, a to až do úplného zániku.

(5) Nastane-li po dni účinnosti tohoto zákona okolnost, která by byla podle dosud platných předpisů odůvodňovala snížení nebo ztrátu jednotného drahotního přídavku nebo přídavku na děti, k nimž bylo přihlíženo při stanovení vyrovnávacího přídavku, stanoví se vyrovnávací přídavek pro dobu od prvního dne příštího měsíce tak, jako kdyby ona okolnost byla nastala v den před účinností tohoto zákona.

(6) Vyrovnávací přídavek se zaokrouhlí, není-li vyjádřen v korunách bez haléřů, nebo není-li dělitelný dvanácti, na nejblíže vyšší částku v korunách, dělitelnou dvanácti.

Zaměstnanci v trvalé nebo dočasné výslužbě se převedou při reaktivaci do nových platů podle pravidel pro převod do nových platů (§§ 74 až 81) podle stavu v den jejich odchodu do dočasné, případně trvalé výslužby.

(1) Při ustanovení čekatelem obdrží zaměstnanec čekatelský plat (§ 6, odst. 6.). Při ustanovení definitivním okresním cestářem (§ 7) obdrží zaměstnanec počáteční služné 1. stupně služného (§ 15, odst. 1.). Je-li toto služné stejné, jako roční částka jeho dosavadního platu, zmenšená o činovné, započte se doba v dosavadním platu ztrávená pro zvýšení služného.

(2) Při výpočtu podle odstavce 1. se béře za základ činovné skupiny míst, podle níž byl vyměřen dosavadní plat zaměstnancův.

Vznikl-li před účinností tohoto zákona zaměstnanci, v okresní službě již ustanovenému, právní nárok na započtení určité doby pro postup do vyšších požitků ve služebním poměru, ve kterém se zaměstnanec převádí, provede se toto započtení podle dosavadních ustanovení; neměl-li zaměstnanec právního nároku, může se započtení provésti podle dosavadních předpisů jen tehdy, žádal-li o to písemně ještě před účinností tohoto zákona.

Úprava služebních platů podle tohoto zákona nemá vlivu na výši částky, o kterou byl zaměstnanci snížen jeho služební plat právoplatným disciplinárním nálezem před vyhlášením tohoto zákona.

(1) Zaměstnanci, převedení do nového platu se posuzují, jako kdyby skutečně měli služební místo systemisované v platové stupnici, jejíž služné obdrželi.

(2) Zaměstnanci, převedení do nového platu zařadí se na služební místa, systemisovaná v platové stupnici, jejíž služné obdrželi. Zaměstnanci, pro které by nebylo volných systemisovaných míst, budou vedeni nad systemisovaný stav a zařaděni postupně na uprazdňující se služební místa.

Zaměstnanci obdrží služební označení, odpovídající služebním místům, na která byli zařaděni.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1926.

(2) Personální opatření, učiněná v době od 1. ledna 1926 do vyhlášení tohoto zákona zůstávají v platnosti a sluší je uvésti ode dne jejich účinnosti v soulad s ustanoveními tohoto zákona. Při tom budiž postupováno podle obdoby ustanovení §§ 74-82.

(3) Dokud nebude schválena systemisace míst podle tohoto zákona, jest přípustno jakékoliv personální opatření, které předpokládá systemisaci míst, jen se schválením zemského výboru.

(4) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na zaměstnance, kteří byly podle § 13 nebo 16 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n. přeloženi do trvalé výslužby nebo propuštěni, jestliže byli nejdéle do vyhlášení platového zákona písemně vyrozuměni podle ustanovení pokud se týče podle obdoby ustanovení odstavce 3 § 13 zákona č. 28611924 Sb. z. a n. Služební a platové poměry těchto zaměstnanců se řídí předpisy, platnými do dne účinnosti tohoto zákona.

(1) Dnem účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti, pokud se z tohoto zákona jinak nepodává, všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v tomto zákoně.

(2) Pro zaměstnance, kteří odešli do výslužby před 1, lednem 1926, a pro pozůstalé po nich, jakož i pro pozůstalé po zaměstnancích, kteří zemřeli před tímto dnem; platí dosavadní předpisy, týkající se nároku na odpočivné a zaopatřovací platy a jejich výměry.

Zákon tento provede ministr vnitra.

Zákonem ze dne 17. prosince 1919, č. 17 Sb. z. a n. z r. 1920 upraveny byly poměry okresních cestářů, zaměstnaných na silnicích zastupitelských okresů v Čechách a okresních silničních výborů na Moravě a ve Slezsku, naprosto nedostatečně.

Některé okresy upravily poměry svých cestářů podle citovaného zákona, jiné podle svého vlastního uznání a některé okresy ne. upravily poměry svých cestářů vůbec. Takovéto nejednotné, hmotné, sociální a právní poměry okresních cestářů, jichž výkon jest všude stejný, staly se nadále neudržitelnými a proto již několikráte učiněny pokusy v parlamentě: aby poměry okresních cestářů byly upraveny jednotně novým zákonem.

Již v r. 1920 podal klub poslanců čsl. strany národně socialistické iniciativní návrh zákona, kterým tato otázka měla býti vyřešena. Po mnoha urgencích a zákrocích dáno bylo projednávání tohoto návrhu na pořad jednání sociálně-politického výboru dne 1. července 1924.

V této schůzi sociálně-politického výboru prohlásil zástupce ministerstva vnitra, že vláda připravuje svůj vlastní návrh a podá ho do konce roku 1924 N. S. k ústavnímu projednání. Na základě tohoto prohlášení vyslovila se většina výboru pro to, aby bylo prohlášení vládního zástupce vzato na vědomí a jednání odloženo, až bude vládní návrh podán. Vláda však do konce roku 1924 svého návrhu nepodala.

17. prosince 1925 podali podepsaní poslanci znovu iniciativní návrh zákonné úpravy služebních poměrů okresních cestářů, tisk č. 83. Dostalo se jim v té době v ministerstvu vnitra informací, že toto připravilo návrh příslušného zákona, který byl postoupen ministerstvu financí k zaujetí stanoviska. V ministerstvu financí bylo pak podepsaným sděleno, že návrh byl ministerstvu vnitra vrácen s připomínkou, že projednávání jeho lze vzíti v úvahu při uskutečnění daňové reformy, v níž nutno vzíti zřetel na to, aby okresy mohly zvýšený náklad také uhraditi. Bohužel se tak nestalo, ačkoliv při projednávání platového zákona pro státní zaměstnance byla sociálně-politickým a rozpočtovým výborem i plenem poslanecké sněmovny schválena resoluce, ukládající vládě, aby předložila osnovu zákona na úpravu poměrů okresních cestářů.

Ani této vůli většiny sněmovny nebylo dosud vyhověno, ačkoliv již uplynula více jak dvě léta.

10., 14., 15., 16., 17., 22., 23., 24. a 25. června 1926 bylo znovu dáno projednávání iniciativního návrhu tisk č. 83 na pořad jednání sociálně-politického výboru. Bohužel však byla 26. června 1926 sněmovna poslána na prázdniny a k projednání zmíněného iniciativního návrhu v soc. politickém výboru opět nedošlo.

Projednávání zmíněného návrhu bylo znovu dáno na pořad jednání soc. politického výboru 14. prosince 1926. Jednání bylo však znovu znemožněno odstraněním dosavadního předsedy soc. politického výboru a volbou nového předsedy.

V ústavně-právním výboru 1. července 1927 prohlásil při projednávání osnovy zákona o reformě politické správy pan ministr vnitra, že vláda připravuje svůj návrh na úpravu poměrů okresních cestářů a podá ho, jakmile meziministerská jednání o něm budou skončena.

Od té doby uplynula více, jak jednoroční doba a vládní návrh dosud podán nebyl. Při projednávání státního rozpočtu na rok 1928 prohlásil pan ministr vnitra na učiněný dotaz posl. Bergmanna, Patejdla a Slavíčka, proč nebyl dosud předložen zákon o požitcích okresních cestářů, že záležitost tato je komplikována otázkou úhrady a tím, že okresní zastupitelstva jsou jen v Čechách, kdežto na Moravě a ve Slezsku budou teprve zřízena podle zákona o reorganisaci správy a teprve potom bude známa jejich finanční nosnost, zejména s ohledem na limitovanou výši okresních přirážek. Až budou vyřešeny tyto organisační a finanční otázky, bude lze přikročiti k jednotné úpravě požitků cestářů ve všech zemích.

Na podanou interpelaci v této záležitosti odpověděl 9. července 1927 pan ministr vnitra, že iniciativní návrhy byly přikázány výborům sociálně-politickému, ústavně-právnímu a rozpočtovému. Bylo by tudíž působiti na jeho projednání v těchto výborech po dle ustanovení jednacího řádu poslanecké sněmovny. - Co se týká druhého bodu naléhavé interpelace, poukazuje pan ministr vnitra na to, že otázka náhrady škody, která snad vzniká okresním cestářům oddalováním pp. interpelanty navrhované úpravy, mohla by býti pouze Národním shromážděním u příležitosti této úpravy rozřešena. Poněvadž opět uplynula doba jednoho roku od tohoto prohlášení a vláda nepodala svého návrhu na úpravu poměrů okresních cestářů, podávají podepsaní poslanci znovu Národnímu shromáždění vpředu uvedený návrh, jehož cílem jest úplné zrovnoprávnění okresních cestářů s cestáři státními, neboť výkon obou kategorií jest kvalitativně a kvantitativně stejným a okresní silnice mají pro naše národohospodářství i celý stát a jeho občanstvo stejný význam, jako silnice státní.

Okresní silnice jsou nezbytným doplňkem a spojkami nedostatečné sítě silnic státních a frekvence v důsledku rozkvětu automobilismu jest na nich namnoze silnější, než na silnicích státních. Udržování okresních silnic v dobrém stavu jest stejně důležitým pro rozvoj našeho průmyslu, obchodu a zemědělství a brannou pohotovostí státu, jako silnic státních.

Zejména za mobilisace vyniká důležitost okresních silnic a bez nich nelze si hladké provedení mobilisace technických sil ani představiti.

Z 71.600 km silnic jest pouze 8.383 km silnic státních a 63.217 km silnic okresních. Již tento poměr potvrzuje důležitost okresních silnic pro celý státní náš život a národohospodářský význam těchto silnic. Všichni odborníci silniční shodují se v názoru, že řádně placený a řádně cvičený cestář dovede i s menší dávkou silničních hmot udržeti silnici v dobrém stavu, takže na něho vydaný peníz se mnohonásobně vynahradí (Zemský st. rada Ing. Genttner) a že udržení silnic v dobrém stavu záleží mnoho na pilnosti a svědomitosti cestářů (okr. správce silnic Pelc v Lounech).

Udržování stavu silnic vyžaduje celotýdenní zaměstnání cestářů. To však možno žádati jen tehdy, poskytne-li se cestáři takový plat, aby mohl se svou rodinou žíti a věnovati se plně svému úkolu-a nemusel vyhledávati vedlejšího zaměstnání, aby živobytí uhájil.

Okresních silnic používá se jak pro dopravu osobní, tak i pro dopravu těžkými nákladními automobily, jejichž jízdou stav okresních silnic v důsledku jejich nedostatečných základů se stále horší a jestliže nebude povolanými činiteli učiněno opatření, aby tyto silnice byly každodenně náležitě ošetřovány, může dojíti k tomu, že tento drahocenný majetek národní bude úplně zničen a veřejná doprava po nich se stane naprosto nemožnou, čímž poškozeny budou i zájmy národohospodářské.

Nutnost každodenního řádného ošetřování okresních silnic uznávají kruhy odborné i majitelé motorových i zvířecích vozidel., poněvadž jízdou po nedostatečně upravených silnicích tato vozidla velmi trpí.

Nedostatečným ošetřováním trpí však nejvíce silnice, jelikož rychle jedoucí automobily vytrhávají z vozovek štěrk, který jest nutno znovu řádně v nejkratší době upevniti, neboť volně ležící, neupevněný štěrk, jest značně nebezpečný rychlé jízdě automobilové.

Stížnosti na nedostatečný stav okresních silnic jsou všeobecné. Nedostatečnému stavu okresních silnic a různým stížnostem do špatného jich udržování může býti odpomoženo jedině tehdy, když okresní cestáři budou povinně každodenně na silnicích, služebně jim přidělených, pracovati jako cestáři státní, což možno od nich požadovati jen tenkráte, když ve svém služebním postavení, a to jak v povinnostech, tak i v nárocích a právech budou s nimi úplně zrovnoprávněni.

Všeobecně volá se též po řádné silniční policii a po novém silničním zákoně; aby bezpečnost jízdy po silnicích v důsledku rozmachu automobilismu byla zajištěna.

Službu silniční policie mohou jedině zastávati cestáři, ovšem budou-li jejich právní a hmotné poměry řádně upraveny.

Stát zamýšlí na úpravu státních silnic věnovati 1 miliardu Kč. Pro běžný rok preliminován jest na opravu státních silnic obnos 100 mil. Kč a na okresní silnice 16 mil. Kč. Stát nevyhne se tomu, aby upravoval ze státních prostředků i silnice okresní a většinu jich, nebo v budoucnosti všechny okresní silnice bude nucen převzíti do správy státní. Postátnění okresních silnic jest jen otázkou doby a byl by učiněn k tomuto cíli první krok úpravou poměrů okresních cestářů, jich zrovnoprávněním s cestáři státními, k němuž směřuje náš návrh.

Pro úpravu poměrů okresních cestářů, ve smyslu jich zrovnoprávnění s cestáři státními vyslovil se i Svaz českých okresů.

Návrh týká se asi 12.000 okresních cestářů v republice a zvýšení jejich požitků podle tohoto návrhu bude vyžadovati okrouhle asi 7,000.000 Kč, pro kterou najde se v příslušných okresech jistě potřebná úhrada, zejména, když reformou politické správy budou obvody okresů zrušením malých okresů zvětšeny a tím finančně soběstačnými učiněny.

Nastávajícím provedením reformy politické správy stává se předložený návrh aktuálním a navrhovatelé očekávají, že mu proto sněmovna neodepře ústavního schválení.

Po stránce formální navrhujeme, aby návrh tento byl přikázán s největším urychlením k projednání a podání zprávy sněmovně výborům sociálně-politickému, ústavně-právnímu a rozpočtovému.