Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Železniční katastrofa v Zaječím u Břeclavě je dle zjištění odborníků z největších katastrof posledních let; její příčiny dle úředních zpráv tkví v individuelním opomenutí dvou podřízených zaměstnanců: hradlaře a dozorce výměn.

Poněvadž jde o katastrofu nezvyklého rozsahu a důsledků, která tvoří součást nehod, k nimž v poslední době na čsl. státních drahách v nebezpečně zvýšené míře dochází, jsou podepsaní přesvědčení, že nejde pouze o individuelní náhodné opomenutí, ale o výsledek pracovních a služebních podmínek, na drahách nyní uplatňovaných.

Dle úředních dat ministerstva železnic v "Ročence státních a soukromých drah" pro r. 1928 poklesl počet železničních zaměstnanců na 1 km, provozní délky ze 14.7 v r. 919 na 10.7 v r. 1926. Počet zaměstnanců klesl teď o 4 na 1 km provozní délky, čili o plných 26,5%.

Ve srovnání s Československými státními drahami mají druhé státy tento průměrný stav personálu na 1 km provozní délky: Německo 13.27, Rakousko 14.56, Francie 12.10, Švýcary 11.22. Československé státní dráhy s průměrným stavem 10,7 jsou teprve před Maďarskem, Jugoslavií a Bulharskem.

Z tohoto zjištění je zjevno, že stav personálu na čsl. státních drahách poklesl pod hranici normální potřeby; výslednicí tohoto stavu je přetížení personálu pracovními směnami, zpracovanými protizákonně, neudělování dovolených, a nedostatek náhrady za nemocné zaměstnance.

Protizákonné pracovní směny zejména jízdního a strojního personálu nebezpečně podlamují jistotu dopravních poměrů; dle zjištění jsou na př. čety průvodčích vlaků až 42 - 49 hodin ve službě bez možnosti řádného odpočinku. Tím dochází k fysickému i duševnímu vyčerpání zaměstnanců, které se projevuje zejména v pravidelném zpožďování vlaků. Neboť pro nedostatek personálu musí býti celá řada nákladních vlaků na trati rozpouštěna dochází k pozdnímu dodávání dopravovaného zboží, dráhy musí hraditi pojištěné obnosy na včasné dodání, vozy nejsou využity v normální cirkulaci a tak vznikají ohromné škody pro podnik.

Že tyto dopravní poměry nejsou zaviněny zmenšeným výkonem personálu, svědčí úřední statistika v rozpočtu státních drah pro r. 1929, která na str. 80 zjišťuje:

Na 1 zaměstnance vozební služby připadlo v r 1912 6.460 ujetých strojových kilometrů; v r. 1927 připadalo na něj 7.549 ujetých stroj. kilometrů, čili o 1.089 km (17%) více. Zvýšil se tedy výkon strojního personálu o plných 17% proti poměrům předválečným.

Zpoždění vlaků a tím vzniklý dopravní chaos není tedy způsoben pokleslým výkonem zaměstnanců; výkon zaměstnanců stoupl nejen proti letům popřevratovým, ale stoupl velmi značně i ve srovnání s r. 1912. Zpožďování vlaků tkví výlučně v podnormálním stavu potřebného personálu.

Z těchto method vznikla i katastrofa v Zaječím; zjišťujeme tato fakta:

Rychlík č. 16, který byl při srážce rozdrcen, odjížděl z Brna se zpožděním; v důsledku zpoždění přeložil dispatcher pravidelné křižování rychlíku z Hustopeče do Zaječí, kde zabezpečovací zařízení pro opravy bylo vypnuto a výhybky se obsluhovaly ručně. Ani strojvůdce, ani vlakvůdce rychlíku nebylo vypnutí zabezpečovacího zařízení v Zaječím vyrozuměn; rychlík projel Zaječím proto plnou rychlostí, ač při vyrozumění personálu byla by se rychlost podstatné zmírnila a tím účinek srážky byl by jistě velmi zmenšen.

Východiskem katastrofy bylo zpoždění rychlíku; z toho změněné disposice křižování a snaha personálu zpoždění vyrovnati.

Zjistili jsme z počátku příčiny, pro které zpožďování na našich drahách stalo se nyní pravidelným zjevem u všech vlaků, i mezinárodních rychlíků.

Zmenšení počtu katastrof, které letošního roku značí pro čsl. státní dráhy těžké hospodářské i materielní škody, je v prvé řadě odvislým od přesné dopravy; té není možno s dnešním stavem personálu dosáhnouti.

Neodpovědné snížení počtu výkonného personálu pod normu skutečné potřeby je dílem správního sboru čsl. státních drah; tato instituce, zřízená dle zákona č. 404 z r. 1922 o obchodním vedení státních podniků, složena je výlučně z nejvyšších úředníků min. železnic, kteří ve své funkci správních radů kontrolují vlastní svou činnost jako odpovědných úředníků.

Z přímého podnětu správního sboru uplatňují se na železnicích úsporné tendence toho druhu, že vážně ohrožují bezpečnost dopravy; snížení počtu personálu hluboko pod míru skutečně nezbytné potřeby je jeho dílem, stejně jako nese odpovědnost za vládní nařízení čís. 15, kterým upraveny byly platy želez. zaměstnanců pod minimum zákonem stanovené; výhybkář, který zavinil tak strašlivé neštěstí v Zaječím, byl v tomto vlád. nařízení zařaděn do IV. stupnice, mezi pomocné zřízence a má o 60 Kč nižší postupy, než nejhůře placený státní zřízenec, poněvadž jde prý o zaměstnance bez odpovědnosti a kvalifikace.

Snesené doklady prokazují, že katastrofa v Zaječím je přímým výsledkem pracovních method, které vnuceny byly železničnímu personálu opatřeními správní rady a ministerstva železnic; v obavě, že další setrvání v těchto methodách vedlo by k dalšímu opakování nehod a katastrofy, táží se proto podepsaní:

1. Je pan ministr železnic ochoten doplniti stav personálu na skutečně potřebnou výši?

2. Nařídí k tomu účelu revisi nedostačující systemisace?

3. Je pan ministr. ochoten rozpustiti správní radu a jmenovati novou ve složení, které by zaručovalo skutečně obchodní a ne ryze byrokratické řízení státních drah?

4. Je vláda ochotna jednati o novelisaci vlád. nařízení č. 15 a upraviti platové poměry kvalifikovaných kategorií uspokojivým způsobem?