Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Kladenští havíři jsou právě ve mzdovém boji. Do čtvrtého týdne protahuje se stávka v kamenouhelném revíru kladensko-slánském a přečetné škody národohospodářské způsobují potíže nejen revíru a průmyslu, ale i obchodu kraje a hospodářskému životu celého státu.

Za prvé tři týdny ztrácí se:

na těžbě asi 1 milion q uhlí, t, j, asi 12,000.000.- Kč,

na mzdách 5,555.000.- Kč,

stát na uhelné dávce asi 1,200.000 Kč.

Škody státu jsou však značně vyšší, neboť stát neztrácí jen uhelnou dávku a tarifní poplatky. Hospodářsky trpí i všechno živnostnictvo revíru, takže nebudeme daleko pravdě, odhadneme-li národohospodářské ztráty těchto tří týdnů stávky okrouhle na 25 až 30 milionů Kč.

Že mzdový spor kladenských horníků je opodstatnělý, to dokazují mzdy, neboť průměrný výdělek horníka za týden pro celou rodinu činí v průměru 140.- až 180.- Kč. Většina horníků přináší však pro mnohočlennou rodinu pouhých 110.- až 130.- Kč týdně, neboť právě jen tolik činí týdenní mzda horníků s denním platem za směnu ve výši 23.- Kč!

Že stávka je prodlužována neústupností těžařů, o tom svědčí jednání těžařů s odborovými organisacemi, ale zvláště pak jednání těžařů při smírném jednání sporných stran, svolaném ministerstvem veřejných prací na 10. a 11. října t. r. do Prahy.

Při tomto jednání vyřkli zástupci těžařů strašný ortel pro celých 30.000 členů hornických rodin kamenouhelného revíru kladensko-slánského i pro život celého kraje:

"Než přidat horníkům na mzdě, raději revír zavřeme!"

Plným právem považují podepsaní tento výrok za neodpovědný útok kapitalistických těžařstev na kořeny celého národního hospodářství státního a proto zájem celé republiky vyžaduje, aby povšimnula si ho nejen veřejnost, ale i vláda státu, kterou na tuto tendenci těžařstev upozorňujeme a žádáme od ní, aby plně vyvodila důsledky.

Praktiky těchto uhelných a železářských společností a jejich bezohledná politika, jejímž jediným zorným hlediskem je stálé zvyšování čistých zisků bez ohledu na veřejnost, obec a stát, jsou přímo varovným hlasem pro vládu v Československé republice, zvláště v jubilejním měsíci desetiletého trvání. Několik málo cifer z hospodářství a praktik největší těžařské společnosti v kladensko-slánském revíru, z hospodářství a prakse Pražské železářské společnosti na Kladensku poslouží nám jako markantní případ.

V úvahu béřeme bilanci zpracovanou společností samou, sdělanou pro veřejnost jistě již s náležitou opatrností. To ještě nejsou čísla stabilisační bilance, neboť společnost z materielních zájmů a z ohledu na rentabilitu dosud ji neprovedla.

Tak své všechny doly, k nimž patří jen větší a nejbohatší šachty kladensko-slánského revíru, doly "Max", "Mayrau", "Vaněk" a "Schoeller", hodnotí společnost v bilanci pouhými 550.000.- Kč (výroční bilance k 31. prosinci 1927). Pozemky v rozměru 700 hektarů pouze 3,330.000.- Kč a železnice v délce 70 km jen 920,000.- Kč! I kdyby všechno a celé hodnocení tohoto majetku bylo provedeno ve zlaté měně, pak na př. na železnicích 70 km dlouhých, jichž hodnocení převedeno na papírovou měnu, činí tedy asi 6 mil. Kč, vidíme, jak společnost má svůj majetek hluboko podceněn, když jeden km železnic má dnes cenu 2 až 2 a půl mil. Kč!

Společnost má na 500 domů, v bilanci však hodnotí jen jeden z nich 10,000.000.- Kč. Že nejbohatší šachty Kladenska, patřící společnosti, mají přírodní bohatství v těžbě, propůjčené společnosti republikou, cenu mnohonásobně a nesrovnatelně vyšší než pouhé 3¹/₂ miliony Kč v papírové měně, to snad je i pro nezasvěcence i laika příliš jasnou pravdou.

Podle odměňování těžké práce hornické v hubených mzdách bilančně podceňuje asi společnost svůj materiál zaměstnanecký, člověka a dělníka ještě níže, než své investice a mrtvý majetek.

Byť pracovní výkon hornictva za směnu neobyčejně efektivně stoupá, přesto mzdy - i při stálém zdražování - nechce společnost zvýšiti ani o 4 až 5%, což by ani nebyl jistě plný poměr k rostoucí drahotě. Přiznáme, že zlepšení pracovního efektu dělnictva bylo docíleno i technickým zdokonalením. Než má užitek z technického pokroku býti vlastnictvím pouze jediné třídy lidí a sice třídy zaměstnavatelské?

Tak průměrný výkon kladenského horníka za směnu je 6¹/₂ q prodejního uhlí. Průměrná prodejní cena dle zpráv těžařstev je 12.- Kč za q. Průměrná mzda horníka je 37.- Kč. To jsou průměrná čísla v celém revíru. U společnosti Pražsko-železářské jsou ony faktory pro společnost značně příznivější. To znamená, že z těžby jednoho horníka za směnu dá společnost horníkovi za práci na mzdě 37.- Kč a z jeho průměrného výkonu za směnu, t. j. ze 78.- Kč získává sama plných 41.- Kč. Tato společnost z celého počtu horníků v revíru zaměstnává plných 4.153 horníků, kteří pracují průměrně v měsíci 20 až 25 směn. Čili z práce jen svého hornictva získává měsíčně 3 až 4 miliony Kč, z nichž i po odečtení platu hornickému zřízenectvu a úřednictvu, po odečtení investic, úmorů, dávek a daní zbude jí jistě daleko více než stanovený zákonný živnostenský zisk 90 až 15%!

Než společnosti své praktiky přenesly do celého života kraje. V době zmenšeného odbytu propustily a pensionovaly značnou část osazenstva. Předčasně a v mladých letech propouštějí mladé zaměstnance, předčasně je pensionují, a tím počet provisionistů na Kladensku s nedostatečnými pensemi značně stoupá a velikým počtem provisionistů s naprosto nedostačitelnou provisí je přetížen celý kraj a všechny obce. Těmito praktikami bylo podlomeno a zhroutilo se celé hornické pojištění, neboť příspěvky pojištěnců nestačí krýti vydání bratrských revírních pokladen na provisích. Tak kladenská revírní pokladna na příspěvcích za srpen dostala od 20.000 členů 1,700.000.- Kč a v témže měsíci vyplatila 14.500 pensistům 2,490.000.- Kč důchodů. Tento nepoměr je pravidelný a objevuje se každý měsíc. Měsíční schodek této pokladny je 800.000.- Kč!

Tyto vykořisťující praktiky pod zorným úhlem "za každou cenu zvýšit a zvyšovat čisté zisky", neprojevují se jen vůči zaměstnanectvu, nýbrž všechny společnosti přenášejí je na veřejnost a do života všech obcí a měst Kladenska, kde jsou společnosti občanským poplatníkem. Jak šikovně dovedou společnosti využíti různých dobrodiní zákonů o daních a přirážkách, čemuž jim plně slouží nejen pravdě a skutečnosti neodpovídající, protože podceněné bilance, jak jsme prakticky ukázali v úvodu, ale i četní právníci společností, přečasto bývalí státní zaměstnanci, vysocí úředníci, toho dokladem jsou finanční potíže všech obcí Kladenska při styku s těmito společnostmi.

V následujícím názorném příkladě přidržujeme se zase společností s Pražskou železářskou v čele při jich poplatném styku s obcí Kladnem.

Před válkou v roce 1914 platily všechny společnosti dohromady městu Kladnu na platech 700.000.- až 730.090.- Kč. V roce 1926, kdy jistě znehodnocená koruna má poměr k předválečné nejméně 1 : 6, zaplatily však tyto společnosti městu Kladnu dohromady jen 76.000,- Kč na přirážkách a platech. Tedy místo šestinásobku jen desátý díl. V procentech vyjádřeno a srovnáno s poplatníky ostatními v tomto městě, platili před válkou všichni drobní poplatníci, t. j. obchodnictvo, živnostnictvo a poplatnictvo vůbec na platech obcí 19% obecních vydání a 81% platily společnosti. Dnes je poměr zcela obrácený. Společnosti platí je 19%, zatím co drobní poplatníci 81%!

Nedivme se pak, že spekulačně společnosti neobyčejně získávají i na bursách a na akciích a že na příklad stouply akcie Pražské železářské společností v r. 1927 proti r. 1926 o plných 170% (!) a že akcie Pražské železářské, které 2. ledna 1924 stály na 1.155.- Kč, mají dnes kurs 1.980.- Kč, ač nom. hodnotu mají 500.- Kč.

Je tedy jasně prokázána neobyčejná prosperita závodů a společností v kladensko-slánském revíru a je tedy jasně prokázáno, že devisa:

jejíž provedení by neobyčejně podlomilo hospodářský život celého kraje je opravdu neodpovědným heslem. Než vzhledem ke strategické důležitosti revíru, který samojediný leží v srdci republiky, zatím co ostatní leží na hranicích státu, mohlo by se hesla dneška proměnit v šerou skutečnost zítřka.

Proto podepsaní se dotazují vlády a příslušných resortních ministerstev:

1. Jak hodlá vláda, resp. ministerstvo veřejných prací zasáhnouti do mzdového sporu revíru kladensko-slánského k odstranění a skončení stávky?

2. Jak hodlá vláda, resp. příslušné ministerstvo zlomiti neústupnost těžařů, zavinivší stávku a ji prodlužující a kterých prostředků užije?

3. Kdy a jak provede vláda konečně sanaci bratrských revírních pokladen hornických?