Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. inž. Junga, Simma, Krebse a druhů min. financí o katastrofální nouzi obcí a okresů,

II. posl. Krebse a druhů min. financí o vrácení berních přeplatků

III. posl. Wencela a druhů min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy o zavedení nového povinného očkování,

IV. posl. de Witte, Blatné a soudr. min. obchodu a min. železnic o propagační činosti pro lázeňská místa a o železničním spojení lázeňských míst s cizinou

V. posl. Kirpalová, Grunznera a soudr. min. vnitra o omezování shromažďovací svobody,

VI. posl. Simma a druhů min. žleznic o uzavření železničního přechodu přes místní dráhu Liberec-Jablonec n. N. - Tanvald v km 4.282,

VII. posl. Horpynky, Simma a druhů min. průmyslu, obchodu a živnosti a min. vnitra o stanovenách pomocnických hromad,

VIII. posl. dra Schollicha, Matznera a druhů min. financí o bezohledném postupu berní správy v Bruntále,

IX. posl. dra Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o přibytečném ředitelů státních středních škol,

X. posl. Matznera a druhů min. vnitra o podvodných obchodech s losy na splátky,

XI. posl. dra Schollicha a druhů min. vnitra o užívání jazyků v úřením věstníku slazské zemské vlády,

XII. posl. dra Schollicha a druhů min. pošt a telegrafů o poměrech u poštovího úřadu v Podšťátě,

XIII. posl. Grunznera a soudr. vládě, že se přešlo přes mnoho míst při nedávném zařadění četných obcí do vyšší skupiny pro míst pro vyměření činovného,

XIV. posl. Simma a druhů min. národní obrany o nuceném ubytování vojínů,

XV. posl. dra Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o zřízení německé menšinové školy ve Lhotce,

XVI. posl. Hackenberga, Schweichharta a soudr. min spravedlnosti o opětovném zabavení časopisu Sozialdemokrat ze dne 18. a 28. října a 6 listopadu 1928,

XVII. posl. Kirpalové, Blatné a soudr. min. soc. péče o válečné poškozence při udílení licenci na biograf,

XVIII. posl. Schafera a soudr. min. soc. péče o vrácení podpor vyplacených válečným poškozencům,

XIX. posl. Simma s soudr. min. veř. prací, že se povolávají vojíni kestavbám soukromých korporací,

XX. posl. Blatné, Kirpalové, Karpíškové a soudr. min. školství a nár. osvěty, že se prý zase pomýšlí zavésti celibát učitelek,

XXI. posl. Nitsche a soudr. vládě Československé republiky o nezákonitém lékařském vyšetřování ošetřovanců sanatoria dra Opatrného ve Vysokých Tatrách.

Zákonem o obecních financích ocitly se již v r. 1928 finance samosprávných těles v největší tísni. Vinu toho nese v prvé řadětak zvaný zákon o obecních financích, který finance samosprávných těles omezil a postavil na přímo nemožnou základu. Z vyrovnávacího fondu, zřízeného zákonem, německé okresy zastupitelské v Čechách obdržely okrouhle 12% žádaných peněz, kdežto okresy české - a to bez Prahy - při nepoměrně vyšších nárocích dostaly okrouhle 24% požadovaných peněz. Takové protekcionářské rozdělování vyrovnávacích fondů jest velkým poškozováním německých obvodů a ukazuje zároveň, že toto fondové zřízení v zákoně jest pro Němce nebezpečné a ostatně zcela špatné a nedostatečné. Dozorčí úřady projednávaly rozpčty samosprávných těles zcela bez plánu a nerozumě, ba mnohdy zlomyslně, takže německým samosprávným tělesům škrtány byly náklady sociální a kulturní (péče o mládež, o němé, o slepé, školství atd.), ale i zákonné finanční závazky.

Běžný rok tedy vinou státu způsobil zoufalý stav financí samosprávných těles. Nyní jest sestavovati obecní rozpočty za r. 1929. Ale sestaviti rozpočet pro příwští rok jet zcela nemožnoa vyšo b docela na slepo a bez plánu, poněvadž finanční úřady nezvládnou berní spisy a obce nedostaly berní základnu pro sestavení rozpočtů na příští rok. Finanční úřady však také mnohdy zostřují tíseň obcí tím, že dlouho zadržují přirážky k daním již zaplacenýma nepoukazuí je včas samosprávným tělesům.

Aby se samosprávnýmtělesům umožnil pořádek jejich financí, musí se nejprve zavésti přestnost a pořádek do vybíráí státních daní a zároveň musí býti o to postaráno, aby zcela pochybený zákon o financích samosprávných těles co nejdříve byl nahrazen úplně vyhovujícím zákonem. Pak stane se bezpředmětno podezírání a obviňování obcí, i ta, která proti nim vznesl sám panministr financí.

Interpelanti se tudíž táží pana ministra financí:

Jest ochoten se postaati, aby předpis a vybírání daní co nejdříve byly urychleny a přivedeny do pořádku, a jest dále ochoten co nejdříve účelně novelovati zákon o obecních financích, přičemž bezpodmínečně přibrati jest zástupce samosprávných svazků k poradě o základech takové novely?

Se všech konců státního území ozývají se stížnosti, žeberní úřady - přes opětná dožádání - nevracejí berní přeplatky, které zaměstnanci zaplatili podle ustanovení zákone ze dne 15. června 1927, č. 76 SB. z. a n.

Jedná se zejména o berní přeplatky podle § 30, odst. 5 jmenovaného zákona. Vyplácí-li náhradny za hodiny přes čas a jiné mimořádné příjmy, které spolu se služným v onom měsíci přesahují stanovenou hranici, jest zaměstnavatel ze zákona povinen vykonati přeiměřeně vyšší sraážku daňovou. Poněvadž v roce 1927 podle článku VI úvodních ustanovení berní srážka musila býti dvojnásobná, byly zaplaceny velmi značné berní přeplatky, které citelně zatěžují mzdy a služné zaměstnanců.

Totéž dlužno říci o berních přeplatcích, které bylyzaplaceny při býplatě remunerací vánočích a novoročních, poněvadž mnoho zaměstnavatelů neznalo nebo nepoužilo zmočnění dle prováděcích předpisů, provésti vyrovnání. Zaměstnanci však nemohli a nemohou se hojiti na zamětnavatelích za toto opomenutí.

Také ustanovení odstavce 4, 5, 6, §u 32 , které mají zameziti trvrdostem, v praxi mají jenom pochybnou cenu, poněvadž zaměstnanci, kteří jich použijí podle svých rodinných oměrů, teprve někdy po roce obdrží nazpět, co zaplatili na dani.

Zvláště citelně jest opozdění vrácení berních přeplatků, když zaměstnanci během roku 1927 pozbyli místa, nebo po delší nezamětnanosti v posledních měsících toho roku nastoupilimísto. Ačkoli celkový poplatný příjemna celý rok nedosahuje nejnižší mez příjmu §u 30 a uvedení nejsou tedy poplatni, musili přes to platiti týdenní nebo měsíční srážky v jichž vráceni se dosud marně doufalo.

Stejnou výtku jest konečně učiniti v desítitisících případů, kde zaměstnancům srážena daň podle § 36 berního zákona. Při výpočtu daní ze služebních platů nesmějí se odpočítávati jiné srážky než paušály v zákoně stanovené, jiné srážky dlužno uplatňovati teprve v přiznání. Již samo sebou nepříznivé pro zamětnance, působí toto ustanoveí obzvláště tvrdě, kdž berní přeplatky, které vydržovatelé mnohočlenných rodin atd. takto zaplatil, vrácejí se až po mnoha měsících.

Celkový peníz, takto zadržovaný zamětnancům, může činiti statisíce korun. Než právě zaměstnanci, jichž příjmové a výdělkové poměry všeobecně jsou nepříznivé, musejí počítati s každou korunou příjmu, a pociťují jako prapodivné, že části svého příjmu musejí po mnoho měsíců nuceně ponechati státu na úvě. Je toliko připomenutím samozřejmě povinnosti státu, žádá-li se, aby berní přeplatky byly co nejrychleji vráceny s 5% náhradními úroky a aby pro budoucno učiněna byla opatření, by v nejkratší době vráceno bylo zaměstnancům, oč jim více bylo sraženo na daně.

Podepsaní táži se tedy pana ministra financí:

1. Jest pan ministr ochoten zaříditi, aby berní přeplatky zaměstnanců byly v nejkratší době vráceny s 5% úroky?

2. Jest p. ministr ochoten se postarati, aby v budoucnosti tyto berní přeplatky vráceny byly nejpozději do měsíce potom co zaměstnavatelé podají roční výkazy, nebo potom co dojde přiznání?

Dle sdělení různých deníků chystá prý ministerstvo zdravotnictví nařízení o povinném očkování proti záškrtu.

Z obyvatelstva neozval se dosud ani jediný požadavek, aby povinné očkování proti záškrtu zavedeno bylo zákonem. Poslanecká sněmovna ani senát rovněž nedožadovaly se záona zavádějícího nucené očkování proti záškrtu. Tato poloúřední sdělení v tisku svrchovaně zneklidňují obyvatelstvo.

Očkování proti neštovicím jakož i očkování sérem proti záškrtu má mnoho pritivníků nejen u valné části obyvatelstva, nýbrž také mezi lékaři. Skutečnosti o nejvážnějších nebezpečích očkování pro život a zdraví očkovance vykládá prof. Furbringer v 10. svazku své Reální encyklopedie veškerého lékařství na str. 302.

Na jak slabých nohách stojí celá léčba séry - praví profesor berlínské university Dr. med. Fr. Schonenberger ve svém lékařském rádci pro zdravé i nemocné - ukazuje mimo jiné i to, že v letech devadesátých hlásány skvělé výsledky sérových dávek, které se dnes považují za bezúčinné.

Prof. Bourget v Lausanne proglašuje: "Nezdráhám se tvrditi, že sérum proti záškrtu nemá léčebných vlastností, které se mu připisují".

Prof. Kassowitz "přes všeobecné nadšené používání séra čítá se na tisíce obětí záškrtu při epidemiích zhoubně vystupujících a jenom neškodné krční nákazy, které se dnes za záškrty označují podle nálezu bakterií, hojí se , léčeky sérem práve tak jistějako bez něho".

Prof. dr. Winter z Nového Yorku dochází k touto úsudku: " Mnoho nejvýš nepříznivých pozorování u lůžka nemocného mne přimělo, abych vystoupil proti séru, ale nebyl bych tak postupoval, kdybych je byl měl jen za neúčinné, a nikoli též zároveň za škodlivé".

Takové výroby lékařských kapacit proti léčení sérem lze snadno rozmnožiti sty podobnými, je proto pochopitelno, že takovým chystaným zákonem tisíce dětí vysazeno bude novým nebezpečím očkování. Proto táži se podepsaní:

1. Ví pan ministr o silných proudech proti jakémukoli povinnému očkování?

2. Jest pan ministr ochoten sděliti, zda ministerstvo zdravotnictví chystá návrh zákona o povinném očkování proti záškrtu?

Přes to, že stát jak nepřímo tak také přímo má velké příjmy z lázeňských míst, ležících v jeho obvodu , především z tří světových lázní Karlových Varů, Mariánských Lázní a Františkových Lázní, vláda vytrvale zanedbává hrubě svou povinnost k lázeňských místům. Zcela jinak než jiné státy, kterým velice záleží na podpoře jejich lázeňských míst, nečiní nic, aby svedla příliv ciozinců do velkých československých lázní, nutnou propagandu úplně ponechává samým lázeňským místům, československé konsuláty se při tom vůbec ani nenamáhají, aby nějak podporovaly propagační činnost těchto měst a československá železniční správa jak se zdá nemá vůbec žádného pochopení pro potřeby těchto lázeňských míst. Nehledě ke snížení jízdních cen pro lázeňské hosty, jež jest obvyklé i v jiných státech, nečiní nic pro lázeňská místa. Do osobních vlaků, které přijíždějí do velkých lázeňských míst, zařazuje nejstarší typy vozů, dováží hosty v Karlových Varech na nádraží, která vypadají ostudně a naprosto nepostačují a její nynější spoje lázeňských míst s evropskými hlavními městy jsou daleko pozadu za předválečnou dobou. Tak město Karlovy Vary nemá dosud ani ranního rychíku do Prahy a velkých tratí Německa, Rakouska, Belgie a Francie dosahuje se přímo z Karlových Varů jen po několik málo měsíců - částečně dokonce v hlavní sezoně jen spojením ne vždy rychlým. Dřívější dobré dopravní možnosti na trati KarlovyVary - Johjangeorgeorgenstadt již dávno neexistují, o výlety touto tratí z Karlových Varů do blízkého Rudohoří se naprosto nepečuje a poslední vlaky odjíždějí z Karlových Varů do Mariánských Lázní, Františkových Lázní, Chebu a Johanngeorgenstadtu tak brzy večer, že se to rovná odloučení Karlových Varů, jakmile nastane soumrak. Ale železniční správa provádí ještě mnohem horší věc, neboť nechává jezditi dálkové vlaky, které jsou nutné pro cesty do lázeňských míst, v době, kdy finanční výsledek provozu může býti pochybný, jen za finanční záruky lázeňského města. Tak na příklad v době od 15. dubna do l. května dopravuje berlínský průchodní vlak z Podmokel doKarlových Varů jen pod podmínkou, že město Karlovy Vary ručí za to, že bude zakoupen určitý počet jízdenek. Ale poněvadž Karlovy Vary, které jsou již před l. květnem odkázány na mnoho severoněmeckých hostů, bez tohoto průchodního vlaku nemají snesitelného spojení se severnímNěmeckem, musejí souhlasiti s tím, že kdyby náhodou byla menší návštěva, zaplatí dráze za toto spojení před sezonou ohromné částky, ačkoliv železniční správa po l. květnu na tomto vlaku velmi mnoho vydělává. Tento vlak jest skoro přes celé léto stále velmi dobře obsazen, ale přes to dráha se zdráhá převzíti risiko za slabší týdny. Letos musily Karlovy Vary na příklad zaplatiti z tohoto titulu státním drahám přes 100.000 Kč a žádost města, aby mu tato částka byla prominuta byla "ze zásadních důvodů" vyřízena zamítavě.

Velká lázeňská místa v Československé republice musejí těžce soutěžiti s říšskoněmeckými lázněmi, ve kterémžto boji mohou obstáti jen pro to, že mají mimořádné léčebné prostředky. Ale kdežto státní úřady po každé stránce podporují říšskoněmecké lázně, kdežto společnost německých říšských drah pečuje o nejrychlejší a nejpohodlnější vlaková spojení do lázní ležících na jejich tratích a mimo to ještě sama provozuje velkolepoou praopagandu pro tyto lázně, nenacházejí naše lázeňská místa u vlády nebo u státních drah ani špetky porozumění pro své potřeby.Na všech velkých nádražích v cizině lze viděti obrazy řískoněmeckých léčebných a lázeňskýchmíst, jež vyvěšuje spoolečnost německých říšských drah, v hlavních městech,Paříži atd. vydržujespolečnost německých říšských drah své vlastní velképropagační kanceláře a kromě toho si ještě najala výklady, v nichž jsou vystaveny propagační plakáty pro návštěvu lázní v Německé říši - pro československá lázeňská místa se naprosto nic podobného nedělá. Město Karlovy Vary musí ze svých vlastních peněz platiti za plakát, jejž v Paříži vystavuje, 3000 frs týdně nájemného, co jistě samo porokazuje, že není možné, aby lázeňská místa sama provozovala propagandu.Ale je to ještě horší:Československé státní dráhy (The Czechoslaovak State Railways) vydaly sice propagační spisek, jenž se prodává u firmy Thom.Cook son (1928-29 Railway connections between the capitals of Europa Praha), s velkou mapou , na níž jest uvedena Nizza a Biarritz, ale z československých míst jen Praha, Cheb, Bratislava a Košice, kdežto žádné naše lázeňské místo na ní vyznačeno není. A na druhé mapě tohoto sešitu, na podrobné mapě Československé republiky nacházíme jen Cheb, Podmokly, Děčín, Prahu, Osek,Českou třebovou, Plzeň, Tábor, Horní Dvořiště,Gmünd, Znojmo, Německý Brod, Brno, Bohumín,Breclav, Bratislavu Žilinu, Zvolen, Parkan, Poprad,Košice, Szob, Královo nad Tisou a Jasinu, ale při tom není ani sledu o Karlových Varech, Mariánských Lázních, Františkových Lázních, Jáchymově a Teplicích. Z našich velkých lázeňských míst je tam po jednom obrázku ve velikosti poštovní známky. Tak vypadá československá dopravní propaganda v cizině.

Na přílivu cizinců do našich lázeňských míst má podstatný zájem stát, jenž z těchto lázeňských míst dosahuje ohromných výtěžků a jehož měna se návštěvou cizinců jistě pozvedá, a na zvýšení přílivu cizinců závisí v lázeňských místech i existence četných desítek tisíců lidí.

Tážeme se tedy pana ministra obchodu a pana ministra železnic, jsou-li ochotni pečovati, aby se poměry zde vylíčené řádně změnily?

V Praze dne 24. října 1928.

Svaz proletářských volnomyšlenkářů pomýšlelv dobvěš od 28. září do 15. října uspořádati několik přednášek, v nichž se mělo mluviti o těchto předmětech: 1. Může nás křesťanství spasiti? 2. Křesťanství jako politická moc. 3. Morálka desíti přikázání. 4. Moje vystoupení z katolické církve. 5. Církev a kapitál. 6. Žena a křesťanská církev. Refenenty měli býti A. Krenn a Lebenhart.

Litoměřická okresní politická správa zakázala tyto přednášky, při čemž zakázala i rozdáívati leták, který kromě jmen referentů, předmětů přednášky a uvedení místa a doby přednášky neobsahoval nic než tyto věty:

"Volnomyšlenkářské obyvatelstvo!Dělníci a dělnice! Tyto přednášky bývalého kněze soudruha A. Krenna jsou pravým nálezištěm vědomostí a osvícení, tedy také pravým bičem proti pokrytectví a falešným prorokům. Hromadná návštěva musí býti heslem! Pryč s ohlupováním lidu!"

Na konci byla ještě poznámka:

"Povinností všech osob bez vyznání jest dostaviti se jistě k demonstraci dne 14. října jakož i hromadně navštíviti veškeré tyto přednášky."

Nelze prostě pochopiti, že by se litoměřická okresní politická správa mohla obávati, že tyto přednášky a tento leták poruší klid a pořádek Ještě nesrozumitelnější jest, že i ústecká okresní politická správa, ačkoliv před tím bez závady vzala na vědomí četné schůze, dne 2. října zakázala i schůze ohlášené v jejím obvodu.

Stojíme tedy před zvláštní skutečností , že přednášky o výše uvedených předmětech v Üstí nad Labem, Střekově, Krásném Březně, Lerchenfeldu a Bukově nejsou porušením klidu a pořádku, ba že dokonce bylo lze bez nebezpečí povoliti velkou hromadnou demonstraci pod širým nebem v Üstí nad Labem, kdežto přednášky o stejných předmětech v Předlicích, Unčíně, Litoměřicích,Žitenicích, Lovosicích, Trmicích, Velkém Brezně, Bohosudově, Přestanově, Moldavě, Tuchomyšli, Všebořicích, Svádově, Neštěmicích, Povrlech, Chlumci a Božtěšicích považují se za ohrožení klidu a pořádku.

Průběh povolených projevů a přednášek mimo to dostatečně dokazuje, že dovolávání se klidu a pořádku bylo jen předstíráno a že skuktečným důvodem zákazu bylo úsilí uspořiti nepříjemnost klerikálním mocenským činitelům. Zákazy shromáždění byly tedy vydány úplně svévolně, čímž byla porušena ústavní zásada shromažďovací svobody a proto jsme nuceni tázati se pana ministra:

1. Ví-li o uvedených svévolných oopatřeních a jak je může odůvodniti?

2. Je-li ochoten důkladně poučiti své podřízené úřady, že musejí dbáti ústavně zaručené shromažďovací svobody?

V Praze dne 24. října 1928.

Interlpelaci (tisk 1623/I) žádal kdysi, aby bylo nařízeno uzavření železničního přechodu přes místní dráhu Liberec-Jablonec n. N.-Tanvald v km 4,282. Tomuto opatření, dávno již velice nutnému, dostalo se později přesvědčivého ooprávnění železničním neštěstím, které se přihodilo dne 31. května 1928 a jemuž bohužel padl za oběť kvetoucí lidský život.

Přes moji interpelaci, na níž jsem ovšem dodnes nedostal odopovědi a souběžného úsilí městskéhozastupitelstva ve Vratislavicích n. N., nebyla věc uspokojivě rozřešena, naopak ředitelství státních drah v Králové Hradci jako správa liberecko-jablonecko-tanvaldské dráhy staví se proti požadavku zájemců, vznesenému z odpovědnosti, aby železniční přechody byly pro příště náležitě zajištěny.

Již z toho důvodu jest nezbytno seznati také stanovisko pana ministra, interpelanti o

pakují proto dotazy:

1. Co zamýšlí pan ministr naříditi stran náležitého zajištění železničních přechodů přes železnici Liberec-Jablonec n. N. - Tanvald?

2. Jest ochoten, i kdyby tím byly způsobeny výdaje, naříditi, abvy tato zajištění byla provedena?

V Praze dne 6. listopadu 1928.

Podle zákona ze dne 3. července 1923, číslo 217 Sb. z. a n. o volbách do živnostenských společenstev a vládního nařízení ze dne 6. prosince 1923 čís. 233 Sb. z. a n. jsou pomocnické hromady zřízené podle §u 120 ž. ř. popvinnny nejen provésti nové volby podle uvedeného zákona nýbrž i přizpůsobiti své stanovy tomuto novému volebnímu řádu. K tomu účelu ustanovoval článek XIII vládního nařízení ze dne 6. prosince 1923, č. 233 Sb. z. a n., že minissterstvo průmyslu, obchodu a živností vydá vzorné stanovy. Ani v uvedeném zákoně, ani v příslušném prováděcím nařízení se nepraví, že společenstva nebo pomocnické hromady musí přijmouti tyto vzorné stanovy beze změny nebo že se pro nové stanovy pomocnických hromad smí použíti jen tiskopisů těchto vzorných stanov.

Různé pomocnické hromady vypracovaly tedy podle svrchu uvedeného zákona nebo prováděcího nařízení nové stanovy, řádně se o nich usnesly a zažádaly o schválení. Poněvadž se však v prováděcím nařízení pouze praví, že nové stanovy musí býti uvedeny v souladu s novým volebním řádem, byly stanovy vypracovány , usneseny a předloženy ke schválení tak, aby nejen byly v každém směru přizpůsobeny zákonu, nýbrž aby se téměř do slova shodovaly se vzornými stanovami vydanými ministerstvem průmyslu, obchodu a živností.

Přes to však zemská lpolitická lpráva v Praze žádá výnosem ze dne 2. dubna 1928, č. j. 133905, 3C 366 a i 1928, aby pomocnická hromada obchodního gremia v Üstí n. L. "předložila stanovy pomocnické hromady na tiskopisech vydaných ministerstvem obchodu.Tyto tiskopisy buďtež také vyplněny ve státním jazyku, a to na prvém místě. O stanovách budiž také slyšen okresní svaz společenstev."

Výbor hromady pomocnické v Chebu předložil stejné stanovy ke schválení zemské politické správě v Praze. Pod číslem 29184 ze dne 27. října 1927 bylo sděleno pomocnické hromadě v Chebu, že nové stanovy byly schváleny. Po několika dnech bylo však schválení odvoláno, poněvadž prý bylo vydáno chybné rozhodnutí a pomocnické hromadě zároveň uloženo, aby předložila dvojjazyčně vyplněné vzorné stanovy vydané ministerstvem obchodu. Poněvadž to však pomocnická hromada v Chebu odmítla a ještě jednou předložila znovu ke schválení řádně usnesené a všem zákonným předpisům odpovídající stanovy, které si sama vypracovala, zemská politická správa znovu žádala pod číslem 421.480 a i 1927 -3/C - 145/82 ze dne 3. listopadu 1927, aby co nejdříve byly předloženy v osmi exemplářích nové stanovy vydané ministerstvem obchodu a aby byly dvojjazyčně vyplněny. I na toto vyzvání podala pomocnická hromada v Chebu, poněvadž nezná žádného zákonného ustanovení jako odůvodnění pro požadovaek zemské politické správy, zemské politické správě oopět stanovy, které sama vypracovala a které plně odpovídají zákonu. Poté změnila tato své stanovisko a výnosem ze dne 20. června 1928, číslo 224.901 a i 1928, 3/C 589 a i 1928 žádala ku podivu prostřednictvím obchodního gremia v Chebu, aby pomocnická hromada předložila tyto stanovy také ve státním jazyku.

Také jiné okresní poolitické správy žádají, aby pomocnické hromady pooužívaly výhradně vzorných stanov vypracovaných a vydaných ministerstvem obchodu a že musí býti dvojjazyčně vyplněny.

Dlužno však poznamenati, že jinému výboru pomocnické hromady byly bez závady schváleny stanovy v téže formě a stejného obsahu.

Z toho vysvítá, že úřady v každém jednotlivém případě vydávají jiná rozhodnutí. Není zákonného ustanovení, že pomocnické hromady musí používat jen tiskopisů vydaných ministerstvem obchodu.Rovněž tak není povinností, aby pro stanovy byl opatřen ještě také nějaký posudek okresního svazu společenstev. Pomocnickým hromadám nelze také zakazovati, aby své stanovy přizpůsobovaly skutečným potřebám, zvláště tehdy, zachovávají-li po každé stránce jak zákon, tak také nový volební řád.

Není také zákonité povinnosti, aby pomocnické hromady v Üsí n. L., v Liberci, Chebu a České Lípě podávaly stanovy dvojjazyčně, poněvadž jde vesměs o místa, v nichž se obchodní společenstva nebo gremia usnesla na německém jednacím jazyku. Poněvadž toto usnesení jest také rozhodující pro pomocnickou hromadu, jsou pomocnické hromady oprávněny podávati jednojazyčné německé stanovy.

Neschvalování nových stanov poškozuje velice citelně práci pomocnických hromad. Podepsaní táží se tedy pana ministra obchodu:

1.) Jest ochoten vydati správním úřadům pokyny, které by umožnily rychlé a bezvadné schválení stanov pomocnických hromad?

2.) Jest ochoten vydati úřadům pokyny, aby byly připuštěny a schváleny také jiné návrhy stanov než na tiskopisech ministerstva obchodu, vyhovují-li zákonitým požadavkům?

3.) Jest ochoten uvésti v soulad se zákonem postup jednotlivých okresních politických správ, odporující jazykovému zákonu?

V Praze, dne 7. listopadu 1928.

Ve svých výkladech v poslanecké sněmovně zdůradznil pan ministr financí několikrát, že odsuzuje bezohledné vymáhání daní a přeje si, aby se měl zřetel na hospodářské síly poplatnictva. Těmto slovům příkře odporuje postup berní správy v Bruntále, jak dokazuje tento případ:

Zahradník Bruno Langer v Horním Benešově stal se živelní pohromou téměř žebrákem. Krupobití mu zničilo pachtovanou zahradu asi o 1750 m2 a zkazilo, resp. rozbilo rostlinné kultury, skleník a pařeniště.

Langer vůbec nemá hotových prostředků, jest ženat a otcem jednoho dítěte, sotva ročního. Stavení, v němž s rodinou musí žíti, je jenom 2 m široké, 4 m dlouhé a 1.80 m vysoké, má místo sotva pro postel, stůl a plotnu. Předchůdce poškozeného Langra používal této místnosti za komoru na haraburdí.

Langer podal tedy žádost berní správě v Bruntále, níž zádal o slevu daní, uváděje škodu, která jej stihla. Odpovědí berní správy bruntálské bylo, že zahradníku zvýšena daň ze 60 na 78 Kč a žádáno zaplacení do 30. listopadu "pod následky exekuce".

Ježto tento postup odporuje také ministerským nařízením, která praví, že v případech zřetele hodných má se obyvatelstvu projeviti ochota a porozumění, ptají se podepsaní pana ministra financí, zda je ochoten přítomný případ ihned vyšetřiti, a dáti odepsati předepsanou daň?

Výnos ministerstva školství a národní osvěty ze dne 5. prosince 1924, č. j. 145949 II (vyšlý ve Věstníku - německý překlad - z roku 1924, str. 582) upravil přibytečné ředitelů státních středních škol , učitelských ústavů, vyšších škol obchodních a živnostenských, kteří nemají bytů naturálních a stanovil je takto:

Od toho se odpočte polovina aktivního přídavku dřívější VI hodnostní třídy a to

Zbude tedy

Takový peníz má stačiti na stavu přiměřený byt ředitelův, což jest úplně vyloučeno. Mimo to mnozí ředitelů musí najmouti byty nově zbudované za vysoký nájem, které stojí mnohonásobně tolik, co byty ve starých domech. Místní přídavek tedy nijak nestačí a jest toliko příkazem spravedlnosti, aby peníz onen byl zvýšen přiměřeně k nynějším poměrům a to aspoň na tyto sazby:

Ježto většina ředitelů má byty naturální a tudíž nemá nároku na příbytečné, stoupne roční náklad jen nepatrně.

Podepsaní táží se proto pana ministra školství a národní osvěty, zda oceńuje tyto poměry - jest ochoten dáti vypracovati návrh na zvýšení příbytečného ředitelů státních škol středních a zaříditi, aby byly povoleny?

V Praze, dne 25. října 1928.