Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Československým státním příslušníkům, kteří dne 1. července 1926 dosáhli nebo překročili 60. rok svého věku a kteří by jinak byli podléhali pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, nebo podle zákona ze dne 10. června 1925., č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, mohou býti v mezích volného uvážení poskytovány podle dalších ustanovení tohoto zákona ze státních prostředků starobní podpory, jakmile osoby ty dovrší 65. rok věku a jsou nemajetné a výdělku neschopné.

(1) Podpory starobní nelze přiznati:

1. těm, kdož jsou oddáni opilství, tulákům a osobám práce se štítícím;

2. těm, kdož byli právoplatným rozsudkem trestního soudu odsouzeni pro trestný čin, pro který podle platných ustanovení byla vyslovena ztráta volebního práva do obcí, nebo, kdož jsou zbaveni čestných práv občanských, pokud nepominula ztráta práva volebního nebo ztráta čestných práv.

(2) Ministr sociální péče může v dohodě s ministrem financí v případech zvláštního zřetele hodných poskytnouti státní starobní podporu také československým státním příslušníkům, bydlícím v cizině.

(3) Cizincům, bydlícím na území republiky Československé, může býti v mezích tohoto zákona poskytnuta státní starobní podpora, když jejich domovský stát má podobné zařízení a nakládá s československými státními příslušníky jako s příslušníky vlastními.

(1) Podpora starobní činí 500 Kč ročně pro osobu.

(2) Poskytne-li se podpora dvěma žadatelům žijícím ve společné domácnosti, snižuje se na ročních 300 Kč pro každého z nich.

(3) Jakékoliv zaopatření, jehož se žadateli dostává ať na penězích či na dávkách naturálních, započítá se na starobní podporu státní.

(1) Ke státní starobní podpoře poskytne obec bydliště podporovaného příplatek z peníze 500 Kč, případně 300 Kč takto odstupňovaný:

(2) Rozhodným je počet obyvatelů podle úředně uveřejněných výsledků posledního sčítání lidu. Výsledky nového sčítání lidu jsou rozhodné od prvého dne měsíce následujícího po úředním uveřejnění těchto výsledků.

Žádost za starobní podporu jest podati písemně nebo ústně u obce bydliště a říditi ji na okresní úřad, (§ 6) spolu s průkazy potřebnými ke zjištění osobních údajů. Obec bydliště vyžádá si vyjádření příslušné obce domovské, jež dlužno s největším urychlením podati, načež předkládajíc žádost okresnímu úřadu, buď potvrdí, že jsou podmínky § 1 splněny a že není okolností vylučujících z podpory podle § 2, nebo se vyjádří o žádosti záporně a uvede důvody; spolu uvede, jsou-li tu okolnosti podle § 3, odst. 3., a jakým způsobem bylo doposud postaráno o výživu žadatelovu.

(1) O žádosti řádně doložené rozhodne okresní úřad příslušný podle obce bydliště.

(2) Změní-li se osobní poměry osoby podporované, okresní úřad podporu přiměřeně sníží nebo vůbec odejme.

(1) Kdo požívá starobní podpory, jest povinen neprodleně oznámiti okresnímu úřadu, příslušnému podle bydliště, každou změnu, která by měla podle tohoto zákona vliv na výměru nebo výplatu starobní podpory.

(2) Stejně povinna jest obec bydliště podporovaného a jeho obec domovská hlásiti okresnímu úřadu příslušnému podle bydliště podporovaného všechny jí známé změny osobních a hospodářských poměrů podporovaného, jež by podle zákona měly vliv na státní podporu.

(1) Dostával-li někdo státní starobní podporu neprávem vzhledem ke konkurenci se zaopatřením uvedeným v § 3, odst. 3., přechází nárok podporovaného na takové zaopatření na stát až do výše přeplatku. O sporech rozhodne s konečnou platností okresní úřad příslušný podle obce bydliště podporovaného. Podrobnosti upraví vládní nařízení.

(2) Vyjde-li na jevo, že někdo v době, kdy dostával státní starobní podporu, měl již jmění nebo jmění později nabyl, má stát právo žádati náhradu za vyplacenou starobní podporu, a to i proti pozůstalosti osoby podporované. Obdobně uplatní stát ve prospěch obce náhradu za neprávem přijatý obecní příplatek. O povinnosti k náhradě rozhodne s konečnou platností okresní úřad příslušný podle obce bydliště podporovaného.

(1) Podpory spolu s příplatkem obecním podle § 4 se poukazují zásadně v měsíčních obdobích napřed.

(2) Podpory (s příplatkem) za měsíc leden 1929 lze přiznati pouze těm žadatelům, kteří podají doloženou žádost nejpozději do konce ledna 1929.

(3) Na doložené žádosti podané později lze přiznati podporu toliko s účinkem od prvního dne měsíce nejblíže následujícího po dni podání žádosti.

(1) Všechna právní jednání, úřední úkony a listiny, jichž jest třeba k řízení o státních starobních podporách (včetně obecního příplatku), jsou prosty kolků a poplatků.

(2) Státní starobní podpora a obecní příplatek k ní nejsou podrobeny dani rentové.

Postup, zastavení a zabavení státní starobní podpory a obecního příplatku jsou nepřípustny a nemají právního účinku.

Úřady, soudy, veřejné korporace a instituce (nositelé sociálního pojištění) jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.

Zákon tento nabude účinnosti 1. ledna 1929; provésti jej náleží ministru sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Všechny vlády republiky Československé, sledujíce ve svých programech zavedení všeobecného sociálního pojištění, měly na zřeteli také starobní podpory z prostředků státních ve prospěch osob, které nebudou moci býti účastny dobrodiní sociálního pojištění. Proto také již v zákoně ze dne 22. prosince 1920, č. 683 Sb. z. a n., věnována byla podle § 11 částka 30,000.000.- Kč na podporu zaměstnanců, kteří nebudou pojati do pojištění pro případ stáří a invalidity proto, že překročili 60. rok svého věku v době, kdy nabude účinnosti zákon o tomto pojištění. Zákonem pak ze dne 21. prosince 1921, č. 483 Sb. z. a n., stanoveno, že k účelům starobního a invalidního pojištění určuje se prozatím peníz 130,000.000.- Kč, jehož dlužno použíti především na podporu osob, které nebudou pojaty do chystaného pojištění pro případ stáří a invalidity proto, že překročily 60. rok svého věku v době, kdy nabude účinnosti zákon o tomto pojištění.

V důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (tisk čís. 4186 posl. sněmovny Národního shromáždění) uvedena pak, že do systému pojišťovacího nelze pojmouti z důvodů účelnosti i z důvodů přílišného zatížení, jež by tím bylo pojištěncům způsobeno, osoby překročivší určitý věk, že však také o tyto osoby jest nutno se postarati ve formě zaopatření a že příslušná osnova bude tvořiti jednotný celek spolu s návrhem čís. 4186 a osnovou o pojištění osob samostatně výdělečně činných.

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění projednávajíc ve své schůzi dne 4. června 1925 osnovu zákona o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří (tisk čís. 5163 posl. sněmovny) přijala resoluci vyzývající vládu, aby předložila sněmovně osnovu zákona o podpoře osob překročivších 65. rok, jejíž předložení slíbila ve svém programu.

Poněvadž zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, nabyl účinnosti dnem 1. července 1926 (viz § 148 zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří), nastala nutnost učiniti opatření ve prospěch osob, jež v uvedený den dosáhly nebo překročily 60. rok svého věku a podle ustanovení nejprve citovaného zákona nemohou býti účastny jeho dobrodiní.

Proto předložila vláda v květnu 1926 poslanecké sněmovně Národního shromáždění návrh zákona o státním příspěvku k chudinským podporám starobním (tisk čís. 279 poslanecké sněmovny Národního shromáždění z roku 1926), jenž - navazuje na chudinskou péči podle zákonů upravujících právo chudinské se strany domovské obce - stanovil, že k chudinským podporám starobním může býti za určitých předpokladů poskytován ze státních prostředků příspěvek rovnající se hodnotě dávky chudinské péče; při tom však měl státní příspěvek doplňovati hodnotu dávek chudinské péče jen na částku nejvýše 500.- Kč.

Při projednávání návrhu v sociálně politickém výboru poslanecké sněmovny Národního shromáždění bylo však osnově vytýkáno, že omezuje státní příspěvek jen na osoby požívající chudinské péče a tím celé opatření dostává ráz chudinského zaopatření.

Uvažujíc všecky námitky v té příčině proti osnově činěné, podrobila vláda otázku podpory t. zv. přestárlých osob novému důkladnému zkoumání zejména v tom směru, zda by bylo možno upustiti od omezení, že státního příspěvku má se dostati pouze osobám požívajícím chudinské podpory, jednak i v otázce výše podpor státních.

Ve snaze vyhověti v mezích nejkrajnějších možností přání zákonodárných sborů a intencím zákonů č. 683/1920 Sb. z. a n. a 483/1921 Sb. z. a n., rozhodla se vláda odvolati vládní návrh čís. t. 279 poslanecké sněmovny a předkládá tento nový návrh zákona o státních starobních podporách, jenž upouštěje od požadavků chudinské podpory, jakožto základny k poskytování státního příspěvku, řeší otázku státních podpor starobních na novém podkladě. Tato nová úprava vyžaduje, jak z dalších vývodů důvodové zprávy je patrno, na státní pokladně u srovnání s dříve navrhovanou úpravou značných obětí.

Vláda předkládá novou osnovu zákona oceňujíc značnou sociálně politickou důležitost vhodné úpravy existenčních poměrů osob, jež pro vysoký věk jsou vyloučeny z dobrodiní zákonů sociálně pojišťovacích a bez své viny, totiž pro nezpůsobilost k výdělku a nemajetnost, nejsou s to, aby beze státní pomoci uhájily své životní existence. Navrhovaná úprava s hlediska finančních důsledků pro státní pokladnu znamená také nejkrajnější mez, kam až lze jíti bez ohrožení státního finančního hospodářství. Jeť nutnost zachovati rovnováhu státního rozpočtu a co možná největší šetrnost pro vládu i nadále kategorickým příkazem, což dlužno míti na mysli při posuzování celé osnovy.

Podrobnosti o finančních důsledcích vládního návrhu zákona, jak pro finance státní, tak i obecní, uvedeny jsou níže pod III. v části finančně-matematické. Co do způsobu úhrady podotýká se na tomto místě ještě toto:

V § 3 zmíněného již zákona č. 483/1921 Sb. z. a n., se praví, že peníz 130,000.000.- Kč k účelu tam uvedenému opatří se částkou 100,000.000.- Kč z výnosu všeobecné daně z obratu a pracovních výkonů a daně přepychové, a částkou 30,000.000.- Kč z fondu pro opatření strojených hnojiv podle § 11., posl. odst., zákona č. 683/1920 Sb. z. a n. Pokud by všeobecná daň z obratu a daň přepychová nevynesly zmíněných 100 milionů Kč nad výnos ve státním rozpočtu pro rok 1922 preliminovaný, zmocňuje se ministr financí, aby scházející částku opatřil úvěrními operacemi.

Fond pro opatření strojených hnojiv částku 30,000.000.- Kč ministerstvu financí odvedl, všeobecná daň z obratu a daň přepychová nevynesly však předpokládaných 100,000.000.- Kč nad obnos ve státním rozpočtu na rok 1922 preliminovaný. Vedle toho nutno počítati též s finančními důsledky zákona pro budoucnost, jež vybočují nad rámec úhrady, daný zákonem č. 483/1921 Sb. z. a n. Bude tedy náklad s provedením navrhovaného zákona v roce 1929 uhrazen jednak z celkových úspor rozpočtu vlastní státní správy, po případě rozpočtovým přebytkem, aneb jejími vyššími volnými příjmy dosaženými v témž rozpočtovém roce. Počínajíc r. 1930 bude vyšší roční potřeba zařazena do rozpočtu vlastní státní správy.

K jednotlivým ustanovením osnovy.

Nemajetní, výdělku neschopní státní příslušníci Československé republiky mají dle dosavadních právních předpisů o domovském právu nárok na chudinské zaopatření ve své domovské obci. Tento právní nárok nemá býti v podstatě své dotčen touto osnovou. Dobrodiní starobních podpor má se dostati především osobám, jež dne 1. července 1926, t. j. v den účinnosti zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. dosáhly nebo překročily 60. rok svého věku a jsou vyloučeny z povinného pojištění invalidního a starobního podle uvedeného zákona. Vedle toho však má se dostati za dalších podmínek v § 1 osnovy uvedených podpor i osobám, které v rozhodný den dosáhly nebo překročily 60. rok svého věku a podléhaly by jinak zákonu o sociálním pojištění osob samostatně hospodařících (zákon ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří), kdyby zákon ten byl nabyl účinnosti dnem 1. července 1926. Požadavek dovršení 65. roku pro počátek poskytnutí starobní podpory je vedle hledisek finančně politických odůvodněn okolností, že důchod starobní v sociálním pojištění dělnickém podle § 112 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n., předpokládá dovršení 65. roku věku. Poněvadž pak jde o podpory z prostředků státních, je pochopitelno, že se podpora poskytuje zásadně jen příslušníkům republiky Československé. (O možnosti poskytování podpor cizincům viz níže příslušné místo v odůvodnění § 2. osnovy.) Požadavek nemajetnosti a neschopnosti k výdělku je důsledkem výjimečného rázu tohoto podpůrného státního opatření. Výdělečná neschopnost bude pak posuzována podle obdoby § 109. zákona č. 221/1924 Sb. z. a n.

S hlediska státoobčanské výchovy jsou vyloučeni ze starobních podpor ti, kdož jsou oddáni opilství, tuláctví, osoby práce se štítící a osoby ztrativší volební právo do obcí následkem rozsudku trestního soudu pro trestný čin, nebo kdož zbaveni čestných práv občanských podle zákona na ochranu republiky, pokud nepominula ztráta těchto práv. Pokud jde o osoby práce se štítící, dlužno míti na mysli, že zejména ve venkovských obcích jsou sem tam starci neschopní sice výdělečné činnosti, t. j. soustavné práce dostačující k opatření výživy, ale schopní konati příležitostné nahodilé práce, na př. v zájmu obce při nutné úpravě cest, vodotečí a pod. (srov. § 26., odst. 2. zákona o právu domovském).

Státní starobní podpory mají býti zásadně poskytovány jen československým státním občanům, kteří se zdržují na zdejším státním území. Hledíc však k tomu, že v cizině žije značný počet starých, chudých a podpory potřebných československých státních příslušníků (kterým beztoho napomáhá se různými rozpočtovými opatřeními případ od případu), stanoví osnova, že takovým státním občanům, bydlícím v cizině, může býti v případech zvláštního zřetele hodných poskytnuta státní starobní podpora. Povolování takových podpor jest z důvodu žádoucího soustředění a přehledu vyhrazeno ministru sociální péče.

Ustanovení § 2., odst. 3. návrhu vyvoláno jest snahou, aby československým státním občanům, bydlícím v cizině, pokud cizí stát má podobné zařízení, byla umožněna účast na takových cizích opatřeních z veřejných prostředků. Praktický význam může míti tato úprava zejména se zřetelem na Rakousko, kde podpory přestárlých jsou upraveny oddílem X. zákona ze dne 1. dubna 1927, č. 125 RGBl., o nemocenském, úrazovém a invalidním pojištění, částečně na odchylné právní základně než tento vládní návrh. Pojetím příslušného ustanovení do návrhu má býti umožněno případné sjednání reciprocity s cizími státy.

Jako výměra státní podpory starobní stanoven zpravidla peníz 500 Kč ročně pro osobu podle obdoby státního příspěvku ke starobnímu důchodu, jak určuje § 123 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ invalidity a stáří a § 67 zákona č. 148/1925 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících. Poskytuje-li stát k zákonnému důchodu. starobnímu osobě pojištěné v dělnickém pojištění příspěvek ročních 500 Kč, a tentýž peníz hodlá poskytnouti jako příspěvek ke starobnímu důchodu osob samostatně hospodařících, jest slušno, aby poskytoval zpravidla stejný peníz jako starobní podporu osobám, jež nejsou účastny sociálního pojištění a stávají se pro vysoký svůj věk nezpůsobilými k výdělku. Žijí-li dvě takovéto osoby ve společné domácnosti, snižuje se starobní podpora pro každou z těchto osob na ročních 300 Kč, poněvadž společným bytem a společnou domácností se z části zmenšuje rozsah jejich hmotných potřeb (zejména byt, otop, světlo). S téhož hlediska plyne zásada, že započísti jest na starobní státní podporu jakékoliv zaopatření, jehož se žadateli dostává, ať plyne odkudkoliv a bez rozdílu, jde-li o plnění peněžitá či na dávkách naturálních (byt, strava, ošacení, otop a pod.). Počítá se tudíž na státní starobní podporu zejména všechno, co obdrží žadatel podporovaný od své domovské obce z titulu chudinské péče. Nutno totiž stále míti na zřeteli princip, že státní starobní podpory jsou pouze opatřením podpůrným a supletorním, ježto by jinak státní finance nesnesly výdajů vzniklých takovým starobním opatřením. "Zaopatření" po rozumu tohoto návrhu zákona musí spočívati na právním titulu (zákon, smlouva, výrok soudcovský) a nesmí míti ráz nahodilosti.

Aby byl vzbuzen také bezprostřední zájem obcí, jež budou předkládati žádosti o státní starobní podporu okresnímu úřadu, stanoví osnova, že obec bydliště osoby podporované má poskytovati mírný příplatek ke státní starobní podpoře. Příplatek obcí je odstupňován podle počtu obyvatelstva v jednotlivých obcích.

Celé řízení o starobních podporách státních dlužno upraviti tak, aby co nejméně zatěžovalo administrativu státních a obecních úřadů, současně však aby byly dány dostatečné záruky, že podpor těch nebude zneužito. S toho stanoviska upravuje osnova řízení tak, že státní podpory starobní poskytují se jen na žádost, nikoliv z moci úřední, že žádosti podati dlužno u obce bydliště, která provede v dohodě s obcí domovskou s největším urychlením potřebná šetření a předloží náležitě doloženou žádost okresnímu úřadu k rozhodnutí. Co do opravných prostředků proti rozhodnutím o žádostech za státní starobní podporu (obecní příplatek), platí všeobecné předpisy zákona o organisaci politické správy, resp. nařízení o správním řízení. Při řízení je nutný stálý styk s obcí domovskou a s ústavy sociálně pojišťovacími, aby se mohlo bezpečně zjistiti, nejsou-li zde okolnosti, jež podle § 2 osnovy vylučují nebo podle § 3., odst. 3. omezují možnost povolení státního příspěvku. Na stálý styk sociálně-pojišťovacích ústavů s korporací povinnou k chudinskému zaopatření pamatoval již § 191. zákona č. 221/1924 Sb. z. a n., resp. § 244 téhož zákona ve znění novely a § 105 zákona č. 148/1925 Sb. z. a n.; obdobná ustanovení budou pojata do ostatních zákonů sociálně pojišťovacích při jejich případné novelisaci.

Pro žádosti ať již písemné či protokolárně podávané bude vydán jednotný formulář, jejž bude možno obdržeti bezplatně u obecních úřadů. Co se týče podmínek, jichž splnění má žadatel o starobní podporu prokázati, budou sloužiti k průkazu věku rodný (křestní) list, k průkazu státního občanství domovský list, občanská legitimace a sdělení domovské obce, k průkazu nemajetnosti pak vysvědčení chudoby (nemajetnosti) vystavované obecními úřady. Neschopnost výdělečná, nepředloží-li žadatel sám vysvědčení lékařského, jež by osvědčovalo výdělečnou nezpůsobilost, bude zjištěna obcemi, obvodními nebo státními lékaři podle zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 332 Sb. z. a n., a ze dne 13. července 1922, č. 236 Sb. z. a n., kterýmižto zákony stát přejal výkony zdravotně policejní. Ostatně bude asi účelno stanoviti výnosem, jenž bude vydán k provedení zákona, že u žadatelů dovršivších 70. rok věku se předpokládá nezpůsobilost výdělečná až do průkazu opaku. Nastane-li v poměrech podporované osoby změna, která by měla podle zákona vliv na výměru nebo výplatu podpory, je podporovaný povinen oznámiti to neprodleně, t. j. bez zbytečných průtahů příslušnému okresnímu úřadu. Stejně povinna jest obec příslušná podle bydliště podporovaného po případě domovská obec hlásiti okresnímu úřadu příslušnému podle bydliště podporovaného všechny změny takového rázu. Na takové oznámení okresní úřad po případě podporu přiměřeně sníží nebo vůbec odejme. Zhorší-li se proti tomu osobní poměry podporovaného (na př., pozbude-li zaopatření podle § 3., odst. 3. a pod.), nenastane zvýšení podpory ex officio, nýbrž je třeba nové žádosti podporovaného.

Aby se čelilo vyloudění státních starobních podpor osobami, jimž poskytují výživu manžel nebo dítky povinné k tomu podle předpisů občanského práva, nebo osobami, jež požívají důchodu podle norem zaopatřovacích, stanoví zákon, že v tom případě, když někdo dostával starobní podporu neprávem vzhledem ke konkurenci se zaopatřením uvedeným v § 3., odst. 3., přechází nárok podporovaného na takové zaopatření na stát až do výše přeplatku. Dlužno též uvážiti, že starobní podpory státní mají ráz subsidiární pro ty případy, kde není nároku na důchod z některého odvětví sociálního pojištění; nutno proto umožniti státu, aby mohl - když státní podpora byla poskytnuta neprávem osobám pobírajícím takový důchod - hojiti se až do výše přeplatku na těchto důchodech. Výslovné ustanovení zákonné je nutným proto, ježto zákony sociálně pojišťovací obsahují zpravidla ustanovení, že postup, zastavení a zabavení nároku jsou nepřípustny, takže by stát se nemohl odškodniti z těchto důvodů (viz § 139 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n., § 83 zákona č. 148/1926 Sb. z. a n., § 19 zákona o pensijním pojištění ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., § 88 zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n., o pojištění u báňských bratrských pokladen, § 43 zákona ze dne 28. prosince 1887, č. 1 ř. z. na rok 1888, o úrazovém pojištění dělnickém). Subsidiární povahou státních starobních podpor a obecního příplatku k nim odůvodněno jest i ustanovení § 8., odst. 2. návrhu.

Státní starobní podpory budou poukazovány berními úřady v měsíčních obdobích napřed a to spolu s obecním příplatkem. Zaplatí tudíž stát obecní příplatek zálohou na účet obce, která pak nahradí státu vynaložené částky na ni připadající. Podrobnosti budou upraveny vládním nařízením.

Pro nesplnění povinností uložených veřejným korporacím, institucím a nositelům sociálního pojištění, aby působili při provádění zákona, neuložena sankce vzhledem k tomu, že by účinná odpomoc byla možna jen s nepoměrně velikým zatížením administrativním.

Základem pro odhad finančních důsledků návrhu jest sčítání lidu z roku 1921 a výsledky statistiky chudinství (tab. č. 3); pro další vývoj souhrnu podporovaných osob bylo užito týchž tabulek o umírání obyvatelstva jako při výpočtech důvodové zprávy (č. t. posl. sněm. 4186/I.) k zákonu o sociálním pojištění. Bylo dále předpokládáno, že neschopnost k výdělku ve věku 65 - 69 let bude posuzována tak, jako v sociálním pojištění dělnictva; osoby ve věku od 70 let byly pak považovány za neschopné k výdělečné činnosti. Počet nemajetných ve smyslu § 1. tohoto návrhu byl odhadnut trojnásobnou kvotou chudých příslušníků obcemi podporovaných ze všech osob téže věkové skupiny z kategorií osob, které 1. července 1926 dosáhly 60. roku svého věku a podléhaly by jinak pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. a zákona č. 148/25 Sb. z. a n. Poněvadž podpora poskytovaná dvěma žadatelům žijícím ve společné domácnosti se snižuje podle § 3., odst. 2., byl počet takových případů odhadnut na základě tab. č. 60 důvodové zprávy (č. t. posl. sněm. 4186/I.) k zákonu o sociálním pojištění dělnickém, která udává věkové rozvrstvení manželstev v sedmi župách podle sčítání lidu z roku 1921.

Tímto způsobem byl tedy nahrazen nedostatek vhodnějšího statistického materiálu. Nebylo ovšem možno statisticky vystihnouti ustanovení § 2., odst. 1., a § 3., odst. 3., tohoto návrhu. Třeba uvážiti dále, že v posuzování nemajetnosti jsou velmi podstatné rozdíly v různých hospodářských oblastech, o nichž si můžeme učiniti představu na př. z toho, jak se jeví pojem chudoby ve statistice chudinství z roku 1921. Podle ní připadá na 1000 obyvatelů obcemi podporovaných příslušníků v Čechách 17.7, na Moravě 15.9, ve Slezsku 15.4, na Slovensku 4.3 a v Podkarpatské Rusi 1.3.

Župy pak se řadí s tohoto hlediska za sebou takto:

Jistý průměr teprve vyplyne při praktickém provádění zákona a nutno tudíž dále uvedená čísla o počtu podporovaných osob, jakož i o úhrnných částkách podpor vyplácených státem v jednotlivých letech považovati za přibližné odhady spočívající na splnění předeslaných předpokladů.

Vstoupí-li tento zákon v účinnost 1. ledna 1929, pak je počet podporovaných osob a úhrn státem vyplácených starobních podpor v jednotlivých letech dán tabulkou č. 1. Z ní je patrno, že po prvních dvou letech účinnosti zákona klesá počet podporovaných osob vlivem úmrtnosti, v desátém roce na př. s 95.3 tisíc na 37.3 tisíc osob a úhrnný náklad státu se 42.3 mil. Kč na 16.6 mil. Kč, ve dvacátém roce na 4.7 tisíc podporovaných osob a roční částka státního nákladu na 2.1 mil. Kč. Z dalšího průběhu pak vyplývá, že po třicátém roce účinnosti tohoto zákona finanční zatížení státu je již mizivé.

Poznámka:

Obce s počtem obyvatelstva nad 50.000 přispívají 20%, t. j. v jednotlivém případě 100.- Kč, resp. 60.- Kč (žijí-li dva podporovaní ve společné domácnosti).

Obce s počtem obyvatelstva od 2000 do 50.000 přispívají 15%, t. j: v jednotlivém případě 75.- Kč, resp. 45.- Kč (žijí-li dva podporovaní ve společné domácnosti).

Obce s počtem obyvatelstva do 2000 přispívají 10%, t. j. v jednotlivém případě 50.- Kč, resp. 30.- Kč (žijí-li dva podporovaní ve společné domácnosti).

Zatížení obcí, které vyplývá pro ně z příplatku určeného v § 4 návrhu, lze přibližně odhadnouti opět na základě výsledků sčítání lidu, podle něhož je v tab. 2. uvedeno rozdělení obcí podle počtu obyvatelstva na tři skupiny.

Z celkového pak počtu osob podporovaných, k němuž dospěly svrchu uvedené úvahy, připadá na jednotlivé skupiny obcí počet osob uvedený ve sloupci 4., tab. 2., při jehož odhadu bylo přihlédnuto k různé intensitě účasti na podporách chudinských ve větších a menších obcích, jak vyplývá z publikované statistiky chudinství v roce 1921.

Podle takto odhadnutého počtu jeví se roční náklad obcí jednotlivých skupin, jak je uveden ve sloupci 5., celkem asi 5¹/₂ mil. Kč ročně v prvních dvou letech účinnosti tohoto zákona. Tento úhrnný náklad klesá pak úměrně s částkou, kterou v jednotlivých letech bude na podporách vypláceti stát.

Pokud jde o finanční dosah ustanovení § 2., odst. 2. a 3., podotýká se toto:

Finanční efekt rozšíření působnosti navrhovaného zákona na československé státní příslušníky v cizině nelze spolehlivě stanoviti, poněvadž počet těchto příslušníků v cizině nelze z oficielních pramenů zjistiti. Vezme-li se za základ pravděpodobný odhad, podle něhož počet našich příslušníků v cizině činí maximálně 1 milion, dosahovalo by zatížení státu z rozšíření působnosti zákona o starobních podporách také na tyto osoby nejvýše ¹/₁₄ celkového předpokládaného nákladu, tedy nejvýše mil. Kč. Ve skutečnosti jest za to míti, že by podpora československých státních příslušníků podle navrhované úpravy uvedené částky nikterak nedosáhla, ježto dle intencí ustanovení odst. 2. § 2. má se dostati podpor starobních československým státním občanům bydlícím v cizině jen v případech zvláštního zřetele hodných a s druhé strany poskytnutím podpor takovým osobám ušetří se na různých rozpočtových opatřeních, která beztak od případu k případu činí se ve prospěch našich krajanů v cizině.

Poskytování starobních podpor cizincům v republice Československé za podmínek reciprocity nezvýšila by pak celkový odhad na státní starobní podpory, ježto při odhadu tam byl uvažován celkový počet osob starších 65 let, zjištěných při sčítání lidu r. 1921, a případný malý počet cizinců nemohl býti při odhadech vyňat.

Vláda doporučuje, aby tento návrh zákona byl v obou sněmovnách přikázán výborům sociálně-politickému a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě pokud možno nejkratší.