Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Pojištěním povinny a podle ustanovení tohoto zákona pojištěny jsou osoby zaměstnané v republice Československé na základě smluvního služebního poměru jakožto:

1. úředníci (konceptní, techničtí, obchodní, správní, kancelářští, dílenští, ve svobodných povoláních, soukromí tajemníci a jíní), soukromí učitelé, vychovatelé a podobní, jakož i obdobně činní zaměstnanci církví a náboženských společností neb zaměstnanci, jichž činnost jest průpravou k tomuto povolání;

2. kancelářští zaměstnanci vůbec, vyjímajíc osoby zaměstnané čištěním, úklidem, hlášením návštěv, posílkami (ač-li v peněžních podnicích neroznášejí cenností), rozmnožováním písemností pouze cestou chemickou nebo mechanickou nebo podobnými pracemi, byť i vedle této hlavní činnosti konaly také práce druhu jiného, zejména všichni kancelářští zaměstnanci advokátů, notářů a patentních zástupců;

3. zaměstnanci v redakcích, administracích a výpravnách časopisů a jiných publikací, zaměstnanci divadelních podniků, stálých hudebních sborů, stálých podniků zábavních, stálých sportovních sdružení, výstavních podniků a ústavů vyučovacích, vychovávacích, opatrovacích, léčebných a dobročinných, dále lékařů a zubních techniků, vyjímajíc osoby zaměstnané čištěním, úklidem, hlášením návštěv, posílkami, rozmnožováním písemností pouze cestou chemickou, mechanickou nebo podobnými pracemi, byť vedle této hlavní činnosti konaly také práce druhu jiného;

4. zaměstnanci, kteří vykonávají práce po rozumu zákona o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z., nebo zákona ze dne 1. ledna 1922, č. 34 Sb. z. a n., dále obchodní pomocníci podle § 73, lit. a) živnostenského řádu, případně § 101, lit. a) živnostenského zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi nebo obchodní učňové podle § 7, lit. c) živnostenského řádu, případně § 101, lit. c) živnostenského zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi;

5. cestující, zástupci a jednatelé, i když jsou ustanoveni na provisi;

6. zaměstnanci, kteří jsou převážně a nikoliv pouze přechodně zaměstnáni:

a) přikazováním práce dělníkům nebo odborným dozorem nad nimi, aniž by se jejich práce sami účastnili, leč pokud toho vyžaduje jejich přikazovací nebo dozorčí činnost, jako dílovedoucí, stavbyvedoucí, políři, mistři, důlní, stárci, dozorci, podmistři, šafáři, poklasní, hajní atd.;

b) odborným rozhodováním o přejímání vyrobeného nebo dodávaného zboží, jeho samostatným skladováním nebo vydáváním;

c) pracemi uměleckými nebo kresličskými, nikoliv pouhou mechanickou nebo chemickou reprodukcí.

(2) Pojištěním povinna a podle ustanovení tohoto zákona pojištěna jest dále každá osoba, která trvale jest v Československé republice na základě smluvního poměru služebního zaměstnána pracemi převážně duševními.

(3) Je-li osoba, jejíž činnost by zakládala pojistnou povinnost podle odstavce 1. a 2., svým tuzemským zaměstnavatelem trvale zaměstnána mimo území republiky Československé, nepodléhá pojištění. Zaměstnanci tuzemských podniků pro plavbu říční nebo námořní podléhají však pojistné povinnosti i v takovém případě, pokud jsou československými státními příslušníky a pokud nepodléhají pensijnímu pojištění v cizině podle cizozemských zákonů neb mezistátních dohod.

Z pojistné povinnosti jsou vyňati:

1. zaměstnanci, kteří nepřekročili 16. roku svého věku;

2. zaměstnanci, jejichž činnost, zakládající pojistnou povinnost, jest pouze vedlejším jejich zaměstnáním vedle výdělkové činnosti hlavní. Za hlavní výdělkovou činnost jest považovati činnost spojenou s vyšším příjmem;

3. posluchači vysokých a odborných škol, kteří v době tohoto svého studia jsou přechodně zaměstnáni pracemi pojistné povinnosti podléhajícími, dokud jejich zaměstnání jest předepsaným nebo obvyklým doplněním jejich teoretického studia;

4. zaměstnanci státu a jiných nucených svazků územních neb zájmových, zaměstnanci podniků a ústavů provozovaných nebo zaručených státem nebo nucenými svazky zájmovými neb územními, zaměstnanci zákonně uznaných náboženských společností, všichni tito však jen tenkráte, mají-li normální, t. j. s místem jimi zastávaným spojené a dostatečně zabezpečené pensijní nároky, které jsou alespoň rovnocenné nárokům podle tohoto zákona. Vyňati jsou dále obdobně zaměstnanci uvedených zaměstnavatelů, kteří těchto nároků nabudou teprve po ukončení stanovené zkušební doby nebo stanoveného prozatímního postavení. O rovnocennosti nároků rozhoduje ministerstvo sociální péče po slyšení Všeobecného pensijního ústavu přihlížejíc též k tomu, jsou-li tyto nároky dostatečně zabezpečeny;

5. zaměstnanci Národní banky československé podle zákona ze 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., a zákona z 25. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., za podmínek uvedených v č. 4;

6. zaměstnanci cizozemských podniků, které nemají v tuzemsku pevného závodu (provozovny, obchodní kanceláře, skladiště), dále zaměstnanci, kteří se toliko dočasně v tuzemsku zdržují, provázejíce svého zaměstnavatele, jenž nemá v tuzemsku řádného bydliště;

7. zaměstnanci cizích zastupitelských úřadů v Československé republice zřízených, jakož i mezistátních komisí a osob požívajících v Československé republice práva exteritoriality, pokud jsou cizozemci;

8. osoby požívající starobního důchodu podle § 20, odst. 1.

Pensijní pojištění zaměstnanců drah státem neprovozovaných a sloužících veřejné dopravě a jich pomocných ústavů bude upraveno vládním nařízením.

(1) Pojištěnci zařadí se k účelu pojištění podle svých ročních služebních požitků do 11ti tříd služného, a to osoby s ročními služebními požitky:

(2) Do služebních požitků jest zahrnouti také příbytečné, aktivní, funkční a jakékoli jinak nazvané přídavky (válečné, drahotní, vybavovací, nákupní a podobné), dále proměnlivé požitky (tantiemy, provise, podíl na zisku a jiné požitky závislé na obchodním nebo pracovním výsledku) diety jednou třetinou, opakující se odměny, jako remunerace, novoročné a pod., dále dávky jiných osob, pokud obvyklé poskytování jich má vliv na výměru služebních požitků, jakož i všechny druhy požitků věcných.

(3) Pevné požitky jest stanoviti částkou vypočtenou pro celý rok. Proměnlivé požitky jest stanoviti průměrem částek vyplacených v předcházejících třech letech nebo, trvá-li služební poměr kratší dobu, v této kratší době, jde-li o služební poměr nový, zatím obnosem pravděpodobně očekávaným.

(4) Hodnotu věcných požitků, pokud jde o naturální byt, otop, osvětlení a stravu a deputátní pozemky, stanoví pravidelně pro období jednoho kalendářního roku, po prvé do tří měsíců po vyhlášení zákona, s konečnou platností pro obvod své působnosti zemský úřad po slyšení Všeobecného pensijního ústavu a se zřetelem k případnému ocenění obsaženému v hromadných smlouvách. Jiné věcné požitky se určují podle místních průměrných cen.

(5) Zaměstnance, kteří vůbec nemají služebních požitků, jest zařaditi do 1, třídy služného; do téže třídy služného jest zařaditi učně (volontéry, praktikanty a pod.), kteří nemají hotově vyplácených služebních požitků.

(6) Několik osob, které v dohodě zaměstnávají téhož zaměstnance, třeba také za oddělené požitky služební, ručí nerozdílnou rukou za pojištění tohoto zaměstnance podle jeho úhrnných služebních požitků. Nehledíc k tomuto případu, jest zaměstnanec, který jest současně zaměstnán u několika zaměstnavatelů za oddělené požitky služební, podroben pojistné povinnosti toliko podle svého hlavního zaměstnání. Za hlavní zaměstnání pokládá se služba nejvýše placená. Jde-li pro pojistnou povinnost o několik služeb stejně placených, tu ustanoví se hlavní zaměstnání v nejprve podle užší souvislosti té neb oné služby s dřívější výdělkovou činností nebo s postupem vzdělání zaměstnancova, pak podle delší doby služebního poměru, konečně podle jiných vhodných znaků.

(7) Převyšuje-li úhrn služebních požitků částku 42.000 Kč, jest rozuměti započitatelnými služebními požitky nejvýše částku 42.000 Kč.

(1) Zaměstnavatel jest povinen přihlásiti zaměstnance, vstupujícího u něho do zaměstnání, podrobeného pojistné povinnosti, u příslušného nositele pojištění předepsaným způsobem ve 14ti dnech po vstupu do zaměstnání a odhlásiti každého zaměstnance, vystupujícího ze zaměstnání ve 14ti dnech po skončení smluvního služebního poměru.

(2) Zaměstnavatel jest povinen hlásiti příslušnému nositeli pojištění ve 14ti dnech všechny změny služebního poměru, důležité pro pojištění, zejména také všechny změny služného. Ohlášky musejí se díti na tištěných formulářích, které vydá nositel pojištění na svůj náklad.

(3) Podati veškeré uvedené ohlášky je oprávněn též zaměstnanec, aniž se tím ruší závazek zaměstnavatelův. Použije-li zaměstnanec tohoto práva, přechází naň plná odpovědnost (§ 170) za správnost jeho údajů.

(4) Nositel pojištění má potvrditi každou ohlášku jak zaměstnavateli tak i zaměstnanci do měsíce, leč by v této lhůtě byl vydán výměr, jímž se ohláška vyřizuje.

(5) Po vzniku pojistného případu jsou veškeré ohlášky neúčinné, leč že nastal pojistný případ ve lhůtě, stanovené pro podání ohlášky.

(6) O úrazu zaměstnance povinně pojištěného, souvisejícím se službou, má zaměstnavatel nebo osoba pověřená v době úrazu vedením podniku, bude-li úraz, jak lze předvídati, míti za následek smrt nebo nezpůsobilost k výkonu povolání, nejdéle ve 14ti dnech po úrazu učiniti v předepsané formě písemné oznámení příslušnému nositeli pojištění.

(1) Zaměstnavatelé jsou povinni vésti záznamy, kterých je třeba, aby mohlo býti vyšetřeno služné jednotlivých zaměstnanců povinně pojištěných, a uschovávati je po dobu 3 let.

(2) Vládním nařízením bude stanoveno, jak mají býti záznamy vedeny a uschovávány.

(3) Pokud nebude vydáno nařízení podle předchozího odstavce, platí obdobně ustanovení zákona ze dne 8. února 1909, č. 29 ř. z., na Slovensku a v Podkarpatské Rusi § 20 zák. čl. XIX/1907 a předpisy k těmto ustanovením vydané.

(1) Zaměstnavatelé i zaměstnanci jsou na vyzvání povinni podati zprávu nositelům pojištění a politickým úřadům o skutkových okolnostech, které jsou rozhodny pro pojišťovací poměr. Zaměstnavatelé jsou mimo to povinni dovoliti legitimovaným k tomu zmocněncům nositelů pojištění a politických úřadů, aby na místě samém nahlédli do záznamů o služném a do jiných zápisů, kterých je třeba ku vyšetření dat týkajících se pojišťovacího poměru aby činili si z nich výpisy o těchto datech a aby na místě pracovním konali šetření potřebná ke zjištění povinného pojištění a zařadění pojištěnců do tříd služného.

(2) Za zmocněnce ve smyslu předchozího odstavce může nositel pojištění ustanoviti pouze svoje zaměstnance.

(3) Zmocněnci jsou povinni zachovávati mlčenlivost o všech poměrech výrobních, obchodních a provozovacích vůbec, o ostatních pak smějí podati zprávu svému ústavu nebo úřadu jen pro jeho vnitřní potřebu.

Nevyhoví-li zaměstnavatel úmyslně nebo z hrubé nedbalosti povinnosti vésti a uschovávati záznamy o služebních požitcích nebo plní-li ji nedostatečně, takže služební požitky nemohou býti zjištěny, neb odepře-li zaměstnavatel předložiti záznamy legitimovaným orgánům, jest nositel pojištění oprávněn předepsati z vlastního podnětu pojistné podle dat dřívějších příspěvkových období nebo na základě jiného vyšetření a není-li to možno, v nejvyšší třídě.

Zaměstnavatel jest povinen k žádosti nositele pojištění předložiti mu v obdobích, která nesmí býti kratší půl roku, výkaz o zaměstnancích, pojištěných podle tohoto zákona, a o služebních požitcích každého jednotlivého zaměstnance.

Důchodce jest povinen ohlásiti příslušnému nositeli pojištění, který mu vyplácí důchod, ve 14 dnech změnu bydliště, jakož i všechny změny v poměrech důležitých pro vyměření důchodu, pro oprávnění k jeho požitku nebo pro jeho vyplácení.

Neplatná jsou ujednání, která by obmezovala nebo vylučovala platnost tohoto zákona v neprospěch pojištěnců nebo jich příslušníků.

(1) Příspěvková doba započítává, se od prvního dne měsíce, ve kterém pojištěnec vstoupil do zaměstnání, podléhajícího pojistné povinnosti, stala-li se přihláška (§ 5) alespoň jednou stranou včas, nehledíc k tomu, bylo-li pojistné za tuto dobu zaplaceno. Jinak se započítává příspěvková doba od měsíce, ve kterém přihláška došla dodatečně nositeli pojištění nebo pojistná povinnost výměrem nebo rozhodnutím byla vyslovena, nehledíc k tomu, bylo-li pojistné za tuto dobu zaplaceno. Ostatní doba zaměstnání, podléhajícího pojistné povinnosti, započte se jako příspěvková doba toliko podle skutečně zaplaceného pojistného, pokud bylo dodatečně zaplaceno do šestí let po splatnosti.

(2) Ustanovení 1. odstavce platí obdobně pro ohlášky změn služebního poměru podle § 5, odst. 2.

(3) Každý započatý příspěvkový měsíc považuje se za dovršený.

(1) Za příspěvkovou dobu započitatelnou podle § 12 jest považovati též dobu zákonné presenční služby osob, které již před nastoupením presenční služby byly pensijně pojištěny anebo které vstoupí do tohoto pojištění do 12ti měsíců po návratu z presenční služby. Toto započtení vylučuje současně započtení presenční služby podle § 108 a) zákona ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, i když takové osoby před nastoupením do presenční služby anebo po návratu z ní byly pojištěny podle zákonů posléz citovaných. Dobu zákonné presenční služby jest započítati jako dobu příspěvkovou dále osobám, které teprve po 12ti měsících po návratu z presenční služby vstoupí po prvé do pensijního pojištění, nebyla-li jim presenční doba již započítána na základě citovaných zákonů anebo zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří anebo jiných zákonných předpisů.

(2) Osoby, uvedené v odst. 1, věta první, musí nárok na započtení presenční služby ohlásiti u příslušného nositele pojištění do 15ti měsíců po návratu z presenční služby, osoby uvedené v odst. 1, věta třetí, do šesti měsíců po vstupu do pojištění; nárok na započtení zanikne, nebyl-li uplatněn v předepsané lhůtě, žádost o započtení jest doložiti příkazem o odbytí presenční služby.

(3) Příspěvkovou dobu zákonné presenční služby jest započísti v 1. třídě služného; byl-li však zaměstnanec před nastoupením presenční služby pojištěn ve vyšší třídě nežli v třídě 1., započítá se tato doba v 2. třídě služného.

(4) Pojistné za příspěvkovou dobu podle odst. 3 započtenou zaplatí stát.

(5) Podrobnosti průkazu nároku a súčtování pojistného s nositeli pojištění budou upraveny ministerstvem sociální péče v dohodě s ministerstvem národní obrany.

Příspěvkovým měsícům, započitatelným podle § 12, jest na roveň klásti příspěvkové měsíce získané převody podle §§ 113 až 115, dobrovolným pokračováním podle § 60, placením pojistného podle § 65, odst. 2, a příspěvkové měsíce, zakoupené podle § 61, s výhradou odstavce 3.

Předmětem pojištění jest:

1. důchod invalidní a starobní;

2. důchod vdovský (vdovecký), sirotčí a rodičů;

3. výbavné;

4. odbytné jednou pro vždy;

5. pohřebné;

6. nemocenské ošetření důchodců.

(1) Nárok na dávky podle § 15, č. 1, 2, 3 a 5 jest vázán na dokonání čekací doby 60ti příspěvkových měsíců.

(2) Čekací doba se považuje za dokončenou, nastane-li pojistný případ v důsledku podnikového úrazu podle právních předpisů o úrazovém pojištění dělnickém. Příspěvkové měsíce, scházející do šedesáti, jest započítati při tom ve třídě, v níž byl pojištěnec naposledy zařazen.

(1) Nárok na invalidní důchod má pojištěnec trvale nezpůsobilý k výkonu svého povolání. Nezpůsobilý k výkonu povolání jest, kdo pro tělesnou nebo duševní vadu nebo pro slabost tělesných nebo duševních sil nemůže dále zastávati povinností svého povolání ani jiného povolání, přiměřeného dosavadnímu povolání, způsobu, jakým byl v něm zaměstnáván, jeho postavení v něm jakož i jeho praktickému i teoretickému vzdělání.

(2) Nárok na invalidní důchod má dále pojištěnec, který není trvale nezpůsobilým podle odst. 1, jestliže nemá nároku na nemocenské, poněvadž vyčerpal nárok na nemocenské podle právních předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců ve vyšších službách, po dobu dalšího trvání nezpůsobilosti k povolání.

Nároku na důchod invalidní nemá, kdo si přivolil nezpůsobilost k výkonu povolaní úmyslně nebo při spáchání zločinu, zjištěného trestním soudem. V těchto případech může však nositel pojištění vypláceti po dobu nezpůsobilosti pojištěncovy k povolání invalidní důchod zcela nebo zčásti příslušníkům rodiny, kteří mají oproti pojištěnci zákonný nárok na výživu (§ 42, č. 1).

(1) Požitek invalidního důchodu počíná dnem ztráty způsobilosti k výkonu povolání. Nezjistí-li se, kdy nastala nezpůsobilost k výkonu povolání, počíná požitek dnem ohlášení nároku.

(2) Požitek invalidního důchodu zaniká:

a) smrtí důchodcovou;

b) není-li tu již nezpůsobilosti k výkonu povolání (§ 17).

(1) Starobní důchod přísluší ve výši a na místě důchodu invalidního bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání po dokončení čekací doby (§ 16) mužským pojištěncům, kteří dokonali 65. rok, a ženským pojištěncům, kteří dokonali 60. rok života.

(2) Starobní důchod přísluší dále ve výši a na místě důchodu invalidního bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání po dokonání čekací doby mužským pojištěncům, kteří dokonali šedesátý rok života anebo získali alespoň 480 příspěvkových měsíců, a ženským pojištěncům, kteří dokonali 55. rok života, jestliže a pokud nejsou zaměstnáni způsobem zakládajícím pojistnou povinnost.

(3) Požitek starobního důchodu zaniká:

a) úmrtím důchodcovým;

b) vstoupí-li důchodce, zmíněný v odst. 2, před dovršením 65, resp. 60 roků opět do zaměstnání, zakládajícího pojistnou povinnost pensijní.

(4) Požitek starobního důchodu podle odst. 1 může býti odložen s účinkem, že důchod se v mezičasí zvýší o částku odpovídající přírůstku jeho hodnoty.

(1) Důchod invalidní se skládá ze základní částky a z částek zvyšovacích. Základní částka jest 3600 Kč ročně. Zvyšovací částka činí za každý příspěvkový měsíc získaný:

(2) Byl-li invalidní důchodce v době, kdy požíval invalidního důchodu, pojištěn v důsledku zaměstnání, zakládajícího pensijní pojistnou povinnost, a stane-li se nezpůsobilým k výkonu povolání také v tomto zaměstnání, zvyšuje se jeho dosavadní důchod invalidní o zvyšovací částky, odpovídající nově získaným příspěvkovým měsícům.

(1) Invalidní nebo starobní důchod zvyšuje se za každé dítě, které by v případě úmrtí důchodcova mělo nárok na důchod sirotčí (§ 31), pokud důchodce o ně pečuje, o vychovávací příplatek.

(2) Příplatek vychovávací činí pro každé dítě jednu osminu důchodu, vyměřeného podle § 21.

Důchod invalidní nebo starobní, vyměřený podle § 21, jest zvýšiti o jednu polovinu, je-li důchodce trvale tak bezmocný, že stále potřebuje pomoci, ošetření a obsluhy jiné osoby.

(1) Invalidní nebo starobní důchod nesmí převýšiti i s příplatky vychovávacími (§ 22) i se zvýšením podle § 23, průměr služebních požitků, započitatelných podle § 4 za posledních 60 příspěvkových měsíců, po případě za kratší dobu před nápadem důchodu.

(2) Invalidní nebo starobní důchod činí však nejméně Kč 3600.-.