Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poukazuje na část všeobecnou k důvodové zprávě vládního návrhu tisk č. 1706, jejíž zásady byly zachovány, připomíná sociálně-politický výbor k jednotlivým význačnějším změnám, které ve vládním návrhu provedl, toto:

Rozsah pojistné povinnosti §§ 1 - 3.

V odst. 1 a 2 §u 1 bylo podle znění dosavadního zákona vsunuto "a podle tohoto zákona pojištěni". Tím ovšem není dotčena zásada dosavadního zákona a vládního návrhu, že k vzniku pojištění samého, pokud se týče ku vzniku pojistných nároků je zapotřebí přihlášky (§ 73, odst. 7 dosavadního zákona a § 12 vládního návrhu), že tedy v pensijním pojištění není bezpodmínečné pojištění ipso jure.

Odstavec 2 byl doplněn poukazem na pojistnou povinnost všech kancelářských zaměstnanců advokátů, notárů a patentních zástupců, která ovšem již podle všeobecného znění bodu 2, jak důvodová zpráva zvlášť uvádí, nebyla vůbec pochybnou, byla však nyní v zákoně výslovně vytknuta. Totéž platí o nově vsunutém bodu 5 o cestujících, zástupcích a jednatelích, i když jsou ustanoveni pouze na provisi. Tím byli t. zv. provisní agenti a pod. výslovně uvedeni mezi osobami, podléhajícími pensijnímu pojištění, ovšem za samozřejmého předpokladu, že jsou k určitému zaměstnavateli v poměru služebním.

Poněvadž výraz "stálá divadla" jest příliš úzký, byli v odst. 3 jako pojištěním povinní označeni zaměstnanci "divadelních podniků", což znamená, že se pojistná povinnost vztahuje na zaměstnance koncesovaných divadel vůbec.

Pokud jde o zaměstnance uvedené v odst. 6, kteří podléhají pensijnímu pojištění, poněvadž jsou převážně a nikoliv pouze přechodně zaměstnáni přikazováním práce dělníkům nebo odborným dozorem nad nimi atd., zachovává se zásada, že okruh pojištěnců nemá proti dosavadnímu stavu býti rozšířen na kategorie, které podle zákona ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n. a judikatury Nejvyššího správního soudu nebyly uznány povinnými pensijním pojištěním. Byl proto zachován příkladný výpočet těchto kategorií a konstatuje se, že i jiné kategorie, jako vrchní zahradníci a rýsovači, podle dosavadního stavu judikatury pensijnímu pojištění podléhají, nikoliv však kategorie takových zaměstnanců, jichž převážným zaměstnáním jsou práce manuelní, dělnické.

Změna v § 3 sleduje účel, aby byl vyloučen výklad, že v pojmu "soukromých drah" by nebyly zahrnuty též zaměstnanci drah městských a pod. Vzhledem k tomu, že tento paragraf dává vládě všeobecné zmocnění, očekává výbor, že příslušné vládní nařízení provede úpravu pens. pojištění těchto zaměstnanců podle obdoby tohoto zákona, jak jest ostatně již naznačeno v § 115, odst. 8.

V § 4 byl odst. 4 za účelem co nejsprávnějšího ocenění doplněn ustanovením, že k věcným požitkům, jichž hodnotu stanoví zemský úřad, patří také deputátní pozemky a že při stanovení této hodnoty dlužno přihlížeti také k případnému ocenění obsaženému v hromadných smlouvách.

V § 5 bylo podle obdoby zákona o soc. pojištění předepsáno z důvodu účelnosti, aby při hlášení bylo použito formulářů nositelem pojištění bezplatně vydaných.

Ustanovení o započtení vojenské presenční služby za příspěvkovou dobu byla značně zlepšena a rozšířena. V odstavci 1 byla 6měsíční lhůta ve shodě se zněním § 108 a) zákona č. 184/1928 prodloužena na 12 měsíců; v důsledku doplňku k tomu odstavci bude presenční služba započtena všem pojištěncům podle předpisu pensijního zákona, pokud se jim doba nezapočítala do pojištění již podle jiných zákonných předpisů. Lhůty odst. 2 pro uplatňování nároku na započtení byly nově stanoveny vzhledem ke změnám provedeným v odstavci 1. Osobám, které před nastoupením presenční služby vůbec nepodléhaly pensijnímu pojištění, nemůže tato doba býti započítána do příspěvkové doby ve vyšší třídě než první. Ostatním zaměstnancům, kteří byli již dříve pojištěni, se započítává doba presenční služby ve 2. třídě služného.

V § 26 béře se v č. 1 novým ustanovením zřetel na manželky, které byly v době úmrtí pojištěncova těhotné, u nichž jde tedy o podobné případy jako v lit. b).

Pokud jde o vdovský důchod rozloučených manželek (§ 26, č. 5 a 6 a § 27), vylučuje se nárok na vdovský důchod i v případě spoluviny rozloučené manželky na rozluce jakož i v tom případě, že rozloučená manželka, která by jinak měla nárok na vdovský důchod, byla odškodněna za ztrátu nároku na vdovský důchod, nastalou právě rozlukou jí nezaviněnou. Vzhledem k tomu, že zejména před reformou manželského práva po převratu uplynula v mnohých případech od rozvodu do rozluky delší doba, po kterou bylo spolužití přerušeno, bylo v § 27 stanoveno, že tato doba nepočítá se rozloučené manželce do doby rozhodné pro výměru poměrné částky vdovského důchodu. Ustanovení o vdovském důchodu rozloučených manželek mají se vztahovati jen na pojistné případy nastalé od účinnosti tohoto zákona, totiž zemře-li manžel po 31. prosinci 1928. Mají však jakousi zpětnou platnost potud, pokud rozluka byla již před účinností tohoto zákona provedena.

Sociálně politický výbor pokládá toto řešení za spravedlivé a vzhledem k poměrům skutečného života za nutné. Otázka tato nemůže býti řešena v soukromoprávním právu, jelikož jde o vdovský důchod podle pensijního zákona, jehož přiznání vdově v celé výši nebo jen určitou částí může býti jedině předmětem zákona o pensijním pojištění.

V § 30, odst. 2 byla doplněna citace, aby bylo jasno, jakým způsobem se důchod vdovecký vyměřuje.

V § 34 jednajícím o důchodech rodičů byl přísnější předpoklad, že rodiče musili býti nejen převážně výživou na zemřelého pojištěnce odkázáni, nýbrž musejí býti také potřební, vynechán.

Obdobně v § 37.

V §§ 36 a 37 jednajících o odbytném béře se dodatkem zřetel na případy, kdy zemřel pojištěnec v důsledku jiného úrazu nežli podnikového před uplynutím zvláštní šestiměsíční ochranné lhůty tohoto paragrafu, poněvadž v případě úrazu není této ochrany třeba.

V § 50 bylo z důvodů systematických jako 2. odst. zařazeno ustanovení § 163, odst. 4 o provádění léčebné péče podporováním příslušných opatření a zařízení a odst. 4 byl v § 163 pouze zkráceně uveden.

V § 54, odst. 2 bylo ustanovení o odpočívání výživného příslušníkům rodiny pojištěnce, který byl podroben léčebné péči, doplněno příznivějším dodatkem "na základě právního nároku", aby tu nebyla obava, že zaměstnavatel, který by jinak vyplácel služební požitky dále, by je zastavil s poukazem na to, že by ulehčil bezdůvodně nositeli pojištění.

Výbor upustil od toho, aby úhrada na léčebnou péči a podpory v nezaměstnanosti byla stanovena zvláštní percentuelní kvotou z pojistného v zákoně samém, ježto není účelné, aby toliko pro tyto dvě fakultativní dávky určoval text zákona zvláštní kvotu, když tomu tak není u všech ostatních dávek fakultativních. Výbor má za to, že pro praktické provádění této agendy stačí nositelům pensijního pojištění plně, jsou-li v pojistném plánu početně respektované kvoty, t. j. 1¹/₂% o předpisu pojistného na léčebnou péči a ¹/₂% na podpory v nezaměstnanosti, uvedeny v této zprávě.

V § 57, odst. 3 bylo v zájmu pojištěnců nositeli pojištění uloženo upozorniti pojištěnce na lhůtu stanovenou pro zachování nároku.

§ 69 byl podle obdoby § 168 zákona č. 221/1924 doplněn ustanovením o povinnosti stavebníka složiti za určitých předpokladů kauci.

V § 72, odst. 1, byla rovněž podle obdoby zákona č. 221/1924 vytknuta kompetence příslušného exekučního soudu povoliti a vykonati exekuci.

Část organisační doznala těchto změn:

V § 74 byl odst. 2 jako celkem bezvýznamný vypuštěn.

V § 75 bylo vytknuto, že stanovy mají obsahovati také ustanovení o právech a povinnostech náměstků předsedy, o způsobu provádění voleb a o způsobu výpočtu úhradových podílů.

Aby byl zesílen vliv a význam volených členů, byl počet volených členů výboru Všeobecného pensijního ústavu zvýšen na 28, takže se šesti vládou jmenovanými odborníky bude počet členů výboru 34.

Výbor očekává, že vláda při jmenování místopředsedů a všech vládou jmenovaných funkcionářů vezme slušný zřetel na zastoupení jednotlivých zemí ve správě Všeobecného pensijního ústavu.

V §§ 77 a 86 bylo vloženo ve prospěch zaměstnavatelů z oboru živností netovárních resp. zemědělství ustanovení obdobné předpisu § 59, odst. 3, zákona č. 221/1924.

V § 78 bylo vytčeno, že předsedu a jeho náměstky jmenuje president republiky na návrh vlády.

Z důvodu účelnosti bylo v § 79 stanoveno, že k nabytí neb zcizení nemovitosti není zapotřebí předběžného schválení dozorčího úřadu.

V důsledku změny v § 77, odst. 1, byl počet členů představenstva Všeobecného pensijního ústavu (§ 80) rozmnožen na 10, z nichž toliko dva náleží skupině odborníků.

Podle nového z důvodu praktické potřeby vsunutého odst. 5 může představenstvo bez újmy vlastní odpovědnosti svěřiti některé ze svých úkonů výboru nebo ředitelství.

Pokud jde o revisní komise, bylo v §§ 81 a 89 vytknuto, že konají revise mimořádné kdykoliv, zejména k vyzvání předsedově.

K § 84. V organisaci dosavadních zemských úřadoven Všeobecného pensijního ústavu byla provedena úprava, jež se přimyká k organisaci politické správy, jak ji provedl zákon č. 125/27 Sb. z. a n. Důsledkem toho musela Zemská úřadovna v Opavě, která ostatně vykazovala jen poměrně malý počet pojištěnců, býti zrušena a její pojištěnci převedeni na úřadovny v Brně. Ježto pak celá organisace politické správy je vybudována na podkladě okresních úřadů, jest stanoviti také obvody úřadoven Všeobecného pensijního ústavu na podkladě obvodů okresních úřadů.

Výbor předpokládá, že služebními instrukcemi, které podle § 91 dává Všeobecný pensijní ústav po schválení ministerstva sociální péče řediteli úřadovny, nejsou míněny oběžníky týkající se běžné agendy, zvláště pokud jde o provádění oněch ustanovení pensijního zákona, které podléhají rozhodování v instančním řízení.

V § 92, odst 3 byla v souvislosti s § 212 platového zákona č. 103 z r. 1926 vytknuta zásada ve prospěch zaměstnanců Všeobecného pensijního ústavu, že požitky nabyté před účinností tohoto zákona mají jim zůstati zachovány.

V ustanoveních o volbách byl z důvodů praktických počet voličů k podpisu platné kandidátní listiny potřebných snížen ve skupině zaměstnanců na aspoň 200, ve skupině zaměstnavatelů na aspoň 50, čímž odpadlo zamýšlené osvědčení pro kandidátní listiny organisací.

Jelikož pro obě úřadovny v Praze, jakož i pro obě úřadovny v Brně má býti zřízeno jenom po jednom pojišťovacím soudu, bylo nutno doplniti § 96 ustanovením o zřízení zvláštní komise pro volbu přísedících a § 98 ustanovením o seznamu voličů pro tyto volby.

V § 97 byl výraz "v den voleb" opraven výrazem "v rozhodný den".

Ve voličském seznamu (§ 98) je uvésti u každého zaměstnavatele jeho počet hlasů. V § 100, odst. 2 byla volitelnost osob, které zastupují osoby hromadné, rozšířena na zmocněnce zaměstnavatelů.

K § 104 vládního návrhu: Odst. 1 byl doplněn ustanovením o tom, kdy začíná a končí příslušnost zaměstnancova k náhradnímu ústavu; pro započitatelnost služební doby pojištěním povinné platí ovšem i pro pojištění u náhradních ústavů předpisy § 12 vládního návrhu. Odst. 2 doplňuje se požadavkem, že k dosažení výjimky z pojistné příslušnosti není třeba souhlasu zaměstnavatelova, není-li v důsledku této výjimky zaměstnavatel povinen k placení vyššího pojistného. Dodatkem k odst. 4, věta první, má býti čeleno dosavadní praksi nositelů pojištění, podle které každá změna v osobě majitele, nebo v právní povaze podniku měla za následek změnu v příslušnosti k pojištění.

Do § 108 nově pojatý odst. 5 přihlíží k případné potřebě tak zv. smíšených náhradních ústavů, t. j. ústavů většího počtu zaměstnavatelů. Není totiž prakticky vyloučeno, že u takového náhradního ústavu poměrně značná část zaměstnavatelů nebude moci nebo chtíti převzíti pro budoucnost vyšší příspěvkově zatížení oproti pojištění u Všeobecného pensijního ústavu a přejde proto na tento ústav. Tento skupinový přestup dlužno posuzovati s ohledem na hospodářskou situaci takového náhradního ústavu za vážný důvod pro částečnou jeho likvidaci a bylo proto nutno zjednati již v zákoně samém pro to možnost.

Ježto v případě likvidace náhradního ústavu podle § 109, odst. 2 (převodem toliko zákonné pojistně podstaty na Všeobecný pensijní ústav se současným zřízením příplatkového ústavu) jest Všeobecný pensijní ústav obdobně jako v případě § 108, odst. 5 zúčastněnou stranou, jest odůvodněno, aby ministerstvo sociální péče před rozhodnutím slyšelo Všeobecný pensijní ústav.

V § 115 byla jako nové odstavce 2 a 3 vsunuta ustanovení o přestupech pojištěnců z pojištění pensijního do pojištění sociálního a naopak. Bezvýjimečné ponechání dosavadních předpisů, podle kterých takovým přestupem zanikají současně pojistné nároky oproti dosavadnímu nositeli pojištění, mělo by v četných případech za následek značné poškození pojištěnců na nárocích a jejich výši při přestupech z pojištění pensijního do pojištění dělnického a zkrácení pojištěné doby ba i ztrátu nároků při přestupech opačných. Tyto následky by byly zvláště citelné v případech přechodných sociálních sestupů a vzestupů.

Zvolená úprava řeší nejen otázku zachování získaných nároků po zmíněnou kritickou dobu, nýbrž dává i podklad pro obnovení původního stavu při návratu do původního pojištění.

K § 118. Vládní návrh neměl ustanovení obdobného § 69, odst. 2. dosavadního zákona o započitatelnosti dávek ze zákonného pojištění na zaopatřovací požitky, které zaměstnavatel smluvně přímo neb nepřímo přislíbil svým zaměstnancům pojištěním povinným. Vládní návrh vycházel z předpokladu, že zmíněná započitatelnost jest všude upravena smluvním ujednáním mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci. Ježto se pak v průběhu projednávání vládního návrhu v sociálně politickém výboru ukázalo, že v řadě případů započítání zákonných nároků na smluvní plnění se děje toliko na základě dosavadního § 69, odst. 2, byla uznána nutnost obdobně úpravy i v zákoně novém, při čemž ovšem nebylo lze pro výměru započitatelnosti uznati za rozhodný nahodilý poměr příspěvkové kvoty zaměstnavatelské a zaměstnanecké. Ve prospěch zaměstnanců stanoví nynější odst. 2, že celé zvýšení důchodů vyměřovaných podle nového zákona u porovnání s důchody podle zákona nynějšího, po případě i s drahotními přídavky, má přijíti k dobru pojištěncům.

Paragraf 73, odst. 13 zákona č. 220 ai 1922 (zákon náhradový) stanoví, že osobám, jichž zaopatření jest upraveno v § 73, odst. 11 a v § 75, odst. 1, čís. 4 tohoto zákona přísluší nárok na požitky podle předpisů zákona o pensijním pojištění se zřetelem na celkovou jich služební dobu ztrávenou na velkém majetku pozemkovém a podle třídy služného odpovídající započitatelným posledním požitkům; dále že tyto požitky mají býti vypláceny anebo do plněny z Fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků, pokud tento nárok není zabezpečen u některého nositele pensijního pojištění podle zák. č. 89/1920. Pro výměru požitků těchto osob přicházely by změny, které přináší vládní návrh zvýše ním započitatelných požitků a zvýšením pensijních důchodů samých, v úvahu pro požitky vyplácené z Fondu ve dvojím směru. Jednak ve zvýšení horní hranice vyměřovacího základu, jednak ve zvýšení nároků z pensijního pojištění odečitatelných z požitků Fondu. Provádění uvedených předpisů odst. 13, § 73 zákona náhradového mělo by za změněného zákona o pensijním pojištění za následek pronikavé, ničím neodůvodněné zvýšení požitků z Fondu u skupiny jedné a naopak snížení nebo zánik požitků u skupiny druhé. Aby této nesrovnalosti bylo zabráněno, byl § 118 doplněn novým odstavcem 4, jímž bude docíleno, že požitky z Fondu zůstávají v podstatě nezměněny (jako kdyby ku změně pensijního zákona nebylo došlo), při čemž stejně jako v předchozích odstavcích tohoto paragrafu připadá příslušné zvýšení důchodů z pensijního pojištění k dobru důchodcům.

Ve zvláštním pojištění novinářů (§ 124) jest nejvýznačnější změnou zvýšení státního příspěvku z 5,000.000.- Kč na 20,000.000.- Kč. Tím bude umožněno, aby předchozí novinářská služba byla uspokojivě započítána do novinářského pojištění upraveného co do výše právě v § 124 vládního návrhu. Podle provedených početních odhadů lze míti za to, že zvýšeným státním příspěvkem bude lze započítati pravděpodobně celé dvě třetiny předchozí novinářské služby. Další zásadní změna jest v tom, že výhod státního příspěvku mají býti účastni nejenom aktivní novináři, nýbrž i důchodci a pozůstalí po novinářích, požívající již nyní důchodů podle všeobecných zákonných předpisů. V důsledku podstatného zvýšení státního příspěvku stalo se bezpředmětným ustanovení vládního návrhu, že původním státním příspěvkem 5,000.000.- Kč nekrytou novinářskou službu může započítati Všeobecný pensijní ústav ze svých přebytků. Aby bylo vyhověno přání organisací novinářů a jich zaměstnavatelů po účasti na správě tohoto zvláštního pojištění ustanovuje se zvláštní kuratorium, jež bude rozhodovati jednak o právu účastenství na tomto pojištění novinářů, jednak o započitatelnosti předchozí doby novinářské na účet státního příspěvku. V důsledku této změny nebylo již nezbytně nutno pojem novináře definovati.

V §§ 125 - 161 jednajících o řízení pojišťovacím, byly v ustanoveních vládního návrhu, obdobných znění zákona o sociálním pojištění (č. 221/24), provedeny některé drobnější změny vzhledem k textové úpravě, provedené v novele k uvedenému zákonu (zák. z 8./XI. 1928, č. 184 Sb. z. a n.).

Podstatnější změny provedeny ve složení pojišťovacích soudů (§ 135 vládního návrhu). Na základě zkušeností z prakse (o nedostatečné presenci přísedících rozhodčích soudů, znemožňující mnohdy včasné projednání sporných případů) rozmnožen počet přísedících pojišťovacího soudu na 36. Upraven způsob volby přísedících a náhradníků vzhledem k tomu, že § 84 v nynějším znění zachovává pro zemi Českou a Moravskoslezskou v Praze a v Brně po dvou dosavadních zemských úřadovnách Všeobecného pensijního ústavu, avšak podle § 134 zřizuje se pro obvod každé z těchto zemí jen jeden pojišťovací soud. Výslovně stanoveno, že přísedící a náhradníky pojišťovacího soudu v Bratislavě volí výlučně členové (pojištěnci a zaměstnavatelé) úřadovny Všeobecného pensijního ústavu v Bratislavě, poněvadž tam náhradní ústavy nepřicházejí v úvahu.

Do § 158 vloženo v zájmu pojištěnců ustanovení, že v řízení před soudy pojišťovacími a vrchním soudem pojišťovacím nelze účtovati proti žalobci útrat.

Jelikož z §u 163, který uvádí způsob ukládání jmění nositelů pojištění, pokud k němu je třeba schválení ministra soc. péče, byl odst. 4 z důvodů systematických přeřaděn do §u 50, týkajícího se prostředků, kterými se provádí léčebná péče, byl tento odstavec v §u 163 přiměřeně zkrácen s poukazem na nový odstavec §u 50.

Ustanovení § 164, odst. 1 umožňuje nositelům pojištění bráti podle možnosti zřetel na zvláštní poměry hospodářské jednotlivých zemí.

V ustanovení o státním dozoru (§ 168) byla slova "ve veškeré své činnosti" vynechána. Dozor státní správy na nositele pojištění podle tohoto zákona je nynějším zněním odst. 1 dostatečně zajištěn vzhledem k tomu, že rozsah státního dozoru jest již dlouholetou praksí a judikaturou ustálen.

V odst. 6 §u 168 bylo ustanovení o povinnosti nositelů pojištění předkládati dozorčím orgánům potřebné pomůcky a doklady škrtnuto, poněvadž je převážně administrativně-technického rázu.

Jelikož vznikla domněnka, že náklady státního dozoru mohou býti v celém rozsahu ukládány nositelům pojištění, bylo v předposlední větě odst. 6 přesně vysloveno, že příslušný nositel pojištění nese toliko odměny dozorčích orgánů a náklady případné revise. Podle prakse také v jiných resortech státní správy obvyklé refundují instituce podléhající dozoru státní správě zvláštní výlohy s prováděním tohoto dozoru vznikající. Nejde také o nové zařízení, jelikož existovaly dozorčí orgány státní správy při Všeobecném pensijním ústavě a jeho zemských úřadovnách již od založení ústavu v Rakousku; za platnosti zákona č. 89 z r. 1920 byli z důvodů účelnosti ustanoveni dozorčí komisaři i u větších náhradních ústavů.

Také odst. 7, který dává ministru soc. péče právo, za určitých předpokladů rozpustiti správu Všeobecného pensijního ústavu a přenésti na jmenovaného jím správce nebo správní komisi, nezavádí nic nového.

Místo ustanovení: "nebo vzpírají-li se příkazům směřujícím k provedení státního dozoru" bylo ustanoveno: "vzpírají-li se příkazům, týkajícím se provádění státního dozoru", aby byl vyloučen výklad, že by tu šlo jen o příkazy předběžné, připravující.

Úlevy finanční vyznačené v odst. 1 § 169 byly pro Všeobecný pensijní ústav rozšířeny jednak na jednání a listiny, týkající se léčebných ústavů, jednak i na osoby pokračující dobrovolně v pojištění. Změnou odst. 3 se dovoluje, že i pro náhradní ústavy platí stejné finanční úlevy jako pro Všeobecný pensijní ústav, ovšem jenom pokud jde o pojistný poměr spadající pod tento zákon. Osvobození nositelů pojištění od daně výdělkové a rentové bylo podle obdoby sociálního pojištění rozšířeno i na fondy nositeli pojištění spravované.

V § 170, odst. 1 vypuštěn bod lit. i) ("kdo nevyhoví jiné povinnosti uložené mu tímto zákonem"). Ustanovení to bylo příliš široké, odporujíc zásadě, že trest lze ukládati jen na základě výslovně trestní normy, a lze ho postrádati vzhledem k četným skutkovým podstatám, v témže paragrafu uvedeným.

V § 172 snížena maximální trestní sazba v případě nedobytnosti na vězení (uzamčení) až do 14 dnů vzhledem k článku 3. zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n. o organisaci politické správy. V témže paragrafu vypuštěn odstavec 2. vzhledem k článku 11. zákona o organisaci politické správy, podle něhož všechny tresty na penězích, uložené v administrativním řízení trestním, připadají státu.

Ustanovení § 173 zahrnuta do § 172, a § 174 byl sloučen s § 175 v nynější § 173.

Jako nový § 174 vloženo ustanovení, že pokud tento zákon obmezuje práva a nároky pojištěnců pro trestné činy, nespadají sem trestné činy, spáchané z pohnutky politické nebo politicko-sociální. Vynětí politických deliktů má vzor v řadě jiných zákonů; v téže souvislosti bylo pamatováno i na delikty z pohnutek politicko-sociálních, majících obdobnou povahu.

Sociálně politický výbor se usnesl, aby pojištěncům nynější generace, kteří ztratili část služební doby následkem výkonu vojenské služby za války, byly důchody zvýšeny o státní příspěvek, který činí dvě třetiny premie třídy služného blíže určené odst. 2 § 176. Ježto obligatorní pensijní pojištění bylo rozšířeno na Slovensko a Podkarpatskou Rus teprve od 1. ledna 1922, bylo nutno zvláštním způsobem upraviti okruh oprávněných osob zaměstnaných v těchto zemích.

Počet pojištěnců, kteří pro tento státní příspěvek přijde početně v úvahu, byl zjištěn dotazníkovou akcí Všeobecného pensijního ústavu z roku 1920; pokud jde o počet pojištěnců na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, byl poměrně odhadnut. Přibližný počet pojištěnců, kteří podle výsledku zmíněné dotazníkové akce v r. 1920 vykázali vojenskou službu za války, jest 29.500 mužů, s odhadem počtu připadajícího na Slovensko a Podkarpatskou Rus celkem asi 35.000 mužů. Výsledek podrobného zpracování jest dále, že průměrnou třídou, v níž se doba vojenské služby za války započte, jest třída V. a že státní příspěvek v průměru bude činiti asi Kč 700.-. Na základě podrobných výpočtů lze zatížení státu odhadnouti v prvém roce na 700.000 Kč. Toto zatížení bude zvolna stoupati až do maxima okrouhle 9,500.000 Kč v 25. až 30. roce od počátku účinnosti tohoto zákona a pak rychle klesati. Dnešní kapitálová hodnota těchto nákladů činí asi 120,000.000.- Kč. Tímto významným usnesením o státním příspěvku bylo splněno přání vyslovené v resoluci při projednávání zákona č. 89 z. r. 1920, tisk 2305 z roku 1920.

Ježto není na jisto postaveno, že zákon, jehož účinnost má počíti 1. lednem 1929, bude také do tohoto dne vyhlášen, byla v § 184 stanovená lhůta pro nové přihlášení všech zaměstnanců určena na jeden měsíc ode dne vyhlášení zákona.

Aby usnadněn byl přechod z nynějšího stavu zákonného, který připouští vracení příspěvků, do stavu podle nového zákona, který takové vracení vylučuje, byl do § 185 přijat nový odst. 2, ve prospěch skupiny zaměstnanecké uvedenou změnou nejvíce dotčené.

§ 187, jímž vládní návrh byl doplněn, sleduje v prvé řadě účel sprostiti Všeobecný pensijní ústav definitivně cizorodé agendy hlučínského dělnického pojištění, která byla svěřena vládním nařízením č. 321/1920 Sb. z. a n. na přechodnou dobu Zemské úřadovně Všeob. pens. ústavu v Opavě a k jejímuž částečnému odbourání byl učiněn první krok již v roce 1926 vlád ním nařízením č. 13/1926 Sb. z. a n. § 187 ukládá nyní Ústřední sociální pojišťovně, aby převzala od Všeobecného pensijního ústavu dosavadní vyplácení dělnických důchodů podle § 8 cit. vlád. nařízení, a zmocňuje současně Všeobecný pensijní ústav, aby vrátil dělnickým pojištěncům vystouplým, avšak dosud neodbytým a nepojištěným podle zák. č. 221/ 1924 Sb. z. a n., v plné výměře pensijní příspěvky za ně zapravené.

Dále vyplňuje cit. ustanovení citelnou mezeru dosavadního vlád. nařízení č. 13/1926 Sb. z. a n. tím, že zhodnocuje pojištěncům podle § 7 tohoto nařízení jich příspěvkovou dobu, pojištěnou před inkorporací Hlučínska v Německu podle tamních předpisů.

S ohledem na pravděpodobnost, že nositelům pojištění nebude lze provésti administrativní důsledky z nových ustanovení vyplývající, zejména že nebude možno v obvyklé lhůtě doručiti zaměstnavatelům předpisy pojistného, jest zněním odst. 1. § 188 vyjádřeno, že rozdíl premií podle § 63 oproti premiím dosavadním se stává splatným teprve doručením předpisu nového pojistného. V případech doručení tohoto předpisu po více měsících mohly by pak částky pojistného připadající na zaměstnance dosáhnouti poměrně značné výše, dotýkající se citelně jeho hospodářské situace. V uvážení této okolnosti byl odst. 1. § 188 doplněn určitým ochranným ustanovením.

Z důvodů ústavně-právních byl úvod k § 190 přizpůsoben znění § 259 zákona o sociálním pojištění.

Ježto vládní návrh o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách nebyl Národnímu shromáždění dosud předložen, a účinnost tohoto pensijního zákona nesnese odkladu, byla v § 197 účinnost zákona stanovena 1. lednem 1929.

Výbor sociálně-politický doporučuje poslanecké sněmovně vládní návrh zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách v připojeném znění ku schválení.

Zprávou touto vyřizují se současně petice čís. 179, 209, 222, 567, 766, 914, 1022, 1027, 1042, 1043, 1051, 1054, 1065, 1073, 1074, 1079, 1080, 1088, 1099, 1110, 1132, 1133, 1137, 1138, 1141, 1142, 1146, 1165, 1170, 1175, 1179, 1181, 1182, 1209, 1215, 1222, 1223. 1228, 1229, 1230, 1238, 1240, 1241, 1246 a 1248.

1. Vláda se vybízí, aby co nejrychleji sjednala vzájemné smlouvy ve smyslu § 190.

2. Vláda se vybízí, aby úmluvy ve smyslu § 177, odst. 8. v nejkratší době předložila k ratifikaci.

Dovolávaje se důvodové zprávy vládního návrhu tisk č. 1706 a výborové zprávy soc. pol. výboru ze dne 12. prosince 1928, připomíná výbor rozpočtový k otázce zatížení stát. pokladny v důsledku cit. návrhu zákona následující:

Finanční zatížení státu uloženo jest paragrafy: 13. o započitatelnosti doby zákonné presenční služby, 124. o pojištěni novinářů a 176. o státním příspěvku pro započítání vojenské služby za války.

Počet osob, které získávají příspěvkovou dobu na základě § 13., odhadnut byl dvojím způsobem okrouhle na 4000 ročně. Při prvém výpočtu zjištěno číslo 3600 na podkladě poměru počtu mužských pojištěnců V. P. Ú. a všech mužských obyvatelů republiky a to ve věkové skupině 20 až 24letých v době sčítací akce z r. 1925. Druhým postupem dojde se k cifře 3500 až 4000, jestliže počet pojištěnců V. P. Ú. ve věkové skupině 20 až 25 let se násobí poměrem počtu branců k počtu všech mužů ve stáří 20 - 25 let. Tento poměr jest 0.17 až 0.20. Počet všech mužských pojištěnců V. P. Ú. ve věkově skupině 20 až 25 let k 31. prosinci 1925 byl 20.299.

Při počtu 4000 osob činil by státní příspěvek v třídě 1. Kč 576.000 ročně. Ježto však byl okruh osob oprávněných rozšířen a ježto pro určitou skupinu oprávněných, kterou nelze početně přesně zjistiti, byla třída 1. zvýšena na třídu 2., nutno částku skutečného ročního nákladu Kč 576.000 zvýšiti o odhad uvedeného vyššího zatížení, které činí asi Kč 200.000.- ročně.

Propočty pro pojištění novinářů byly provedeny na základě statistického materiálu získaného dotazníkovou akcí v roce 1926 a ověřeného syndikátem novinářů. Statistika tato je uvedena v tabulkách č. 55 až 63 důvodové zprávy, tisk 1706, a je z ní patrno, že výpočty se vztahují na 740 mužů a 25 žen, úhrnem tedy na 765 osob. Ježto se jedná o materiál získaný v roce 1926, nutno z opatrnosti předpokládati, že celkový počet vzrostl asi na 800 osob.

S ohledem na tento počet připadá z celkového věnování 20,000.000 Kč na jednoho průměrně Kč 25.000.-. Ježto tohoto státního příspěvku má býti podle vládního návrhu použito především k započtení doby novinářské služby, připadne v jednotlivých případech na tyto jednotlivce částka podstatně vyšší.

Efekt věnování pro tyto nejstarší je vyjádřen asi touto úvahou: Z uvedeného počtu je již nyní asi 40 osob starších 60 let, které budou míti po účinnosti zákona ihned nárok na starobní důchod.

Pokud jde o usnesení sociálně-politického výboru o státním příspěvku ve prospěch pojištěnců nynější generace, kteří ztratili část služební doby následkem výkonu vojenské služby za války, odkazuje rozpočtový výbor na výborovou zprávu sociálně-politického výboru.

Rozpočtový výbor připojil se ke zprávě soc. pol. výboru v celém rozsahu, schvaluje tuto osnovu zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách a navrhuje slavné sněmovně, aby osnovu tuto, jakož i obě resoluce výboru sociálně politického schválila.