Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Státním úředníkům, soudcům, státním učitelům a profesorům, státním zaměstnancům náležejícím do kategorie zřízenců (podúředníkům a zřízencům), učitelům obecných a občanských (měšť.) škol, příslušníkům četnictva, vojenským gážistům a všem ostatním zaměstnancům podniků a fondů státem spravovaných ve výslužbě, na něž by se byla vztahovala ustanovení platových zákonů čís. 103 a 104 ze dne 24. června 1926 Sb. z. a n., kdyby nebyli odešli do výslužby před prvním lednem 1926 a pozůstalým po uvedených osobách zemřelých v činné službě nebo ve výslužbě před 1. lednem 1926, jimž nebyly odpočivné a zaopatřovací platy upraveny podle zákona ze dne 24. června 1926 čís. 103 a 104 Sb. z. a n., náleží stejné odpočivné a zaopatřovací platy, jaké ustanovuje zákon ze dne 24. června 1926 čís. 103 a 104 Sb. z. a n., pro zaměstnance na které se vztahují oba tyto citované zákony a kteří odešli do výslužby za jich účinnosti a pro pozůstalé po těchto zaměstnancích a po zaměstnancích, kteří zemřeli v činné službě za účinnosti těchto zákonů.

Z ustanovení tohoto zákona jsou vyjmuti zaměstnanci a pozůstalí po nich, kteří odešli nebo dáni byli do výslužby dobrovolným odchodem podle §§ 9, 10 a 11 zákona ze dne 22. prosince 1924, čís. 286 a neměli při svém dobrovolném odchodu do výslužby nároku na plné výslužné (100%).

Podle zásad tohoto zákona upraví se odpočivné a zaopatřovací platy zaměstnanců státních úřadů a podniků, ústava a fondů státních a státem spravovaných, jakož i učitelů placených podle norem platných pro státní učitele, kteří nespadají pod služební pragmatiku, jakož i pozůstalých po uvedených zaměstnancích, dále pensistů drah sestátněných, po nich pozůstalých a po bývalých zaměstnancích těchto drah.

Podle stejných zásad mohou země, okresy a obce upraviti odpočivné a zaopatřovací platy svých zaměstnanců ve výslužbě a pozůstalých po takovýchto zaměstnancích zemřelých v činné službě nebo ve výslužbě.

Náklad vzešlý z provádění tohoto zákona uhradí se přebytky státního hospodářství a úsporami v jednotlivých oborech státní správy.

Zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1929 a provedou jej všichni ministři.

Bídná a v mnohých případech až zoufalá situace staropensistů a vdov jest všeobecně známa. Při dnešní a neustále stoupající drahotě všech životních potřeb nestačí jejich požitky k uhájení holého živobytí. Většina jen živoří a umírá v bídě a nouzi. Nutnost přiměřené úpravy pensí byla zástupci pensistů v nesčetných podáních vládě a zákonodárným sborům dokázána a všeobecné uznána. Není v republice občana spravedlivě smýšlejícího, který by zasloužilým invalidům práce pro stát neb jiné zájmy veřejné nepřál, aby poslední dny svého života mohli ztráviti bez starosti o suchý chléb vezdejší. Taktéž dokázána byla možnost spravedlivé úpravy pensí bez nového zatížení poplatnictva, nejen organisacemi pensistů, ale i zástupci skoro všech politických stran v Národním shromáždění.

V XIII. části mírových smluv, uzavřených a ratifikovaných též republikou Československou, zavázaly se vysoké smluvní strany, vedeny jsouce citem lidskosti a sociální spravedlnosti, mezi jiným též k tomu, odměňovati své pracovníky takovými platy, které by jim zaručovaly slušnou životní úroveň, přiměřenou době a zemi při zásadě rovné odměny za práci rovné hodnoty. Závazek tento podle smyslu a ducha mírových smluv neplatí jen pro dělníky v úzkém slova smyslu, nejen pro soukromé zaměstnavatele, nýbrž též pro duševní pracovníky, zejména pro zaměstnance státu a jiných veřejných korporací, které mají dobrým příkladem předcházeti zaměstnavatelům soukromým.

Závazek nevztahuje se též jen na zaměstnance v činné službě, ale i na pensisty a jejich pozůstalé. Neboť odpočivné a zaopatřovací požitky tvoří dle všech požitkových zákonů součást aktivních platů a byly zaměstnancům při nastoupení státní neb jiné veřejné služby zaručeny jako odměna za práci vykonanou. Přesto domáhají se českoslovenští pensisté již přes devět let marně stejného hodnocení své poctivé a svědomité práce nadarmo.

Odpočivné a zaopatřovací požitky zůstávají i dále vyměřeny podle doby, kdy zaměstnanec do výslužby odešel nebo zemřel, ne podle hodnoty vykonaných služeb.

Národní shromáždění republiky Československé uznávajíc neoprávněnost dosavadního roztřídění pensistů na tolik druhů různě zaopatřených, vyzvalo již mnohokráte vládu, aby všechny stejně zaopatřila. V § 3 zákona č. 286 z roku 1924 bylo vládě výslovně uloženo, aby do konce roku 1925 předložila návrh zákona, upravující požitky státních zaměstnanců. Vláda tomuto příkazu vyhověla jen ohledně zaměstnanců v činné službě a těch, kteří po 1. lednu 1926 do výslužby odešli.

Teprve na počátku roku 1928 předložila návrh zákona pro pensisty, který ale rozdíly a nesrovnalosti v požitcích pensistů z různých dob neodstraňuje, naopak je ještě rozmnožuje.

Přiznává jen nejstarším pensistům neúčastným výhod propočítání služební doby 20% přídavek k dosavadní pensi a stanoví dále tak nízkou nepřekročitelnou hranici, že jen malá část těchto pensistů plných 20% obdrží. Většina a to právě ti, kteří nejdéle sloužili, dostanou mnohem méně a mnozí neobdrželi vůbec nic. V několika případech obnášel tento příplatek dokonce jen 20 haléřů ročně.

V důvodové zprávě k tomuto zákonu odvolává se vláda, že organisace pensistů takovou úpravu žádají. Odůvodnění toto odpovídá jen potud skutečnosti, že zástupci pensistů požadavek tento teprve přednesli, když vláda rozšíření zákona o propočítání služební doby na staropensisty zamítla s odůvodněním, že by nebylo proveditelné. - K odstranění této překážky prohlásili staropensisté, že se spokojí s přibližným vyrovnáním, které by se dalo docíliti jednoduchým zvýšením základního výslužného o 20%. - Žádali ale toto zvýšení u všech staropensistů a přednesli tento požadavek již v roce 1923, vláda ale tenkráte i toto přibližné vyrovnání zamítla s odůvodněním, že by to znamenalo nepřípustný postup ve výslužbě.

Přichází s tím teprve po 4 letech, kdy se poměry pensistů ještě více zhoršily, a dříve uspokojující úprava již nestačí. Neboť od oné doby stoupla drahota do takové výše, že požitky aktivních zaměstnanců musely býti znovu upravovány. Tím se zvýšily též požitky zaměstnanců, odcházejících do výslužby po uzákonění nové úpravy a byl utvořen nový druh pensistů s požitky značně vyššími než požitky pensistů z dob dřívějších.

Takto změněné poměry nutily organisace pensistů požadovati stejné zaopatření všech pensistů podle zásady rovné odměny za práci rovné hodnoty, v mírových smlouvách stanovené. Vláda ale prohlásila ku konci roku 1926, že nemůže poskytnouti více než 70 milionů Kč jako výpomoc pensistům nejstarším. Úprava tato byla považována jen jako prozatímní a jako první krok k úplnému zrovnoprávnění, které by v nejbližší době, nejpozději v jubilejním roce 1928, následovalo.

Očekávaná výpomoc se ale posud nedostavila, ač byla jak v roce 1926 tak i během roku 1927 opětně a určitě slibována. Zákon o příplatcích pro staropensisty čís. 80/1928 přišel pozdě, neboť mezi tím velká většina staropensistů umřela. Dle vládních výkazů obnášel počet staropensistů, vdov a sirotků v roce 1924 117.437 a ku konci roku 1926 již jen 58.747 osob. Za 2 léta ubylo jich tedy 58.960, přes 50%. Nutno tedy předpokládati, že se jich počet v roce 1927 zmenšil o dalších 25% a v době předložení zákona jen asi 45.000 obnášel. Zdržování provedení této malé úpravy způsobilo dále, že asi 5.000 staropensistů úpravy se nedočkalo.

Na ostatní vážné vady a nedostatky zákona o příplatcích bylo poukázáno při jeho projednávání v poslanecké sněmovně. Všichni poslanci, kteří se k zákonu tomu slova ujali, prohlásili, že jen zrovnoprávnění všech uspokojivé a spravedlivé rozřešení palčivé otázky pensistů může přivoditi. V resoluci byla vláda vyzvána, aby předložila návrh zákona v tom směru. Pro předložený návrh zákona o příplatcích hlasovala většina poslanecké sněmovny jen proto, aby staropensisté, tak dlouho již strádající a vymírající, co nejdříve aspoň tu malou pomoc obdrželi.

Po zkušenostech nabytých v projednávání své otázky existenční obávají se staropensisté, že se zrovnoprávnění v tomto životě nedočkají. Ve všech svých nadějích zklamáni a nedodržením daných slibů roztrpčeni, naléhají mnozí již dávno na své organisace, aby se obrátily na mezinárodní úřad práce při Společnosti Národů se žádostí, aby přiměl vládu republiky Československé ke splnění závazků v mírových smlouvách převzatých též u svých pensistů a jejich pozůstalých.

Nátlak ten v poslední době značně zesílil. Naléhání odůvodňuje se zvláště tím, že samy vládní kruhy uznávají právo pensistů stěžovati si u Společnosti Národů.

Náklad na stejné zaopatření pensistů byl na počátku roku 1927 na podkladě neúplných dat odhadnut na 350 milionů Kč ročně. Finanční správa své zamítavé stanovisko proti zrovnoprávnění odůvodňuje tím, že není možno opatřiti úhrady pro obnos tak vysoký.

Dnes není již zapotřebí 350 milionů. Od doby, kdy náklad byl odhadnut, zmenšil se o mnohem více než o polovinu, jak následující rozpočty pořízené podle úředních dat dokazují.

Dle přílohy k vládnímu návrhu zákona o příplatcích pro některé druhy pensistů jevil se stav staropensistů, vdov a sirotků státních, všech podniků, ústavů, fondů státních nebo státem spravovaných včetně učitelů škol národních takto ku konci roku 1926:

Dle tohoto stavu pensistů, vdov a sirotků bylo by zrovnoprávnění jejich vyžadovalo ke konci roku 1926:

Vymíráním pensistů a vdov, zaopatřením sirotků snižuje se jejich počet každoročně skoro o 20%. Sama finanční správa s takovým úbytkem počítá. Na drahotní přídavky pro staropensisty zařadila do státního rozpočtu pro rok 1928 o 32,628.000 Kč méně než v roce 1927. Částka tato při položce 158,702.000 Kč činí více než 20%.

Nutno tedy předpokládati, že předem vypočtený náklad na zrovnoprávnění staropensistů na konci roku 1926

Náklad. takový zatěžoval by rozpočet vlastní státní správy jen asi 40,000.000 Kč, rozpočet podniků státních a státem spravovaných 66,000.000 Kč a rozpočty vydržovatelů škol národních všech dohromady jen asi 26,000.000 Kč a mohl by býti uhrazen přebytky státního hospodářství a úsporami v jednotlivých oborech státní správy.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému a rozpočtovému k projednání.