Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

II. posl. Siegela a druhů min. spravedlnosti o nešvarech v soudnictví,

III. posl. Simma a druhů min. železnic, že byly vydány jednojazyčné tiskopisy pro strany ve styku se železničními úřady,

IV. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o neoprávněném zadržování nezaplacených částek za tisk kandidátních listin pro volby v prosinci 1928 a o zdlouhavém vracení záruk složených majetníky tiskáren,

V. posl. inž. Kalliny a druhů min. financí o neudržitelných poměrech u karlovarského berního úřadu,

VI. posl. dr. Koberga a druhů min. železnic, že německý jazyk ve styku na železnicích jest neoprávněně vyřazován,

VII. posl. Matznera a druhů min. spravedlnosti o zabavení periodického časopisu "Deutscher Bauernverlag" Sudetsko-německého zemědělského svazu,

VIII. posl. Horpynky a druhů min. vnitra o nezákonných pokynech k oslavě státního jubilea v Chomutově,

IX. posl. Horpynky a druhů min. vnitra o úpravě nošení stejnokrojů a odznaků,

X. posl. Horpynky a druhů min. vnitra o jmenováních do správních výborů nemocenských pojišťoven,

XI. posl. Horpynky a druhů min. školství a nár. osvěty o školních poměrech v Milešicích na Šumavě,

XII. posl Kurfaka a druhů min. školství a národní osvěty o státní ruské občasnské škole v Perečíně,

XIII posl. Koudelky, inž. Nečase, Prokeše, Bečko a soudruhů vládě o úpravě požitků okresních cestářů podle poměrů platných pro cestáře státní,

XIV. posl. Stentiványi a druhov min. vnútra a spravedlnosti o poburovaní proti národnosti, spáchanom Emilom Hanesom, okresným náčelníkom v Rimavskej Sobote,

XV. posl. Pika a soudruhů min. pošt a telegrafů o závadách československého rozhlasu,

XVI. posl. Koudelky, Kříže, inž. Nečase, Bečko a soudruhů min. předsedovi o urychleném zaknihování půdy přidělené v Pozemkové reformě drobným zemědělcům,

XVIII. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala, Procházky a druhů vládě o přeřadění obce Lužné do vyšší skupiny míst činovného,

XIX. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala, Procházky a druhů min. veř. prací o zvýšení činží ve státních domech obytných,

XX. posl. Bergmanna, Zeminové, Špatného, dr. Klapky a druhů vládě o přeřazení Modřan do vyšší skupiny míst činovného státních zaměstnanců,

XXI. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala, Procházky a druhů vládě o přeřadění obce Neštěmic do vyšší skupiny míst činovného státních zaměstnanců,

XXII. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala, Procházky a druhů vládě o přeřadění Moldavy v Čechách do vyšší skupiny míst činovného státních zaměstnanců,

XXIII. posl. Procházky, Buřívala, Tučného a druhů vládě o přeřadění obce České Velenice do vyšší skupiny míst činovného,

XXIV. posl. Buřívala, Procházky, Bergmanna a druhů min. financí dru Vlasákovi o úhradě základních učitelských platů,

XXV. posl. Špatného, dra Klapky, Zeminové, Mikuláše a druhů předsedovi vlády o poměrech v lesním hospodářství velkostatku Lázně Kynžvart,

XXVI. posl. dra Klapky, Zeminové, Špatného a druhů min. školství a národní osvěty o poukazu 22 milionů Kč Ostřihomskému arcibiskupovi,

XXVII. posl. Mikuláše, dra Klapky, Práška, Zeminové a druhů vládě republiky Československé ve věci lesní reformy,

XXVIII. posl. dra Franke, Sladkého, Davida a druhů vládě o konečné úpravě vkladů našich státních příslušníků u peněžních ústavů v polské části Těšínska a u Těšínské spořitelny,

XXIX. posl. dra Frankeho, Sladkého a druhů předsedovi vlády a min. financí o zrušení archivu katastrální mapy v Opavě,

XXX. posl. dra Klapky, Zeminové, Špatného a druhů min. spravedlnosti o nedostatečném personálním obsazení okresních soudů,

XXXI. posl. dra Klapky, Zeminové, Špatného a druhů min. financí o vyměřovnání přímých daní,

XXXII. posl. dra Klapky, Zeminové, Špatného a druhů min. vnitra o dovolené veř. Zaměstnancům, kteří jsou členy obecních zastupitelstvev,

XXXIII. posl. Mikuláše, Práška, Knejzlíka, Riedla a druhů vládě republiky Československé o prodeji zbytkových statků a jejich rozdělení drobným uchazečům,

XXXIV. posl. dra Koberga, inž. Junga a druhů vládě o přeřadění města Krnova do skupiny míst B,

XXXV. posl. dra Koberga a druhů vládě o drahotních přídavcích státních zaměstnanců,

XXXVI. posl. Horpynky a druhů min. pošt a telegrafů o výměně rakouských válečných půjček za náhradní titry,

XXXVII. inž. Kalliny a druhů min. financí o nehorázném postupu berního ředitele Františka Richtra z Karlových Varů proti úřednímu zřízenci berního úřadu v Karlových Varech Františku Pfeilovi.

Jako provádění pozemkové reformy na půdě zemědělské, tak i v tomto případě, kdy jedná se o provedení pozemkové reformy na půdě lesní, jsme vedeni snahou, aby velké dílo pozemkové reformy bylo vykonáno podle zákona a aby byly splněny ušlechtilé úmysly zákonodárcovy. Cítíme velkou odpovědnost před veškerou budoucností za zdar tohoto díla a máme za to, že bychom se provinili na svých povinnostech členů zákonodárného sboru, kdybychom se nepřičinili, aby budoucí stav lesní držby v republice byl po každé stránce pokrokem oproti stavu dosavadnímu. Celou třetinu republiky pokrývají lesy (4,662.790 ha). Z celkové zabrané plochy připadá na půdu nezemědělskou (lesy, pastviny, plochy vodní) 2,741.620 ha, tedy plocha obrovská. Nikomu z občanů republiky nemůže býti lhostejno, jak bude naloženo s tímto ohromným bohatstvím, které nemá jen cenu soukromohospodářskou, nýbrž také velikou cenu veřejnohospodářskou.

Nemůžeme zatajiti obavy, že lesní reformě hrozí nebezpečí. Toto své přesvědčení čerpáme jednak z dosavadního postupu Státního pozemkového úřadu,l jednak z objektivních podmínek lesní reformy, jak se utvářely poslední dobou.

Podle vlastního výkazu Státního pozemkového úřadu k 30. Červnu 1928 z celkové plochy zabrané půdy nezemědělské ubylo toto:

Tedy celkem 842.528 ha, tj. 34.3 procenta zabrané lesní půdy. Zbývá tedy provésti ještě pozemkovou reformu na půdě lesní as na 65.7 pro. Zabrané půdy lesní. To je ovšem stav v polovici minulého roku, od kteréžto doby se stav tento ještě opět změnil.

Na prvý pohled zaráží výměra lesů, propuštěná vlastníkům podle § 20 zák. přídělového. Kdežto podle § 11 z. z. bylo 1-680 vlastníkům zabraného majetku ponecháno 178.000 ha, podle § 20 zák. přídělového bylo jen 698 vlastníkům ponecháno již 304.000 ha. § 20 připouští za zvláštních okolností ponechati vlastníku zabraného majetku jisté plochy půdy za zvláštních podmínek, které zákon předpisuje. Zdá se však, že Státní pozemkový úřad zvláštními podmínkami, běžné pravidlo, bez ohledu na znění § 11 z. z. Nelze se zbaviti dojmu, že tu jde fakticky o obcházení zákona, ba dokonce o jeho porušování státním úřadem.

Tento dojem je sesilován plánem úřadu, při provádění pozemkové reformy postupovati tak, že by jednotlivým majitelům zabraného lesního majetku byla ponechávána percentuelní výměra půdy,podle celkové výměry, tedy podle kriteria, které v našem zákonodárství o pozemkové reformě nikde se nenajde. Státní pozemkový úřad chce krýti tuto svou praxi tím, že by tyto velké plochy, vlastníku ponechané, nadále podržel formálně v záboru. Nehledě k hospodářské povážlivosti tohoto postupu, je třeba jen poznamenati, že Státní pozemkový úřad je povolán pozemkovou reformu prováděti a nikoli odkládati; odložení pozemkové reformy na dobu po létech, jako se stalo na příklad na panství Schőnbornském na Podkarpatské Rusi, je vlastně anulování zákona záborového, které by mohlo právně býti provedeno zase jen zákonem a nikoli správním aktem.

Rozpaky Státního pozemkového úřadu při provádění lesní reformy podněcují nepřátele pozemkové reformy, kteří se domnívají, že nebude sáhnuto na jejich lesy nebo aspoň ne tak, jak zákon předpisuje, a to je stav povážlivý. Zmíněné rozpaky Státního pozemkového úřadu plynou hlavně z té okolnosti, že není tu dostatek uchazečů o lesy po zákonu oprávněných, o jichž opatření bohužel nikdo z povolaných nedbá, spíše naopak.

Tvrdíme, že je povinností státu, aby se postaral o řádné provedení zákona záborového i v příčině lesní půdy a že Státnímu pozemkovému úřadu musí se dostati v této věci nutné pomoci, kde sám si pomoci nemůže. Tak je tomu hlavně opatřením dostatečného počtu vhodných uchazečů o zabrané lesy.

Na prvém místě tu přichází v úvahu stát (§ 10 z. z.). K 30. Červnu 1928 bylo převzato státem zabraných lesů as 200.000 ha; k tomu, co přechodně spravuje Státní pozemkový úřad, nepřihlížíme. Stát hodlá převzíti dalších několik set tisíc ha zabraných lesů.

Vytýkáme, že ministerstvo zemědělství nepředložilo veřejnosti ba ani zemědělskému výboru poslanecké sněmovny svůj plán sestátnění lesní držby a nevysvětlilo, podle jakých směrnic byl plán tento sestaven. Máme obavu, že ministerstvo zemědělství, resp. správa státních lesů a statků tomuto ministerstvu podřízená, při sestavování plánů akce postátňovací byly vedeny jen zřetely hospodářskými, převzíti totiž jen lesy nejlepší a slibující největší výnosnost, bez každého zřetele dalšího, ač stát musí právě v této věci plniti úkoly, jichž nikdo jiný splniti nemůže.

To vede dále k tomu, že lesy méně hodnotné nemají dostatek zájemníků a že vzniká nebezpečí, že nakonec Státnímu pozemkovému úřadu zůstanou lesy bez výnosu, které nikdo nebude chtíti.

Soudíme, že v lesní reformě musí se uplatniti zemské celky náležitou měrou. Morava učinila již v této věci přípravy, v ostatních zemích však dosud se nic po této stránce nestalo. Je povinností vlády upozorniti zemské správy na jejich povinnost, zabezpečiti zemím přiměřenou výměru lesní půdy z lesní reformy.

Vláda, která má povinnost postarati se o provedení zákonů o pozemkové reformě, neučinila ničeho, aby byl proveden zákon přídělový co do lesů. Tento zákon v §u 10 vyhražuje lesy obcím ihned za státem. Zákonodárce zajisté neměl tu na mysli drobné obce venkovské, stanoviv současně, že jednotlivá polesí nesmějí býti trhána, nýbrž obce, jimž kapitálová síla dovoluje uvázati se v držbu hospodářsky dostatečné výměry lesa. Dalším vhodným uchazečem o lesy po zákonu jsou okresy a jiné veřejné svazy. Vláda se nepostarala, aby zemské správní výbory podporovaly snahy obcí a okresů po získání lesů a aby byly odstraněny výstřelky stranicko-politického zneužívání moci, které v tomto směru uplatňovalo se v zemském správním výboru českém proti snahám obcí a okresů získati půdu v pozemkové reformě.

Předpisy o finančním hospodářství samosprávy, vydané za této vlády, znemožnily by obcím a okresům vůbec účast na lesní reformě, kdyby vláda v této věci nezasáhla. Je její povinností prostřednictvím zemských úřadů zaříditi, aby všemožně bylo podporováno úsilí velkých obcí a okresů po nabytí lesů v lesní reformě, jak podporou při příslušném řízení, tak i financováním této akce.

Při přídělu zabraných lesů budiž pamatováno na ústavy sociálně pojišťovací, dále na ústavy a zařízení pro péči o zdraví lidu. Již po léta jedná se o snížení přijímacích cen za zabrané lesy, dosud však příslušné nařízení vládní nebylo vydáno. To je jedna z dalších hlavních překážek řádného provedení lesní reformy. Nechce-li vláda úmyslně, aby lesní reformu ve velkém měřítku nebylo lze provésti, protože nebude uchazečů o drahé zpustošené lesy, musí býti přejímací ceny za zabrané lesy podstatně sníženy.

Odmítáme příděl lesů družstvům starousedlíků všude tam, kde by příděl znamenal monopol lesní držby, škodlivý pro ostatní veřejnost, na les odkázanou.

Podepsaní se táží:

1. Je pan ministerský předseda ochoten zaříditi, aby lesní reforma provedena byla podle zákona se zřetelem k cílům, jež si zákonodárství o pozemkové reformě vytklo?

2. Je pan ministerský předseda ochoten zaříditi, aby v lesní reformě stát především angažoval se tam, kde toho vyžadují státní zájmy a nikoli jen tam, kde to slibuje největší výnos?

3. Je pan ministerský předseda ochoten postarati se o přiměřené snížení přijímacích cen za zabrané lesy, jak je to po zákonu a podle skutečnosti odůvodněno?

4. Je pan ministerský předseda ochoten naříditi zemským úřadům, aby se staraly o účast zemí na lesní reformě?

5. Je pan ministerský předseda ochoten naříditi, aby zemské a okresní úřady podporovaly snahy obcí, zejména těch, které již lesní majetek mají a okresů po získání zabrané půdy lesní? Je ochoten k tomu cíli postarati se také o dostatek levných finančních prostředků?

V Praze dne 30. Ledna 1929.

V souvislosti s tím jest také postiženo úřadování exekučních oddělení. Stává se, že od prvého povolení exekuce do vyplacení nejvyšší nabídky uplynou téměř dvě léta.

U některých soudů trvá také doručení rozsudků pro zmeškání nesmírně dlouho. Zde vyniká především trutnovský okresní soud. U tohoto soudu trvalo v srpnu, září a říjnu 1928 doručení obyčejných rozsudků pro zmeškání 3 až 4 týdny, takže advokáti musili zapůjčiti soudu na nějakou dobu své vlastní kancelářské zaměstnance.

Přímo smutnou kapitolou zdejšího soudnictví jest doručování sporných rozsudků. Jejich vyhotovení a doručení trvá u mnohých soudů 1 až 5 měsíců.

Trestní soudnictví u trutnovského okresního soudu jest úplně zastaveno. Od května 1928 nekonalo se jediné hlavní přelíčení, od 1. října 1928 neprovádějí se již také výslechy obviněných. U tohoto okresního soudu není jediného referenta pro trestní věci, poněvadž trestní soudce byl přeložen k okresním soudu v Žacléři a přes všechna zakročování soudu a tamějších advokátů zástupce opatřen nebyl.

U okresního soudu v České Kamenici jest na tom neobyčejně špatně exekuční oddělení. Mezi ohlášením a provedením exekuce uplyne neuvěřitelně dlouhá doba. Provádění exekuce vyžaduje velké nápravy. Jestliže advokát nezakročí, jest exekuce předem bezvýsledná. Častokráte, jak se zdá, není dlužník na provedení exekuce nepřipraven.

Podobně je tomu u varnsdorfského okresního soudu. Také tam uplyne od podání žádosti o zájem svršků do doručení povolení 14 dní až 3 neděle.

U mosteckého krajského soudu byl nařízen o žalobě čís. j. Ck I 26/27 první rok na den 1. března 1927 a při něm byla obžalovanému dána 4nedělní lhůta k odpovědi na žalobu. Tato lhůta byla na žádost prodloužena o další 4 týdny. Odpověď na žalobu byla odevzdána soudu dne 26. dubna 1927 a zástupcům žaloby dodána dne 16. července s tím, že ústní přelíčení bude se konati dne 13. října 1927 a že se omezí na otázku příslušnosti. Dne 20. července 1927 podal zástupce žalujícího návrh, aby přelíčení bylo přeloženo na dřívější dobu. Tento návrh byl však zamítnut. Při ústním přelíčení dne 13. října 1927 bylo řízení skončeno podle § 193 c. s. ř., ale na návrh odpůrce zástupce od 1. Listopadu 1927 opět zahájeno a pokračování přelíčení stanoveno na den 26. ledna 1928. Při tomto druhém přelíčení byl připuštěn důkaz svědky. Svědci měli býti vyslechnuti okresním soudem ve Vejprtech a Litoměřicích. Řízení bylo proto znovu skončeno a vyhlášeno usnesení, že o námitce nepříslušnosti bude rozhodnuto písemně. Svědci byli vyslechnuti u okresního soudu ve Vejprtech dne 21. února 1928 a u okresního soudu v Litoměřicích dne 3. dubna 1928. Rozhodnutí krajského soudu v Mostě bylo zástupci žalujícího doručeno 15. listopadu 1928 a žaloba zamítnuta pro nepříslušnost soudu. Tento spis ležel tedy u mosteckého krajského soudu k rozsudku způsobilý 7 měsíců a celý spor o 56.700 Kč trval téměř 2 roky, ačkoliv se konala jen dvě ústní přelíčení a spor byl omezen na otázku příslušnosti, nemohlo tedy býti řeči o rozhodnutí ve věci samé. Žalobkyně trpí tímto průtahem v soudnictví nenahraditelnou škodu, kdežto žalovaní mají z toho přímo mimořádný užitek, neboť jsou to říšští Němci a zde platí ze zažalované částky jen 6% úroků, kdežto v Německu by musili platiti 15% úroků, naprosto nehledě k časovému prospěchu, poněvadž nyní musí býti žalování v Německu.

U jabloneckého okresního soudu uplyne od podání žaloby do doručení rozsudku pro zmeškání 4 až 5 neděl. Ústní řízení, při němž se koná jeden prvý rok, jedno přelíčení a jedno provádění důkazů, trvá u tohoto soudu nejméně 4 až 5 měsíců. Od vynesení rozsudku do jeho doručení uplyne 6 až 8 týdnů, většinou však více.

U chebského krajského soudu byla dne 3. prosince 1924 podána žaloba č. j. Ck II 420/24. Dne 21. dubna 1925 konalo se první přelíčení. Dne 26. června 1926 byly prováděny důkazy a řízení skončeno. Rozsudek krajského soudu, jímž byla žaloba zamítnuta, byl doručen dne 31. července 1926. Proti němu bylo podáno odvolání dne 8. září 1926. Dne 4. listopadu 1926 byl doručen rozsudek vrchního zemského soudu, jímž rozsudek prvé stolice byl zrušen pro zmatečnost. Poté se konalo dne 18. ledna 1927 nové přelíčení u krajského soudu v Chebu. Rozsudek byl doručen dne 12. března 1927, poté byl doručen rozsudek vrchního zemského soudu dne 26. července 1927, jímž také nový rozsudek krajského soudu byl zrušen pro vadnost a nařízeno doplniti řízení. Dne 29. listopadu 1927 konalo se nové přelíčení u krajského soudu v Chebu. Bylo právě tak odročeno jako přelíčení konané dne 19. listopadu 1928, takže tento právní spor trvá již přes 4 roky, nejsa dosud skončen. Jde při tom o žalobu nezletilce na náhradu škody z podnikového úrazu, který žalobce podle doznání utrpěl po více než desítihodinové práci, při čemž již při prvém přelíčení měl soud zprávu živnostenského inspektora, že žalovaný ani o povolení k noční práci ani k prodloužení osmihodinové doby pracovní u úřadu nežádal, ani je nedostal.

U téhož krajského soudu byl doručen rozsudek pro zmeškání ze dne 5. října 1928 č. j. Ck II a 470/28 žalovanému teprve dne 24. listopadu 1928.

U libereckého okresního soudu vyřídil soudce upomínací žalobu U VII 1588/28 dne 5. října 1928, usnesení bylo však doručeno teprve 16. listopadu 1928.

U děčínského okresního soudu jsou vyřizovány trestní věci, jmenovitě urážky na cti, neobyčejně pomalu a zdlouhavě. Týká se to zvláště soudního oddělení, jemuž jsou přiděleny trestní věci, které se udály na pravé straně Labe (město Děčín).

Úplně stejné stížnosti týkají se okresního soudu v Tanvaldě. Tak advokáti dostávají výpisy z knih i v dražebních řízeních teprve po 3 až 4 měsících. I když zabavení se provádí v 5 až 8 dnech, až do vyřízení návrhu na prodej uplynou většinou 4 týdny. Ještě delší průtahy jsou v řízení rozvrhovacím.

U okresního soudu v Železném Brodě byla podána dne 2. ledna 1928 upomínací žaloba. O odporu proti ní konalo se prvé přelíčení 18. ledna 1928, další přelíčení následovala 8. února, 25. dubna, 27. září a koncem listopadu 1928 tato věc nebyla ještě vyřízena. Dne 2. listopadu 1928 byla témuž okresnímu soudu podána soukromá žaloba. Do konce listopadu 1928 se o ní nekonalo ještě žádné přelíčení.

U okresního soudu v České Lípě trvá to asi 6 týdnů, než jest doručen vykonatelný rozsudek pro zmeškání. Exekuce se provádí průměrně teprve 4 týdny po ohlášení, do provedení dražby uplyne však několik měsíců.

U okresního soudu v Dubé se stalo, že od podání žaloby do doručení rozsudku pro zmeškání uplynulo 12 až 14 týdnů. Spor trvá průměrně 3 až 18 měsíců, rozsudky jsou doručovány průměrně teprve 10 až 15 týdnů po vynesení.

Uvedené nešvary jsou jen zlomkem nepřístojností, pozorovaných téměř u všech soudů. Podepsaní upozorňují zvláště na to, že příčinu těchto nešvarů nelze naprosto hledati v liknavosti nebo nezpůsobilosti soudců, nýbrž v tom, že všichni soudcovští úředníci jsou přetíženi, že příliš málo soudcovských míst jest obsazeno a systemisováno, takže soudci při nejlepší vůli nemohou zmoci úřední agendu jim příslušející a musí se za krátko zhroutiti prací.

Jest zajisté věcí justiční správy, aby zde zasáhla co nejrychleji a především, aby naléhala, by systemisováno bylo mnohem více soudcovských míst než dosud. Systemisace provedená meziministerskou komisí, ukázala se všeobecně a zvláště pokud jde o justiční správu úplně neúčelná. Jest věcí justiční správy, aby zde zjednala v brzku nápravu. K tomu však nestačí, aby pan ministr spravedlnosti tyto věci měl pouze v patrnosti, jak nedávno prohlásil v rozmluvě, nýbrž nadešla již doba positivního činu a jak blaho lidu, tak také státu žádají společně, aby se justiční správa konečně odhodlala k positivnímu činu.

K tomu jest přede vším jiným třeba, aby se věnovala zvýšená pozornost soudní kanceláři. Ve většině případů se ukázalo, že soudní kancelář jest naprosto nezpůsobilá, aby splnila úkoly jí uložené a že v mnoha případech postrádá nezbytné nutné píle a nutné pozornosti. Kdežto dříve staří osvědčení kancelářští úředníci, zvláště knihovní, měli vysoké znalosti právních věcí, které si osvojili pílí a dlouholetou prací, takže mohli pomáhati soudcovským úředníkům, dokonce i v konceptu, nyní, kdy tito staří, věrní státní služebníci ve většině případů byli restringováni, jest tomu podstatně jinak. Mladí úředníci nemají často buď žádného nebo jen nedostatečného vzdělání pro svou službu, zvláště často vůbec neovládají německého jazyka a chybí jim také píle, jíž se vyznamenávali dřívější němečtí soudní úředníci. Spíše jsou pro soudce překážkou než podporou. Jim je mnohem bližší práce politická a práce činovníků české menšiny, než státní služba. Vedle toho ještě soudy jsou příliš málo vybaveny psacími stroji a jinými,dnes nezbytně nutnými technickými kancelářskými pomůckami. Známe četné případy, že soudci jsou nuceni vydržovati si písaře na vlastní náklad, nebo zápisy o přelíčení a výslechy psáti si vlastní rukou, poněvadž nemají zapisovatele anebo poněvadž zapisovatel jest neupotřebitelný. Takovéto soudcovské úřední výkony jsou ovšem podle zákona zmatečné. Justiční správě nejsou všechny tyto věci neznámy. Tyto stížnosti se již dlouho ozývají a jsou potvrzovány úředními zprávami, které docházejí ministerstva spravedlnosti z nejrůznějších úředních a poloúředních míst.

Advokátní komory, tisk a soudcovská sdružení obou národností již dlouho bezúspěšně vytýkaly tyto nešvary. Jestliže tedy ministerstvo spravedlnosti přes to ještě nic zvláštního nezařídilo, nutno z tohoto jeho počínání dojíti k mínění, že s těmito poměry souhlasí a že je schvaluje.

Dovídáme se z tisku, že ministerstvo spravedlnosti opět jednou připravuje jeden nebo několik návrhů zákonů, jimiž se má ulehčiti soudům. Ale opět se také dovídáme, že toto ulehčení soudům má býti zase jen čistě formální. V podstatě má záležeti v tom, že se rozšiřuje příslušnost okresního soudu a samosoudce, zmenšuje se příslušnost sborového soudu, snad i úplně zrušuje. Podepsaní jsou toho mínění, že tímto způsobem nelze nikterak zprovoditi se světa nynější nepřístojnosti. Právě okresní soudy a samosoudci jsou prací přetíženi a neznamená to ulehčiti soudnictví, jestliže se právě těmto přetíženým soudcům ukládá na bedra ještě více práce než dosud.

Podepsaní zdůrazňují ještě jednou, že příčina nešvarů netkví v osobních vlastnostech soudcovských úředníků, nýbrž v tom, že jest příliš málo soudcovských úředníků, že jsou nejhůře placeni z celé Evropy a že soudní kancelář dnes úplně selhává.

Podepsaní se domnívají, že by se péče ministerstva spravedlnosti měla uchopiti těchto tří příčin:

Rozmnožování systemisovaných soudcovských míst všech stupňů, lepší placení soudcovských a kancelářských soudních úředníků, lepší výběr a rozmnožení úřednických míst pro soudní kancelářskou službu.

Na základě předchozího vylíčení táží se podepsaní pana ministra spravedlnosti:

1. Ví pan ministr spravedlnosti o svrchu vylíčených věcech?

2. Co zamýšlí pan ministr spravedlnosti učiniti, aby vytýkané nešvary se co nejdříve napravily?

V Praze dne 25. ledna 1929.

Nyní se však od této metody upustilo. Jak víme, od nedávna mnoho železničních úřadů vydává německým stranám jen jednojazyčné české úřední tiskopisy.

Nemůžeme předpokládati, že by pan ministr chtěl tento postup zavésti jako trvalý. Naopak se domníváme, že nynější řád pro styk se stranami po stránce jazykové zachová nebo jej opět zavede.

Na každý způsob se však interpelanti táží pana ministra, je-li to ochoten učiniti?

V Praze dne 24. ledna 1929.