Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Českoslovenští státní příslušníci v republice Rakouské požívali podpor v nezaměstnání a částečně ve stáří. Právo to přiznáno bylo t. zv. sedmou novelou k zákonu o pojištění pro nezaměstnanost, dle níž poskytuje se nouzová podpora příslušníkům jiného státu, pokud tento poskytuje nezaměstnaným tytéž podpory a nenakládá-li s rakouskými příslušníky hůře než se svými. K částečnému ohrožení výhod našich státních příslušníků došlo v roce 1926, ale právo na podporu přiznáno konečně oněm československým státním příslušníkům, kteří prokázali, že bydlí v Rakousku od 1. ledna 1923.

Marně byly naše úřady upozorňovány, aby včas zavedena byla reciprocita co do vyplácení podpor rakouským příslušníkům v našem státě a poukazováno bylo na eventuelní neblahé důsledky.

Od 1 ledna 1929 bylo vyplácení podpor československým státním příslušníkům v Rakousku zastaveno. Dle ministerského výnosu jest zákonná nouzová výpomoc odvislá od rovnocenné výhody rakouským statním příslušníkům u nás. Protože této vzájemnosti s Československem docíleno nebylo, schází zákonný podklad pro nouzové podpory československým státním příslušníkům.

Opatření toto způsobilo mezi československými občany v republice Rakouské neblahé důsledky. V různých oborech práce bývá v Rakousku 25 - 30% dělnictva bez zaměstnání. Dle sdělení okresní průmyslové komise ve Vídni byla poskytována podpora 4000 Čechoslovákům. Ze statistiky českých odborových organisací nutno počítati jen ve Vídní s 20.000 zaměstnanci československé příslušnosti vedle značného počtu našich dělníků v ostatních zemích republiky Rakouské.

V měsíci lednu 1928 z podporovaných nezaměstnaných Čechoslováků byla asi čtvrtina těch, kteří po vyčerpání řádné podpory v nezaměstnání dostávali t. zv. nouzovou výpomoc. V měsíci lednu 1928 bylo takto jenom ve Vídní podporováno 1200 Čechoslováků. V počtu 1200 jest asi 200 - 300 osob přestárlých, které analogicky s rakouskými příslušníky dostávaly od roku 1923 "nouzovou výpomoc" trvale toliko s tím rozdílem, že se tato nejmenovala "starobní renta", kterou ve stejné výši vyplácí Rakousko svým přestárlým státním příslušníkům po dovršení 60 let stáří, nýbrž stále "nouzová výpomoc". Tyto osoby pozbyly nyní nároku na jakoukoliv výpomoc. Poněvadž je do práce pro stáří nikdo nepřijme, jest jejich postavení přímo zoufalé.

Podpora obnášela měsíčně 50 - 70 šilingů (240 až 340 Kč). Byl to pravidelně jediný příjem nezaměstnaných a přestárlých. Zastavením této podpory uvrženo bylo tisíce našich příslušníků do bídy a bylo i nebezpečí, že dopraveni budou do domovských obcí svého státu, kde mnozí nikdy nebyli. Částečná a nepravidelná podpora našich zastupitelských úřadů, která v poslední době našim příslušníkům je poskytována, nenahradí ani zdaleka výpomoc, které požívali až do 31. prosince 1928.

Proto podepsaní se táží:

1.) Co hodlá vláda republiky Československé podniknouti, aby československým příslušníkům v Rakousku byla podpora nezaměstnaných a ve stáří vyplácena ve stejné výši jako do konce roku 1928?

2) Chce vláda postarati se, aby příslušné zákony byly upraveny tak, aby zabezpečena byla řádná podpora nezaměstnaných a ve stáří československým státním občanům v republice Rakouské?