Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Dílčích dlužních úpisů "Jihočeské 5¹/₂% investiční půjčky elektrisační z roku 1928 v částce Kč 20,000.000 jmenovité hodnoty se zemskou zárukou (II. emise)", vydaných "Jihočeskými elektrárnami, akciovou společností v Čes. Budějovicích", podle usnesení valné hromady akcionářů této společnosti ze dne 21. května 1925, smí býti užíváno k úročnému ukládání peněz poštovního úřadu šekového, nadací a ústavů podléhajících veřejnému dozoru, rovněž k uložení peněz poručenců a opatrovanců, peněz depositních a konečně - až do výše bursovního kursu, avšak nikoli přes jmenovitou hodnotu - za služební a obchodní kauce.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provésti jej ukládá se ministrům financí, vnitra a spravedlnosti.

Společnost Jihočeské elektrárny, akciová společnost v Čes. Budějovicích, byla založena v roce 1921 a jest elektrickým podnikem všeužitečným ve smyslu § 4 a dalších zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n. Její nynější akciový kapitál činí 60 mil. Kč, z něhož po 9 mil. Kč náleží státu, zemi České a těmto, ve formě společností s ručením obmezeným zbudovaným 4 elektrárenským svazům místně příslušných zastupitelských okresů: Lužnickému v Táboře, Otavskému v Písku, Povltavskému v Čes. Budějovicích a Posázavskému v Německém Brodě; zbytek v částce 6 mil. Kč jest v rukou soukromého kapitálu.

Složení akciového kapitálu odpovídá také složení představenstva, do něhož vysílají po 3 členech ministerstvo veřejných prací a země Česká, ze 14 pak zbývajících členů volených valnou hromadou akcionářů má skupině korporací místní samosprávy a elektrárenských svazů, pak skupině ostatních akcionářů příslušeti počet úměrný jejich účasti na akciovém kapitálu. Stanovy dávají ministerstvu veřejných prací i zemskému správnímu výboru právo revise jak po stránce finanční, tak po stránce technické.

Společnost má za úkol prováděti soustavnou elektrisaci v 53 dřívějších jihočeských okresech o ploše 1,558.695 ha s 1,168,568 obyvateli, z nichž koncem roku 1927 bylo elektrickou energií zásobeno 416.127 obyvatel, tedy více než jedna třetina.

Společnost o tento úkol se dělí se čtyřmi svazy shora jmenovanými tak, že ona opatřuje elektrickou energii vlastní výrobou, nájmem elektráren neb koupí energie a energii také rozvádí vlastní sítí o vysokém napětí, kdežto svazy staví místní sítě a obstarávají prodej energie.

Podle stavu z 31. prosince 1927 činila délka sítě o napětí 22.000 V 1,437.911 m, o napětí 5.000 V 358.246 m a počet kwh z této sítě dodaných činil 12,099.137 v 35 městech a 447 jiných obcích. Energii dodávaly vlastní tepelné centrály v Čes. Budějovicích a v Mydlovarech, pak najaté vodní elektrárny na Vltavě u Letoštic, na Lužnici pod rybníkem Rožmberkem, na Černé u Kaplice a na Želivce u Sedlice; malá část energie byla koupena. Společnost staví vlastní vodní elektrárnu na Vltavě v Čes. Budějovicích. Všeobecně lze říci, že činnost společnosti je důležitým článkem v souboru opatření k hospodářskému povznesení jižních Čech. Poněvadž hlavní kostra sítě o vysokém napětí je hotova, bude nejbližším úkolem společnosti starati se o připojení zbývajících ²/₃ obyvatelstva, pokud toto není zásobeno z elektráren soukromých, a opatřiti proto potřebnou elektrickou energii.

Společnost mohla v posledních třech letech 1925 - 1927 nejen uhraditi veškeru režii, úroky a řádné odpisy, nýbrž vykazuje i malý zisk přes to, že stále snižuje prodejní cenu energie. Tento příznivý výsledek byl z valné části umožněn příznivým financováním podniku. Stát, země, okresy a obce opatřily skoro celý akciový kapitál 60 mil. Kč, který společnost nezatěžuje ani úroky ani splátkami kapitálovými. Částka 20,000.000 Kč byla opatřena 6% výpůjčkou v dílčích dlužních úpisech se zemskou zárukou, v 40 letech slosovatelných. K návrhu vlády ze dne 18. června 1926 (tisky čís. 492 posl. sněm. N. S. R. Č., čís. 206 senátu N. S. R. Č. z roku 1926, druhé zasedání), byla dílčím dlužním úpisům této prvé emise přiznána sirotčí jistota specielním zákonem ze dne 1. července 1926, č. 143 Sb. z. a n. Další potřebu kapitálu na trvalé investice společnost uhradila tak, že obdržela investiční půjčky od okresů a svazů, v jejichž území byly z výnosu zmíněné výpůjčky stavěny sítě. Společnost však se zavázala, že těmto věřitelům ku konversi jejich pohledávek odevzdá své dílčí dlužní úpisy se zemskou zárukou a se sirotčí jistotou, kterážto konverse by se doporučovala i s toho hlediska, že okresy si tím uvolní prostředky v investiční zápůjčce immobilisované.

Valná hromada akcionářů konaná dne 21. května 1925 a zmocněná k tomu správní rada dne 25. dubna 1927 se usnesly, aby ku konversi zmíněných investičních dluhů společnost sjednala výpůjčku vydáním 5¹/₂%, nejpozději dnem 1. července 1966 slosováním splatitelných dílčích dlužních úpisů na majitele v jmenovité částce 20 mil. Kč se zemskou zárukou a se sirotčí jistotou.

Zemský správní výbor v Praze, když zkoumáním finančního stavu společnosti se přesvědčil, že finanční rovnováha podniku je trvalá a že zemi České z toho nehrozí nebezpečí hmotné ztráty, převzal svým usnesením ze dne 18. dubna 1928 zemskou záruku také za dílčí dlužní úpisy druhé emise a vláda usnesení to schválila usnesením ministerské rady ze dne 26. září 1928.

K žádosti společnosti pak ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem vnitra vydání těchto dílčích dlužních úpisů povolilo a jejich text schválilo výnosem ze dne 19. ledna 1929, č. 137.054/28-IIA/3, ovšem s výhradou, že bude schválen a vyhlášen zákon, jímž se těmto dílčím dlužním úpisům přiznává sirotčí jistota.

Hledíc k vylíčenému finančnímu stavu vydatelovu a k povaze ručitele jest jistota výše uvedených dílčích dlužních úpisů nade vší pochybnost, tak že je ospravedlněno, aby tyto úpisy sirotčí jistot požívaly.

Vláda projevuje přání, aby tato osnova byla přikázána v obou sněmovnách výborům ústavně-právnímu a rozpočtovému k podání zprávy v době pokud možno nejkratší.