Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Ustanovení článku I. zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. na rok 1920, má zníti takto:

§ 11 zákona ze dne 14. května 1896, č 74 ř. z., se zrušuje a §§ 1, 2, 3, 5, 8, 9, 10, 12 a 13 tohoto zákona nahrazují se těmito ustanoveními:

Pragmatikální státní úředníci, soudcové, státní osoby učitelské a zřízenci státní, kteří béřou služné roční, jakož i čekatelé na místa těchto státních zaměstnanců, mají nárok na výslužné, které po deseti letech služby bez přerušení vykonaných činí 40% a za každý další rok služby 2.4%, případně 2% posledního vpočitatelného služného aktivního. Kdo 35, případně 40 let sloužil, obdrží plné vpočitatelné služné jako výslužné.

Nejnižší roční výměra normálního výslužného stanoví se v ročních částkách takto:

Výslužné je zvýšiti o jednu polovinu, je-li zaměstnanec trvale tak bezmocný, že stále potřebuje pomoci, ošetření a obsluhy jiné osoby. Takto zvýšený důchod včetně výchovného nesmí však převyšovati poslední aktivitní požitky zaměstnancovy. Vládním nařízením bude stanoveno, jaký stav dlužno považovati za trvalou bezmocnost.

Při výpočtu doby služební budou zlomky, pokud přesahují 6 měsíců, počítány za úplný rok služby.

Nároku na výslužné nemá, kdo si přivodil nezpůsobilost k další službě zúmyslně. V těchto případech může však býti výslužné přiznáno zcela nebo z části příslušníkům rodiny, kteří mají proti zaměstnanci zákonný nárok na výživu.

Se zaměstnanci, kteří se stali neschopni ke službě a k jakémukoliv jinému výdělku nemocí nebo tělesným úrazem, nikoliv od nich způsobeným, i když nedokonali ještě 10 let služby, bude tak naloženo, jakoby 10 let skutečně byli odsloužili. Jsou-li však jiné výdělečné činnosti schopni a také skutečně výdělečně zaměstnáni, krátí se výslužné tak, aby nepřevyšovalo spolu s příjmem z výdělečného zaměstnání posledních aktivitních požitků jejich, takže, dosahuje-li příjem z výdělečného zaměstnání výše posledních aktivních požitků nebo převyšuje-li je, nárok na výslužné odpočívá.

Zaměstnanci, jichž služební poměr byl zrušen před dokonáním započitatelné služební doby 10 let, nikoli však následkem toho, že dobrovolně služby se vzdali nebo že byli ze služby pro svoji vinu propuštěni nebo vypovězeni a je jimi prokázáno, že nemohou najíti žádného přiměřeného zdroje výdělku a jsou nemajetní, obdrží výslužné ve výši 40% pensijního základu na dobu následující bezprostředně po zániku služebního poměru, dokud jejich příjem z jiné výdělečné činnosti nedosáhne výše jejich posledních aktivitních požitků. Pokud příjem z této jiné výdělečné činnosti je nižší, krátí se jejich výslužné způsobem uvedeným v předchozím odstavci.

Doba rozhodná pro výměru pense začíná běžeti ode dne, kterým byl zaměstnanec ustanoven ve státní službě definitivně nebo čekatelem.

Do doby rozhodné pro výměru pense jest započítati též dobu zákonité presenční služby podle §§ 17 a 61, poslední odstavec branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., a podle zákona ze dne 8. dubna 1927, č. 53 Sb. z. a n., osob, které vstoupí do státní služby do šesti měsíců po návratu z presenční služby, pokud jim presenční služba vojenská nebyla již započítána do pojištění podle § 2, odst. 3. zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., nebo podle § 13, odst. 1. zákona ze dne ................ č. .......... Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, nebo podle § 132 zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří.

Zaměstnancům může býti vládním nařízením přiznána výhoda až do jedenapůlnásobného započítání služební doby, po kterou trvale a nepřetržitě vykonávají služby zvláště namáhavé a vyčerpávající nebo spojené se snazším ohrožením jejich života, za předpokladu, že za dobu výhodně započítanou platí přiměřeně zvýšené pensijní příspěvky.

Rovněž vládním nařízením bude stanoveno, kterou dobu ztrávenou před vstupem do služeb státních a za jaký poplatek odstupňovaný podle významu této doby co přípravy pro nynější zaměstnání ve službách státních možno započítati do doby rozhodné pro výměru pense. Započítáním tímto nesmí zaměstnanec, nemající nárok na výhodné započtení služebních let podle předchozího odstavce, nabýti nároku na plné výslužné před dovršením 60. roku věku.

Vdovám po státních zaměstnancích patří pense ve výši ²/₃ pense, již požíval manžel anebo na kterou by měl právo, nejméně však 40% a nejvýše 50% pensijního základu manželova.

Nejnižší roční výměra normální vdovské pense se stanoví v ročních částkách takto:

Nároku na vdovskou pensi není v těchto případech:

1. vstoupil-li zaměstnanec do manželství teprve ve výslužbě anebo v činné službě po 60. roku věku, leč by v době úmrtí zaměstnancova uplynuly již dva roky ode dne uzavření sňatku;

2. bylo-li rozsudkem trestního soudu uznáno, že vdova úmyslným jednáním smrt manželovu zavinila nebo spoluzavinila;

3. bylo-li manželství v době úmrtí manželova výlučně z viny manželčiny rozloučeno nebo výlučně z její viny rozvedeno.

Uzavřel-li rozloučený zaměstnanec, jehož manželství nebylo rozloučeno výlučně z viny manželčiny, nový sňatek, má rozloučená manželka - ačli se rovněž znovu neprovdala - nárok na část důchodu vdovského, který by jinak připadl celý oprávněné vdově. Vdovská pense rozdělí se mezi vdovu a rozloučenou manželku v poměru počtu let jejich manželství se zesnulým zaměstnancem, při čemž se každý započatý rok manželství považuje za celý.

Není-li oprávněné vdovy nebo rozloučené manželky s nárokem na pensi, náleží zaopatřovací požitek ve výši pense, která by příslušela vdově, nemajetné družce života až do jiného zaopatření, žila-li se zaměstnancem ve společné domácnosti až do jeho smrti nepřetržitě nejméně po dobu 5 let, z nich aspoň po 2 léta za jeho činné služby, a měla-li s ním v této nepřetržité době dítě.

Je-li zaměstnanec ať v činné službě ať ve výslužbě nezvěstný, lze přiznati vdovskou pensi před ukončením soudního řízení o prohlášení za mrtva, činí-li okolnosti úmrtí pravděpodobným. Objeví-li se však později nezvěstný nebo vyjdou-li na jevo okolnosti svědčící, že domněnka o jeho smrti není odůvodněna, zastaví se výplata vdovské pense a částka manželce již vyplacená srazí se z manželových požitků aktivitních neb odpočivných.

Důchod vdovský, případně jeho část zvyšuje se o jednu polovinu, je-li vdova, případně rozloučená manželka, trvale tak bezmocná, že stále potřebuje pomoci, ošetření a obsluhy jiné osoby. Vládním nařízením bude stanoveno, jaký stav dlužno považovati za trvalou bezmocnost.

Právo na požitek vdovské pense odpočívá po dobu, po kterou trvá nové manželství vdovino. Vznikne-li vdově i pozdějším manželstvím nárok na vdovskou pensi, náleží jí pouze jeden, a to - nejsou-li stejné - vyšší požitek.

Vdovec po zaměstnankyni, která v době svého úmrtí požívala výslužného anebo by měla nárok na výslužné a která jej ze svých služebních požitků nebo důchodů převážně vyživovala, má nárok na pensi vdoveckou, jestliže a pokud je nezpůsobilým k výdělku a potřebným.

Pro pensi vdoveckou platí obdobně předpisy § 5.

Manželským nebo pozdějším sňatkem legitimovaným, nemanželským, adoptovaným a nevlastním dětem po státních zaměstnancích, jakož i schovancům náleží v případě úmrtí nebo nezvěstnosti (§ 5) zaměstnancovy, pokud jsou nezaopatřeni, příspěvek na výchovu ve výši jedné pětiny vdovské pense pro každé z nich, a to:

1. pro dcery nejdéle do dokonaného 24. roku,

2. pro syny nejdéle do dokonaného 21. roku, studují-li však na učilišti s řádným prospěchem, až do dokonaného 24. roku. Předpokladem práv jest dále:

1. U dětí adoptovaných a schovanců, že adopce nebo přijmutí stalo se ještě v činné službě zaměstnancově, že zaměstnanec dítě úplně vydržoval až do své smrti a že dítě je a zůstává nemajetno.

2. U dětí nevlastních, že sňatek nestal se teprve ve výslužbě anebo v činné službě po 60. roku věku, leč by v době úmrtí zaměstnancova uplynuly již dva roky ode dne uzavření sňatku, že zaměstnanec dítě převážně vydržoval až do své smrti a že dítě nepožívá důchodu po vlastních rodičích.

3. U dětí nemanželských, že zaměstnanec dítě převážně vydržoval až do své smrti nebo že dítě bylo ještě za činné služby zaměstnancovy zplozeno a otcovství bylo soudně zjištěno nebo mimosoudně uznáno.

Po uvedené době může se příspěvek na výchovu zcela nebo z části povoliti všem uvedeným dětem jenom, jsou-li nemajetny a jsou-li nad to pro těžkou tělesnou nebo duševní chorobu nebo následkem úrazu úplně neschopny samostatně si opatřiti výživu.

Zanechal-li zaměstnanec osiřelé vnuky, kteří byli převážně naň výživou odkázáni, mají tito vnukové nárok na příspěvek na výchovu, případně může jim býti povolen za předpokladů v tomto paragrafu uvedených, pokud není nejvyšší přípustný úhrn příspěvků na výchovu vyčerpán již dětmi zemřelého.

Souhrn příspěvků na výchovu nesmí převyšovati vdovskou pensi.

Jsou-li děti v zaopatření vdovy (vdovce), patří příspěvek na výchovu vdově, jinak zákonným zástupcům dětí, po případě zletilým dětem samotným.

Nezaopatřeným dětem (vnukům, § 8, odst. 4.) úplně osiřelým nebo jim na roveň postaveným patří, případně (§ 8, odst. 3.) může se povoliti na dobu v § 8 uvedenou sirotčí pense v celkové částce polovice vdovské pense, které jejich matka nebo nevlastní matka požívala, případně na kterou by byla měla právo.

Oboustranně osiřelému dítěti jest na roveň postaviti také jednostranně osiřelé dítě, jestliže jeho matka nemá nároku na vdovský důchod, nebo jestliže právo její na požitek důchodu odpočívá.

Jestliže by úhrn normálních příspěvků na výchovu, který by podle § 8 býval náležel matce, převyšoval pense sirotčí, tedy tato přebývající částka budiž poukázána jako přídavek k pensi sirotčí podle hlav, a to tím způsobem, že kdykoli některé dítě pozbude práva na pensi, srazí se částka příspěvku na výchovu, který na toto dítě připadá, a to potud, až ona přebývající částka zmizí úplně a zbude toliko pense sirotčí úplným obnosem.

Není-li vdovy ani rozloučené manželky, ani vdovce, ani dětí oprávněných, mají nárok na pensi pozůstalí rodiče zaměstnance, který v době svého úmrtí požíval výslužného anebo by měl nárok na výslužné, jestliže jsou potřebni a byli výživou převážně naň odkázáni. Je-li tu jen jeden oprávněný rodič, činí jeho pense jednu čtvrtinu výslužného bez případného zvýšení podle § 1, odst. 3, jehož zaměstnanec v době svého úmrtí požíval neb na nějž by měl nárok, jsou-li tu oba oprávnění rodiče, má každý z nich, pokud druhý je na živu, nárok na ¹/₈ tohoto výslužného.

Vystoupí-li zaměstnankyně ze státních služeb po dokonání aspoň 5leté služby, poněvadž uzavřela sňatek, má nárok na výbavné ve výši jednoročního výslužného, na něž by měla nárok v době uzavření sňatku.

Nárok na výbavné musí býti uplatněn do dvou let od uzavření sňatku. jinak zaniká.

Případně dříve vyplacené výbavné je odečísti.

Běžné normální zaopatřovací požitky vdovy, rozloučené manželky a dětí státního zaměstnance, který zemřel ve výslužbě, nesmějí dohromady převyšovati pensijní požitky, které by bral zaměstnanec, kdyby byl na živu.

Pozůstalým po státním zaměstnanci, který zemřel v činné službě nebo ve výslužbě, náleží bez ohledu na jiné zákonné zaopatřovací požitky úmrtné ve výši tříměsíční částky pensijní základny nebo skutečně požívaného výslužného.

Pozůstalými podle předchozího odstavce rozumějí se manžel, děti, rodiče, děd a bába nebo sourozenci zemřelého. Pohřebné náleží tomu z nich, kdo vypravil pohřeb.

Není-li pozůstalých, kteří vypravili pohřeb, jest použíti úmrtného až do výše útrat pohřbu k úhradě jich.

Právo na požitek kteréhokoliv důchodu odpočívá, pokud osoba oprávněná k požitku odpykává si trest na svobodě delší jednoho měsíce nebo jest v donucovací pracovně nebo v jiném podobném ústavě, který vláda určí nařízením, anebo jestliže se osoba oprávněná k požitku zdržuje bez povolení trvale v cizině; má-li však důchodce v těchto případech příslušníky rodiny, kteří mají zákonné nároky na výživu a zdržují se v tuzemsku, mají po tu dobu nárok na požitky, jako kdyby důchodce zemřel.

Pozbude-li důchodce státního občanství, zaniká nárok na důchod.

Je-li důchodce notorickým pijákem, může býti důchod jeho přiznán členům rodiny nebo osobám, které převezmou starost o výživu důchodcovu a jeho rodinných příslušníků, kteří jsou na jeho výživu odkázáni.

Ustanovení článku I. platí obdobně pro definitivní úředníky a zřízence jakož i pro čekatele na jejich místa v podnicích a ústavech státních.

Pensijní pojištění zaměstnanců ostatních nucených svazků územních (zemí, okresů, obcí) a zájmových, jakož i jejich ústavů a podniků, dále zaměstnanců drah sloužících veřejné dopravě, nesmí býti výhodnější než pensijní pojištění (zaopatření) zaměstnanců státních.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedením zákona pověřují se všichni ministři.

Předpisy, jimiž se upravuje pensijní pojištění (zaopatření) státních zaměstnanců, jsou - jak známo - velmi chaotické, poněvadž nejen že látka je roztříštěna ve vlastním pensijním zákoně ze dne 14. května 1896, č. 74 ř. z., a jeho po převratové novele ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. na rok 1920, jakož i v platovém zákoně ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n. a platových zákonech speciálních, ba dokonce ještě v řadě dvorských dekretů, sahajících až do dob tereziánských, nýbrž i proto, že zatím vydané sociálně-pojišťovací zákony upravily mnohé otázky, které nezbytně vyžadují, aby jim byly přizpůsobeny a do náležitého vztahu k nim uvedeny pensijní předpisy pro zaměstnance státní. Tento požadavek sleduje, aspoň pokud jde o nejnutnější zájmy materielně právní, navržená osnova, k níž v jednotlivostech podotýkáme:

Především zařazujeme do znění tohoto pensijního zákona minimální částky výslužného státních zaměstnanců, které byly již stanoveny zákonem platovým ze 24. června 1926. č. 103 Sb. z. a n.

Podle vzoru vládního návrhu zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách dáváme důchodci právní nárok na 50% zvýšení důchodu, pokud důchodce je tak bezmocný, že potřebuje cizí péče a ošetřování.

Za spravedlivé pokládáme ve shodě s všeobecnými zákony sociálně pojišťovacími nepřiznati výslužné zaměstnanci, který si přivodil nezpůsobilost k další službě zúmyslně, dávajíce možnost, aby výslužné bylo zcela nebo z části přiznáno rodinným příslušníkům, kteří mají proti zaměstnanci zákonný nárok na výživu.

Podle dosavadních předpisů nevyžaduje se pro nárok na pensi vdovskou neb sirotčí žádné čekací doby. Zůstane-li však zaměstnanec, který se stal neschopný ke službě nemocí nebo tělesným úrazem, na živu, nemá nároku na výslužné, a když následkem úrazu neb nemoci vyčerpav hospodářsky svou rodinu, po čase zemře, nevznikne vyčerpané rodině nárok na pensi, který by tu byl, kdyby byl zaměstnanec zemřel v aktivní službě, nevyčerpav hospodářsky svou rodinu. Abychom odstranili tuto nespravedlivost, navrhujeme odstranění čekací doby i pro nárok na výslužné, stal-li se zaměstnanec neschopen ke službě a k jakémukoliv jinému výdělku nemocí nebo tělesným úrazem nikoliv od něho způsobeným.

Bezvýdělečnost způsobená nezaměstnaností je pro nemajetného zaměstnance jistě aspoň tak tíživá, jako bezvýdělečnost způsobená pracovní neschopností, není-li dokonce při chuti a schopnosti k práci tíživější. Navrhujeme proto odstraniti čekací dobu i v těch případech, kdy došlo k rozvázání služebního poměru zaměstnancova bez jeho vůle nebo jeho viny, a to pro dobu následující bezprostředně po vystoupení ze státní služby, pokud příjem jeho z jiné výdělečné činnosti nedosáhne výše jeho posledních aktivních požitků.

Dosavadní důvod pro nezapočítávání presenční služby vojenské do pense. rozhodné pro výměru pense u státních zaměstnanců, totiž, že jde o státoobčanskou povinnost a že splněním této povinnosti jsou ve svém občanském poměru zkracováni také jiní občané, kterým doba ztrávená při výkonu služby vojenské nemůže se při jejich poměrech vůbec hodnotiti, odpadl, poněvadž doba ta je hodnocena jak v zákoně ze dne 9. října 1924. č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, novelovaném zákonem ze dne 8. listopadu 1928. č. 184 Sb. z. a n., tak návrhem zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, tak do konce i zákonem ze dne 10. června 1925. č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří. Navrhujeme proto, aby i v pensijním pojištění (zaopatření) zaměstnanců státních byla presenční služba vojenská stejně hodnocena.

Trvalé a nepřetržité přidělení ke službě zvláště namáhavé a vyčerpávající nebo spojené se snazším ohrožením života, které v mimostátní službě je odměňováno vyššími aktivitními požitky, odůvodňuje výhodnější započtení této doby do doby rozhodné pro výměru pense u zaměstnanců státních, kteří nejsou odměňováni za své práce úměrně k poměrům, za nichž pracují, jako zaměstnanci mimostání.

Do znění zákona zařazujeme minimální částky vdovských pensí, jak byly stanoveny platovým zákonem ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n.

Podle vzoru vládní osnovy o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách vzniká nárok na vdovskou pensi, vstoupí-li zaměstnanec do manželství teprve ve výslužbě anebo v činné službě po 60. roku věku, za podmínky, že v době úmrtí zaměstnancova uplynuly již dva roky ode dne uzavření sňatku.

Rozloučené manželce, nebylo-li manželství rozloučeno výlučně z její viny a neprovdala-li se znovu, přiznáváme nárok na část vdovské pense, a to tak, že vdovská pense se rozdělí mezi vdovu a rozloučenou manželku v poměru počtu let jejich manželství se zesnulým zaměstnancem.

Také vdově, případně rozloučené manželce dáváme právní nárok na zvýšení důchodu o 50%, je-li poživatelka důchodu trvale tak bezmocná, že stále potřebuje pomoci, ošetření a obsluhy jiné osoby.

Podle obdoby § 1 14, odst. 3. zákona ze dne 9. října 1924. č. 221 Sb. z. a n., a podle obdoby § 30 vládní osnovy o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách zavádíme i v pensijním pojištění (zaopatření) státních zaměstnanců důchod vdovecký.

Až dosud nemají děti nevlastní nárok ani na výchovné ani na sirotčí pensi, třebaže dětem adoptovaným a schovancům nárok ten přísluší. Abychom odstranili tuto strohost, přiznáváme nárok na výchovné a na sirotčí pensi také dětem nevlastním, jakož i osiřelým vnukům, kteří byli převážně odkázáni svou výživou na zaměstnance.

Podle obdoby §§ 34 a 35 vládní osnovy o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách zavádíme i v pensijním pojištění (zaopatření) státních zaměstnanců důchody rodičů a výbavné pro zaměstnankyně, které pro sňatek vystoupí ze státní služby bez nároku na výslužné.

Podle dosavadních předpisů pozbývá pensista nároku na požitky odpočivné (zaopatřovací), byl-li odsouzen pro zločin nebo přebývá-li bez povolení v cizině. Jsou to důsledky odsouzení neb nedovoleného pobytu v cizině zajisté nedosti odůvodněné. Navrhujeme proto, aby právo na požitek se v těchto případech neztrácelo, nýbrž aby jen odpočívalo po dobu odpykávání trestu na svobodě nebo nedovoleného pobytu v cizině.

Pozbude-li však důchodce našeho státního občanství, je jistě na místě, aby ztratil i nárok na důchod ze státních peněz. Podle obdoby § 45, odst. 3. vládní osnovy o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách dáváme možnost, aby důchod percipienta, který je notorickým pijákem, byl přiznán členům rodiny neb osobám, které převezmou starost o výživu důchodcovu a jeho rodinných příslušníků, kteří jsou na jeho výživu odkázáni.

Po stránce finanční jsme přesvědčeni, že tu nejde o nějaké význačnější zatížení, poněvadž návrh sleduje snahu napraviti strohosti našeho pensijního systému státních zaměstnanců, které - třebaže v konkrétních případech zasahovaly hluboko do zájmové sféry jednotlivců a byly proto příliš nápadné - vyskytují se v případech poměrně jen velice málo početných.