Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé projevuje souhlas s obchodní úmluvou mezi republikou Československou a Francií, sjednanou v Paříži dne 2. července 1928.

Hlavním důvodem k přezkoumáni smluvního stavu mezi oběma státy byl vývin jak ve věcech obchodně-smluvních, tak i v celně-tarifních, z něhož vyplynuly různé zásadní změny od doby, kdy sjednána byla stávající úmluva československo-francouzská ze dne 17. srpna 1923, s dodatkem z 18. srpna 1924.

Československo sice setrvalo při původní své zásadě všeobecných nejvyšších výhod po stránce smluvní a zavedlo jen málo nepatrných změn po stránce celně-tarifní; naproti tomu však přiměly poměry Francii ku dalekosáhlým změnám v obou těchto bodech:

Podle výkladu, daného zákonu z 29. července 1919, jímž zavedeny byly t. zv. střední sazby celní mezi generálním a minimálním tarifem, neposkytovala Francie ve svých poválečných obchodních smlouvách nejvyšších výhod všeobecně, nýbrž omezila poskytnutí svých minimálních sazeb, nebo uvedených sazeb intermedierních na určitý počet výrobků, které druhou stranu smluvní zvláště zajímaly, kdežto zbytek dovozu podroben byl sazbám generálním; tímto postupem vznikly na újmu států s novými smlouvami diskriminace nejen mezi jimi samými, ale i vůči výrobkům států s předválečnými smlouvami, jež sice byly vesměs r. 1916 vypovězeny, ale mlčky dále až po dnes jsou prodlužovány.

Po válce uzavřely na tomto podkladě smlouvu s Francií - podle časového pořadu - tyto státy:

Československo, Finsko, Estonsko, Polsko, Španělsko, Guatemala, Rakousko, Turecko, Řecko, Lotyšsko, Německo (Modi vivendi a prozatímní dohody), Maďarsko, Bulharsko a Haiti; vedle toho sjednala Francie dodatkové dohody, úpravy a modi vivendi s Kanadou, Norvéžskem, Portugalskem, Italií a Belgií, na původním podkladě příslušných hlavních smluv staršího data.

Francie používala - s výjimkou výše uvedených dodatků - v poválečných smlouvách soustavy omezených nejvyšších výhod až do sjednání obchodní dohody s Německem ze 17. srpna 1927.

Též po stránce celní úpravy doznala obchodní politika francouzská v době poválečné řady změn: došlo zejména r. 1926, v důsledku poklesu franku, v poměrně krátké lhůtě ku dvojímu zvýšení celních sazeb, po každé o 30%.

Francie, jež poskytovala sazby svých tarifů, aniž by je však byla vázala, pomýšlela od r. 1923 na vyhotovení nového celního sazebníku, a to nejen po stránce názvoslovné a roztřiďovací, ale i co do sazeb samých; tato nad jiné obtížná práce nepostupovala však tak rychle, aby mohla utvořiti zavčas, t. j. k 10. lednu 1925 podklad k jednání pro obchodní smlouvu s Německem.

K vlastní obchodní dohodě mezi Francií a Německem došlo, jak uvedeno, teprve dne 17. srpna 1927; tento akt značí obrat francouzské politiky obchodní ve dvou směrech:

Obě smluvní strany přislibují si vzájemně zacházení podle všeobecné doložky o nejvyšších výhodách s tím, že Německo je poskytne de jure, kdežto Francie je zajistí de facto, vyhražujíc si vyhotovení seznamu (t. zv. negativního) výrobků, které nejsou závažnými vývozními produkty německými a nebudou ve Francii požívati nejvyšších výhod; podle usnesení francouzského ministerstva obchodu z dubna 1928 požívají však veškeré německé výrobky, až do vyhotovení zmíněného seznamu, nejvyšších výhod;

současně vázaly obě strany - tedy také Francie - smluvně celou řadu celních sazeb.

V době několika měsíců sjednala Francie další obchodní smlouvu - doplňkem ke stávajícím smlouvám - s těmito sousedními státy: s Belgií úmluvou z 23. února 1928, s Italií dohodou ze 3. března 1928 a se Švýcarskem dohodami z 21. ledna a z 11. března 1928.

Celní sazby těmito celními smlouvami stanovené uzákoněny byly dekretem z 30. srpna 1927 a t. zv. "additivem" k celnímu sazebníku uvedeným v platnost dne 15. dubna 1928, čímž de facto utvořen byl nový celní tarif francouzský.

Smlouva s Československem byla uzavřena 2. července 1928.

O slevách celně tarifních, kterých jsme přes to v nové úmluvě získali, jakož i o ostatních změnách a doplňcích našeho dosavadního smluvního poměru s Francií pojednává zevrubně důvodová zpráva k vládnímu návrhu č. 1891, na kterou zde odkazuji. V celním sazebníku na str. 144 a 145 u položky č 604 je nutno provést tuto korekturu: místo cla 60 frc. na harmoniky má býti správně 294.-.

Zahraniční výbor projednal tento vládní návrh dne 15. února 1929 a doporučuje shora uvedené usnesení.

Naše obchodní styky s Francií byly dosud upraveny obchodní smlouvou ze dne 17. srpna 1923 a dodatkovou smlouvou z 18. srpna 1924. Tyto úmluvy zajišťovaly nám minimální tarif a případně sazby středního tarifu toliko pro určitý počet výrobků, kdežto ostatní naše zboží podléhalo tarifu generálnímu. Francie neposkytovala totiž ve svých smlouvách poválečných nejvyšších výhod a v důsledku toho bylo Československo ve velké nevýhodě oproti těm státům, se kterými měla Francie obchodní smlouvy z doby předválečné, poněvadž ty byly sjednány na podkladě zásady nejvyšších výhod.

Naproti tomu náš stát, který ve své obchodní politice sledoval vždy zásadu nejvyšších výhod, přiznal ji též Francii. Z toho vyplývající nesrovnalost byla podnětem k tomu, aby náš obchodně-smluvní poměr s Francií byl revidován a aby byl upraven na zásadě vzájemných nejvyšších výhod. Příležitost k tomu naskytla se v době, kdy Francie provedla novou úpravu svého celního tarifu se zvýšenými sazbami a přikročila ku poskytování nejvyšších výhod de facto, jak se stalo zejména v obchodní smlouvě s Německem.

Situaci dosavadních obchodních styků s Francií možno posouditi z následujících dat o dovozu a vývozu:

Z toho jest zřejmo, že bilance našeho obchodu s Francií byla dosud pasivní a pasivum to stále vzrůstalo. Při porovnání k našemu celkovému dovozu a vývozu byla Francii v r. 1927 při dovozu na místě 9. se 437% a ve vývozu na místě 17, s 12%.

Předmětem našeho vývozu do Francie bylo hlavně zboží skleněné a porculánové, zboží jablonecké, hospodářské stroje, výrobky textilní, zejména látky vlněné a do francouzských osad hlavně látky bavlněné a fezy.

Předmětem dovozu z Francie bylo hlavně víno, lihové nápoje, hedvábné látky, automobily, parfumerie essence, vlna a j. V tomto dovozu převládala vlna, která představovala v r. 1927 asi 42% celkového dovozu čili asi 328 mil. Kč, kterážto položka důležité suroviny podává především objasnění k otázce passivity našeho zahraničního obchodu s Francií.

Nová obchodní úmluva byla uzavřena dne 2. července 1928 v Paříži a má vstoupiti v platnost po provedené ratifikaci dnem, na němž se obě vlády dohodnou. Jest uzavřena na dobu neurčitou s tím, že po 1. dubnu 1929 může každá strana ji vypověděti na dobu 3 měsíců.

Nová smlouva přináší četné a podstatné změny a z nich možno zejména vyzvednouti tyto:

1. Československo získává pro svůj dovoz sazby minimálního tarifu a zásadu nejvyšších výhod, vyjma zboží uvedeného v seznamu B, u kterého není vývozního zájmu a který vyhotovila československá vláda.

2. U zboží uvedeného v seznamu C obsahujícím význačné předměty našeho vývozu, byly poskytnuty Československu zvláštní sazby minimálního tarifu. Naproti tomu Československo přiznalo Francii vedle nejvyšších výhod zvláštní snížené sazby u zboží uvedeného v seznamu A.

3. Smluvní cla jsou uvedena na obou stranách v pevných sazbách a sice na straně Československé s obvyklou valutovou klausulí a na straně francouzské s uvedením určitého poměru indexu velkoobchodních cen, takže na rozdíl od dosavadního stavu nejsou možny žádné jednostranné změny.

4. Vyclívání dle ceny zboží na straně francouzské, které se dosud provádělo na podkladě tamních cen, bude se příště počítati na podkladě cen, fakturovaných československými vývozci.

Dále obsahuje smlouva ustanovení, že výhody přímé dopravy našemu zboží jsou přiznávány též při dopravě po moři ze 16 přístavů. Ochranu původu přiznala Francie našemu chmeli a plzeňskému pivu a Československo zase francouzskému sýru Roquefort. V textu smlouvy jest nutno opraviti na str. 144 a 145 u pol. 604. harmoniky tiskovou chybu a na místo 60 frc. uvésti správně 294 frc.

Výbor živnostenský pojednal o této obchodní smlouvě na své schůzi dne 26. února 1929, konstatoval, že smlouva ta obsahuje velmi důležitá opatření pro stupňování vzájemného obchodu a proto usnesl se na tom, doporučiti ji poslanecké sněmovně ku schválení.