Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Stát přejímá správu a provozování Národního divadla v Praze.

K tomuto účelu přísluší státu právo užívati budov a jiných věcí sloužících v den účinnosti tohoto zákona k účelům Národního divadla v Praze, čítajíc v to i budovu Stavovského divadla.

Náklady na správu a provozování Národního divadla, v Praze pokud nejsou uhrazeny vlastními jeho příjmy, jakož i náklady na jeho udržování nese stát na svůj vrub, nemá však povinnost platiti náhradu za užívání budov a věcí, uvedených v § 2.

(1) Ve služebním poměru zaměstnanců Národního divadla v Praze vstupuje stát na místo země České.

(2) Na stát přecházejí též povinnosti a práva, vyplývající zemskému správnímu výboru v Praze pokud se týče jeho kompetentnímu nástupci podle Pensijního řádu pro zaměstnance českého zemského a Národního divadla v Praze, schváleného usnesením vlády ze dne 23. prosince 1924.

V jiných právních poměrech, vztahujících se k Národnímu divadlu v Praze a trvajících v den účinnosti tohoto zákona, ale s výjimkou poměrů věcně právních, vstupuje stát na místo země české, pokud účinnost těchto poměrů se projevuje i za účinnosti tohoto zákona.

Podrobnosti organisace správy a provozování Národního divadla v Praze, zejména také pravomoc jednotlivých orgánů a zásady pro hospodaření tohoto ústavu stanoví ministr školství a národní osvěty v dohodě se zúčastněnými ministry.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1930. Již před tímto dnem lze provésti podle tohoto zákona opatření přechodná a opatření, jež zákon ke včasnému provedení předpokládá již v době předchozí.

(2) Zákon tento provede ministr školství a národní osvěty v dohodě se zúčastněnými ministry.

První podněty několika milovníků jazyka českého v letech sedmdesátých předminulého století a usilovnější pak již snahy českých spisovatelů v letech osmdesátých téhož století vedly průběhem času k tomu, že stále naléhavěji probouzející se snahy při národním obrození, projevovaly se od r. 1850 v touze všeho národa po zřízení důstojného českého divadla Národního, vedly v r. 1868 k položení základního kamene k Národnímu divadlu a konečně po srpnové katastrofě v roce 1881 ke konečnému vybudování z příspěvků celého národa "pomníku národního probuzení", k Národnímu divadlu v Praze.

Národní divadlo, jehož nákladníkem byl tedy všechen národ bez hraničního omezení, stalo se tak jeho representantem politickým, čehož v dalším prodlení času důkazem byly památné srpnové slavnosti předpřevratové a jsou všechna ona slavnostní představení o státních svátcích za přítomnosti presidenta republiky a vlády.

Jest dále nepochybno, že Národní divadlo i před státním převratem znamenalo svrchovaný ústav umění a kultury (najmě divadelních) českého národa a že po převratu má tytéž funkce pro celý stát Československý.

Tak také odhaduje se význam Národního divadla v Praze celou cizinou.

Národní divadlo v Praze, třeba že dosud není divadlem státním, jest takto přece jediným divadlem oficiálním a representačním ve smyslu vylíčeného shora svého významu.

Vzruch národního nadšení, z něhož, na rozdíl od mnohých jiných divadel evropských, Národní divadlo v Praze vzniklo, dal mu sice rannou sílu, velikou popularitu, uměleckou výbojnost, dal mu všechno, co činilo zemské a Královské divadlo v Praze, divadlem Národním, ale nedal mu onen klid bezpečné organisace, jehož jest zapotřebí k vývoji tradice a uměleckému zrání.

Správa střídajících se a zápasících Družstev a Společností, vykonávaná nakonec přímo zemským správním výborem, nemohla u Národního divadla vytvořiti trvalé ovzduší bezpečně fungující správy, kterýžto stav byl ve veřejnosti stále nepříznivě srovnáván s obnovou našeho státního života, jež i Národnímu divadlu přikázala nové úkoly.

Veřejná úřední kritika dožadovala se proto již několikráte změny, sestátněním Národního divadla.

Je celá řada sestátňovacích podnětů a návrhů. Z nejdůležitějších se připomínají:

V roce 1919 byl podán Národnímu shromáždění návrh Dra Antonína Uhlíře, K. St. Neumanna a soudr. ze dne 8. dubna 1919, aby zemská divadla pražská byla převzata do správy státní (tisk 807 revolučního Národního shromáždění).

Výsledkem jiného souběžného jednání byl návrh téhož data jako návrh předchozí, ale netištěný a podepsaný členy Národního shromáždění Antonínem Kalinou, Aloisem Jiráskem a Jaroslavem Kvapilem.

K projednání těchto návrhů však nedošlo.

Za vylíčeného stavu věci vláda, pociťujíc naléhavě morální odpovědnost za plnění úkolů Národního divadla, a to nejen po stránce ideové a umělecké, ale i administrativní, předkládá tato osnovu zákona.

Při zkoumání otázky příští úpravy poměru Národního divadla vstupem státu v tyto poměry, uvažovány byly po stránce formální různé způsoby, jimiž by se daná otázka dala řešiti. Nejvhodnější pak projevila se forma zákona. Ten svým charakterem vystihuje solennost případu, právním významem a silou svojí skytá bezpečnou oporu pro vstup státu do všech právních poměrů po aktivní i pasivní stránce a všeho toho, co právně a ideově s pojmem Národního divadla jest spjato. Rovněž po stránce materielní bylo voliti mezi několika alternativami. Podle předložené osnovy má na stát přejít jen správa a provozování Národního divadla s právem používání budov a jiných věcí, sloužících k účelům Národního divadla, čítajíc v to i budovu Stavovského divadla. Na jiných věcně právních poměrech se při tom nemá nic měniti. K tomuto řešení, jež znamená, že nedotčena zůstává zejména otázka vlastnictví budov, přiklonila se vláda zvláště proto, že naléhavost nové úpravy nedovoluje průtah, který by jistě vznikl úpravou vlastnických poměrů, zejména pokud jde o budovy Národního divadla a Stavovského divadla. Stavovské divadlo jest dosud knihovně vlastnicky psáno panským stavům, pokud pak jde o Národní divadlo jest v poz. knize jen poznamenáno, že království České (fond domestikální) svým výborem zemským jest tím orgánem, jenž nastoupil na místo výboru pro zřízení českého Národního divadla v Praze ve vlastnictví domů čp. 223 a 224-I v Praze (t. j. dnešní budova Národního divadla).

Status quo práv vlastnických nebude překážkou v plnění velikého úkolu, jenž se touto zákonnou osnovou státu vytyčuje. Úkol jest vskutku veliký, uváží-li se nejen ideové a umělecké poslání Národního divadla, ale i to, jaký je to rozsáhlý ústav a jaké při tom specifické a nesnadno zvládnutelné povahy.

Osobní stav všeho zaměstnanectva přesahuje počet 800 osob s poloviny charakteru uměleckého a s druhé poloviny technického, odborného a pomocného.

Národní divadlo provozováno jest dnes ve čtyřech budovách, které jsou:

1. Národní divadlo v Praze II., čp. 223,

2. Stavovské divadlo v Praze I. čp. 540,

3. malírna a skladiště dekorací v Praze II. čp. 438.

4. nová dekorační truhlárna v Praze II. čp. 460.

Provozování Národního divadla vyžaduje na věcných i osobních nákladech celkem těchto částek:

Výraz provozování mohl by býti považován za nadbytečný, ježto jest vlastně zahrnut již v pojmu správy. Přes to se mluví v tomto § 1. o provozování, ježto slovem tímto má se zdůrazniti, že jde o více než jen o správu v užším významu slova, že jde i o řízení, správu tvůrčích výkonů uměleckých a dramatických.

Zároveň je i tímto §em upraven oficiální název divadla, o něž jde, ve formě označení Národní divadlo, čímž se vyhovuje vžitému nazírání na české zemské Národní divadlo jakožto na divadlo státní, národní.

Budovy, které slouží k účelům Národního divadla v den účinnosti tohoto zákona, jsou již vyjmenovány v úvodu této zprávy.

Samozřejmo, že postihuje paragraf tento i příslušenství těchto budov i všechny ostatní věci, sloužící účelům Národního divadla, jako ku př. fundi instructi, rekvisitáře a pod.

Z § 2. a § 1. vyplývá, že na věcně právních poměrech k budovám a věcem v § 2. uvedeným se nic nemění.

Národní divadlo jest zvláštní kulturní ústav, který nemá plniti úkoly správní a jehož hospodaření bude zvláště upraveno na základě § 6.

Řádné hospodářské vedení musí hleděti, aby jeho příjmy byly zachovány v určitém průměru, při čemž ovšem na rozdíl od podniků výdělečných anebo podniků, jichž provozovací náklady musí býti zcela uhrazeny příjmem, vyžaduje zvláštní poslání Národního divadla ke svému řádnému splnění nezbytně, aby bylo vedeno především svými osvětově uměleckými úkoly. Státu přísluší tedy zajistiti, aby tomuto úkolu bylo možno dostáti bez povážlivých kasovních ústupků repertoárních. Při tom jest správě tohoto ústavu a jejímu dozoru ponechati pružnost hospodářských disposic, t. j. volnost umělecké odpovědnosti v mezích řádné hospodářské kalkulace uměleckých potřeb i očekávaných příjmů.

Tento stav se dá nejlépe vyjádřiti saldem, jímž ve státním rozpočtu bude pamatováno na to, aby divadlu z důvodu tohoto výjimečného kulturního poslání se dostalo takového věnování, jakého má a bude míti zapotřebí, aby uhradilo rozdíl mezi pokladním příjmem výdělečného podniku a tohoto umělecky i státně representačního ústavu.

Závazek k nákladům udržovacím je důsledkem práva užívacího. Jestliže podle § 3. nemá míti stát povinnost platiti za užívání budov a věcí, uvedených v § 2., jest tato výhoda rekompensována tím, že zase stát nemůže žádati na vlastníku věcí v § 2. uvedených náhrady za případné ameliorace, protože právě veškerá správa majetku jde na jeho vrub.

Nepůjde při tom o nové výdaje, jež by nebyly dosud zatěžovaly veřejné svazky územní, ale jen o nové uspořádání dosavadní organisace úhradové.

K odst. 1. tohoto §u není potřebí zvláštních podmínek. Týká se tak zv. podnikových zaměstnanců. Pokud agendu Národního divadla obstarávali zaměstnanci zemští (a contrario zaměstnanců podnikových) stali se tito v důsledku zákona čís. 125/27 již zaměstnanci státními.

K odst. 2. se poznamenává, že na pensijní zaopatření všech stálých zaměstnanců "Českého zemského a Národního divadla" zřízen byl zvláštní "Pensijní fond", z něhož podle řádu jeho, schváleného usnesením ministerské rady ze dne 23. prosince 1924, opatřována jest úhrada důchodů invalidních, starobních, vdovských jakož i příplatků k nim, rovněž pohřebného a odbytného pro vdovy, děti nebo potřebné rodiče.

Tento fond vykazoval koncem roku 1927 základní jmění v cenných papírech částkou 10,212.000 Kč a výdajové jmění ve vkladu u Zemské banky částkou 655.722 Kč 62 h. Event.- běžný schodek hrazen byl ročně z běžných prostředků zemského výboru. V roce 1927 z tohoto titulu přispěl zemský výbor pensijnímu fondu částkou 676.204 Kč.

Při převodu správy a provozování Národního divadla na stát přichází v úvahu ještě řada různých právních poměrů dříve založených, v něž jest nutno, aby na místo země nastoupil stát. Pokud jde o personál, jest otázka upravena §em 4. Ostatní právní poměry v úvahu přicházející jsou pak zachyceny tímto § 5. (ovšem s vyloučením věcně právních poměrů k předmětům v § 2. uvedeným, které, jak výše již dovozeno, zůstávají nedotčenými). Může tu jíti na př. o různé dodávkové smlouvy, o závazky země k nadlepšovacím fondům herců, personálu a pod.

Do právních poměrů tohoto druhu vstupuje stát na místo země České, ovšem jen potud, pokud dotčeně právní poměry v den účinnosti navrhovaného zákon již trvají, a pokud účinnost jejich projevuje se i za účinnosti tohoto zákona.

Provozování Národního divadla, založené většinou na smluvních úvazcích a neodkladných disposicích, nemůže býti vázáno administrativním postupem, zachovávaným u jiných ústavů státních. Na druhé straně potřebují různé kompetence umělecké i administrativní přesného vymezení i odstupňovaného dozoru.

Zásadní změna, do níž Národní divadlo po předchozích různostech jeho správy přichází sestátněním, vyžaduje takového organisačního opatření, které by bylo dostatečně autoritativní i pružné vzhledem k potřebám, jež se postupně projeví. Tomu lze v celku i v jednotlivostech vyhověti jen tak, že ministr školství a národní osvěty bude zmocněn v dohodě s ostatními súčastněnými ministry vydati a podle potřeby upraviti jak zvláštní, výjimečným potřebám tohoto státního ústavu přiměřený řád provozovací, tak i vhodné instrukce speciální.

První odstavec tohoto §u upravuje počátek účinnosti osnovaného zákona, která nastati má dnem 1. ledna 1930.

Dlužno však předpokládati, že již před tímto dnem projeví se nutnost různých opatření rázu přechodného, zejména však opatření přípravných. Neboť stát má převzíti ústav velmi rozsáhlý, jak již ve všeobecné části této správy bylo vylíčeno, povahy na výsost specifické, jejíž zvládnutí, vzhledem k tomu, že nutno zachovati bez porušení souvislost všeho uměleckého, administrativního i hospodářského dění tohoto kulturního ústavu národního, vyžaduje pečlivé přípravy a vniknutí do nesčetných a různorodých otázek ať uměleckých či personálních neb věcných. To tím více, že den účinnosti osnovaného zákona, spadá do plného proudu sezony divadelní, která v této době nesnese ani nejmenšího váznutí.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh. zákona byl přikázán v obou sněmovnách výboru kulturnímu a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.