Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Ústavně-právní výbor projednal vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňují trestní zákony a trestní řády (tisk č. 1967) ve schůzích dne 27. února 1929 a po jednání subkomitétu v další schůzi dne 1. března 1929 a podává o něm slavné sněmovně tuto zprávu.

Účelem zákona především je odstraniti definitivně vliv, který měl pokles hodnoty peněz po válce na kvalifikaci některých trestných činů, jakož i na trestní sazby peněžitých trestů. Touto otázkou zabývá se aspoň částečně též iniciativní návrh poslance Dra Patejdla a soudr. (č. tisku 1974) a řeší ji v zásadě stejným způsobem jako návrh vládní. Možno tudíž tento návrh projednáním vládního návrhu považovati za spolu vyřízený. Podotknouti sluší, že navrhovanou úpravou zmíněné otázky má býti odstraněno provisorium, které s různými doplňky a změnami trvá již od roku 1920.

Druhá a třetí část vládního návrhu je věnována změnám a doplňkům občanských a vojenských trestních řádů. Jejich účelem je další zjednodušení trestního řízení, zejména u soudů okresních, v zájmu úlevy našemu soudnictví a zjednodušení úřadování vůbec.

Ústavně-právní výbor uznal po prozkoumání vládního návrhu navržený způsob řešení první otázky zásadně správným a též úlevy a zjednodušení, které mají býti v trestním řízení soudům poskytnuty, účelnými. Rovněž tak třeba zdůrazniti snahu vládního návrhu sjednotiti neb aspoň v mezích možností přiblížiti různé systémy u nás platného trestního práva. Ústavně-právní výbor považuje za zbytečné opakovati v tomto směru to, co bylo již podrobně uvedeno v odůvodnění vládního návrhu, k němuž se připojuje.

V jednotlivostech navrhuje arci ústavněprávní výbor - nehledíc k opravám tiskových chyb (v § 2, odst. 2, chyběla za první alineou čárka, v § 6, odst. 1, byl nesprávně uveden rok 1928 místo správného 1918) některé změny, k jichž odůvodnění budiž uvedeno toto:

V § 3, odst. 1, navrhoval vládní návrh po vzoru slovenského práva rozšíření případů, z nichž krádež má býti zločinem nehledíc na hodnotu věci, o některé další případy uvedené v § 336, č. 3, 4 a 6, uh. tr. z. Tím chtěl docíliti vyrovnání práva dříve rakouského s právem slovenským, obávaje se, že by zvýšení peněžitých částek z 50 Kč na 500 Kč, rozhodných pro zločinnou kvalifikaci podle práva rakouského, byly dosavadní rozdíly proti právu slovenskému, které v obdobných případech nečiní zločinnou kvalifikaci závislou na hodnotě věci, ještě zvětšeny a prohloubeny. Ústavně-právní výbor nemohl se přikloniti k tomuto řešení, protože ani takovou formální unifikací by nebyl uvedený rozdíl odstraněn, naopak vznikl by nový, podle názoru ústavně-právního výboru ještě povážlivější rozdíl. Podle slovenského práva má totiž soud možnost s použitím § 92 uh. tr. z. ve velké části těchto případů změniti druh trestu na mírnější a tím kvalifikovati čin jako přečin. Podle práva dříve rakouského soud takové možnosti nemá. Znamenalo by tudíž ustanovení § 3, odst. 1, neobyčejné zpřísnění práva dříve rakouského v poměru k právu slovenskému. Proto doporučuje ústavně-právní výbor, aby § 3, odst. 1, byl škrtnut a aby § 3 byl omezen pouze na ustanovení odst. 2, na němž neshledáno důvodu něčeho měniti.

V § 7 navrhuje ústavně-právní výbor jen nepatrné vsuvky, jejichž účelem je zcela jasně vyjádřiti, že tu jde o tresty ukládané ve stavovském kárném řízení a nikoli snad o tresty pořádkové, vyplývající na př. z kárné pravomoci soudu, o nichž jedná již § 6 osnovy.

V § 8 navrhuje ústavně-právní výbor změnu odst. 1 a 3. Účelem těchto změn je omeziti výměru náhradního trestu na svobodě a čeliti tak, pokud možno, námitce, že tímto těžším druhem trestu mají býti přísněji potrestány vrstvy nemajetné, které nemohou uložený peněžitý trest zaplatiti. Toho docíliti chce ústavně-právní výbor změnami, které spočívají v tom, že:

1. I když náhradní trest má býti uložen podle zavinění, přece mají býti zachovány určité objektivní meze (za 10 až 100 Kč uloženého trestu jeden den trestu na svobodě), což má význam zejména při užití odst. 4. Byl-li tedy na př. uložen za přestupek peněžitý trest 100 Kč, bude možno, aby soud podle zavinění uložil náhradní trest na svobodě od jednoho do deseti dnů.

2. V případě, když měl soud na vybranou mezi trestem vězení a trestem peněžitým, nesmí náhradní trest na svobodě býti nikdy vyšší než trest, jaký by soud byl mohl uložiti, kdyby byl uložil hned v rozsudku trest na svobodě; nesmí tedy peněžitý trest přesahovati meze zákonné sazby výběrem ustanoveného trestu na svobodě.

3. U přestupků a přečinů bylo maximum náhradního trestu podstatně sníženo, a to na polovici.

Pokud jde o řízení mandátní, byly vysloveny v ústavně-právním výboru pochybnosti o účelnosti navrženého rozšíření. Ústavně-právní výbor těchto pochybností v zásadě nesdílí. Nemohl arci neuznati, že mandátní řízení by nebylo vhodným způsobem řízení tam, kde značná část obyvatelstva nezná čísti a kde jsou tudíž zcela oprávněné obavy, že by obvinění občané mohli býti postiženi těžkými následky, když by se proti vydanému trestnímu příkazu pauze z neznalosti jeho obsahu a právního poučení k němu připojeného nebránili. Vládní návrh vycitoval sám toto nebezpečí a snažil se je zmírniti §em 13, odst. 2. Podle názoru ústavně-právního výboru nebylo by však ani tímto ustanovením zcela odstraněna zmíněné nebezpečí. Proto navrhuje ústavně-právní výbor, aby § 13, odst. 2 byl vůbec škrtnut, za to však by do § 22 bylo zařaděno nové ustanovení, jímž se vládě ukládá, aby hledíc k místním poměrům ustanovila, v kterých obvodech na Slovensku a Podkarpatské Rusi lze užíti ustanovení tohoto zákona o trestním příkazu. Při tom přihlédne vláda ke gramotnosti obyvatelstva zmíněných obvodů a též k větší možnosti městského obyvatelstva opatřiti si vysvětlení a informace, kterážto možnost je na venkově menší.

Kromě této důležité změny navrhuje ústavně-právní výbor ještě další důležitou změnu škrtnutím § 1, odst. 4, a vyslovením opačné zásady, než jaká byla stanovena v § 14, odst. 5. Ústavně-právní výbor byl totiž toho názoru, že důvody, pro které se strana nedostavila k hlavnímu přelíčení, mohou býti velmi různé a že by nebylo správné, aby mohlo dojíti k odsouzení strany bez líčení i v případech, kde by jinak bylo odůvodněno navrácení v předešlý stav. Zákaz reformace in peius, jak jej navrhuje ústavně-právní výbor v § 14, odst. 4, je pak odůvodněn tím, že strany by mohly pociťovati uložení přísnějšího trestu po případě jako trest za to, že podaly proti trestnímu příkazu odpor, což by jistě bylo s hlediska důvěry občanstva v soudy důsledkem nevítaným.

Rovněž považoval ústavné-právní výbor za vhodné vysloviti v zákoně přímo a jasně, že v trestním příkazu nemůže býti vyslovena ztráta volebního práva, což by ostatně hledíc k nutnosti zjištění pohnutky činu nebylo ani dobře možné. Učinil tak doplňkem § 11, odst. 1.

Kromě toho navrhuje ústavně-právní výbor ještě menší změny v § 10, odst. 11, jejichž účelem je omeziti možnost vydání trestního příkazu na případy, kdy o pravdivosti trestního oznámení není skutečně žádné pochybnosti, a menší změnu v § 14, odst. 1.

O účelnosti ustanovení § 15 (zjednodušení při sepisování rozsudku v řízení před okresními soudy) se názory v ústavně-právním výboru značně rozcházely, zejména pokud jde o sepsání odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Ústavně-právní výbor neshledal však námitky proti navrženému ustanovení do té míry podstatnými, aby navrhl škrtnutí tohoto ustanovení, které znamená zajisté velmi podstatnou úlevu, zjednodušení a omezení přílišného psaní. Ústavně-právní výbor má za to, že veškeré námitky proti tomuto ustanovení vycházejí hlavně z toho, že jde o instituci našemu právu dosud neznámou a i v cizině, pokud tam již byla zavedena, dosud nevyzkoušenou. Proto se rozhodl navrhnouti, aby platnost tohoto ustanovení byla časově omezena do 31. prosince 1931. To je jistě doba dostatečně dlouhá, aby praxe ukázala, zda toto zařízení se osvědčí a zda je bude možné převzíti do nového trestního řádu jako nařízení trvalé. Kromě toho považoval ústavně-právní výbor za vhodné vyloučiti toto zjednodušení v řízení proti mladistvým provinilcům, poněvadž v těchto případech je odůvodnění rozsudku velmi cenným a důležitým podkladem pro případná opatření soudu poručenského a je tudíž nutné, aby celý rozsudek i s důvody byl vždy sepsán.

Změny v § 19 jsou pouhým důsledkem navrženého škrtnutí § 3, odst. 1.

V § 21 navrhla vláda, aby účinnost některých zákonných ustanovení byla prodloužena až do dne, kdy nabude účinnosti jednotný nový trestní řád. Ústavně-právní výbor považoval toto časové určení za příliš neurčité a navrhuje proto, aby uvedená zákonná ustanovení byla ve své platnosti prodloužena do 31. prosince 1931.

Projednání tohoto vládního návrhu se poněkud zdrželo. Poněvadž jím mají býti z velké časti nahrazena některá ustanovení zákona č. 471/1921 Sb. z. a n., jehož účinnost pomíjí dnem 31. března t. r., jiná pak ustanovení tohoto zákona a zákona č. 1 z r. 1920 mají býti prodloužena, navrhuje ústavně-právní výbor, aby zákon nabyl účinnosti 1. dubna 1929, takže kontinuita by nebyla přerušena.

Tím byly uvedeny veškeré změny, které ústavně-právní výbor na vládním návrhu provedl. Ústavně-právní výbor doporučuje sněmovně, aby přijala vládní návrh ve znění dole uvedeném a přijatou resoluci.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Peněžité částky, rozhodné podle trestních zákonů vydaných před 28. říjnem 1918, jakož i podle zákona ze dne 14. října 1919, čís. 556 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení vojenského trestního zákona, pro posouzení, zdali soudně trestný čin je zločin, přečin nebo přestupek nebo pro trestní sazbu, zvyšují se na desetinásobek, není-li v § 2 jinak stanoveno.

(2) Toto ustanovení nevztahuje se na částky 200 Kč a 10.000 Kč uvedené v § 216 a 469 trestního zákona čl. V/1878.

(1) Na 2000 Kč se zvyšují:

částka 100 Kč uvedená v § 1 zákona o trestních ustanoveních proti maření exekuce ze dne 25. května 1883, č. 78 ř. z. a v § 380 a 402 zák. čl. V/1878,

částka 400 Kč uvedená v § 430 zák. čl. V/1878.

(2) Na 10.000 Kč se zvyšují:

částka 600 Kč uvedená v § 100 trestního zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z. a v § 378 vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z.,

částka 2000 Kč uvedená v § 462 zák. čl. V/1878 a v § 495 zák. č. 19/1855 ř. z.

(3) Na 20.000 Kč se zvyšuje částka 4000 Kč uvedená v §§ 383, 403, 415 zák. čl. V/1878 a v § 49, odst. 2., č. 1 trestní novely zák. čl. XXXVI/1908.

V případech uvedených v § 336, čís. 7. a 8., a § 338 zák. čl. V/1878 je krádež zločinem jen, když hodnota ukradené věci je větší než 500 Kč.

(1) Přestupky podle §§ 460, 461, 464 zák. č. 117/1852 ř. z., přečiny podle §§ 356, 359, 370, 380, 402 zák. čl. V/1878 a podle § 48 zák. čl. XXXVI/1908 a přečiny podle §§ 732, 733, 737 zák. č. 19/1855 ř. z., buďtež, převyšuje-li hodnota věci nebo výše škody 1000 Kč, potrestány tuhým vězením v mezích dosavadní trestní sazby, jejíž spodní hranice se v takovém případě stanoví na čtrnáct dnů.

(2) Přestupek podle § 1 zákona č. 78/1883 ř. z. budiž, převyšuje-li způsobená škoda 1000 Kč, potrestán vězením od čtrnácti dnů do šesti měsíců.

Na pětinásobek se zvyšují:

1. pevnými částkami určené sazby peněžitých trestů (pokut) stanovené zákony vydanými před 28. říjnem 1918 na činy, které přísluší trestati občanským a vojenským trestním soudům;

2. částky rozhodné pro ukládání peněžitých trestů (pokut), uvedené v § 26 zák. čl. V/1878, v § 16 a 17 přestupkového zákona čl. XL/1879 a v § 69 zák. čl. VII/1913 o soudech mládeže;

3. částka 10.000 Kč uvedená v § 27 zákona ze dne 6. ledna 1890, č. 19 ř. z. o ochraně známek;

4. sazby peněžitých trestů (pokut) rozhodné pro promlčení podle § 532 zák. č. 117/1852 ř. z. a podle § 135 zák. č. 19/1855 ř. z.

(1) Na pětinásobek se zvyšují sazby peněžitých trestů a pokut, které mohou býti uloženy podle zákonů o řízení před soudy, byly-li zákony stanovící tyto tresty a pokuty vydány před 28. říjnem 1918.

(2) Na stejný násobek se zvyšují peněžité částky rozhodné pro záměnu těchto peněžitých trestů a pokut v trest na svobodě.

(1) Sazby kárných pokut, které mohou býti uloženy podle platných zákonů ve stavovském kárném řízení advokátům a (veřejným) notářům, stanoví se na 100 Kč až 10.000 Kč.

(2) Pokud podle platných zákonů mohou býti ve stavovském kárném řízení uloženy kandidátům advokacie a (veřejného) notářství kárné pokuty, stanoví se jejich sazby na 50 Kč a 2.000 Kč.

(3) Peněžité částky uvedené v § 159, odst. 2., zákona ze dne 25. července 1871, č. 75 ř. z. (notářský řád) a v § 45, odst. 3., zák. čl. VII/1886 o změně a doplnění notářského řádu zvyšují se na pětinásobek.

(1) Doba náhradního trestu na svobodě za nedobytný trest peněžitý budiž stanovena podle zavinění, a to za každých 10 Kč až 100 Kč uloženého trestu na penězích jedním dnem trestu na svobodě.

(2) Uložil-li soud trest peněžitý vedle trestu na svobodě, vyměří náhradní trest stejným druhem trestu jako uložený hlavní trest na svobodě; jinak budiž místo nedobytného trestu na penězích uložen náhradní trest vězení (uzamčení).

(3) Doba náhradního trestu nesmí převyšovati meze zákonné sazby trestu na svobodě na čin stanoveného, a byl-li peněžitý trest uložen vedle trestu na svobodě, spolu s ním meze jeho zákonné sazby. Nikdy nesmí však býti při odsouzení za přestupek uložen vyšší náhradní trest než čtrnáct dnů, při odsouzení za přečin šest týdnů, při odsouzení za zločin šest měsíců.

(4) Má-li se vyměřiti náhradní trest na svobodě za několik peněžitých trestů uložených za sbíhající se trestné činy, uloží se toliko náhradní trest na svobodě za nejvyšší z těchto trestů. Při tom přihlédne soud k ostatním uloženým peněžitým trestům.

(5) Byl-li vede peněžitého trestu uložen trest smrti nebo doživotní neb aspoň patnáctiletý trest na svobodě, náhradní trest se neuloží.

Ustanovení § 8 budiž užito také, přeměňuje-li se trest peněžitý v trest na svobodě podle § 260 lit. a) zák. č. 117/1852 ř. z. nebo podle § 95 zák. č. 19/1855 ř. z.

(1) Učiní-li veřejný úřad, veřejný úředník neb orgán na podkladě vlastního služebního postřehu nebo výslovného doznání před ním učiněného trestní oznámení pro takový přestupek nebo přečin náležející k příslušnosti okresního soudu, na který je stanoven v zákoně trest na svobodě nejvýše šesti měsíců nebo trest peněžitý neb oba tyto tresty, může soud, nemá-li pochybnosti o pravdivosti oznámení, vydati proti obviněnému, který je na svobodě a v době činu již dovršil osmnáct let, trestní příkaz, kterým mu uloží trest bez předcházejícího řízení.

(2) Trestní příkaz nelze vydati, nesouhlasí-li veřejný žalobce s výší trestu, jejž soudce zamýšlí uložiti, nebo s tím, aby odsouzení bylo podmíněné.

(1) V trestním příkazu smí soud uložiti obviněnému trest na svobodě nejvýše sedmi dnů nebo trest peněžitý nejvýše 500 Kč neb oba tyto tresty; také může vysloviti propadnutí (zabavení) věcí. Ztráta volebního práva nesmí býti v trestním příkazu vyslovena.

(2) Doba náhradního trestu za nedobytný trest peněžitý nesmí převyšovati sedm dnů, a byl-li zároveň uložen trest na svobodě, spolu s ním tuto míru.

(3) Soud může odsouditi obviněného také podmíněně, jsou-li v trestním oznámení nebo jinak zjištěny nebo soudu úředně známy okolnosti, které by odůvodňovaly podmíněné odsouzení i v hlavním přelíčení.

Trestní příkaz obsahujž:

1. jméno obviněného, jeho věk, bydliště a zaměstnání,

2. trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, jak uvedením jeho zákonného pojmenování, tak i skutečností, zejména místa, času a předmětu, pokud toho je třeba k přesnému jeho určení, a zákonných znaků, pokud nejsou nahrazeny skutečnostmi,

3. jaký trest se ukládá, a byl-li uložen podmíněně, také výrok o tom,

4. kterých ustanovení zákona bylo užito pří výrocích uvedených pod čís. 2 a 3,

5. byl-li uložen trest peněžitý, jaký trest má nastoupiti na jeho místo v případě, že bude nedobytný,

6. jméno úřadu nebo úřední osoby, které učinily trestní oznámení,

7. poučení o právu podati odpor podle § 14, odst. 1. až 3.

Trestní příkaz bud obviněnému doručen do vlastních rukou.

(1) Obviněný a osoby, které mají právo podati v jeho prospěch odvolání, vyjímajíc veřejného žalobce, mohou podati proti trestnímu příkazu u soudu do osmi dnů od jeho doručení písemně neb ústně do protokolu odpor. Zároveň mohou oznámiti skutečnosti a důkazy k obhájení obviněného. Jinak není proti trestnímu příkazu opravného prostředku. O navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty k odporu platí přiměřeně ustanovení daná pro zmeškání lhůty k opovědi opravného prostředku.

(2) Nepodá-li osoba oprávněná včas odpor, nabude trestní příkaz právní moci a má účinnost rozsudku.

(3) Odporem podaným včas osobou oprávněnou zruší se trestní příkaz a zavede se řádné řízení.

(4) Soud, rozhoduje v hlavním přelíčení, nesmí uložiti přísnější trest na svobodě nebo na penězích, než jaký uložil v trestním příkazu, leč by se skutkový podklad rozhodnutí podstatně změnil.

(1) Nemá-li býti podle platných předpisů rozsudek při vyhlášení již sepsán, staniž se tak do osmi dnů od jeho vyhlášení.

(2) V řízení před okresními soudy není třeba sepsati odůvodnění odsuzujícího rozsudku vyhlášeného v přítomnosti obviněného, jestliže osoby oprávněné užíti proti rozsudku opravného prostředku se ho výslovně zřekly nebo jej neopověděly včas. Byl-li takovým rozsudkem soukromý účastník odkázán jen s částí svých nároků na pořad práva civilního, budiž stručně zaznamenáno, o kterých jeho nárocích bylo rozsudkem rozhodnuto.

(3) Sepsání osvobozujícího rozsudku může býti v případě uvedeném v odstavci (2) nahrazeno záznamem, ve kterém budiž s poukazem na trestní oznámení stručně vyznačeno, z kterého důvodu byl obviněný zproštěn. Záznam podepíše soudce a zapisovatel.

(4) Záznam o tom, že se strany zřekly opravného prostředku proti rozsudku, podepíší také strany.

(5) V řízení proti osobám, které v době činu ještě nedovršily osmnáct let, nelze ustanovení odstavce (2) až (4) užíti.

(1) Náhrada nákladů, které vzešly státní pokladně za trestního řízení z poplatků za doručování a obchůzky, z poplatků náležejících soudním osobám a státním zástupcům při služebních cestách, z poplatků porotců neb kmetů, z poplatků svědků, znalců nebo tlumočníků, budiž ukládána výměrkem. Náhrada poplatků znalce a tlumočníka, pokud převyšují částku 100 Kč, budiž uložena zvláště.

(2) Výše výměrku budiž ustanovena vládním nařízením přiměřeně skutečným nákladům a odstupňována zejména podle toho, před kterým soudem se trestní řízení konalo, došlo-li k hlavnímu přelíčení a jak dlouho trvalo.

Na desetinásobek se zvyšují peněžité částky uvedené v § 376. odst. 2., a v § 453, odst. 2., zákona č. 119/873 ř. z.

Ustanovení §§ 10 až 15 platí i v řízení před soudy vojenskými s těmito odchylkami:

1. kde se v uvedených paragrafech mluví o soudu okresním, rozumí se tím v řízení před vojenskými soudy soud brigádní;

2. trestní příkaz nelze vydati, je-li zákonem nařízeno odnětí vojenské hodnosti nebo nesouhlasí-li veřejný žalobce s tím, aby od odnětí vojenské hodnosti bylo upuštěno;

3. trestní příkaz obsahujž též vojenskou hodnost, kmenové těleso (setninu) a posádku obviněného;

4. ustanovení § 15, odst. 2. a 3., lze užíti jen v řízení proti obviněným osobám mužstva.

Zrušují se:

1. veškerá ustanovení dosavadních zákonů o ukládání náhradního trestu na svobodě za činy soudně trestné, pokud odporují ustanovením § 8 tohoto zákona, zejména pak § 53, odst. 1., věta třetí a odst. 2. a 3., § 102, odst. 2., zák. čl. V/1878, § 22, odst. 2. a 3., § 23, odst. 2. a 3., § 30, odst. 1., lit. b), a odst. 2. a 3., zák. čl. XL/1879;

2. ustanovení §u 260 zák. č. 117/1852 ř. z. a § 95 zák. č. 19/1855 ř. z., pokud odporují ustanovením §u 9 tohoto zákona;

3. § 9 a 10 článku I zákona ze dne 22. prosince 1921, č. 471 Sb. z. a n. a doplňující je ustanovení čl. I, čís. 2 zákona č. 259/1923 Sb. z. a n. a zákona č. 257/1925 Sb. z. a n.;

4. § 460 až 462 zákona č. 119/1873 ř. z. a § 532 až 535 zák. čl. XXXIII/1896;

5. § 23 zákona ze dne 16. ledna 1896, č. 89 ř. z. z roku 1897 o obchodě potravinami a některými předměty užitnými, § 69 zákona ze dne 6. srpna 1909, č. 177 ř. z. o zamezení a potlačení nakažlivých nemocí zvířecích, a § 39 b) zákona ze dne 29. února 1880, č. 37 ř. z., ve znění zákona ze dne 6. srpna 1909, č. 180 ř. z., o zamezení a potlačení pádu dobytka, pokud se dovolává §u 69 zákona č. 177/1909.

Odsouzený, který byl v obnoveném trestním řízení odsouzen k mírnějšímu trestu jen proto, že na místo trestního zákona, kterého užil soud v prvním rozsudku, nastoupilo zatím mírnější ustanovení tohoto zákona, nemá nároku na náhradu za bezprávné odsouzení.

Účinnost §§ 1 až 8 a 11, článku I, zákona č. 471/1921 Sb. z. a n. a doplňujícího je článku I, čís. 1, zákona č. 259/1923 Sb. z. a n., jakož i účinnost čl. I, čís. 3, 4 a 11, zákona ze dne 18. prosince 1919, č. 1 Sb. z. a n. z roku 1920, kterým se mění některá ustanovení trestních řádů, prodlužuje se do 31. prosince 1931; při užití článku I, § 1 a 6, zákona č. 471/1921 Sb. z. a n., nemá však již býti přihlíženo k znehodnocení peněz.

Ustanovení § 15 tohoto zákona pozbude účinnosti dne 31. prosince 1931.

(1) Tento zákon nabude účinnosti 1. dubna 1929. Kdy nabude účinnosti ustanovení § 16, bude ustanoveno vládním nařízením.

(2) Vládním nařízením bude hledíc k místním poměrům ustanoveno, v kterých obvodech na Slovensku a v Podkarpatské Rusi lze užíti ustanovení tohoto zákona o trestním příkazu.

(3) Byl-li v některé věci již před 1. dubnem 1929 učiněn návrh podle § 9 zákona č. 471/1921 Sb. z. a n., na potrestání vinníka pro přečin (přestupek), budiž užito dosavadních ustanovení.

(4) Tohoto zákona nelze užíti v trestních věcech důchodkových.

Provésti tento zákon se ukládá ministrům spravedlnosti a národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministry.

Vláda se vybízí, aby s největším urychlením podala předlohu zákona o trestním právu důchodkovém.