Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Ustanovením vládního nařízení ze dne 29. prosince 1928, č. 229 Sb. z. a n. o tom, že státní úředníci užívají v jednání zemských a okresních zastupitelstev a výborů v určitých případech také jazyka národních menšin, jsou vydána v mezích jazykového zákona, neboť mají zákonný podklad v § 2, odst. 2. a 5. a v § 8, odst. 1. a 2. tohoto zákona.

Tvrzení, že v okrese, kde jest 75% příslušníků jazyka menšiny, nastane podle nařízení úplné opomíjení státního jazyka, neodpovídá skutečnosti, neboť kromě toho, že může odpadnouti překládání návrhů, zpráv, dotazů a stížností podaných v jazyku menšinovém do jazyka státního, nenastane žádné obmezení v užívání jazyka státního. Ale i tu ustanovení o upuštění od překladu do jazyka státního neplatí, jakmile některý člen o překlad požádá nebo předsedající sám takový překlad za nutný uzná. Podobné zjednodušení jednání připouštělo také vlád. nařízení č. 27/1924 Sb. z. a n. v okresních výborech slovenských (čl. 8, odst. 2) i jazykové nařízení č. 17/1926 Sb. z. a n. v okresních zastupitelstvech a výborech (okresních správních komisích) (čl. 80 a 87). Na povinnosti předsedy a jiných úředních osob, které se zúčastní jednání, aby užívaly státního jazyka, se v těchto okresích ničeho nemění. Návrhy, zprávy, dotazy a stížnosti v jazyku státním jsou vždy možné a musí se státi podkladem jednání. Protokoly o jednání píší se také v jazyku státním.

Ustanovení, že členové menšinové národnosti činí své projevy, podávají návrhy, dotazy a stížnosti ve svém jazyku a v něm hlasují, neznamená žádnou věcnou změnu oproti nařízení z roku 1924, ani snížení váhy státního jazyka, poněvadž sluší je čísti v souvislosti s čl. 9., odst. 2., který výslovně prohlašuje, že ustanovení nařízení o tom, že členové užívají jazyka národní menšiny, nevylučují možnosti, aby užili v případech těch jazyka československého. Není tedy třeba, aby zmínění členové činili své projevy v jazyku menšinovém, nýbrž mohou je činiti v jazyku státním.

Vzhledem k tomu co uvedeno, není důvodu, aby bylo uvažováno o změně tohoto nařízení.