Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Do našich obecných škol chodí dosud vedle dětí pravidelně vyvinutých také děti úchylné, různých typů. Zvláštní skupinou mezi nimi jsou děti slaboduché, méně nadané, debilní, které nestačí svými duševními schopnostmi ostatním dětem, opožďují se při vyučování a zůstávají zanedbány i po stránce výchovné, ježto ve třídách naplněných žactvem po případě až do nejvyššího zákonného počtu, učitel nemůže jim věnovati tolik zvláštní pozornosti, kolik potřebují.

Slaboduché děti jsou přítěží v obecné škole a zůstávají přítěží i v životě veřejném, když školu vychodily s vysvědčením na odchodnou. Z nich vyrůstají často analfabeti, lidé odstrkovaní, mravně neukáznění, protisociální, na obtíž obcím a dorost pro věznice.

Je možno však i z takových dětí vychovati užitečné členy lidské společnosti, užije-li se vhodných opatření výchovných. V pokročilých zemích západních i severských vytvořila se k tomu účelu již před léty zvláštní soustava škol pomocných.

U nás neměla dosud organisace pomocných škol zákonného podkladu a zakládala se jen na výnosech bývalého rakouského ministerstva kultu a vyučování.

V § 6 řádu školního a vyučovacího z 29. září 1905, č. 159 ř. z., bylo jen povšechně řečeno, že se mohou pro vyučování méně nadaných dítek, kde toho poměry vyžadují, s dovolením zemského školního úřadu zřizovati zvláštní pomocné nebo podpůrné třídy. Potom výnosem ze dne 7. května 1907, č. 34.481/1906 byly dány zemským školním radám pokyny, jak by asi měly býti zařízeny pomocné školy a třídy.

Základní vadou této provisorní organisace pomocných škol bylo, že neupravovala a ani upravovati nemohla otázky, kterak hraditi náklad na pomocné školy. Proto jen některé pokročilé a zámožnější obce se odhodlaly z dobré vůle zříditi a vydržovati zcela svým nákladem pomocné školy. Přes to vzniklo takovým způsobem v 87 městech 159 pomocných škol, majících asi 3000 žáků.

Průběhem doby stalo se však vydržování pomocných škol pro jednotlivé obce břemenem nadmíru tíživým, zejména když se hospodářské poměry obcí následky války tak zhoršily. Vzniklo tedy nebezpečí, že leckterá obec bude nucena odepříti další vydržování pomocné školy a pomocná škola zanikne. Lze proto jen vítati, že se vláda - vyhovujíc i četným podnětům poslanecké sněmovny i senátu - rozhodla řešiti konečně otázku organisace pomocných škol zvláštním zákonem, jehož návrh předložila v červnu 1928 senátu Národního shromáždění. Senát osnovu projednal a schválil ve své 152. schůzi dne 13. listopadu 1928 ve znění, jak se čte v tisku 1938 poslanecké sněmovny.

Kulturní výbor pojednal o osnově ve čtyřech svých schůzích dne 19. a 20. prosince 1928 a 15. a 27. února 1929.

Účelem přítomné osnovy jest: 1. především postaviti organisaci pomocných škol na řádný zákonný základ, 2. podchytiti a zabezpečiti ústavy, které dosud máme, 3. umožniti vydatnější zřizování nových ústavů, kde se jich objeví místní potřeba, jakmile jen bude zabezpečen náležitě vydržovací náklad bez značné újmy spořádaného hospodářství svazků územní samosprávy.

V prvém směru osnova stanoví především účel pomocných škol (§ 1) a jejich rozdělení na kategorii škol veřejných a soukromých (§ 2), dále obsahuje základní předpisy a organisaci pomocných škol vnější (§ 3) i vnitřní (§§ 4 a 5), pokud jde o učebné osnovy, řád školní a vyučovací i ostatní otázky výuky a o počet žactva ve třídách. Stanoví dále normy o školní docházce (§§ 6 až 9) a o učitelstvu, jeho vzdělání, právních a služebních poměrech (§§ 10 a 11).

Ve směru druhém ustanovuje osnova, že se dosavadní pomocné školy, vydržované z dobré vůle obcemi, mají proměniti na veřejné školy podle tohoto zákona (§ 20) a že mají býti tedy nadále vydržovány společně obcemi, školním okresem a zemí, pokud se týče i státem, tak jako obecné školy veřejné vůbec (§ 16). Tímto způsobem se ulehčí velmi podstatně obcím s pomocnými školami, ježto s nich bude sňato rázem břímě osobního nákladu, které je nejvíce tížilo.

K třetí věci směřují zejména ustanovení osnovy o zřizování nových škol (§§ 12 až 14 a 17).

Celková tendence osnovy směřuje k tomu, aby pomocné školy byly vybudovány jako speciální větev našich škol obecných. Zachovává proto osnova základní zásady, podle nichž je organisována obecná škola, a odchyluje se od nich vůbec jen tam, kde toho zvláštní potřeba těchto speciálních ústavů nezbytně vyžaduje. Kulturní výbor uznal tuto tendenci za správnou, ježto nemůže býti úkolem tohoto speciálního zákona, aby přetvářel základní principy výstavby našeho národního školství ať po stránce ideově reformní, ať po stránce hospodářské nebo školsko-politické vůbec.

K jednotlivým paragrafům osnovy bylo při jednání kulturního výboru uvedeno toto:

§ 2 rozděluje pomocné školy na veřejné a soukromé podle těchže kriterií, která platí pro rozdělení obecných škol podle § 2 zák. č. 62/1869 ř. z.

Při § 4, odst. 2, bylo konstatováno, že mezi předpisy o vyučování náboženském, tam zmíněné, náleží také § 3 zákona č. 226/1922 Sb. z. a n. a tudíž i jeho odstavec 2, podle něhož se tedy bude vyučovati náboženství i na pomocných školách po 2 hodinách týdně v každé třídě.

K §u 6 uvádí kulturní výbor, že odvolání, které podle poslední věty § 6, odst. 2, mohou podati rodiče nebo jejich zástupci do rozhodnutí komise stran vřadění dítěte do pomocné školy k zemské školní radě, nelze upírati odkladného účinku, když osnova takového účinku výslovně nevylučuje.

Při § 8 bylo konstatováno, že stanoví jen povinnost choditi do pomocné školy. Tím však nemá býti řečeno, že by debilním dětem škole odrostlým, které by i dále chtěly choditi do pomocné školy po uplynutí věku školou povinného, musila býti další docházka do pomocné školy odpírána. V takovém případě naopak budiž v prováděcích předpisech další docházka dovolena obdobně podle § 39 řádu školního a vyučovacího z r. 1905.

Při § 9 bylo uvedeno, že podle předpisů platných pro obecné školy, které se recipují i pro pomocné školy, musí chudým dětem opatřovati školní potřeby v zemi České obec pobytu (§ 7 zák. č. 76/1882 čes. z. z.), v zemi Moravskoslezské obec školní (§ 55 zák. č. 77/1883 mor. z. z. a § 42 zák. č. 41/1901 slez. z. z.) a v zemích Slovenské a Podkarpatoruské škola, t. j. její vydržovatel (§ 31 zák. čl. XXXVIII/1868).

Při § 10, odst. 3, tlumočeno přání, aby se kursy pro vzdělání učitelů pomocných škol konaly i na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

V § 11 byl podroben úvaze zejména odst. 2 a bylo uznáno, že se nedoporučuje zaváděti pro obsazování míst na pomocných školách v platnost čl. IV. zákona č. 306/1920 Sb. z. a n., ježto zvláštní povaha služby na pomocných školách a prospěch pomocných škol žádají co největší volnost výběru mezi kandidáty, přihlížejíc k jejich zvláštní kvalifikaci a osobním vlastnostem pro tuto zvláště nesnadnou, odpovědnou a obětavou službu a pak k praktickému osvědčení v této službě. Přísná zásada staršinství, jak je obsažena zejména ve 2. větě cit. čl. I., by tento výběr činila zcela nemožným.

Při § 15 bylo konstatováno, že jeho 2. větu lze podle přirozeného smyslu vykládati jen tak, že při rozhodování o povinném zrušení třídy nutno do počtu 12 dětí v ní čítati všechny děti do ní skutečně chodící a nikoli jen ty z nich, které jsou příslušnou školou povinné.

Při § 18, odst. 3, bylo vzato na vědomí, že existence soukromé pomocné školy v obci zakládá sice možnost zprostiti vydržovatele škol od povinnosti zříditi veřejnou pomocnou školu (třídu) ve smyslu § 12, odst. 2, osnovy (obdobně jako je tomu při obecných školách podle § 2, odst. 2, zák. č. 62/1869 ř. z.), že však nezakládá nikterak právního nároku na takové zproštění. Dále bylo konstatováno, že však existence soukromé pomocné školy sama o sobě není nikterak základem toho, aby bylo vysloveno zrušení veřejné pomocné školy (třídy) v obci jednou již řízené.

Kulturní výbor je si sice vědom toho, že organisace pomocných škol by po leckteré stránce měla býti vybudována dokonaleji, než jak se činí přítomnou osnovou. Na druhé straně však uváživ závažné okolnosti, zejména hospodářské vůbec, a finanční situaci státu i svazků územní samosprávy (obcí, okresů a zemí) zvlášť, uznal, že je nezbytno spokojiti se zatím aspoň s tím; co osnova podává jako minimum dnes dasažitelné.

Oceňuje veliký význam toho, že se osnovou přece jen dostává pomocným školám po prvé pevného základu zákonného a že se tím jednak zabezpečuje další existence škol již trvajících, jednak umožňuje další lepší rozvoj pomocného školství, usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně, aby schválila osnovu zákona ve znění přijatém senátem Národního shromáždění jakož i senátní resoluce a resoluce výboru kulturního.

Osnova zákona o pomocných školách (třídách) má vedle svého obecného významu kulturně-politického rovněž veliký speciální význam sociálně-politický.

Pomocným školám (třídám) uložen je totiž důležitý úkol, aby dětem ve věku školou povinném, o nichž bylo úředně zjištěno; že se pro nedostatek duševních schopností nemohou s náležitým pospěchem vzdělávati v obecné škole, jež však jsou vzdělání schopny, poskytovaly výchovy a vzdělání, kterého jinak dětem pravidelně vyvinutým poskytovati má obecná škola.

Jde o t, zv. děti slaboduché, méně nadané, debilní, tedy v důsledku přirozených tělesných nebo duševních vad sociálně slabé a ohrožené. Takových dětí je u nás přibližně asi 1% všech dětí školou povinných, t. j: nyní asi 17.000. Děti tyto jsou sice povinny podle všeobecných předpisů o školní povinnosti choditi do obecných škol, nechodí-li již do ústavů speciálních nebo neučí-li se doma. Též v obecné škole nestačují takové děti svými duševními schopnostmi ostatním dětem, opožďují se při vyučování a zůstávají zanedbané, ježto učitel jim ani při nejlepší vůli nemůže věnovali tolik zvláštní pozornosti; kolik potřebují. Slaboduché děti jsou přítěží v obecné škole, odnášejí si z ní jen zřídka minimum vědomostí a dovedností pro život potřebných a zůstávají pak i v životě praktickém přítěží. Jest proto v zájmu sociálním poskytnouti těmto dětem výchovu, odpovídající požadavkům pro život praktický.

Zkušenosti nabyté v cizině i u nás ukazují, že lze i z dětí debilních vychovati užitečné členy společnosti, schopné samostatně se vyživovati a plniti slušnou měrou občanské povinnosti, užije-li se při jejich výchově výsledků nápravné pedagogiky ve speciálních školách náležitě organisovaných při malém počtu dětí ve třídách a svěří-li se jejich vyučování učitelům pro tento nesnadný úkol speciálně kvalifikovaným.

Přítomná osnova jest u nás prvým legislativním aktem, kterým má býti organisace pomocných škol postavena na pevný zákonný základ, ježto až dosud spočívala jen na výnosech ministerských. Lze proto osnovu s hlediska sociálně-politického vítati jako další krok na cestě, kterou se naše republika snaží postupně vybudovati soustavnou sociální péče o občany sociálně slabé vůbec a v jejím rámci o sociálně slabou mládež zvlášť.

Kromě toho uplatňuje se však v osnově ještě zvláštní sociálně-politický zřetel, pokud jde o učitelstvo pomocných škol. Až dosud měl nedostatek zákonné organisace pomocných škol za následek také to, že zůstávaly vůbec neupraveny právní poměry jejich učitelstva. Učitelé ti byli dosud odkázáni jen na dobrou vůli dobrovolných vydržovatelů pomocných škol. V této věci zjednává osnova nápravu v §§ 10 a 11, ježto se jimi staví právní poměry učitelstva pomocných škol po prvé na pevný základ zákona. Pokud jde o služební platy, zaručuje se učitelům postavení obdobné, jako mají podle § 13 učitelského zákona č. 104/1926 Sb. z. a n. učitelé na zvláštních státních odborných školách pro hluchoněmé nebo pro slepé.

Sociálně-politický výbor projednal osnovu zákona o pomocných školách ve své schůzi dne 6. března 1929.

V souhlase s výborem kulturním konstatoval při § 15, že jeho 2. větu lze vykládati správně jen tak, že při rozhodování o povinném zrušení pomocné třídy nutno jest do počtu 12 dětí v ní čítati všechny děti, které do ní skutečné chodí, bez ohledu na to, zda jsou docházkou do ní povinny čili nic.

Při § 18, odst. 3., konstatoval výbor, že soukromá pomocná škola, jejíž existence může způsobiti odklad ve zřízení školy veřejné, nečiní tuto soukromou školu školou veřejnou a že proto nemohou býti ze zásadních důvodů rodiče dětí donucováni, aby své děti do ní posílali, ježto docházka do soukromých škol vůbec může býti vždy jen dobrovolnou.

Sociálně-politický výbor uváživ se svého stanoviska význam osnovy usnesl se ve schůzi 6. března t. r. ve shodě s výborem kulturním, doporučiti poslanecké sněmovně, aby schválila osnovu ve znění přijatém senátem Národního shromáždění v jeho 152. schůzi dne 13. listopadu 1928 beze změny.

Rozpočtový výbor jednal ve své schůzi dne 7. března 1929 o uvedeném usnesení senátu po stránce finanční. Finanční dosah usnesení senátu spočívá v §§ 16 a 17. Dle těchto ustanovení náklad na pomocné školy uhradí se stejným způsobem jako návrh na veřejné školy obecné a měšťanské.

Pro nejbližší dobu půjde vlastně jen o postupné přejímání dosavadních škol a tříd, vydržovaných dosud dobrovolně obcemi. Dosud máme takových tříd 126. Osobní náklad na tyto třídy činí asi 3 miliony. Z těchto 126 tříd je již 90 vydržováno 90 okresními školními fondy, resp. zeměmi, 13 tříd je vydržováno státem. Zbývá tedy jen 23 škol, jichž převzetí znamenalo by vzrůst nákladu pro okresní školní pokladny a tím pro země. Těchto 23 tříd znamenalo by osobní náklad 500.000 Kč, který by se rozdělil na jednotlivé země a také na několik roků. Ale ani zde nejde o nový náklad, nýbrž o snětí tohoto nákladu z obcí na okresy, resp. země.

S hlediska rozpočtového není tedy proti usnesení senátu námitek, a ježto v odborových výborech usnesení senátu bylo schváleno, doporučuje rozpočtový výbor poslanecké sněmovně, aby schválila dotčené usnesení i s resolucemi přijatými senátem a výborem kulturním.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Pomocné školy (třídy) zřízeny jsou k tomu, aby dětem ve věku školou povinném, o nichž bylo úředně zjištěno, že se pro nedostatek duševních schopností nemohou s náležitým prospěchem vzdělávati v obecné škole, jež však jsou vzdělání schopny, poskytovaly výchovy a nejpotřebnějšího vzdělání, kterého jinak dětem pravidelně vyvinutým poskytovati má obecná škola.

(1) Pomocná škola (třída), zřízená nebo vydržovaná podle tohoto zákona zcela nebo z části nákladem státu, země, okresu nebo některé obce, je veřejná a je přístupná dětem, nehledíc na jejich vyznání náboženské.

(2) Pomocné školy (třídy), jiným způsobem zřízené a vydržované, jsou soukromé.

(1) Pomocné školy jsou zpravidla samostatné školy s vlastní správou a, pokud lze, i s vlastní budovou; dílna, zahrada a hřiště jsou podstatnou jejich součástí. Kde místní závažné okolnosti nedopouštějí zřízení samostatné školy pomocné, lze pomocné třídy spojiti s obecnou školou jako zvláštní její oddělení.

(2) O zařízení školních budov a místností pro pomocné školy (třídy) platí předpisy, vydané pro školy obecné.

(1) Učebné osnovy, řád školní a vyučovací a vše, co náleží k vnitřnímu uspořádání pomocných škol (tříd), ustanoví ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a s ministerstvem sociální péče, vyslechnuvši znalce školství a péče o mládež.

(2) Předpisy o vyučování náboženském, o jazyce vyučovacím, o učebnicích a učebných pomůckách, platné pro obecné školy, platí zásadně i pro školy (třídy) pomocné.

(1) Největší počet dětí v jedné třídě pomocné školy ustanovuje se na 20. Je-li v pomocné škole (třídě) dětí nad 20, zřídí se druhá třída a druhé místo učitelské; bude-li dětí nad 40, zřídí se třetí třída a třetí místo učitelské a tak podobně na každých dalších 20 dětí zřídí se další třída a další místo učitelské.

(2) Pomocná škola, která po 3 školní léta po sobě následující měla více než 8 tříd, budiž ihned rozdělena ve dvě školy samostatné.